Veleúspěšná POPELEČNÍ STŘEDA

Svítí, svítí slunce nad hlavou, nad hlavou, svítí, až háj se zelená, k tomu zpívá les i louka, kdo jen trochu správně kouká, uvidí, co krásy tahle země má.

To tady zas bylo dneska krásně!

Ráda pracuji ve své pracovně - vybrala jsem si tu, do níž jde celé dopoledne a odpoledne slunce. Péťa mě severovýchodní studio. Za svým světle zelenkavým stolem v hlavní barvě Herbalife jsem dnes naobchodovala tolik, co za půl měsíce. Bez starostí, s lehkostí...

Dostala jsem se do kontaktu opět s blbcem. Popletla si pět dnů od splatnosti objednávky a datum objednávky. Jestliže se zaplatí před půlnocí v poslední den v měsíci, vše se účtuje do minulého. Ale když se jen učiní objednávka, zaplatí se po půlnoci, už se účtuje do měsíce následného. Jenže IQ padá střemhlav dolů. Vykomunikovávám si dost důrazně změnu. Bože - zachovávat dekórum a neposlat někoho do patřičných mezí. Vesmíre! To bylo cvičení!

Ve třináct měla přijít úplně nová klientka. Šéf ji nařídil sepsat jisté zboží a připsat k němu vše o jeho původu... Večer volala, že nestihla. Dala mi prostor pro jiné. Přijde jindy. :-)

Zatím se mi zprovoznil účet na rajčeti. Prý jsem tam měla vlajku s hákovým křížem. No jo, měla. Je zakrytá. Herdek - to byl prapor Azov. Vedle té jejich vlajky měli i vlajku EU. A ta jim nevadila. Tak já jsem z toho jelen. Ale s velikými parohy. Fakt světu nerozumím. Co se smí. Co se nesmí. Která bukva je legální, která nelegální.

Loni touhle dobou se za maminkou nesmělo. Vidím její utrápenou neveselou tvář. Bylo to zrovna po branném cvičení v atomhadrech. Brrr, nerada vzpomínám. Umělé systematické rozvracení vztahů. Deset let jsem si mamku opečovávala, hýčkala, opatrovala den co den. Hlídala jsem jí jak ostříž. Vyvážela ven. Vozila ke kadeřníkovi. Před zlomeninou si ji vozila k nám. Snažila jsem se urputně nahradit ji to, že nelze jí už bydlet v jejím domečku. To byla zrovna doba, jak tam byla ta bezejmenná mrůca v bílém malířském hábitu. Jak jí nedali zuby. Nebo jí je nasadili obráceně. Jak jí neustrojili a dali jí tablet do postele. Stále se jí kácel. Mamka se nemohla na posteli udržet v sedě. Hrůza mě obchází ještě teď. A pak ta věta:

Ukončete hovor.

Bože, co to bylo za mícu. Kdybych ji dnes potkala, poznala, co bych jí vmetla do obličeje?

Asi nic. U nás doma se říkalo:

S blbými se nebavím.

A za to jsme tam platili. Za strohé "ukončete hovor!" A pěkně třicet minut, ani o vteřinu déle. Na videu vysvětluji mamince situaci, kdy se za ní smí, kdy nesmí a proč. Teď právě zakázali. U dveří tam seděla nosošťourka. Ivě poranila nos. Připomínám mamince, že je kavárnička. Byla? Nebyla? Kdo ví? Svítilo sluníčko.

Mami, byli jste venku na slunci?

Nebyli.

Na tohle jsem se vždycky mohla spolehnout, protože milovala pobyt venku. Když náhodou pobývali na terase nebo jí někdo jednou měsíčně vzal na vozíku do zahrady, vždycky se jí to vrylo do paměti.

Péťa přivezl brambory. Zvu ho k počítači:

Pojď pozdravit mamku.

Ahoj Vendulko!

Ahoóój!

Maminka ho poznává.

Vidíš mě? Jo.

Vidím tě pěkně!

Že jsem pěknej kluk pořad, viď?

Pořád!

Mamka se uculuje. Zdvihnul jí svou energií náladu.

Tak tos´mě potěšila. Holky mi říkaj ty bejku!Pořád!

Mamka kontruje:

Tak to přehnaly!

Jó? Ty seš taková upřímná!

Smějeme se. Krásná energie. Mamka krásný úsměv. Zas jak dřív. Ještě za její svobody. V jejím domečku. Mami, mami!Zrovna jste měli bramborovou kaši a sekanou a okurkový salát. Mami!

Mami, dá-li bůh, až to dovolí, pojedeme s Péťou a přivezeme si tě sem. Připravím ti něco dobrého...

Už nikdy se nestalo. Už nikdy mě za ní nepustili. Poslední setkání 16.5. Poslední pusinky na tvou hebkou tvářičku. A pak už jen cítím tvou hebkou ruku 20.5. Ležíš v kóma. Vypadáš, že sis na chvíli schrupla. Svinský systém mě ochudil o tolik doteků, objetí, pusinek s tebou. Už nikdy se to nenapraví. No jo. Už nikdy se nenapraví nezažití tanečních. Nezažití výletů... Ochudili nás všechny. A ještě se snaží na nás rajtovat.

Jedu rychle na nákup. Mezi lidi. Potřebuji dav.

Péťa mi stále vzdává hold, že jsem prý trpělivá. Naučila mě škola. Vždycky se má tempo držet podle nejslabšího. To už dnes asi nejde při spojení dětí nadmíru inteligentních a těch, které jsou pomalejší. Ty chodily do zvláštní školy. To byl drahokam. Perla ve vzdělávání. Děti se učily menší kvantum, aby stíhaly. Zažila jsem mnoho nadaných. Dnes by prošly základní školou s přehledem. Ze zvláštní odcházely na učiliště. Ale jen ti snaživí. Vyučili se řezníkem, čalouníkem, truhlářem. Jsou potřebnými ve společnosti.

Čtu:

23:53

Vystrčil: Situaci jsme podcenili. Putin není šílený, dělá velmi promyšlené kroky

Lidem neschází i napjaté době humor. Jsem Češi. Děláme si legraci i ze zakázaných témat. Bývala poslankyně Parlalmentu se svěřuje fejsbůku, co se jí honí hlavou:

Míla Rutová

Ani ne, co se mi honí hlavou, ale nad čím tou hlavou kroutím...

Tak jsem se na FC dozvěděla že už nebude Ruská zmzlina, ale pouze Ukrajinská. A to od dubna, aby stihli vytisknout obaly. Myslím, že na tento nápad přišel managment podniku po vypití několika lahví ruské vodky. Nyní čekám, jakže se pojmenují Ruská vejce. Zřejmě Vejce dle EU, čí Vejce J. Bidena. Myslím, že o ně bude rvačka...

Ale nyní vážně.

Ještě před měsícem byl Ukrajinec div ne sprosté slovo. Vždyť UKčka jsou něco míň než my...Kolikrát jsem byla svědkem s jakým despektem s nimi jednali třeba v pohostinských zařízeních. A teď jako by se spoluobčané probudili z hlubokého spánku. Je chvályhodné, že pomáháme těm, kteří, doufám dočasně, ztratili domov. Ale nemělo by to jít do takových extrémů, že se lidé bojí promluvit rusky, že z vlaku vyhazují ruskou studentku, že šikanují ruské děti ve škole Ještě schází pálit ruské knihy a ničit ruské obchody Je mi opravdu líto, že se té dívky nikdo nezastal a že se mezi námi najdou takoví lidé o kterých píšu. Ale pevně doufám, že je to jen menšina.

Pavel Trampota

Naprostá pravda. Představa že Sibiř neboli Sibirka.. je Ukrajinská zmrzlina... kdo vymýšlí tyhle nesmysly..

Marcela John

Ja si třeba nikdy ukrajinské vejce nebo zmrzlinu nekoupím.. už z principu...

Míla Rutová

Marcela John Marcelo, já taky ne. Dáme si točenou z Opočna...

Martina Koláčková

A zapomeňte, ze vám bude zima jako v Rusku!

Ivana Ottová

Martina Koláčková To bude pravda až zavřou kohoutky plynu a ropy !!

Martina Koláčková

Ivana Ottová to uz bude ta zima jak na Ukrajině!

Jan Zdeněk

Pekarova zmrzlina a Fialovo vejce

Andy Štech-ová

V Penny měly dnes v akci Ruskou zmrzlinu, byla vyprodaná. Asi bychom si měli nechávat obaly od takových věcí na památku, jednou to bude cenné.

Tak to jsem z toho jelen. Politik mi neodpověděl na položenou otázku: Šílený nebo vědomý?!

Vystrčil: Situaci jsme podcenili. Putin není šílený, dělá velmi promyšlené kroky

Tak zůstane ruské vejce, ruská zima, zima jako na Sibiři, ruské kolo, ruská trojka, ruská zmrzka nebo jak?!

Situace se každým dnem mění a mate mě.

Půlnoc. Čtu hrozbu. Zas nouzový stav. A zas neurčité... Prý se nás to nebude týkat. Ale čtu něco o ubytování... Brr.

Dnes byla Popeleční středa.

POPELEČNÍ STŘEDA, PŮST STŘÍDÁ MASOPUST

Také se jí říkalo středa bláznivá, černá a škaredá. Ukončuje masopustní veselí a nastává čas střídmosti a rozjímání. Pro křesťanský svět začíná doba půstu, trvající 40 dní, na jejímž konci je oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Podle církve se lidé postí, aby si připomněli Ježíšův čtyřicetidenní pobyt na poušti, kde se stravoval prostým způsobem a odolával pokušení ďábla. Po celý půst nebyly žádné tancovačky, hlučné svatby a nebylo vhodné smlouvat si noční milostná dostaveníčka.

V katolických kostelech dostávají lidé na Popeleční středu na čelo znamení kříže, které jim uděluje kněz popelem (neboli popelec), který pochází ze spálených ratolestí (kočiček) posvěcených na Květnou neděli předchozího roku. Říká při tom větu "Pamatuj, že prach jsi a v prach se navrátíš", nebo "Obraťte se a věřte evangeliu". Tímto se věřícím připomíná pomíjivost života a nutnost pokání.

Tato tradice se pro celou církev traduje cca od 10 století, kdy mužům se popel sypal na hlavu, ženám kvůli povinnému závoji byl popelem znamenán na čele tvar křížku. Zvláštní modlitba pro žehnání popela se objevila až v 11. století a tradice o popelu ze spálených ratolestí kočiček je z 12. století.

Mnozí se velmi neradi loučili s masopustem, a tak si ho prodlužovali i o tuto středu "bláznivou", kterou vítali tak neradi, protože jim přinášela půst a nazývali ji proto "škaredou". Mnoho lidí tedy započali půst až druhý den, a tak byl čtvrtek jejich prvním dnem půstu. Pojmenování Škaredá středa mohl vzniknout i proto, že díky sypání popele na hlavu si lid v tento den nebral k pokání svůj sváteční šat, ale vyměnil ho za škaredší oblečení. Jisté je, že se někde oblékali kajícně hned o popeleční středě a odtud i pojmenování je shodné s první nedělí postní: černá středa, černá neděle.

Těžké loučení s masopustem dokládá i pořekadlo: "Na škaredou středu, nerada předu. Ráda spím a co jest dobrého, všecko sním". Tímto pořekadlem častovali muži a mládenci své ženy a dívky, které odvedly po obdržení popelce z kostela přímo do hostince.

Na Hané děvčata pekla pučálku na škaredou středu a pučálka se pak jedla v hospodě. Tu, která s nimi ještě nikdy pučálku nepřipravovala, poslaly do vsi vypůjčit smyšlený pučálník, aby se pak téhle nešťastnici celá dědina vysmála.

PO KOSTELE SE ŠEL "SPLÁCHNOUT POPELEC"

Ve Vsetíně bývaly jenom dvě hospody a palírna. Do této palírny chodívali na Škaredou středu usedlí měšťané i se ženami, a to nezřídka hned po kostele ráno. Nájemce palírny (byla panská) je hostil kořalkou a "pučálkou". Přitom se provozovaly i všelijaké kratochvíle a hry, zvláště hra na "škarbal". Sedli si přitom dokola na zem a zdvihli kolena do výše. Jeden z nich stál uprostřed kola, maje chytat škarbal. Škarbal se pošupoval s klopotem v kolo pod koleny a zachytil-li ho ten, co stál v kole, sedl si na místo toho, u něhož ho zachytil, po čemž tento musil jít do kola.

Někteří hostinští toho dne dávali svým hostům silně opepřenou pučálku, aby kořalka, nebo pivo hodně chutnalo. Pučálka je hrách namočený ve vodě (napučelý) a pak osmažený, upražený.

Z vyprávění pamětníka ze Skaštic se pak dozvídáme, že chodili s "kvasnicema". Některý z nich se načernil jako kominík a dal se ovázat hrachovinami a obřísly, že vypadal jako medvěd. Toho pak vodili za stále bubnování na buben po vesnici. V pokoji, do něhož vešel nasvinil z hrachoviny. Proto medvěda do příbytků moc nepouštěli a raději se před ním zamkli. Kde ho ovšem pustili, tam hospodyňka dostala hrníček kvasnic a ona dala kaše. Ta se prodala a peníze pak chasníci společně propili.

Zdroj: Veselé chvíle v životě lidu českého - Čeněk Zíbrt a Český lid, Karel Pejml

A zítra Pytlový čtvrtek.

PYTLOVÝ ČTVRTEK, den po Popeleční středě

Následuje po Popeleční středě, název dne je pravděpodobně odvozen od režného pytlového postního roucha. Někteří se loučili s masopustem těžce a prodlužovali si jej o popeleční středu, těm pak byl čtvrtek prvním postním dnem a nikoli předchozí středa popeleční. Podle lidového výkladu Pytlový čtvrtek se tak jmenuje, poněvadž prý se po masopustě do čtvrtka všechny dobroty zpytlují (sní). Tento čtvrtek budil asi v nejednom bolnou vzpomínku na "tučný čtvrtek" prožitý před týdnem v náladě opačné.

Pytlový čtvrtek byl tedy významným dnem, protože každý znalec národopisu našeho také ví, že čtvrtek vůbec po celý rok od pradávna byl svěcen pověrečně: "Nepředeno a práce jakákoliv nekonána a večer ponechány zbytky jídel na miskách pro skřítky."

(zdroj: Vlasť časopis pro poučení a zábavu, 1899-1900, ročník 16, číslo 7.

Ještě kdyby byl ROZUMNADĚLUJÍCÍ PÁTEK! Ó, to by bylo vítězství! Jenže dokud budou lidi ve svém kostele zapínat na oltáři černou krychli, nedočkáme se umoudření. Furt to bude stádo přihlouplých, potřísněných od televize. A nebo hybridi.

Dobrou noc!