Vesele, jen vesele...
- Spíš? Volá Linda.
Spím teprve tři hodiny. Rozespalá mžourám.
- Mami, chceš patnáct másel za čtyřicet dva korun?
- Chci.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-26_Zaciname_den/
Spím dál. Probouzím se. Dnes chci už dokončit gruntování domu. Večer mám skoro, téměř, už už hotovo. Ještě konferenční a odkládací stolek. Asi někdo nechápe. Pořád píšu o malování a úklidu, a úklidu, a úklidu... Jak mohu deset dnů uklízet obývák a kuchyň. Kdybyste viděli ten prostor, těch přihrádek, poliček, všechno vzít do ruky, omýt. Vyleštit. Vyhodit pracholapy. Vyčistit okna. K tomu umývat, umývat, vařit, péct, taky odpočívat. Takže dnes. Den D. Linka, ostrůvek, dřez, kytky, lustry.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-26_Zahrada_caruje%2C_dekujeme/
Venku je vcelku teplo. Věnuji se kytkám. Taky nakukuji do skleníku. Zdravím papriky a rajčata. Nasazena před koncem sezony. Přesto rodí. Obcházím zahradu. Božínku, ta se snaží. Jak chápu maminku! Nesmím si vyčítat, kolikrát mě sem zvala. Když už jsem s holčičkami dorazila, chtěla mi ukázat, co kde má, co kde pěstuje, co jí kde roste. Z mé strany - nezájem. Mami, promiň! Obcházím zahradu a naprosto tě chápu. Říkalas´, pojď, já ti ukážu, co mi tu roste, kvete. Nezajímalo mě. Blboučká. Pozdě. Loni jsem s tebou tady chtěla taky udělat jakés takés kolečko, na vozíku by nám to šlo těžko, ale Péťa by pomohl, technicky by něco vymyslel. Mamko, v ten pátek, v ten poslední pátek v tvém životě - rozloučily jsme se.
- Mami, tak zase v neděli. Zítra za tebou přijede Iva.
A skuhrala jsem... Prý neřvi! Já to vydržím. Tys´ chlácholila mě. Místo já tebe. Tehdy jsem ti říkala:
- Mami, já sem nepatřím. Oni mě tu zapomněli.
No jo, když jsem jiná. Nepoddajná osobnost. Vzdorná. To není vzdorovitá! Péťa mě mnoho naučil. Už umím konečně někdy držet pusu. A bez výčitek. Stačí mi, že si myslím. Lidská zpupnost, drzost, neurvalost, neúcta, arogantnost v závratných výších... Mlčeti zlato! Ať si mocní létají. Křídla jim splasknou, spadnou.
Linda volá.
- Tak mami, šla jsem dvakrát. Dávali jen těch patnáct na osobu.
- Jo? A myslíš, že by u nás ještě měli?
- No, zkus to.
- jedenáct. Než se namaluju, budou prázdné regály.
- Mamko, já tam byla v sedm.
- Aha, s důchodci viď?
- No, i s montéráky. Mamko, šli si pro svačinu, ale žádný košík nebyl bez másla. Brali třeba pět, tři... Mamko, taková matka samoživitelka, třeba by si chtěla koupit patnáct kousků, ale ona na to nemá.
Máme výbornou sociální politiku. Stát nás pase. Pase své občany. Slovo občan - otrok systému. Ani o tom neví. Stát blahosklonně poskytuje vybraným podnikatelům dotace. Vybraným rodinám, důchodcům sociální dávky. Přece každý má nárok mít tolik, aby nemusel být závislý na státu. Je to umělé. A proč má důchodce, který celý život šulil právě svého pasáka na daních, brát sociální podporu na - vyber si na co. My, co nám v účtárně strhli obrovské částky na daně, máme hezké důchody. A podvodníci, lemplové, nemakačenkové, fiškusové - teď se omlouvám všem, kteří makali, přesto mají důchod nevysvětlitelně nízký - dostanou od státu - tedy i z mých peněz podporu. Proč ji nedostanou všichni?! Aby byl patrný rozdíl ve výši důchodu. Neodváděls daně? Podpoříme tě. A tys´ poctivě platil, dostaneš tu samou částku. Když už teda jsme v tom přídělovém systému.
Tak ráno chodí důchodci a montéráci. Legrační. Patřím k té první grupě.
- A víš, kolik jsem platila za 15 másel a 10 tvarohů? Byly taky ve slevě asi za patnáct korun?
- ???
- 780,- Kč.
Valím oči. To byl můj plat na kraji mé kariéry. 800 korun. Dobré, že?
- Peťuš, prosím tě, ty by ses nestavil pro másla?
Za chvíli volá:
- Omlouváme se zákazníkům, z důvodu malého množství v této prodejně máslo není a nebude.
Řehtám. Fakt jen íhám. Milý zákazníku, trhni si nohou!
Volám ohledně domény a stránek. Věnuje se mi milý hoch.
- Jste Moravan?
Na druhém konci sekunda ticha.
- Ano, jsem z Brna.
- Kdysi jsem dělala na vysoké zkoušku z historické mluvnice a dialektologie. Ta byla moc, velmi těžká. Museli jsme znát souhláskové skupiny jednotlivých regionálních celků - Brno, Ostrava, Olomouc...
Snažím se vymámit slevu. Pokud si koupíš standard na dva roky, stále musíš šetřit místem.
- Ale vy máte dost místa. Máte spotřebováno polovinu prostoru. A za doménu máte zaplaceno.
- Koukám do účtu. Zrovna dnes mi strhli skoro tisícovku.
- Když si vypnete automatická platba... To je za doménu eu.
Hovoří na mě řečí cizího kmene. Giga, mega, vega. Nerozumím. Vede mě, vypínám. Potřebuji mít peníze na účtu. Já rozhoduji, co kdy zaplatím. A skoro sedm tisíc - to je docela pálka. Večer mi přichází milý mail. Dávají slevy, ale ne věkové. :-) Ok. Čeká mě petarda. Jenže když vidím, kolik stovek čtenářů mám, jakou odezvu, pak budu dál pokračovat v psaní - jak to označují ty servery, které kritizují? Napíší - tento web používám satiru... A nikdo na ně nemůže. No, tak budu dál psát tzv. "satiru", aby na mě nemohl kdekterý opičák, který atd. :-) Šup, utíkej zas na komisi, blázínku! A nezapomeň se zachovat neprofesionálně. Aby si na mě ta tvá squaw zas mohla vyskakovat. Pavlač hadr. Míca. Srovnej si v hlavě tu slámu. Moc šustíš!
Konec satirického okénka.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-26_Darky_z_LeCo/
Linda mi přivezla od spolumajitelky výrobce šunky růžové bublinky a krabici. Čeho? Archiv šunek. :-) Děkujeme, paní Zuzko! A děkujeme, Vesmíre, za hojnost!
Petroušek je tu. Chválí mě. A napomíná, abych dnes už ty zatracené koláče nepekla. Kuchyně umytá. Ještě vylézt na lustr. Vyměnit ubrus... To není hup na krávu, je tu tele. To je proces. Tak zítra. :-) Už mám umíchaný tvaroh a uvařený mák. Zítra ještě najdu sklenici povidel. Možná vytáhnu od maminky.
Linda přivezla mimo pozdravu z LeCo i sklenici okurek, mých, které ne a ne a nemohla rozdělat. Ani já.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-26_To_delam_za_jizdy_z_auta_-/
- Peťuš, prosím tě...
- Holky, to dělám za jízdy z auta!
- No, tak uvidíme. To já se ráda přiučím.
- Kurník, mám asi mastné ruce.
- Nemáš, nejde to.
- Počkej, jdu si pro brýle.
- Brýlemi to neotevřeš.
Je tu s brýlemi. Tlačí. Můžeme se potrhat smíchy. Poklepává na víčko.
- Kdo to zadělal?
- Já. :-)
Konečně ho nadzdvihl.
Venku chumelí. Popel.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-26_Dnes_nam_tu_chumelil_popel%2C_ale_huste/
Nějaký - jak ho nazvat? - buvol - podpálil asi listí. Ohromný dým zaplnil ulici a z nebe padá množství popelových vloček. Rozstřelují se při dopadu na břečťan na menší popílkové kousky. Máme tu bezva svoz bioodpadu, neé. Někdo si klíďo brŕrďo udělá binec na našem majetku.
Dopo jsem mimo másla volala Petrouškovi ohledně macka. Nestihla jsem zavolat na veterinu. Světlo mého žití vše zařídí. Přitáhl pytlík granulí. Je jen na předpis, neboli nekoupíš ho nikde, jen u veterináře.
- Ten Mour má nejlepší žrádlo. Lepší než Zrzka a Kitty.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-26_Mourek_se_prodrazuje_-/1561154342
- Kolik to stálo?
- Ani se neptej.
Koncem týdne ho odvezeme - kam? Na kontrolu. A pak už bude jíst všechno, jako dřív. Kapsičky, mlíčenko, bonbony, granulky. Mourku, musíš vydržet bez kapsiček. Prý po nich děsně tloustneš.
Zajímavé je, že když mu uvařím krůtí prsa, smlaskne je. Koupila jsem mu kousek kýty. Vypije jen vývar, ale maso mu nejede. Přijela pražská Kitty. Té masíčko chutná. Všechno si tu rekognoskuje. Očichává pachy našich koček. Musí přežít tři čtyři dny. V Pze by byla sama; noci jsou už chladné. :-)
- Peťuš, pojď mě zkontrolovat, co se udělá, když chci zatopit.
- Mně není zima.
- Mně taky ne.
- Aha. Tak zatopím zítra.
Jdu zkontrolovat do rozvodny vypnutý elektrokotel. Pak zapnuté čerpadlo. Petroušek mě naviguje.
- To běží celoročně. Vypíná se zezadu.
- A ještě tu mám napsáno, že na kotli musí svítit modré světýlko.
Obhlížím bojler.
- Prosím tě, to je bojler. Kotel je támhleto.
Ty vorle! No jasně. Jsem vyloženě technický typ. Ale on zas neví, co je palatalizace likvid. Neumí vyjmenovat korelační řadu znělosti. :-)
No, a takhle si tu žijeme.
Prosmála jsem se dnem. :-)
Dobrou noc!