Vesmír varoval, buď ostražitá! :-)
Sonet 66
William Shakespeare
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat. Přeložil Martin Hilský
Proč mě tak často napadá Sonet 66? Nikdy mi tak hodně nepřicházel na mysl verš Saudkova překladu - a doktor Blbec káže géniům... Ten se mi líbí nejvíc! Nejlépe vystihuje dobu. Cempr kritizuje lékařskou kapacitu a malý pětkař si klidně zavolá policii. Zakázali mu dělat hluk.
E. A. Saudek, 1975
Jsem unaven a za smrt prosím Boha -
jen nevidět už, jak je bita ctnost,
a vynášena nicka přeubohá,
a křivdou rozšlapána nevinnost,
a odívána zlatem nemohoucnost,
a v trhu prodávána dívčí čest,
a pokálena bezúhonná vroucnost,
a utloukáno to, co silné jest,
a umění jak panáčkuje vládě,
a doktor Blbec káže geniům,
a lumpové se posmívají pravdě,
a Dobro babě Zlu jak smejčí dům -
tím světem unaven, tak rád bych zhas!
Leč tebe zůstavit mu napospas?
Zdroj: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=609725
Se studenty jsme u Shakespeara pročítali množství překladů. Vrchlický přeložil dvakrát. Oba se povedly. A koukám, překlad Marka Ebena neznám. Taky se trefil. Ale pro mě - Saudkův...
Marek Eben
Znaven, ach, znaven vším, já hledám smrt a klid,
když vidím zásluhy rodit se u žebráka
a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít
a víru nejčistší zrazenou hořce plakat.
A zlatý vavřín poct na hlavách nehodných
a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,
a dokonalost pak, budící už jen smích,
a vládu ve zchromlých pařátech panovníků.
A jazyk umění vrchností zmrzačený,
a blbost, doktorsky radící rozumu,
a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
a Dobro zajaté a otročící Zlu.
Tím vším, ach unaven, já zemřel bych už rád,
kdybych tím nemusel i
lásce sbohem dát, lásce sbohem dát...
https://www.youtube.com/watch?v=6atRME1m2Lo
Zdroj: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=609725
Čtu si postavení hvězd pro dnešní den. Holka, buď ostražitá!
Potřebovala bych pomocnici do domácnosti. Plný sušák prádla, tedy žehlit, jít plet, mýt okna, vysmýčit pavučiny, vytřít, upéct dalamánky...
Odkládám okna. Odkládám žehlení... Lelkuji. Raduji se ze života. Co je důležitější? Mít vytřeno nebo být šťastná? Ideální by bylo mít vytřeno a být šťastná, že mohu být šťastná a ještě mít vytřeno. Jsem nenáročná. Stačí mi to štěstí.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-30_Kocicacci/
Krmím Mourečka. Dávám mu teplé mlíčko. Hltá. Dopoledne mu nabízím tyčinku. Jde ke mně ze zahrady. Klečím ve výklenku. Za odměnu, že přišel, ho beru do náruče a domem, to nesmí vědět Petroušek, ho nesu na terasu na křesílko. Pokládám ho narozstříhanou karimatku. Ani moc neodporuje. Za plotem řve motorová pila nebo křovinořez. Pokládá hlavu, usíná. Má otevřenou síť, aby mohl kdykoli odejít. Dnes jsme boudu nenacvičovali. On se to ten kočičí pejsan naučí. Přemýšlela jsem, kdo se o něj staral. Kam se jeho pán, páníčci poděli? Proč přišel k nám? Odkud? Kde bydlel? Proč u nás hledal stravu? Byli na něj hodní? Měli ho od kotěcího věku. Je to mládě. Čtyř pětiletý kočičí kluk. Proč si vybral zrovna nás? Vyhazovala jsem ho. Nedal se. Mohl vidět dopředu? Vidět se v mém náručí? Po kastraci v jedné bedýnce se Zrzečkou? Jak to, že se netoulá? Drží se doma. Kam chodí na záchod? Kde nocuje, když se od nás odporoučí? Dřív odcházel v devět. Teď si myslím, že do půlnoci stráží přední terasu z křesílka. Věrný. Když přede a chovám ho, vyluzuje zvuky. Takové polykací. Jakoby chrochty chrochty. Je to pořízek. Pěkně těžký. Proti naší lehkotonážnici. Ta je jak pírečko. Dnes docela dobře jedla. Jasně, olízala ze své porce kaši a imitaci masa tam nechala. Ale pak se vrátila a dokousala. Vrátila se její hravost. Bříško už ji asi nebolí. Ještě v pátek naříkala. V sobotu opatrně našlapovala. Včera chytila myšku. Dnes lítá za provázkem jak šus.
Vykuřuji. Čistím dům. Máme uklízet v sobě i v domě. Vykuřovadlo jsem si včera koupila na Rodokruhu. Omamně voní. Pelyněk, šalvěj, levandule, dub.
A teď jdu zavolat na Demogog blbovi Cemperovi. Nějaký Oldřich se hlásí. Ptám se ho, jak si dovolili mi zakrýt dr. Bagdího. Prý nepoužívá to, co říká EMA a CDC.
- Vy mu nesaháte vzděláním ani po špičky. Vy samozvanci. Jak jste se do téhle role najmenovali? Vy, nevzdělaní si dovolíte světového lékaře zakrývat?
- No, my nejsme odborníci, ale najímá si nás FB.
- Fuj! Zaprodanci! Nevzdělaní, a ještě jdou proti svému názoru. Že se nestydíte! Hanba!
Mocný hlupák na druhém konci vysvětluje, že vakcíny nezpůsobují krevní podlitiny a tromby.
- Co povídáte! Vždyť je to v informovaném souhlasu a na stránkách SÚKLu. Vy lžete, ještě jste ani neotevřel pusu. Koukejte mi ten dle vás z části nepravdivý obsah fofrem odkrýt.
- No, ale...
Blekotá nesmysly. Dej blbovi moc, holí se ti odvděčí.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-30_Vykuruji%2C_ochutnavam_povidla%2C_pecu.../
Vyřizuji pár telefonů. V poledne volá Petroušek. Peču dalamánky. Chystám se stále na mytí oken. Už je tady.
- Peťuš, musím na poštu. Aby mi zas nezavřeli.
- No, to máš co dělat.
Za deset čtyři už čekám u závor. V minutě jsem na poště.
- Málem jsem to nestihla. V pátek jsem zjistila, že hlavní pošta nemá do osmnácti. A vy do pěti.
- My to máme stejné.
- Tak to odpoledne zavřete úplně.
- No to by se mi líbilo. Ale dnes máme do šesti.
- Cože? Chcete říct, že jsem se sem hnala zbytečně?
- No, hlavní pošta taky do šesti. Dnes a ve středu do šesti, jinak do čtyř.
Připadám si, jak když šel loni Hitler nakupovat.
- Takže dnes máte do osmnácti. Jinak do šestnácti?
- Ne, v pondělí a ve středu máme do osmnácti, na hlavní poště taky.
- A v pátek?
- V úterý, ve čtvrtek a v pátek do šestnácti.
- Tak to fakt po obědě zavřete, ušetříte na zářivkách. To nemá cenu - pošta do čtyř!
- Ale dnes a ve středu do osmnácti.
Je to jako V sobotu večer a v neděli ráno s Janžurkou. Musím se řehtat nahlas.
Nabízím dvě áčkové známky. Mají prý hodnotu dvaceti šesti korun. Známka na dopis dnes stojí dvcet šest korun. Tedy padesát dva za rekomando. To je docela dost. Kdybych sedla na vlak, se svou stařeckou slevou bych do Hradce k adresátovi dojela za hubičku...
Loučím se. Pobavila jsem publikum. Lidl. Oni, když neotravují s rouškami, jsou tam hodní. Beru to přes parkoviště do Kaufalndu. Zastavuji paní. Asi cizinka. Dává mi podpis na petici děti do škol bez podmínek. Říkám jí, že si roušku může sundat. Že ji budu následovat, chránit informací o zákonech.
Jdu do auta a klušu za ní. V obchodě ji potkávám už zase se zednickým respirátorem na nose. Oslovuji různé lidi. Většinou ochotně podepisují, mají maličkaté děti v kočárku. Jedna paní má malou holčičku a sedmnáctiletou.
- Holka je oočkovaná.
- A proč?
- Je na internátu. To se nedá. A ona chtěla.
Holka mi přitaká:
- No, já jsem sama chtěla.
Pánbu s námi a zlý pryč! Tak holka kvůli internátu si zmrzačí imunitu, zdraví, život.
Stařeček z Černožic se o mě otřel vozíkem. Omlouvá se.
- Nic se neděje. Ale jestli budete tak hodný a dáte mi podpis pro děti do škol bez podmínek.
Pán souhlasí.
- Vy jste z Černožic. Tam se narodila moje maminka. Byla v tom DD.
- Bydlíme naproti. Teď tam vládne prý pěkná sv...
- To máte dobré info. Ten domov už není, co býval za předešlé ředitelky.
- Tomu jde jen o peníze.
- Koukám, že ho v Černožicích máte prokouknutého. Maminku mi tam zabili. Nechali ji ukouznout. Vyšetřuje to kriminálka.
Loučím se s ochotným staříkem.
Přijíždím k domu. Péťa zachází do domu. Vedle u vykácených pahýlů sousedova staveniště otravují dva kluci s koloběžkami. Vynáším nákup. Zvonek.
- Kdo to je?
- To jsou ti parchanti.
- Aha. A co udělali?
- Tloukli tady koloběžkami. Řekl jsem jim, aby šli za roh na hřiště. Tam je prý mokro. Pohrozil jsem, že zavolám policii.
Ti dva drzouni si zazvonili a zeptali se, kdy ta policie přijede.
Zkrátím to. Jeden byl slušný. Druhý hajzlík do sedmé třídy tu městskou zavolal. Vyrušili nás asi po půl hodince od večeře. Klukovi zavolali mámu. Moji učenku z učiliště. Její máma mi kdysi servala nehty. Deset let se mi obnovovaly. Tehdy jsem přišla o deset minut déle. Ředitelka. Neurvala jsem se ze školy. Prý ať přijdu jindy. Navrhla jsem, aby mi nehty sundala. To prý nejde, jen na jaře. Vždyť je květen. Vzala to zhurta. Žádné pilování, odrost. Bolelo to jako čert. Vykonala torturu. Mrcha. Jednou její holku kolegyně přistihla s tahákem. A odbornice na trhání nehtů mi povídala, jakou výchovnou radu jí dala:
- Když seš blbá a necháš se chytit! To musíš opisovat, aby tě nepřistihli!
Výborná lekce. Sestra téhle holčenky je máma toho zmetka.
- Vy jste mě učila.
Poznala jsem ji. Vypadá hrůzně. Vlasy na černo. Semknuté rty. Kluka by nejraději neviděla. Vytáhli ji prý z vany. Zacházím dovnitř. Slyším, jak policista na kluka zařval. Asi byl drzý. Prý se ho ptal na vysvědčení. Čtyřka z fyziky, čtyřka z... Výborně. V kovidové době se známky lovily z vody. Prošel každý. Kluk se asi nepřihlašoval, neučil, neodevzdával, tak dostal z milosti místo pětky čtyřku. Aby měla učitelka pokoj. Na pedagogické radě se každá pětka musela řádně doložit a odůvodnit.
- Přejete si na komisi?
- Ne, ale šikanovat nás takové smrádě nebude.
Policista hezky ke klukům promlouvá:
- Kluci, jednou dospějete a zažijete stejnou situaci. Uvědomujete si to? Vy tady děláte hluk a za rohem máte hřiště s plochami na ježdění.
Kluci pokyvují hlavami. Zasahuji.
- Mohl by sis vyndat ruce z kapes, když s tebou mluví dospělý? To se nedělá.
Ukončeno. Kluka máma nacpala do auta. Vyloupl se tu ještě třetí. Zvala i jeho dva kamarády. Ti s díky odmítli. Ten, který si myslel, že má jen práva, na mě štěknul:
- Na shle!
- Ty jsi drzý! Říká se na shledanou!
- Paní Hrobská, jděte domů.
Policista měl asi strach, abych dodatečně někomu nevyťala výchovnou. Děsné.
Za takovéhle típky já sbírám podpisy?! Vesmíre, a že se na to mohu vybodnout. Co dělají jejich mámy? V pět se vyvalují ve vaně. Super.
Ač jsem byla ostražitá, malé klubko černých nití se stejně vnutilo do našeho klidu.
Míchám borůvky... Jdu domýt okno. Cítím tu díru. Energie klidu narušena.
Ještě porada. Na kamery. Volám s Lindou. Náhle mi zapnul mikrofon. Zrovna pronáším větu:
- Je to pro naši příští generaci.
- Ano, Ireno, máš pravdu.
Mikrofon vypnul. Až teď si čtu zprávu, že mám dávat pozor, protože to vypadá, že to mám na háku. No jo. Už to tak asi bude. Mám to na háku.
Zítra vykouřím dům pečlivěji. Bílou šalvějí. Od všech zlých entit. Huš! Ven z domu! Tady vládne klid.
Mami, loni, to jsme byly spolu. Mohla jsem ti všechno vyžalovat. Mamko, chybíš!
Dobrou noc!