Velikonoční neděle - odjééézd

Velikonoční neděle. Krásný den. Bude sedmnáct hodin. Ležím na houpačce. Letos poprvé. Nade mnou letadla už dávno počárovala jakože azuro na stříbrné nebe.

https://www.youtube.com/watch?v=unwgFE4Ph4M&t=226s

Chvíli poslouchám Týždeň pod lupou a vturánu jsem tvrdá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-20-velikonocni-nedele

Dnes Velikonoční neděle. Ráno peču bagety. Vyrábím pomazánku z vajíček. Ne z velkonočních. Z normálních. Máme domácích vajec, že bychom je mohli prodávat. Proto vaječná před koledou. Hotovo. Nazdobeno. Balím koledu Dominičkovi a Hubertovi. Máme pět vnoučat, z toho jeden dospělý. A já balím pro dvě cizí děti. Samochtějícímu se křivda neděje, že jo? 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-20-velikonocni-nedele-pred-odjezdem

Jsou tady. Naši milí Moravané. Dnes jedou domů.

- Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný.

Dostávám pomlazení.

https://www.novinky.cz/clanek/zena-velikonoce-ticha-posta-davnych-velikonocnich-ritualu-40464835

Petroušek pomlazuje Lucku. Má pomalu čtřicet let debilní bužírkovou pomlázku. Takovou nemám ráda. Ta nepomlazuje. Proutky z vrby, ano, ty dávají mladost. 

"Pomlázka je falický symbol, stuhy na ni přivazovaly ženy, s nimiž měl dotyčný koledník ejakulaci. Švihání předcházel útěk ženy, která se nechala chytnout a poté i svést." Takhle to měli s barevnými pentlemi podle psychoterapeutky Kateřiny Cajthamlové Keltové.

Pomlazení se dříve odehrávala pouze na zápraží či ve světnici. Pár jemných švihnutí, předání proviantu a hybaj ze dveří, žádné zbytečné zdržování. Ochutnávky velikonoční tabule nebo štamprlička na cestu by koledníka zmohly, takže by nestihl obejít celou vesnici. Alkohol nebýval součástí výslužky, místo toho si dotyčný odnášel kus mazance a vejce, a protože dříve lidé bývali štědří, klidně i celou kopu. Cenná komodita se stala vítaným zpestřením leckdy chudého jídelníčku, zejména když byla rodina koledníka z chudších poměrů. Koleda totiž časem přestala být výsadou nezadaných hochů, s pomlázkou se k sousedkám vydávali i ženatí muži a později také děti. Tradice se zkrátka vyvíjely a posouvaly i v minulosti.

Sedíme na slunci. Míša se vrací k včerejším dostihům. 

- Iri, já se ráno probudil, a zas jsem měl chuť tě roztrhnout. Víš, ve hře neznám bratra. Ale jinak tě mám moc rád. :-) 

- No, on když včera přišel, syčel. 

Řehotáme se. .-) Znovu jim říkám, že je to podnikání, investování, a to že jim nějak nejde. :-) 

Odjíždějí. Bylo to veselé, radostné, pěkné, přátelské, relaxační. A krátké.  Už se zas těším na příští jejich návštěvu.

Ač se Velikonoce ponejvíce vztahují ke smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, můžeme rituály spojené s příchodem jara vystopovat už v dávných předkřesťanských dobách. Vycházejí ze slovanských, germánských a keltských tradic, jejichž smysl tkví v oslavě návratu života na zemi, vítězství světla nad tmou, v prvních jarních květech, ve stromech probouzejících se ze zimního spánku. Lidé se koupali zrána v potoce, smýčili svá obydlí, aby následně všechno staré a nepotřebné spálili v ohni.

Že vám to připomíná jarní úklid? Očista není zdaleka to jediné, co jsme po našich předcích podědili. Stejně jako my dnes i oni barvili vajíčka, připravovali z nich pokrmy a pletli pomlázky, nejčastěji z vrbového proutí.

Sexualita a pohanské rituály

Bohyně jara Ostara či Alban Eiler bývají znázorňovány s vejcem, které symbolizuje zárodek stvoření, a králíkem, který zase znázorňuje plodnost. Sexualita tehdy hrála podstatnou roli, proto se promítla i do pohanských rituálů. Slované se podle některých pramenů rádi oddávali sexu v přírodě, nejčastěji při různých slavnostech, prý dokonce věřili, že bohatou úrodu zajistí pohlavní styk hospodáře a jeho ženy přímo v brázdě.

Pentlemi se zdobily i pluhy, polévaly se pálenkou a tažná dobytčata byla vedena mladými pannami. Do brázdy se zaorávaly symbolické oběti bohům, včetně vajec. "Vejce zdobená tečkami a spirálami ze včelího vosku symbolizující životní koloběh byla schovaná v trávě. Děti je měly hledat, aby se naučily, že nic není zadarmo," říká Kateřina Cajthamlová.

Koleda na zápraží

Naši předci zkrátka dělali vše proto, aby si naklonili přírodu a přenesli na sebe její sílu. I proto se pletly pomlázky z čerstvě narašených jívových prutů, se kterými chodili nejprve svobodní mládenci po vsi a skrze koledu přenášeli blahodárnou životní energii přírody na ženy.

Kdyby dnes viděli umělohmotné hadičky spletené do tvaru pomlázky, ťukali by si na čelo a pořádně by se nám vysmáli. "V některých regionech, třeba u nás na Horácku, byl první koledník, který přišel do stavení, obdarován nejštědřeji. Ženu pomladil, tedy předal jí přírodní sílu, aby mohla poslat nově nabytou plodnost dál. Hospodyně si po vyšlehání půjčila od koledníka pomlázku, aby pomladila i dobytek, který ve stavení chovali. Jinak se podle dělby práce starali o hospodářská zvířata výhradně muži," vysvětluje etnografka Ilona Vojancová z Muzea přírody Vysočina s tím, že z lidových velikonočních tradic zmizelo mnoho detailů a obyčejů, které se dodržovaly.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-20-najemnicka

Volá Evička nájemnice. Ano. Jsem doma. Jede z nákupu, je tu v cukuletu. Jen u branky, jen u branky. Nakonec sedíme v zahradě. Hodinku na sluníčku. Čárování letadel ještě není vidět.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-20-na-zahrade

Beru koš na kořeny pýru, na plevel, rýč, krumpáč. Kde začnu? Načechrávám záhon s pažitkou, petrželí. Vytahuji pýr. Plná zahrada vzešlých javůrků. Pleju a pleju. Pod sluncem. Ani jsem si nevšimla, že obloha stříbrní. Péťa zalil nasetou trávu.

Nemám hlad. Občas zobnu chlebíček. Ale pán tvorstva musí mít oběd. Zavářím polévku. Rychle hranoly, maso. Beru si mističku nudlového vývaru. Klušu do jahod. Bože. Nekonečná práce. Pýr. Pýr. Natáhnul se na zahradu. Ryju. Tahám provazy. Na jak dlouho? Než zbylé oživnou.

Zmožená si jdu až teď k večeru ohřát rýži, masíčko. Hlávkový salát. Odpočívám. Vínečko. To jsem si pošmákla. Azur, který nebyl azurem, protože potažen špinavým suknem, pošpiněn stříbrnými rozsypy, násypy, posypy. To se stopy po letadlech spojily po obloze.

- Běž s ještě chvilku lehnout na sluníčko. Běž, támhle na houpačku.

A tak si stelu na houpačce…

Světlo mého žití odjíždí na fotbal. Probouzím se. Stěhuji se domů. Je mi zima. Chvilku se hřeju pod dekou. Večer.

Že bych si zatopila? Nesoulad. Nelíbí se. Prý je tu 23°C. OK.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-20-vecerni-tvoreni

Peču beránka. Vařím vaječný koňak. Vybírám recept bez maku. Ten vařím na Vánoce. :-)

Hotovo.

Odmyslím-li, že nám vládnou psychopati, že se pohybují i mezi námi!, pak to tu bylo krásné.

https://www.youtube.com/watch?v=uMclYY2fgI8

Nu, tvořme svůj svět!

Tak zas zítra.

Dobrou noc!