Veselý

Prší. Hurá. Zalije se zahrada. Napijí se stromy. Prolijí se záhony. Mám připravené narcisy - už dávno měly být v zemi. Nebesa, děkujeme, že jste darovala rosičku shůry. Bude se krásně pracovat s půdou.

Lezu. Před obědem na RHB s noženkami. Strhla jsem je. Začínají se lepšit. Rapidně. Taky už to byly tři týdny. Je na čase. Pravá už skoro nebolí. V levé se bolest stěhuje chodidlem, patou, kotníkem... Mám radost. Léčí se. Dřív v klidu nebolela. Teď se ozývá. A pak zas už ne. A pak jo. Noženka jak ve svěráku. Dalo jí tři týdny, než otekla. Otok opadá. Na RHB chodím jako poslední. Vyhovuje mi to. Dnes jsem poslouchala komentované čtení. Nožky ve vířivce. V uších o narození malého Ička - Karlíčka. Hádejte kterého? :-)  Z našeho kraje. Hořičky, Hronov, Malé Svatoňovice. Kouzelné čteníčko. Marie Šulcová - Čapci. Úchvatné. Vyprávění o báňském lékaři Antonínu Čapkovi, o jeho ženě Boženě, dceři mlynáře. Narození Ička - ten úryvek jsem někdy čítávala při literatuře ve škole... Spisovatelka fantasticky vyprváví; i člověk bez fantazie si představí kraj, mohutného doktora, tři sourozence - Lenku, Peču a Ička Čapkových.

Vozila jsem žáky, učně i studenty do rodného domu v Malých Svatoňovicích... Muzeum bří Čapků. Prováděla tam dekády let starostka obce. Bývalá učitelka českého jazyka. Její výklad se přizpůsoboval věku a chápaní návštěvníků. Vynikající. Vždycky jsem ji předem poprosila, jestli by se neuvolnila z úřadu; ochotně přiběhla do muzea vyprávět o Lence - Helence, Pečovi - Pe-ča - Pepík Čapek a Ičkovi - KarlIČEK. :-)  Expozice prvního patra patří Karlovi. Publikace, dopisy, fotografie rodiny. Můžeme se podívat na originály kreseb z cestopisů. Po schodech vystoupáme do druhého patra k Josefovi. Znovu a znovu jsem poslouchala o jeho dvaceti olejových obrazech, jejich významu. Pro zajímavost ukázky jeho geometrických vzorů pro textilku, kde Josef pracoval. Názorný Josefův výtvarný vývoj. Realistické období, kubistické... Období batolat... To se mu narodila dcera. Cyklus Oheň a Touha - výzva proti nastupujícímu fašismu. To ho stálo život. Hned po obsazení si pro bratry přijeli do jejich vily... Zahradník Karla omluvil.

Karel Čapek ist tot.

Zachránil se... Odešel včas. (I můj tatínek se zachránil. V roce 59 umřel. Před totalitou padesátých let.) Josef prošel celou válku koncentráky; nevydržel do osvobození, zbýval měsíc; odešel v dubnu 1945...

Noženky ve vířivce. To moje noženky znají. V Harmony jsem je masírovala v bazénu, sauně, vířivce i v ledovém a horkém bazénku...

Jsem v sedmém nebi. Sestřička mi jezdí po kopýtkách UZ. Hotovo. Běžím za povinnostmi. Stále nepřestalo lít. Nákup. Anonymous maska. U pokladny v Lidlu na mě útočí mladá pokladní. Několikrát opakuje, ať si vezmu roušku. A kde bych ji asi vyčarovala! Snad stačí mít zakrytá ústa a nos! Žádám ji, aby mě neobtěžovala. Je zelená strachy. Bojí se pokuty. Pěkně vblázněná. Systém kope z posledních sil. Trošku tolerance... Taky se nevyšklebuji zafáčovaným.  Když už po páté opakuje, že dostane třicet tisíc pokutu, nechávám ji volnost:

- Tak když chcete, tak ať ji máte. A ta vaše rouška - je vyměněna po dvou hodinách?

Nějaký hlas:

- Po tom vám nic není.

- Ale je. Vy tady prskáte Petriho misky! Nechejte mě na pokoji! Řídím se Ústavou a Listinou základních práv a svobod, která tu očividně neplatí. Doporučení KHS, ministerstva, nařízení, příkazy vlády nejsou zákonné. Vracíme se před rok 89. Totalita.

Za mnou stojí mladý kluk. Asi do třiceti. Začíná remcat. 

- Když je v republice... 

- Vy buďte zticha. Nezasahujte!

Ukládám nákup. Mám na páse asi patero věcí k zaplacení. Pětkrát platím kartou. Telefonuje Péťa. V chodbičce zastavuji s košíkem. Mlaďoch už jde. Doporučuji, aby se nemíchal do rozhovoru, jehož není účastníkem. Za nás se říkalo:

Ty se zamícháš prasatům do žrádla. To jsem nepoužila. Opanovala jsem se. Drzoun stáhnul ocas mezi nohy. Zmizel. Jo, chyběla mu podpora davu. A tu nedostal. Vypařil se. Hrdina. Žaluji Péťovi.

Ukládám nákup. Obcházím další obchody. Z auta volám na linku Lidlu.

- Že vy chcete, aby vám zas klesly tržby jako před pár lety, když jste odstranili křížky z řeckých kapliček?! Měli jste ještě jednu aféru! Mohli byste svůj personál uklidnit, aby nebyl v křeči? Měla jsem nos a ústa zakrytá maskou anonymous. Udělala jsem nezákonnému příkazu zadost. Kryla jsem se. Nikde nikdo nestanovil paramtry roušky. Může to být šátek. Už k vám nepůjdu. 

Chlapec mě vábí, prý je mu to líto; bude rád, když zachovám přízeň. Stále ze mě láme, o kterou filiálku jde.

- To vám určitě neřeknu. Není to pro vás relevantní. Jde o obecnou informaci pro celý řetěz.

Následně se dozvídám, že kdybych řekla místo, hned tam pošlou policejní hlídku. Mají to vymakané. Němci to taky měli vymakané. Jenže to jsme žili v Protentokrátu. 

Před obchodem se zastavuji se známým.

- Starosta dal příkaz městské policii. Všem bez roušky dát plnou palbu.

Tak ještě že ne ze samopalu. To je opravdu čestné.

Oběd. Balím k mamince. Mixuji jahody do tvarohu. Kousek buchty. Švetky. Maliny. 

- Jedeš za máti?

- Ty už jsi tu? To je hodin!

Volám z auta. Prosím, aby mamce nedávali svačinu. Irenka mi svezla maminku. Stará škola. Řemínek nesešlapán, ale navlečen na patě.

- Iri, volala mi koordinátorka. Mamce už nejsou její boty. Nevím, kde bych sháněla důchodky nebo tuleňky. Péťa snesl z půdy čtvero sněhulí. Pojď, vyzkoušíme je.

Až čtvrté se mi podařilo dostat na nohu. Však jsem do telefonu povídala:

- Vy jste naposledy chodili ven před třemi, teď už to budou čtyři roky. Od té doby ven nechodíte. Mamce jste za ta léta nenavlékli její boty na nohu!!

Jedeme do altánku. Maminku mi Irenka dobře zajistila. Není jí zima. Nabízím maliny. Krčí obličej jak malé dítě. Jak to neplave v cukru, je to kyselé. 

- Mami, kdyby ses viděla, jak se tváříš. Počkej, mám tu pro tebe bonbony gejša. A nebo si vždycky kousneš buchtu, jo? 

Zobe maliny. 

- Mamko, mám pro tebe tvaroh s jahodami.

- Výborný! Ten je moc dobrý.

Dávám ji na lžičku tvarohu malinu.

- Mamko, prosím tě, vždycky ti ukápne ze lžičky.

Musíme se smát. Mamka vidí, že se jí ani jednou nepodaří nekydnout na bílý ubrousek.

- Mami, musíš tu lžičku nést rychleji.

- Víš co by bylo dobré?

???

- Kdybys mě krmila.

- Tak na to zapomeň. Prý dokud budeš jíst sama, jsi vítěz. Už jsem ti to říkala o chůzi. Vidíš, v jakých jsme nesnázích! Jak se blíží zima a nevím, jak tě dostat do auta. Takže si zapamatuj: Jíst musím sama!!! Jsem šikovná.

- No ještě, žes mi to řekla. To jsem nevěděla. Tak já si to budu pamatovat.

V duchu si říkám - hlavně, aby na její hru nepřistoupili... Dům je plný nemohoucích ležáků. Než je nakrmí... Dřív to bylo radostné. Mohoucí sjeli dolů do velké jídelny. Zbytek se scházel v malé slunečné krásné útulné jídelničce.

- Mami, jak často za tebou jezdím?

Čekám odpověď - každou neděli. Dostala jsem fikanou!

- Dost často. 

Směju se. Hladím maminku.

- Mami, ty vždycky říkáš: Každou neděli. A když řeknu, že je čtvrtek, tak odpovíš: Každý čtvrtek? Tak mamko, teď se pekelně soustřeď. Mamko, ale pekelně!

Zasoustředila se. Dostala mě.

- Pětkrát v týdnu?

- Mami, jak to víš?! Dvakrát jezdí Iva. Zítra přijede s Beníčkem.

- Tak to bude bezva.

Zpíváme. Když jsem šel z Hradišťa. Napovídám slova. Unisono. Nahrávám. Posloucháme, jak nám to šlo..

- Mami, víš co? Mě napadl druhý hlas. Dnes budu zpívat druhý já, jo?

Natáčíme. Jednu sloku. S maminkou - božské. A není nám zima. Ač se naplňují Kemrova slova...

- Potřebuju čůrat.

- Mamko, to si nevím rady.

Systém fašistický mizerný.

- Volám nahoru. Irenka přijela. Ještě bych zůstala. Ale jsem vyštvána. Zas v neděli... Dík i za tuhle hodinku.

Petroušek jede na zápas. Dnes se stavil u snašky. Slaví narozeniny. Včera měli výročí svatby. Letí to. Snaška se ozývá. Má nastarosti děti, zvířata, dům. 

- Našlas kytku?

Našla. Ptám se, jak chodí do školy. Poho. Ráda slyším. Malý ve školce pekl koláčky. Prý dobré. Aha, to já taky musím upéct. Svatováclavské. Vždycky jsme se scházeli všichni u maminky na oběd. Slavila svátek. Věnceslava. Tak tohle už nikdy nezažiju. Zpracovávám brokolici, květák, pórek, česnek, cibuli, petrželku, mrkev, kořen petržele, celer. Co ještě mám? Kedlubnu. Melu hovězí maso. Někdy vyrábím zavářku místo magi jen ze zeleniny, obměnou je zeleninová pasta s krůtími prsy. Dnes mixuji hovězí. Blány nabízím Micince. Dělají se jí boule za ušima. Loudí. Kadeřnice říkala, že kočkám už jen vaří maso. Žádné kapsičky... Tak ještě soustečko syrového.

- A běž už!

Vařím pastu. Dům voní česnekem. Hodně nasolená. Takovou mi strouhala maminka do skleniček. Dávno. Před čtyřiceti lety. Když jsem se vdala. Měla jsem voňavou zavářku. Používala máslo. Já bez tuku.  Myslela jsem, že už nikdy tuhle dobrotu neochutnám v polévce... Jo, umím si ji vyrobit na svém chytrém hrnci... Dávám pod víčka. Lupají. Než jsem vše vyrobila, Péťa je tu. 

- Peťuš, vyhráls?

- Vyhrál. Všechny zápasy.

- Seš DOBREJ!

Procházím FB. Aranka sem dala hezkou stylovou... Kamna s plápolajícím ohněm. Už si pod Kuksíkem topí...

Micka leží v houpacím křesle. Dnes ani nechrápe. Spí potichoučku. I já na to jdu.

Dobrou noc!