Veselme se. Radujme se. Vždycky máme důvod

Probouzím se před budíkem. Zdvihám hlavu. Je tam. Plná zahrada sněhu. Na krmítcích nečekali, až vstanu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-13-rozeklana-stale-rod

Tatínek s maminkou tu zasadili čtyřicet ovocných stromů. U plotu řada rybízů a asi pět angreštů. Ty jsme před třiceti lety vytahali. Americké padlí. Asi před deseti lety jsme si u Hrabíků koupila angrešt, na který padlí nechodí. Přibyl mu dárek od Lindy. Červený fíkový angrešt. Stromy maminka obměnila. Uprostřed zahrady roste červená nezdolná jabloňka. Rodí stále. Moc sladká jablíčka. Dávám je do kompotu. Nehnijí. Paradox. Kousek od ní roste jabloňka s voňavými, která mi chutnají víc. Hnijí jak o závod. Hlavu na polštáři, jabloňku vidím. Rozeklaná, vypadá jak ostnatá. Rodí neúnavně každý rok. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-13-snehem-do-krmitek-a-do-chaloupky

Nejdřív procházka sněhem. Jdu bosa do chaloupky. Mourek za mnou běží. Pak nasypat do krmítek. Dnes je sníh umrzlý. Včera mínus devatenáct, dnes do odpoledne jen na nule.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-13-do-teplicka

Žofie si taky vyběhla. Všichni jsme se vrátili do tepla. Mně i Žofce na packách uvízly kamínky. Máme asi teplá chodidla. Žofie dnes civěla do zahrady. Bílo. Nikde ani ptáčka. Pak koukala pozorně do domu. Švihala ocasem. Viděla asi něco, co mé smysly ještě neumějí zachytit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-13-letni-pozdravy

Ze skládku jsem si přinesla kopřivový balzám. Jestlipak se mi letos taky tak povede. Má krásnou barvu, konzistenci a hlavně voní po kopřivách. Do první várky jsem loni nedala esenciální olej. A letos ho nedám zase. Vůně kopřiv. Jaro. Taky jsem si přinesla marmeládu z černého rybízu – za studena. Má krásnou temnou šarlatovou barvu. Do jogurtu přidávám i lžíci jasně červeného jahodového džemu. Barva jak drahokam. Přimíchávám ovesné vločky, chia. Dobrota na odpolední svačinu. Hele, javorový sirup je potažen plísní. Nebyl to pravý javorový. Je to levný podfuk. Na dně vidím cukr. Poctivý javorový sirup je drahý a nepančují ho cukrem.

- Za dvě minuty jsem u vás.

Aha, vezou mi balíček dobrot. Sušené hrušky, višně, jablečné marokánky, jablečné křížaly… Utíkám ven. Odhrabuji závěje sněhu k jehličnanům. Zálivka. V balíčku samé sušené dobroty. Višně, meruňky, jablečné marokánky, křížaly. Ochutnávám. Mají to dobré. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-13-do-luk

Utíkám se proběhnout. Ráno jsem cítila do bosých nohou tvrdý sníh. Asi přijde obleva. V kapsičce mám vosk nula a víc. Včera jsem měla modrý – nula a méně. Když mrzne, není potřeba voskovat. Jak taje, lepí se to. Někdo tu už obíhal. Krásně prošlápnuto. Jede se hezky. Na konci louky zahýbám a prošlapuji ještě dvojkolejku ve včerejší stopě. To jsem si dala. Docela dřina. Utíkám pod mostem na velkou louku. Letím. Jedu ve stopě. Dvoukolejku už neprošlapuji.  Jak rychle jedu, pravidelně se odpichuji, cítím, jak se potím. Potkávám pána z neděle. A dojíždí mě paní, která tu taky krouží.

- Vyfotila byste mě? Jsem ráda. Sestra je dva měsíce u moře a pořád mi ukazuje slunce a moře.

- Jé, teď v zimě chci zimu.

- To je o zvyk. Oni tam takhle létají už asi tři roky. Tak ji oslním sněhem. Zimou. :-)

Fotím ji.

- Ještě běžte, natočím vás.

- Lepí se to.

Jak se zastavíš, je výzva pak zahřát skluznice.

Paní nechávám letět. Dávám něco na FB. Rozhlížím se po bílé krajině. Čučela bych tu do večera. Tak jeď! Potkávám ještě pána v protisměru. Samí důchodci. Sedmdesát, sedmdesát, pětašedesát. Mladí se asi učí doma v teple. U počítače.

Dám si ještě navíc malou loučku. Jsem mokrá jak myš. Pán v modrém mi kyne na dvojstopě:

- Ještě kopeček a domů.

- Já taky, poslední!

Paní v červeném taky končí. Neznámý pán ještě obkresluje velkou louku.

Klušu do kopečka. Opatrně přecházím cestu. Po travnaté části ulice si jedu ve své stopě až k domovu. Naproti nám před dvaceti lety strhli dům. Postavili nový. S bazénem. Sedm pokojů. Včera jsem se dozvěděla, že dům je prodaný. To mě dnes trklo, když do zahrady nezajíždělo červené auto. Pán si před vraty ometal sníh. Už dvojí sousedé prodali dům a odstěhovali se do nového panelového bydlení. První dva panelové domy od sametové taškařice v našem městě. A nestavěl je stát, ale soukromý developer.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-13-cekali-jasne-ze-cekali

Kočeny uvelebeny tam, kde jsem je opustila před dvěma hodinami.

Rychle si mixuji sportovní výživu. Petroušek se tu vyloupl.

- Peťuš, kde jsi byl?

- V zahradě jsem prohazoval uličky.

- Bylo mi divné, že tu máš auto a je zamčeno.

Jdu se osprchovat. Naházet pračku prádla. Roztřídit balík z Temu. Ješiši! Povlaky na žehlicí prkno – ani jeden nesedí, jak jsem předpokládala. Vracím je. Omylem i malou klíčenku na klíčky od auta s mou fotkou. Čekám na kód. Komunikuji. Chci klíčenku vyjmout z vraceného zboží. Pink. Omluvili se. Vracejí mi peníze. Znovu komunikuji. Kód zmizel. Chci jim povlaky vrátit. Ne, omlouvají se. To bych tu byla do rána. Pokud má někdo dělené žehlicí prkno, já ho mám vcelku s odkládací plochou, mám tu krásné tři povlaky.

https://www.youtube.com/watch?v=8t-HkWRkcmk&t=1573s

Doposlechla jsem Helenu Heclovou u Avy. O kosmickém stromu. O tom, jak my nepatříme ani sem, ani tam. Čtyři sta let pod nadvládou, a dvacet let před pádem Západu se my k němu přidáme. To jsme my.

Za socialismu měli na západě kvalitní hudbu – Pink Floyd, Zappa… Některým jedincům stálo za to, aby to sem pašovali. Někteří tyto výdobytky měli k dispozici. 

Při poslechu si uvědomuji, kam mě Ivka dovedl. K jaké hudbě. Zpočátku pro mě byla těžká, neposlouchatelná. Miluji ji. Dodnes. A znám. Díky prvnímu muži. 

Na Západě vznikla obrovská duchovní kapacita. Co ani na Západě nevědí, co mají. Neznali Zappu. Lidem stálo za to ho sem dostat, přivézt. Helena říká, že si myslela, že to tam je všude. Ne. Když tam začala jezdit, zjistila že je tam konzum. Výdobytky Západu někteří lidé u nás měli. Ne všichni. Jen ti, co byli na to vyladěni. To byl můj muž.

My, v době pádu, vždycky dostaneme tu největší kvalitu. Byli jsme zahlceni ruskou propagandou, budovatelskou kulturou. Ze západu sem šly největší špičky.

V krátkém období po revoluci sem začali jezdit guruové – bojové umění, cinkat s tibetskými miskami… To, co už všude jinde zaniká, tady se chytí. Jsme kvalitní publikum pro uchopování kvalitních impulsů z celého světa.

My padáme, vždycky z toho něco vytěžíme. Jsme u osy kosmického stromu. Kosmický strom nadržoval Západu.

Konstelace, šamanství, biodynamika – vše, co sem přišlo ze Západu, vše se tu ujalo. Rozkvetlo. Poslední roky s tím zametly. Reforma školství, úpadek. Vždycky se toho někdo u nás ujme. Rozvede to.

Castaneda – jeden člověk tu našel všechny spisy, rozeznal, přeložil. Někdo je namluvil na Uložto. Castanedu přijala americká společnost. Nezamítla. To je co říct. Byl první, který popsal poprvé dokonale parazita. Popsal vše, co se má dělat. Předskokan deváté vlny. Velký výdobytek západní kultury. Zpracoval – jak nekrmit parazita. I my ho máme pochopit, učit se, jak nekrmit parazita, jak to on zpracoval.

Zrovna tak Calleman - Mayský kalendář, strom života. Cosi odhalil, nastartoval, vyzvedl to z temnot. Zasvětil tomu celý svůj život. Jednou to bude po jeho smrti vyzvednuto ze zapomnění. Ale tady u nás to bude žít.

Poslední čtyřsetletá fáze vzestupu Západu přinesla zásadní věci pro nás. Poslední století, pokud se týká poznání, bylo pro nás megastoletí. Západ byl ve světle pokroku.

Ava oponuje. Hela ji ubezpečuje, že v diskuzi by prohrála.

My máme tendenci vylívat s vaničkou i dítě. Když se západ dostal do pádu, my tvrdíme, jak je vše ze západu špatně. Není to tak. Castaneda napsal svá díla v době, která byla plodem evoluce. Nepopisoval kosmický strom. Za pět tisíc let nikdy nikdo nepopsal parazita jako on. Vynesl to na světlo. Založil školu. Měl tisíce žáků. Kulturní podhoubí, ego západu bylo tak kvalitní a vypracované, že to uneslo. Kdyby s tím přišel dnes, v době pádu, ty lidi by to vynervovalo ještě víc. Teď už by to nešlo. V době, kdy to napsal – obrovský boom. Tím, že se západ dostal do pádu, má čtyři sta let, aby to zpracoval. Aby to integroval. A my taky.

Jsme v situaci, kdy je vyklizena Ukrajina. Stěhují se tam židi. A Ukrajinci jdou sem do Evropy a hlavně k nám. To říká kosmický strom. Ustál západní boom. A je boom z východu. Vždy je emigrace z východu na západ. Evropa jako taková projde obrovskými změnami. Budeme potřebovat všechnu myslitelnou pomoc. Nejlépe na konci svého ramene.

Když jel Západ na vlně, Jethro Tull, Zappa, Pink Floyd… Teď se energie změnila. Je na Východě. My to cítíme a z Východu k nám zas budou chodit nejvycizelovanější, nejvydestilovanější věci. A budou se nám líbit. Budou nás lákat. Budou k nám mluvit. V lidech, v srdcích se to bude otevírat.

Zrovna na FB čtu dovětek, povysvětlení k vysílání:

Helena Heclová

Včera jsme narazily s Avou na téma, které mě velmi zajímá, a tady taky paní měla otázku, spíše takový povzdech... proč to tak je a kdo to určil? Že kosmický strom nadržuje chvíli východu a chvíli zase západu?

Vtipný je, že my jsme jako Češi vždycky na té straně, která je zrovna v pádu . Jakmile nějaká strana padá, naskočíme tam jak na Titanic. Sotva se zase začne zvedat, jdeme pryč zase na tu padající stranu . Prostě pakárna... A přesto jsme pořád tady a daří se nám relativně dobře, píšu relativně. Hlavně máme všechna info, která potřebujeme.

Na otázku PROČ se těžko odpovídá, ale nějaký moudrý kdysi řekl, že válka je matkou všech věcí. Skutečně... soupeření stran a válku někdo potřebuje ke svému vývoji a zmoudření.

Možná to bude zřejmější z tohoto výkladu.

Takže Západ byl nyní čtyři sta let, do roku 2011, ve stavu Dne šesté vlny Stvoření. V rámci toho Dne, kdy se Západní straně a jejímu typu mysli dařilo skoro vše, na co sáhla, probíhala aktivovaná Sedmá vlna, a ti, kdo na ni naskočili, samozřejmě toho vlivu využili a vykonávali svoji moc ze západní strany. Nyní už dávno přeskočili na tu východní, která nyní má podporu kosmických energií.

Jsou vědomí a vzdělaní a tyto věci vědí. Jak mi napsala paní, co sledovala včerejší vysílání... vědí to i tvůrci filmu Aavatar. Je náš problém, že to nevíme a neumíme toho využít.

Asi je nějaký galaktický zákon, který říká, že ty informace mít musíme, že musí být zachovány, abychom měli svobodnou volbu. Ony sice nejsou institucemi tlačeny a podporovány, nebo jsou zkreslovány, ale musí tu být. Vždycky se Duch postará o to, aby ty info někdo sepsal a dal do světa. A my máme možnost jich použít. A to třeba dělám já. I tu AI můžeme využít k dobrému, sice má své meze, ale k lecčemu může posloužit. Je na nás, jak ji využijeme.

Západ v době svého vzestupu vygeneroval spoustu skvělých věcí. Záměrně se nebudu věnovat kultuře, to bychom nikdy neskončili... Jen připomenu Goetha, Heineho, Steinera, Beethovena, Mozarta, Teslu, Reicha, Junga, Castanedu, ten je obzvlášť důležitý, atd... Z duchovních věcí hlavně tu Cynthii a školu západní moudrosti.

Západ měl sílu a nervový systém a kapacitu tyto kulturní projevy unést. Vždyť ti lidi se proslavili, měli své obdivovatele, ale i kritiky.

Měli davy příznivců a mecenášů. To už by se dnes nemohlo stát, ne na Západě. Protože Západ už ztratil energii na unesení a vygenerování těch hodnot, a mnozí si to jasně uvědomují, to ale neznamená, že zmizely! Ty hodnoty nezmizely, jsou pořád, ale nyní je třeba, aby je Západ strávil a pořádně zpracoval.

Když totiž má jedna strana světlo šesté vlny a podporu vesmíru, má šanci vyrůst všechno. Nejen dobré, ale i zlé. Temná doba pak zajistí přežití jen těch podstatných, které jsou k přežití třeba, a těch, které mají opravdovou cenu. Ostatní zaniknou

Vygeneroval obrovské hodnoty!! Dobrá, a dál? No, jak v evangeliu... dva leží na jednom loži, jeden bude vzat, druhý ponechán. My, kteří nemáme světlo nikdy, nebo jsme aspoň od dob popravy českých pánů neměli, jsme přesto produkovali, budovali, taky jsme generovali hodnoty a integrovali, co přišlo užitečného ze západu. Nejsme vůbec tak špatní! Naopak, jsme skvělí, že jsme to dali, a budeme to dávat i dál.

Bavme se tedy o některých hodnotách západní mysli.

Jednou z velkých hodnot je právě kritické myšlení. To sem například doputovalo a má tady silnou pozici, není-liž pravda? To umíme dobře. Tady se to dobře uhnízdilo, a mohla bych jmenovat spoustu příkladů. Kritické myšlení je schopnost, určitá kvalita, pozitivní a konstruktivní nástroj na hledání pravdy. Je vytvořen vnitřním dialogem mysli. Není každý vnitřní dialog mysli špatný! Kdybychom vypnuli všechny dialogy, stali by se z nás úplní tupci. Pádem šesté vlny do noční fáze ale na Západě u těch, kdo uvízli na šesté vlně, tento dialog ustal a na hledání pravdy rezignovali. Teď mají jiné hodnoty...

Ale u nás, protože jsme ve skutečnosti na VÝCHODNÍ straně od osy Stromu, tento dialog NEUSTAL! Takže my máme schopnost hledat pravdu dál. Schopnost a kvalitu jsme pobrali, a nyní ji můžeme dále rozvíjet! Geograficky jsme na tom nyní výhodně. Co jsme vzali, můžeme si nechat. Ale protože jsme na východě, umíme to klidně i vypnout, podle potřeby. To se učí v různých meditačních a kontemplačních metodách, které přišly z VÝCHODU, a jsou tedy tady doma. My umíme to i to.

Mám i další příklady, ale musím pracovat. Pak budu pokračovat...

Když jsem se nad tím pořádně zamyslela, jsem ráda, že jsem tady, na ose Stromu. Jo, a ti, co aspirují na DEvátou vlnu, jsou z toho úplně venku, ti jsou v pohodě... Pracují s myslí tak, jak se jim chce

A to je vše. Myslím, že chápu. Pro mě těžký poslech i těžké čtení. Pro vás taky, co? Nic si z toho nedělejme. Žijeme. Jsme šťastní.

Dnes jsem někde četla, že stačí navštívit hospic, nemocnici, hřbitov, možná i DD a LDN a pak se hned začneš radovat ze života.

Dnes jsem měla telefonát. Takový smutný. Divný. Byla jsem ráda. Ale celý den na ten hovor myslím… Snad nebyl poslední.

Dobrou noc!