Velký pátek vydává prý poklady :-) Začal lov na lovce

Na devátou musím vylézt. Rozhovor. Budík. Lezu. K telefonu nemusím mít na obličeji namalovaný ksicht. Kdy zas začnu pracovat na osobno? Pípla SMS. Paní je v práci. Prosí odložit hovor na desátou. Mohla jsem mít hodinku k dobru. Nic se neděje. I tak ji mám k dobru. Běžím pro kopřivy. Kdykoli zapomenu pozdravit, zahrada sama zdraví. Odsunuji dveře z terasy.

- Dobré ráno, zahrado!

Mám tu asi tři čtyři místa, kde se kopřivám daří. Kdysi v nějakém receptáři radili, vysadit kopřivy ke plotu. Učinila jsem tak. Maminka mě pozorovala:

- Takového blázna jsem ještě neviděla. Sázet kopřivy!

Měla pravdu. Kopřivy rostou tam, kde se jim daří. Každý rok se maličko přesouvají. Vracím se zpátky do domu. Dnes nevybírám popel, nepigluji okénko u kamen. Včera jsem nezatopila. Hodina navíc se rychle zkracuje. Rychle mixuji ranní koktejl. Odbíjejí deset. Volám. Za chvilku máme hovor hotový. Paní se stává klientkou. Petroušek je tu.

- Jdu ti vyměnit gumy.

- Já stále jezdím na starých?

Petroušek je z dvojčat. Má ještě staršího bratra Zdeňka. Dřív, asi i teď, jsem měla takové vidění lidí - každý mi někoho připomínal. Takže znám Johna Lennona a další hvězdy. :-) V tváři Peťulkova bratra jsem před třiceti lety zahlédla rysy Karla Gotta. Když jsem učila na gymplu, v okýnku rozvrhu jsem si zajela do Makra. Vidím vykračovat krabice jogurtů. Zdeněk!

- Karle!

Slyšel na to. Reaguje na jméno Karel. :-) 

- Jedu ke Karlovi.

- Počkej, něco ti pro něj vyrobím. A zabalím vám ke kafi mazanec. Je heboučký.

- Teď ne, vrátím se.

Trošku mě zlobí, že si vždy umí naorganizovat věci po svém, aniž bych si toho všimla. Dnes je den všimnutí.

- Péťo, počkej.

- Za chvíli jsem tady.

Jdu nahřát letovací pistoli. Chystám si pentličky, čokoládky... Vždycky jsem rozesílala minimálně třicet pohledů. Dnes vše elektronicky, několikanásobně, donekonečna, dokolečka, dokola, každý rok stejně.

Vybírám z UMÚNu hezké přání. Na obrázky zajíčků letuji čokoládové minizajdy, na pomlázku s vajíčky minivajíčka. Píšu přání rukou. Rukou, dopis, přání - udělá radost. Je tam lidská energie. Ještě letuji čokoládovou berušku s nožičkami.

Mám stařičkou klientku. Je jí přes osmdesát. Žije sama. Je miloučká, hodná. Děsně věřící. Kdyby jen věděla, že papež je pedofilní satanáš. Už loni se na něj propíchly pedofilní rituály...

I pro ni tvořím přání. Jdu nastříhat zlatý déšť do nazdobené láhve - toho mého prvodílka z minulého víkendu. Co ještě? Vybírám zelenou svíci. Letuji na ni zeleného motýla z čokolády. Dovnitř vážu pentličku k naletování. Kýč jak prase. A to se mi líbí. Ještě ji zabalím kousek mazance. Hotovo. Ťuťajs je tu.

- Teď si s Karlem vypijeme kafe.

- Vždyť budou obědvat!

- Dej to sem, ať není Karel nervózní.

Ta věta patří mně. Jako abych nebyla nervózní. Dobře ji kóduji. Nereaguji. Posílám ošatku čokolád v zeleném papírovém osení, přání, krabičku s mazancem.

Volám stařičké klientce, jestli se mohu stavit.

- Irenko, nebudeš tomu věřit, ale právě jsem ti chtěla volat.

- Jo, věřím, protože se mi to stává velmi často.

Frčím potěšit stařenku přáním  a dárky. V listopadu jí navrhovali radioteraii na slabý zánět slinivky. Prý dva měsíce života. Odmítla. Drží dietu. Pije ostropestřec a mumio... Vypadá krásně. Milý úsměv. Její upřímné oči se smějou. Děkuje.

Roušku mám v kabelce v autě. Nenamáhám se ji nasadit. Paní už čeká u branky. Přeju. Povídáme si. K sousedům právě přichází zamaskovaná paní s krabičkou v alobalu. Ani mě nenapadlo, že je to bonzačka. Ubohá. Vychází sousedka, moje známá.

- Ireno, kde máš roušku!

Ty vorle, to bych nečekala. Taky jedna vymytá hlava. Ukázněná. Jak si přeje pan premiér. Nikam nechodit, nedružit se, hlavně nenavštěvovat babičky! Ale na hřištích a na kolách se může chrchlat bez roušek. Krákorán virus pase po strachovém morfogenetickém poli. Jo, to pak si na člověka zasedne.

- V autě.

- Ale máš ji mít...

Loučím se. To nemá smysl. Ještě že beru homeopatika na dráhu jater; a phosphorus na stažení svého ohně. Jinak bych asi přišla o známou. Rozhořel by se můj vnitřní oheň. Má síla. Případně by se nacházela v krajinách, kam posílám nepříjemné šudry. Krákorán virus má denně P. R. Falšované statistiky úmrtí, jak se to šíří, započítávají i oběti havárií!!! Kdyby řekli, že se šíří zapáleným zadkem, lidi budou dobrovolně nosit pampersky. O statistikách zde: 

https://www.youtube.com/watch?v=m2wRIsDYVuI

Pozor. Ireno, hlídej čas. Skyp s maminkou. Objevuje se mi tam milá hlavička Květušky, přichází mě pozdravit Irenka. Holčenky, ani nevíte, jak se skláním před vaší prací. Včely! Pilné. A v rouškách. Nedá se v nich dýchat. Mohla-li bych, zas bych poslala kolo dortu. Jako poděkování. Sestřičkám, pečovatelkám, uklizečkám - všem. VŠEM!! Děkuji.

- Ahoj mami! Dnes ti vidím celou tvář. Počkej, vyfotím si tě. Mami, je Velký pátek.

Upřímně se diví. Povídáme si s maminkou, jak to bylo o Velikonocích u nich doma. 

- No, koukej, mám tady krásný mazanec. Kdybych mohla sedám na kolo a už ti ho vezu. Letos to nejde. 

Vysvětluji, proč. Maminka vypráví, že její maminka pekla tři mazance. Minule říkala pro každého jeden. Napočítala jsem pět. Dnes jen tři. Nevadí. Stačí, když mluví. Zavádím ji ve vzpomínkách do její vesnice, do jejího dětství.

- Mami, a jestlipak víš, kolik ti je let?

- Počkej, počkej.

- No, kolik mi dnes řekne?

- Třicet dva?

- Mamko, to zrovna umřel tatínek. Mně je letos šedesát čtyři, tak kolik by ti tak mohlo být? Zkus dopočítat?

- Osmdesát sedm?

- Mamko, jsi blízko. Bylo ti devadesát tři.

Jasně, divení.

- Tolik? Tak to už straším pěkně dlouho.

Smějeme se. Na dálku ji objímám. Přestal zvuk. 

- Mami, neslyším Tě! Mamko, slyšíš? Kývni hlavou. 

Maminka kýve. 

- Mami, chvilenku mě asi neuslyšíš. 

Vytáčím sestřičku. Má krásné jméno. Bohatá. Původně znamená: Boh a Ty. Tedy  člověk duchovní. 

- Tady taky bohatá.  :-)  Vy byste mi prosím, nezavolala Květulku, přestal jít zvuk. 

Sestřička ochotně zařizuje pomoc. Přeje mi hezké svátky. Jsem ráda, zase jsem slyšela někoho z DD... A zvuk naskočil sám. Květuška je tu. Chvilku povídáme. 

- Já už chci skončit.

- Mamko, ještě chvilenku.

Tak ještě chvíli mluvíme, ale asi jí hovor unavuje. 

- Já už chci konec.

Přichází Květulka, hezky se loučíme. Přejeme si. Dnes vím, že má mamka horký čaj. Jsou hodní, a jsou hodní a pečliví. Ti druzí dbají na horký čaj, na učesání, na procvičení jemné motoriky - jelení lůj, na kapesník...

Obědváme na zahradě. Ano, Péťa vrčí. Venku! Rád jí na svém místě v kuchyňském výklenku našeho nového domu s výhledem do zahrady. Nakonec se uvelebuje pod kvetoucí třešní na slunci; chrochtá nahlas blahem, jak výborně mu chutná krůta s bramborem. Chlapec si musí zvyknout, že teď budeme jíst až do zámrzu venku. Tečka.

Velký pátek. Nemá se obracet půda. Tak aspoň myju tabule skla v zimní zahradě. Jsou ublemstaná od kytek. Používám elektrickou stěrku. Obíhám okna zvenku, zevnitř. Vytírám. Letos nemám umytá všechna okna v domě. A vcelku mi to nevadí. Dodělám po Velikonocích. Letos - ZRUŠENY. .-) Jako Tesaříkův otec plukovník - rušil Vánoce. :-) Volá Linduška. 

- Mami? Co máte k obědu?

- Krůtu s hranolky.

- A mně bys nedala hranolky?

Řehtám se. Vždycky pro ni mám. Asi za dvě hodiny je tu. A Honzík. Péťův mladší. Ach, jak já ho mám ráda. Obyčejný kluk, na nic si nehraje. Pracovitý. Vždycky nám pomáhá. Nikdy nás nenechá na holičkách. Sedáme na zahradu. Nesu mazanec, ananas. Žehlím bosa. Země je ještě studená. Cítím, že musím ťapkat po trávě. Stáním u prkna bych zmrzla.

- Peťuš, nakrájej ten meloun.

Všichni se diví. No, tak ananas, no. Na lodičky. Povídáme si, co jsme prožili, řehtáme se; radujeme se. Miluji posezení u stolu. Bohužel, letos náš velký stůl zůstane neobsazen. Kdo chce, kdo se nebojí, přijde. A kdo se bojí, s**e v síni. Koronavirus - značka na nahánění strachu. Zástěrka na světové dění... Čtu na Tadesco: Nelze zatýkat - nejprve zajistit bezpečnost, dobré fungování populace; získat rezignace členů vlád, zmrazit aktiva, odstranit sítě, Cabal.

Odshora:

Nejvyšší úroveň ďábelských bytostí

Archoni a další neviditelné bytosti

Ďábelští mimozemšťané včetně Anunaki

Nižší úrovně mimozemšťanů - drakoarktiriáni

Vatikán

Bilderbergři

Obchodní rady

Rady pro zahraniční vztahy

Bankovní komplex

Centrální banky a FED, OSN

Koncil 13 = britská královna

Výbor 300 - Rothschild, Soroš, ilumináti

Tajné společnosti

Obchodní korporace - např. Monsanto...

Politici

1 promile populace!!!

Připomínka Gibson Pitt - loni o pedofilech: 

https://www.youtube.com/watch?v=0mGBQ45pK2U

Podzemní válka 3. část - zednářští démoni 9.4.2020, z tiskových konferencí Bílého domu

(100 000 zachráněných dětí pod Central parkem... ŠÍLENOST!!! Na hranici s Mexikem 27 tisíc vojáků. Na výzkumu koronaviru se podílela i fakulta chemie a biologie na Harwardu. Vedoucí fakulty 7.4. zatčen. Obdržel víc jak 1,5 mil. dolarů... Událost 201 - simulace pandemie vládou 18.10.2019!!! Atd.)

https://www.youtube.com/watch?v=reHN6l1ZVNw

- Mami, pojeď se mnou do zahradnictví.

Nechávám žehlení. Jedeme. Nejvyšší čas koupit rajčata. Už to umím. Letos třetí rok... Těším se. Kyblíky i záhon. Že bych vyzkoušela kedlubny? Všem vyrostou, jen mně ne. Uvidím. Zítra. Tesco - nic. Je to možné? Nic. Hledám žitnou mouku - zas nemají. Nevadí. Mám. Banka. Domů.

- Peťuš, říkals, že si zítra přispíš!

- Šak jo.

- Ale ráno jsi v posteli už nebyl.

- Ty sis přišla ve dvě deset lehnout a já už jsem v půl páté metošil. Kočky mě vzbudily.

- Peťuš, a kam chodíš na kvasnice?

- Do Tesca, ale to ještě spíš. Tam musíš ráno, víš?

Hm, to jsou zjištění... Když spím, ostatní už šlapou svět.

Dožehluji. Chladno. Zítra se vrhnu na kytky. Jsem šťastná. Raduji se z čištění světa. Jasně - z rodiny. Z obnovení funkce rodiny, obce, státu, že končí - jak říká Tomáš Marný na Tadesco - Mediální Sra.ko Mety

Dle vydaného zákona Exekutiv Order, mohou nyní být ( oficiálně MSM- Mediální Streamová Media pro naše čtenáře ale Mediální Sra.ko Mety ) za záměrné šíření lží a podvodů na lidstvo potrestána, mohou být zabavena (T.M.: víme komu všemu tyhle MSM patří)

Ještě znovu:

https://tadesco.org/marneho-okenko-10-04-20-zajimava-sdeleni/

Ano, dnes 10.4. 20 lov na lovce. 

Dobrou noc!