Vědci zjistili
Den utekl. Mám před očima ranní kočičí koncert u misek. Najednou je tu večerní soutěž ve vymydlení misek. Den je pryč.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-24-ranni-kino-u-snidane
Čtu si na FB o kočkách jako o predátorech. Nepřátelský text. Jako kdyby byly jediným predátorem světa. Největším predátorem je člověk. Sežerou myš, občas ptáka, ještěrku, slepýše. Autor je zkritizoval, odsoudil. Popravit. Nevyjádřila jsem se. Napadlo mě – rozeštvávání lidí. V červnu jsem někde četla něco proti bazénům. Tehdy jsem se ostře vymezila. Bezény určitě nenesou svůj díl na nedostatku vody. Nějaký chytrolín zas rozeštvával. Pořád budou strašit a rozdělovat. Jednou bazény, podruhé kočky.
Lindin kocourek je zadán. Zjistila, že je to kočička. Krasavice se zachránila. Máma kočička rodila na dřevech. Ostatní koťátka asi zapadla. Kotě s maminkou bydlí v chaloupce na kuří nožce, kterou LP původně postavil pro Kitty, když se z Phy přestěhovala k nám a po dvou měsících do hor. Jestlipak by si ještě vzpomněla, jak v pražské Tróji přeskočila plot a vydala se sídlištěm. Nebo jak si hověla v obrovském ptačím krmítku. Teď už si užívá výminek ve velkém domě.
Pracuji, pracuji. Najednou poledne. Petroušek volá. Pokračuji v činnosti, najednou čtyři odpoledne.
- Peťuš, od rána pracuji, vůbec to není vidět.
- Je to vidět.
Poslouchám dnešní Wilsonku. Xaver a pan Holec – nepřekonatelní glosátoři týdenního denní. Bývalý ministr Blažek prý chodí rozesmátý… Tak to Eva asi dobře zametla. Bři Bendové – prý velcí hodnoťáci. Nekradou. Pamatuji si asi před dvaceti lety, ještě tu byla prodejna Plusu. Na parkovišti mě oslovila dvojice s dotazníčkem na Izip. Dala jsem údaje, někam jsem se asi zaregistrovala. A pak nic. Projekt zkrachoval. Zkrachoval?
Ouzký a Cabrnoch prý odklonili z Izipu všechno, co tam bylo. Prý tam nezbyla ani propiska. A prý bylo štěstí, že nebyly bitkoiny. Řehotám se - lidovci jsou lidumilové. Kdyby se Holec narodil někde na vesnici jako lidovec, zavedl by vstupné i do kostela.
Celý život si dvakrát do roka obstarávám abonentky do divadla. Navíc si kupuji občas vstupenky na další kulturu. Do našeho divadla, do Kuksu nebo do hradeckého socialistického Aldisu. Občas do náchodského Beránku nebo do Hankova domu ve Dvoře Králové.
- Peťuš, dnes jsem si koupila lístky na Satoranského a Kostku.
- Jen jdi.
Dívala jsem se, co vstupenek a představení mimo mé předplatné jsem absolvovala. A co mě ještě letos čeká. Kontroluji diář. Ještě v lednu...
- Zítra zahajuješ sezonu divadla na abonentku.
Dívám se, co všechno jsem už navštívila.
https://www.youtube.com/watch?v=Lk4HkJW67hI
Moc mě zaujal gruzínský balet Sukhishvili. Jela jsem na něj jednou a za rok podruhé. A jela bych i potřetí a počtvrté. Jsem jak malá holčička. Pozoruji. Vnímám. Očekávám. Raduji se z výkonů. Fantastické tance, kostýmy, barvy, osvětlení...
Svůj první balet jsem viděla na gymnáziu. Jeli jsme do Brna. Janáčkovo divadlo Brno. Liška Bystrouška. Nevyzrálá. Hloupá. Celý život balet a já ne. Tehdy jsem asi byla unavená po celodenním chození. Nebo jsem ještě nebyla připravena. A najednou loni Louskáček – nadšená. Labutí jezero – pohádkové. Filip Jančík - houslový Paganini. Proč si nevzpomínám na Na ostro. Kuks Jak se vám líbí? Kuks – Strašidlo canterwillské. Kuks – hodně představení na Theatrum Kuks. Minulý týden pan Troška. Kontroluji, co mě čeká – Satoranský, Kostka, ABBA, Koncert Queen. Rokové balady při svíčkách.
Tak moc miluji divadlo, koncerty, balety. Dokonce pár let mě táhnou koncerty vážné hudby. Buď jsem naladěná nebo jsem zestárla. Nebo jsem zestárla a naladila se na vážnou hudbu.
- V kolik jdeš do muzea?
- Na půl, ale ještě jedu do obchodu.
Mám to tak tak akorát. Kde zaparkovat? Pokouším se zezadu Wenkeova domu. Nejde mi to.
- To nedám!
Jedu na průtah. Obracím se. Nechali mě dokončit manévr. Ohleduplní. Řidič se na mě usmívá. Kynu mu na poděkování.
Přednáška na téma Institut královských věnných měst ve východních Čechách ve 13. a 14. století.
Přednášející z Muzea východních
Čech. Eliška Přemyslovna si začala spor. Nenáviděla Elišku Rejčku, vlastně
Albžbětu Richenze. Sblížila se v té době s Jindřichem z Lipé. Ženatým.
Ona v devatenácti už dvakrát vdovou. Asi si uměla vydobýt postavení,
spíš respekt. Záviše z Falkenteina stála láska život. To se nebáli?
Jindřich [z Lipé] vášnivě miloval na pohoršení mnohých paní Alžbětu [Rejčku];
to byla macecha této královny; — Zbraslavská kronika
Hovoří se o pěti věnných městech. V jednom žiju. Pak se věnnými stal i Trutnov, Dvůr… Ale naše východočeská základní pětka tvořila základ. Přednáška se mi líbí. Asi proto, že slyším to, co jsme se učili ve škole.
V dotazech po přednášce dostáváme odpověď – že jsme neměli hrad. Prosím? Všude se píše – že na ostrožně nad řekou… Hradiště. To značí – že tam někde musel stát hrad. První zmínka 1126.
Ptám se, jak přišli na takovou věc. Hrad – základ města… Jaromír… Když tak usoudil architekt Slavík, pak nějaký Řemínek, "myslí si"; myslet si mohu cokoli. Nic nedokázal, tvrzení bez důkazů se dnes označují jako konspirativní teorie. Už před přednáškou jsme byli upozorněni, že slůvko nevím bude časté. My nic nevíme. Jen se dohadujeme. Před měsícem, když korejdili naše náměstí archeologové, očekávali střepy a bohaté nálezy. Vcelku nic. Už delší dobu si v hlavě rovnám – velký reset zhruba okolo Napoleona. Proč táhla jeho vojska na Moskvu, když sídlo bylo v Petrohradě? Proč se píše, že Moskva hořela, když tam byly kamenné tartarské stavby… Proč nás balamutí? Proč musela Moskva lehnout popelem? Existují kresby Moskvy s břízkami na kamenných troskách. Nezačal náhodou velký reset v napoleonských válkách? Měly něco zničit, zakrýt. Co asi? Třeba stopy po největší říši světa – Tartárii. To byla doba dětí ze zelí, dětí na prodej, dlouhých vlaků bez rodičů… Válka šestašedesát první a nějaké lokální vše zničily. Haldy bahna zalily přízemí městských staveb. Najednou se přízemí dostalo do sklepa. Lidi si začali stavět schody k domům. Okna v přízemí se stala sklepními okénky. Poprvé jsem viděla asi před deset lety město Tula. Celou ulici vybagrovali. Pokládali plynové trubky. Tam bylo patrné, jak pod chodníkem je první patro… Portály do domů pod chodníkem. Patrné ve všech světových metropolích. Pha, Paříž…
Tak my jsme snad možná neměli hrad. Nebo naopak – byly tu dva hrady?
- Oni neměli rádi, když stál ve městě hrad. Na jeho místě postavili kostel.
- Jo takhle. Takže to je jako dnes. Na místě radnice – ta se nám nelíbí – postavíme obchodní centrum.
Ptáme se, co ukázal archeologický průzkum. No, nějaké hmotné zdivo z východu na západ a pak se stáčí na sever.
- A co studna? Tam bývá hodně materiálu.
- Snad kašna?
- Ne, tam kde jste hledali, povídala jedna paní, že si ještě jak holčička pamatuje studnu. Pak ji zakryli. Studnu, nikoli kašnu…
Vodovod zavedli podle mě někdy před sto lety. Dozvídám se, že z Labe táhli vodu do kašny – určitě jsem se přeslechla – někdy šestnáct set něco. A pak ji zas odváděli branou...
Vědci zjistili, že nic nevědí.
Máme plná muzea, depozitáře, písemné zmínky zničeny… Nic nevíme, domníváme se, asi, snad, možná. Vědci zjistili…
Dobrou noc!