Věci se dějí...

To byl zázračný den. Věci se dějí.

V devět pán. Poprvé přišel 8.1. Už měl za sebou deset kilo dole za rok. Blíženec - dvojitec. Nedůvěřoval mi. Vlastně dodnes. Raduje se; nevěří ve vlastní výsledky. Váhavec :-) Začínal s viscerálními tuky na 12. Kruponek se odpaluje nejtíže. Dnes? Osm :-) Ještě kousíček. Kondice 3 - mohutný obézní. Přeskočil 5 - standard. Rovnou na 6 - svalnatý standard. Metabolický věk ve třiačtyřiceti osmadvacet. Dnes - o patnáct let mladší. Víc už to nejde. Tak to má být. Svaly narostly, tuky dolů o 7, 2%, metabolická voda narostla o pět a půl %. Ukazuje mi fotku v motorkářském loni v dubnu. Pěkný dědula. Přitom měl tehdy už o deset kilo míň. Oteklý, starý zjev.

- Vyfoťte se dnes.

- Když ty hadry mi byly už velké. Už je nemám.

Jede za sestřenicí do Francie.

- To vás nepozná.

- No, nepozná. Viděli jsme se loni o Vánocích, to jsem tak nějak začínal.

Dnes z něj je nádherný chlap. Začal sportovat. Po práci montuje okna. Pochvaluje si, že ho práce nezdrchá. Během práce popíjí výživu. Odmítá bábovky jako projev vděku. :-) Denně si po chvilkách udělá sto čtyřicet kliků... Pohyb mu dělá radost.

- Ale poprvé jste řekla, že nemusím cvičit.

- No, tlusťochům to nedoporučujeme. Vyděsili by se. Poničili by si velké klouby. Lidé začínají cvičit po prvních deseti kilech. :-) 

Do odjezdu do Francie se ještě staví. Jedou na motorkách. Užívá nutričně vyvážené jídlo, thermojetics, bílkoviny, zdravé svačinky; všechno včetně sportovní výživy. Tu si nesmírně pochvaluje.

Venku lije. Zahrada pije. Léčebná meditace od Miroslava Zelenky. Unikátní. Působivá. Věci se dějí... Funguje to.

Za maminkou. Beru lívanec do termohrnce. Tvaroh s březovým cukrem a rozinkami. Kafíčko... Plný košík. Domácí marmeládu.

- Mami, proč ležíš? Nebudeš spát.

- Chtěla jsem si lehnout. Ptali se mě, jestli chci sedět nebo ležet.

- Mamko, dovezla jsem ti lívanec z ovesné, pohankové a špaldové mouky. Jé, a marmeláda zůstala doma na lince. Mami, počkej, hned jsem tu.

Utíkám vyprosit jedovatý džemík. Pečovatelka Alena - nabízí ochotně višňový, meruňkový...

(Ireno, zapomeň na křivdy. - Stále nesu v mysli scénu s mladou neodbornicí. Maminka v temné chodbě volala to své haló, haló. Mladá než by zdvihla zadek k uklidnění starého člověka, noha přes nohu. Mám přestávku. Tahle hodná, co mi nabízí džemíky, mě tehdy okřikla: Nekřičte nám tady. - Dobrá. Odpuštěno.) Utíkám zpátky. Mažu na lívanec.

- Mami, vyfotíme se.

Maminka v mládí prodělala těžký zápal plic. Kaverny zacelovali lékaři hromadami velkých bílých tbl. V hezkých velkých lesklých plechovkách. Myslím, že se tabletám říkalo pasy - passy? Když mi bylo asi třináct čtrnáct, maminka odjela do plicní léčebny v Žamberku. Myslím, asi dvakrát se tam ocitla. Poznala hrůzu bronchoskopie. Pak jí ji dělali v Nechanicích asi před dvaceti lety. To už bylo prý jiný kafe. Maminka moje zlatá, lape stále po dechu. Měchy proděravělé...

- Mami, a mohla bys zavřít pusu? Mami, řekni sýr.

Řekne sýr jen kratičce; než ji vyblejsknu, už má zas pusu mimo pozici "sýr". Takhle si asi dvacetkrát pohrajeme. 

- Mami, mami...

- Už jsem stará.

- Chutná ti?

- Jo, je to syté. Už nechci.

- Mamko, o čem tak přemýšlíš?

- Každopádně o ničem.

Rozesmála mě.

- Budeme luštit?

Nadšeně přitaká.

- Liberecké výstavní trhy.

- El vé té.

- Mamko, 15.7.1969 jsme se vrátily z LVT. Iva byla v porodnici. Narodil se mi první synoveček. Trhy bývaly krásné... Kulturní. Zpívali tam zpěváci... Estrády...

Vracím se často do dětství. Otevírají se mi zásuvky vzpomínek, na něž jsem zapomněla.

- Hlt?

- LOK.

- Osobní zájmeno ve třetí osobě čísla jednotného rodu ženského.

- ONA.

- První český kosmonaut?

- Remek.

- Vady?

- KAZY.

- Tmel?

- KYT.

 Iniciály Klostermanna?

- Jak von se jmenoval?

- Karel. Český spisovatel německé národnosti. Psal o Šumavě. Byl asi dva roky soukromým vychovatelem v Žamberku. Učil na německé reálce v Plzni. Když jsem četla Ze světa lesních samot, pohltilo mě to. Lesy. Závěje. Když někdo umřel, dali ho na máry a teprve s jarem ho svezli dolů do údolí k pohřbení. V televizi jsem viděla krásně zdobené máry myslím z Rakouska... Tak jako jsou Klostermannovy iniciály?

- Ká. A jak se jmenoval?

- Mamko, Karel Klostermann.

- Ká, ká.

- Výborně a iniciály Defoa?

- A jak se jmenoval?

- Daniel. Napsal Robinsona Crusoa. Příběhy námořníka z Yorku... Iniciály?

- Jak že se jmenoval?

- Daniel Defoe.

- Dé, dé.

- Symbol lásky?

 - Amor.

- Amore, amore, pro všechno na světě, proč na mě míříš svůj šíp!

Zpívám Chladilovu písničku. Hledám ji v mobilu. Pouštíme si ji asi třikrát. Oživujeme si text. Zpíváme. Zpěv - zdravá vibrace. Aktivizuje šestou čakru. Přichází nedělní pečovatelka. Měla jsem na ni svůj názor. Opět ho měním. Ptá se, jestli maminka bude večeřet. Asi nebude, měla lívanec. Ale horký čaj přišel vhod.

- Mohla byste mamce na noc spařit tady ty meduňkové listy?

- Ochotně je bere. Souhlasí.

V duchu přehodnocuji myšlenky... Není všechno, jak se jeví. Jak to vnímám. Jak to vidím. Že by mi meditace otevírala oči? Věci se dějí.

Jdu pohladit Boženku. Hladím ji po skráních.

- Boženko, vyfotím vás. Pošlu fotečku Ivance. Ivance :-) Tady máte pejska .-)

Hezky se usmála. Na stolečku stojí sklenička s nápojem. Beru skleničku a nabízím Božence. Normálně pije, polyká. Čtvrtku sklenky vypila. Když nevím, jestli by ještě chtěla. Paní pečovatelce hlásím, že Boženka pila. Krmí ji. Mluví na ni. Vyprávím mamince o vzpomínkách z dětství. Pečovatelka se ptá, odkud jsme. Maminka odpovídá.

- Z Josefova.

- Znali jste pana Kulta?

Přemýšlím, vzpomínám.

- Jo, myslím, že jo. On jezdil s městskou dopravou. Takový silný. Jeho maminka byla taky silná. Vrátná. Ale už nevím kde. On byl nesmírně hodný. Zastavil mi, když jsem potřebovala... Moc hodný člověk.

 -Tak ten šel před třemi týdny zalít zahradu. Manželka ho našla ho mrtvého. Ale nebyl silný.

- Mám ho v mysli jako silného. Ó, to mě mrzí. Netušila jsem ale, že ještě žije.

- Mami, jdu na záchod a pojedu.

- Taky potřebuju.

- Jo, doběhnu vrátit džemíky. Hned jsem tu.

Vracím se, mamka už nohy z postele dole. Snaží se nazout.

- Mamko, zkusíš, jít za vozíkem, jo?

- Nee, to bych neušla.

Hup, sedí. Tak jdeme. Kam s mamkou takhle večer. Nikdy nevím. Jestli k TV - zrovna dnes tam běží hezké písničky. Bože, nemám růžové brýle? Nemám. :-) Mamka by chtěla, aby tu byli lidi. Pozoruji ji, jak na vozíku štrandí zpět chodbou.

- Mamko, počkej tady u písniček. Přijdou pro tebe. Teď se lidé myjí.

Záchrana. Před mamkou stojí blonďatá zaskakující pečovatelka. Něžně se ptá:

- Chcete tu ještě chvíli být, nebo už se chcete jít umýt?

- Umýt! Do pokoje.

Vděčná. Mohu v klidu odejít. Stavuji se v obchodech. Měsíc chci reklamovat zahradní svítilny. Dnes je ten den. V obchodě malá miloučká stále se usmívající ochotná mladá prodavačka.

- Žandičko, já jsem tak šťastná, že tu jste právě vy.

Hezky se usmívá.

- Potřebuji ten bodec.

- Napíšeme, že zrezivěl.

Že by kouzlo meditace? Mažu do Kauflandu. Ovoce, oves, špaldu, kmínek... Kvasnice super drahé. Doběhnu si vedle do Lidlu. Aha, zavřeno. Jů, bude půl deváté...

Den plný kouzel. Radosti. Přemítání. Mokrý. Celkově krásný.

Dobrou noc .-)