Velké celoevropské cvičení. Pandemie nevyšla, tak aspoň bubububu uniformy. My vás vystrašíme, i kdybyste nechtěli. Karanténa! Izolace! Ale qui bono!

Mám to za sebou. Pondělky nemám ráda.  Snažím se nevybočovat z vytyčené cesty. Nemyslet na pitominy. Nelistovat na internetu; nenakukovat do FB. Začínám ráno nesmírně obézní mladou paní. Nerozumím - prý my si to musíme doma spočítat. Směju se tomu. Minulý týden tu byli pán a paní. On mi rozlomil židli. Tak byl těžký. Domluvili jsme se, až to bude aktuální, že se bude podílet na opravě, koupi nové. Volala jsem mu. Souhlasil, slíbil, že se tu staví. V telefonu jsem slyšela něco o čtyřech panácích. Před týdnem tvrdil, jak má platit povinné ručení za auto. Ale na čtyři panáky v hospodě, to má. Pupek nabušený jedovatými viscerály... Dnes něco obdobného. Co si ti lidé chtějí promýšlet? Úsměvné. Až když sejde člověk ze světa, rodina lomí rukama. Mohl tu ještě být. Jj, to mohl. Kdyby...

Dnes dva roky. Zlatka, moje celoživotní kamarádka to vzdala. Čtu vzpomínku z loňského prvního výročí: 

Dnes loni byl pátek. Opustila nás moje celoživotní kamarádka, milá, štědrá, pohostinná, veselá, spolehlivá, milovaná Zlatka Češok(ová). To bylo poprvé, co mě zklamala. Přesvědčovala jsem ji na dálku, ať nedůvěřuje předpovědi lékařů, jejich určení dg. Stihla napsat dva dny před svou smrtí: Irenko, nevyšlo ti to. A jsem už unavená. Pozdravuj všechny známé... Vzpomínám a nezapomenu.Tak z mých dvou celoživotních věrných družek už tu není ani jedna. 

Její SMS dva dny před odchodem jsem si přečetla cestou z DD. U železničního přejezdu blikala červená světla. Už se mi neozvala na moji fotku jejího rodného domu za rohem: Tady Tě chci v létě přivítat!!!

Čtu loňský a předloňský svůj text. Ty vorle - i tam jsem se divila, kde to žiju. 

Jdu si pro foťák. Zahradou se producíruje rezato-bílý kocourek. Krásný. Prý v noci sem chodí moratý. Ten je prý ještě nádhernější. A drzejší. :-)  Kocour je rychlejší, než jsem já. Vyskočil si po stráňce nahoru na šance. Tudy chodí naše hraběna. Fotím ho na dálku. Potřebujeme-li aby Micinka něco slupla, dáme to ven kocourům. A je vybíleno. 

V poledne volám do DD. Jo, klidně si zavolejte na tohle a tamto číslo. My vám to nevezmeme. Nezdvihají. A obsazeno. Volám zbytečně. 21. století. Klidně by mamku mohli posadit ke skypu. Jenže to by museli chtít, že jo? Maminku jsem od čtvrtka neslyšela. Bude ještě mluvit? Vyzvání. Zbytečně. Nechává mě to klidnou. Je to jako když volám do sudu. Myslím, že jsem zdravější než kdekterá nachrchlaná uondaná pečovatelka. Moje tělo je dovyživené. Imunita v pořádku. A maminka dostávala jako prevenci guaranu. Nesmím nad tím přemýšlet. Myslím na ni. Zblbne mi. Volá sociální. Jo, dělali aktivity. Ty mě nezajímají. Zajímá mě, kolik toho namluvila. No nic, jasně. Rozvíjecí aktivity s nulovou iniciací chovanců ústavu. :-) Ireno, nic nezmůžeš. Proti blbosti je marno bojovat. Jo, osuška - zničená. Flekatá. Proužky vyrudlé. Kjava hodila do společného kontejneru. Osuška se chudák zašpinila. Nedbají. Ne, ne, ne. To si musím zavolat paní vedoucí. No jo, jenže lépe je volat z okna.

- S tou osuškou já nic nemám. A maminku vám neustrojíme a nepustíme ke kadeřníkovi. Rušíme všechny pedikúry.

Objevil se tu Petroušek:

- Peťuš, prosím tě, myslíš, že je těžké seznámit nové a brigádníky  s provozem svěřenců? Přece kmenová má na starosti osm a pokud to není její povinnost, tak snad ta prolhaná podvedoucí musí mít nějakou náplň práce. Ona neplní. V DD levá neví, co dělá pravá. Organizovaný chaos. Ve škole jsme povinně předávali informace. Od toho byly pedagogické rady. Osobní listy. Měli jsme všichni přehled o dětech. Žádné - my si to zapíšeme do sešitu. Otočí list a už neví, co bylo na předchozí stránce. Hlavně zapisovat bezduše do počítače. A k čemu? Proč? Přijde nový a má dostat pečlivé informace:

Tady to je paní ABC. Chodí za ní rodina jednou týdně. Nevadí jim, když paní bude sedět v pytli a ve tmě.

A tady? Tady žije pán EFC. Ten je naprosto hluchý, slepý, vysazujeme ho do temné chodby. Nemluví. Má takové a takové návyky. Rodina jezdí dvakrát do měsíce.

A tohle? To je paní XYZ. Tam pozor. Ta má denní návštěvy. Tady v koupelně - vidíte? Tady je nalepeno: Ručníky s proužkem a osušku neprat. Použitý ručně pletený svetr do vánoční tašky. 

- Peťuš, je to tak těžké? Mám pocit marnosti a děsné blbosti. 

- Víš co? Když se nechce, tak to nejde. Chtěj náhradu.

Jj. Chtěla jsem 24 tisíc, a to jsem ještě nevyčíslila vše. Zapomněla jsem na fůru věcí. Nejhorší je, když v čele stojí trafikant. Škůdce nejtěžšího kalibru. 

Odpojuji se od nemožné snahy. Mám dnes klid na duši. Udržuji se v pozitivnu. Nehledám žádné zprávy na netu. Nechci nic vědět. Nechci se jitřit hloupostí světa. Těší mě cizí kocourek na naší zahradě. Věnuji se příjemnostem. Jdu pohladit Micku na okno. Vrní o sto šest. Najednou divoce zahničí.

- Micinko, už je zas tady?

Hledám ho očima. Zatím kocourka nevidím. Jo, vyloupl se zpoza chatičky. Běžím si ho vyfotit. Drzouna krásného. Vysunuji dveře do zahrady. Vyděsil se a vzal roha. Jé, kdybych taky mohla vzít roha. Ztratit se z téhle falešné doby. Mami!!! Já už se nechci stýkat s pitomci. Mamííí!

Tak nic. Jedu na nákup. Jedu se mrknout na osušku za 129 korun. Oh, takový hadr nekvalitní. Klouzavý. Proto tak levný. Nestojí ani za těch 129 korun. To by mohli nakoupit v DD jako erární náhradu za zničené. Vlastně - proč tady nemají erár? Jejich košile, jejich ručníky, jejich oblečení. Nám ukradli péřové polštářky včetně povlaků. Asi je někdo potřeboval. Ať mu slouží! Mít erár, ničili by si své. Na to jsem přišla sama. :-) :-) :-) DD - žrout na peníze. Krmí tam lidi podřadností. Ramou! Bílou vekou! Rizotem. Stále bílé knedlíky. :-) :-) 

Myslím, že jsem možná pět šest dnů nenakupovala. A žijeme. Nic nechci. Ovoce. Petržel kudrnku. Petržel kořen. 

Byla jsem rozhozená zprávami, hloupými rozhodnutími, zákazy, pocitem nesvobody. Dodnes mi není jasné, proč někteří z mocných mohou jet do Wuhanu a pak se stavit v pražské hospodě. Neomalenost. Bezohlednost. Povýšeneckost. Nechápu, proč zavírají lidi do karantény doma. Nechápu, proč zrušili biatlon. Nechápu, proč nezrušili včerejší derby ve fotbale. Nechápu, co má za smysl zavřít DD, když tam dennodenně dochází hafo zaměstnanců z ulice. Dojíždějí hromadnou dopravou. To jako jezdí vakuem? To jako nechodí na nákupy? Nebo je osprchují savem? To je krásné pokrytectví v malém. Jak nahoře, tak dole. Hermetický zákon. :-) Fakt hloupost tříská světem. Ale všichni dělají, jako že je vše v pořádku. Všichni si hrají na dívadlo. Ty vorle, já jsem se spletla. Netrefila jsem se do své doby. Zabloudila jsem. Probudila jsem se někam do Debilstánu. Nechápu. Nerozumím. A ani se o to nepokouším. Rezignovala jsem. Hlavně veselou mysl!!! Hlavně nečíst!!! Hlavně nemyslet!!! Nereagovat na FB. Právě probíhá přeformátování světa. Jsem svědek. Proč to naplánovali? A kdo? Filantrop rozkošný Bilík? Čeká za rohem připraven se svými vakcínkami s nanorobůtky? I ten lišák. Coronavirem planetu nevyhubí. Kdypak se to zas dá zažít - takovéhle celoevropské cvíčo. Leda tak na jiné planetě v jiném životě. Víckrát už nechci. 

Uklízím nákup. Zvonek. Moje tichá miloučká hodná H. Ta, jejíž tatínek odešel z planety loni v den narozenin mé maminky. 

- Jak se máš?

- No, to ti řeknu.

- Co se stalo?

- Zemřela neteřinka. Náhle.

- Náhle jak?

- Vrazilo do ní auto. I v TV to prý ukazovali. Řidič měl 1,5 promile.

Ztuhla jsem. Stojím. Byla tu, není tu.

- Teď by jí bylo v dubnu 27.

- Měla děti?

- Dvouměsíční holčičku.

Nejsem schopna pohybu. Stojím. Běží mi film v hlavě.

Celý den jsme si nahazovala dobré zprávy. Prohlížela přírodu. A teď?!

- Holčička přežila? Zachránili ji?

Elišku oživovali. Marně. Holčička má poranění na hlavě.

Měřím. Má neuvěřitelně krásné výsledky. Tu její neteřinku mám stále v hlavě. To nepřehlušíš tlacháním.

- Támhle ti jde štěstí.

Venku kráčí zahradou Peťulka.

Zvonek. Přijeli manželé. Sympatičtí. Z hodinu vzdáleného města z podhůří. Pán kriminalista. Vyšetřuje násilnou činnost. Děsně milí, příjemní. Inteligentní.

Den končí. Jdu se napojit na konzultaci.

Světe, seš divnej!

Sedám si vedle Petrouška. Štěstí moje. S ním jsem v bezpečí. Nechci nic slyšet. Neubráním se.

Bude půlnoc. Zbyla jsem tu sama. Oheň sálá. Micka si venku hlídá revír. Za chvíli budou její tlapky bušit na sklo. Poslouchám chytré politiky. Neměla bych. Ale chci slyšet o Velkém evropském cvičení v plném proudu. Duální ministr průmyslu a dopravy - má také co říci. Vynikající. Lidé se vrací z Itálie a nechají je přijet domů. Opravdu vtipné. Proč si je nenechali v Itálii? Pan ministr prý radil, kdo nemůže letět přímo, prý ať letí přes Frankfurt. Slyším dobře? Podruhé přes Hamburg. Vždycky se dá doporučení obejít. A kamionoví řidiči se vznášejí asi vzduchem. A řidiči autobusů nee, mají hodně lidí. Ti prrr. Podívaná musí jít dál - zpíval kdysi Fredie Mercuri. Hlavně prý ochránit lidi. No to je super nápad. A jejich děti. A chemizovat, cákat a hrát si na válku. Přátelé, už ať je ten experiment u konce. Mám takový nevinný návrh: Zavřít školy, obchody, ústavy a po opadnutí vážné situace nechat stav tak, jak je. Ušetříme na školách. Zavřít a už nikdy neotevírat. Nechat zavřené navždycky. Jo - a zvýšila bych už takhle drakonické pokuty. 

Ireno, high on emotion. To byla taková písnička - v 80. letech. Měla jsem ji moc ráda. Chris de Burgh High On Emotion.

https://www.youtube.com/watch?v=oKgHHPlKTdk

Ještě přiložit. Jdu si číst. Odpojit se od rušivých elementů světa.

Dobrou noc!