Velký pátek budiž pochválen :-)

19.04.2019

Velký páteček. Nesmí se hýbat půdou. Petroušek ráno v maminčině domečku tahal větve, VĚTVE! z kompostu. Nájemníci z propadliště dějin se chovali dost nestandardně. Přijela jsem po něm. Před domem po větvích jen černé uhlíky. Nechtěla jsem hýbat zemí, ale! Naset trávník, zasypat kompostem. V místech, kde mamince rostly maliny - jsou tam. Oplela a vyrvala jsem bršlici kozí nohu. Pod okny okopat po zimě maminčiny růže, tulipány, irisky, pivoňky... U zídky zmizely trsy pažitky... Obracím půdu jak divá... 

Přála bych si už svůj telefon z reklamace. Ačkoli - u tabletu si vždy narafičím hlasitý zvuk vyzvánění. Stejně nakonec není slyšet. S mobilem bych nic neudělala. Takhle - dvě tři hodiny práce v klídku. Obdivovala jsem bzučící třešeň. Už dlouho jsem neslyšela pracující včely. Co, pracující! Ale VČELY! 

Musím končit. Má přijet Linda s partnerem. Překopla jsem kabel od zvonku. Rychle zalít. Vystřelila mi sprška z hadice. Známka - konči a jeď. Vyblejskla jsem si třešeň, červenou lísku proti modré obloze. Už tam nahoře zas stříkali. Výhled do luk a polí. Srnky se v dálce povalují. Mami, mělas to tu skvělé. Tady jsem vyrostla. 

Pokračuji k mamince. Jakoby zvonil tablet. A zvoní. Linda.

- Už jsme v Černožicích na pumpě.

- Jé, já teprve jedu za mamkou. Vraťte se.

Hned mě napadlo - nejde to. Přejeli křižovatku. Nelze...

- Přijedu.

Následné zvonění. Petroušek podává zprávu. Linda už je na pumpě - jo, přijedu. .-) To mé obracení půdy na Velký pátek mělo něco do sebe. Zmeškala jsem hovory. Nikdo mě nevytrhoval :-) Nechali mě dokončit dílo. 

Srdce mi plesá. Celá terasa vyvezených lehátek, vozíků. Irenka zrovna vedlejším pokojem zaváží mamku přes její pokoj do stínku. Je to dřina přes ty prahy!!! Mamka splavená. 

- Irenko, to je zázrak! Tys vyvezla lidi na slunce! To je dřina, viď?

Irenka, důchodová.

- Od toho jsme tady.

No, to tvrdím stále. Ale dnes poprvé realizace koupání ve slunci pro všechny. Ještě teď mám před očima zaplněnou terasu. Vždy tam trůníme s mamkou samy. Ó, Velký pátku, budiž pochválen! Maminka zpocená. Až u psaní mě napadá - měla jsem jít pro letní lehkou halenku. Nevadí. Tolik lidí dostalo náboj! Tolik bezmocných nemluvných, ani nevědí o světě, ale dostali energii slunce.

- Irenko, DĚKUJI za všechny!!! Tihle lidé běhali po zahradách, po městě, pracovali třeba na sluníčku. Teď ho celou zimu NEMĚLI!!! Dotace slunce stojí za velký dík!!!

Vzájemně si s Irenkou dodatečně blahopřejeme. Obskakuje klienty. Mamince rychle kafíčko, kousek mazance. Sytý. Ke svačince dnes jen pitíčko. Prosím, aby Irenka dohlédla, aby se mazanec snědl k večeru nebo k večeři :-) Mám důvěru. Vím, že dohlédne. 

Utíkám.

- Tos tady dnes dlouho nepobyla.

- Maminko, vysvětlila jsem ti. Doma mě čeká Linda. Pokračují dál. Z Phy zajížďka přes Jaroměř Polskem k Liberci. Jen kvůli mně.

Mamka chápe. Pusinkuji. Uháním. Dnes ani jedna červená. Rychle prostřít. Petroušek už připravil sezení pod ořechem... Konečně si taky sedneme. Jsou tu. Teplý den, ale od hor fouká. Ještě to není léto. Koukala jsem cestou od mamky - Černá hora má na sobě sníh. Sněžka se raději schovala. Má ještě čepici...

Milé, veselé, hezké, rodinné, srdečné, příjemné posezení. S překvapením - dozvěděla jsem se, že dnes byl státní sváteček. ÚB. No - jde to kolem mě. Stavila jsem se zaplatit maminčinu pedikúru. Všimla jsem si mříže na dveřích :-) Bylo mi to divné. :-) Jsem myslela - děti mají prázdniny. A s gratulací. A krásnou kytkou. A líná huba, holé neštěstí. V Kauflandu za dnešní nákup dostali všech šest bodů. Mohli si koupit krásnou kudličku za třicet. Pěkná. Pán mi ji nese ukázat. Chce mi ji dát. Ne, ne. Já si ji za dvě koruny odkoupím. Hovoříme o vzorečku nože. On to zná. O broušení. Sundavá pásek. Ukazuje mi, jak se kůží jemně ostří uhladí. Já ujíždím na dekách. On na nožích. Dek a kudel není nikdy dost. A andělů. A mezilidské lásky.

V poledne jsem nás odbyla. Nabízím brambory se zeleninou, tofu... Ne, ne. Jedli. OK. Petrouškovi nakladu brambory s kořením a čočkou, cuketu, tofu, náznak masa... Hlad je mocný kouzelník. Odbíhám do domu. Prý prohrábl talíř. Odkryl zeleninu. Salátek z červené řepy, cibule, naklíčeného munga... Našel malinkatý kousek masa.

- Jo, mám tu maso :-)

Mám radost, že na stole ubývá... Proteinové koule - zdravé mlsání. 

- Neslučuje se zdravé a chutné :-) 

Vždy se raduji, mohu-li ty své žitné zázraky dát mladým. Jsou výborné tak dva dny. Jako šunka od řezníka s domácí klasickou výrobou. Nikdy neoslizne. Ale druhý třetí den okorá. Balíme se do dek, plédů.. Já a Linda. Zimomřivky. Její pán. Posledního balím Petrouška.

Čas loučení. Čas odjezdu. Zamávat... Micinčina chvíle. Jen kdokoli bouchne dvířky u auta - je tu. Vedle u sousedů také využili den k posezení. Shodneme se, že chlad z Obřího dolu dýchá až do našich zahrad. Ještě je brzy.

Nabízím sousedce k ochutnání můj mazanec - kořeněný anýzem a fenyklem. A své proteinové koule. A recept. Protože chutná :-) Nesu ingredience přes plot :-) Juchů, jupí! Na zdraví!

Zatápím. Vymrzlá. Oheň vhod. Žehlím. Po první pračce mám vždy dobrý úmysl. Vyžehlit ji. Po druhé pračce - ještě třídím prádlo podle teploty. Třetí pračku už netřídím. Další bez ladu a skladu kladu navrch. Včerejší jsem mrskla do houpacího křesla. Ale žehlicí prkno mám postavené od víkendu. No, k půlnoci vyžehleno. Hurááá!

Krásný Velký páteček! Zvládla jsem tolik věcí. Prožila moc hezkých chvil. A teď si je jdu probrat do postele. Hezkéééé to bylo...

Dobrou noc! :-)

A krásnou Bílou sobotěnku... Právě nastartovala :-) No jo, jenže jste ještě v mrákotách. A to já budu, až si to budete číst :-)