Veterina, zahrada, promky, Výšinka

Zapper pracuje. Půl desáté. Hovím si. Petroušek je tu. Zlato moje největší. Stará se o mě. V domečku budeme něco rekonstruovat, opravovat. Sehnal odborníky. Obhlídli dílo.

- Peťuš, já bych vůbec nevěděla, za kým jít.

- Je to těžší a těžší sehnat v dnešní době řemeslníka.

- O to víc ti jsem vděčná.

Šipka z postele.

- Peťuš, zavolám na veterinu.

Dnes neslouží náš veterinář. Službu má zachránce života naší Žofky. Máme skvělého doktora. Přizval si na operaci právě před dvěma lety zkušenějšího kolegu. Nesmírně si toho vážíme. Dražší mu byl život zvířete, než jájovství. A k tomu kolegovi dnes jedeme. 

- Dobré ráno. Vy jste před dvěma lety zachránil život naší Žofce. Ona se stále olizuje. Brečí. Můžeme přijet? Ale nemám přepravku. Povezu ji v náručí.

Smlouváme čas.

Rychle umýt se, nasnídat, ustrojit. Sbalit kočku. Jedeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-21-na-veterinu-a-domu

Držím ji v náručí, mluvím k ní. Poslouchá. Lehce se chvěje. Hladím ji. Jdeme do čekárny.

- Nikdo tam není!

- Ale jsou tam pachy pejsků.

Sedáme. Kočička se choulí v dece. Schovává hlavičku pod deku. Z ordinace vychází paní s dvěma vnoučaty a přepravkou.

- Á, ošetřovali nejen kočičku, ještě děti.

Paní je sdílná, normální, radostná, sympatická. Jako z dřívějších dob. Tak to bylo dřív. Normálka.

- No, už jdeme domů. Ukažte? Vy máte pěknou kočičku. 

V ordinace čeká usměvavý doktor.

- Hezká kočička.

Jde ji zvážit.

- No, pěkná. Ale má o kilo víc.

- Pane doktore, já to manželce pořád říkám, že je překrmuje.

Prohlíží Žofince zuby. V pořádku. Žádný plak. Na horním patře červená skvrnka.

- No, to jsem včera říkala Petrouškovi. Mohla se píchnout o kost? Dáváme jim hovězí, játra, krky.

- Mohla. Spíš jim ty krky povařte a oberte maso.

- Pane doktore a to kdybyste viděl Mourka. Manželka je poradkyně Herbalife, kočky tlusté.

- Já vím.

Směje se. Žofince píchne injekci na bolest. Dává nám ještě do stříkačky kapičky na další dny. Nemusíme je dávat. Jen kdyby stále naříkala.

- Mohu fotit? 

- Foťte, foťte, co chcete foťte.

Balím Žofinku. Jedeme domů.

- Hele, Mourek jí jde naproti.

Petroušek jde okopávat stromy, chystat záhony. Vařím. Obaluji krůtí řízky, brambory, kompot, polévku… Občas vyběhnu ven. Vařím kafe. Žofka lítá jak torpédo. Do koruny třešně. Dolů. Okukuje, jak by skočila na střechu. Péťa se zlobí, to už tu bylo. Hrála, jakože neumí slézt. Umí. Jen vyžaduje pozornost. I Mourek se rozpohyboval. Blbne na trávě tím svým zaječím způsobem. Honí se s Žofkou. Ta mu zdrhne do korun. Zvířata dávají najevo svou radost z jara. A taky, že mají páníčky venku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-21-zahrada-vola-do-prace

- Bylo by potřeba umýt dole ten skleník.

Po obědě jdu na skleník. Myju ho nejen zvenčí, ale i vevnitř octovou vodou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-21-probehnout-se

Jdu se proběhnout. Dnes jsem za tři čtvrti hodiny doma. Do vany. Udělat ze sebe člověka.

Chystám se na ochotníky do hospody na Výšince.

- Petroušku, doufám že tam bude ten náš hostinský.

- Ten je perfektní.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-21-na-vysinku-na-ochotniky

Jedu. Na parkovišti hodně míst obsazených. Hostinský tu je. Směje se. Diví se. Vítá mě. Linda už sedí v sálku. Zvoní se poprvé, podruhé, potřetí…

Zaznívá Hermanové písnička Život je jen náhoda. Tak se jmenuje představení. Máme rády ochotníky. Nikdo z herců nedává najevo svůj politický postoj. Hrají pro radost svou i publika. Hra je veselá, komické situace, příběhy ze života.

https://www.youtube.com/watch?v=p93Y-etXWVg&t=3437s

Cestou domů doposlouchávám pořad na modrém delfínu.

- Já jsem přišel na to, odbočím, nikdy jsem nechoval kočky. Vždycky jsem měl pejsky. Najednou jsem si všim, že ty naše kočky pořád něco vyžadujou. A přišel jsem na to, nechci říct, že náhodou, vskočil na mě na YT takovej návod, jak krmit kočky. A já jsem zjistil, jak se bavíme o tom, jak se někdo snaží náramně vydělávat, myslím si, že to platí i pro člověka v bledě modrým, tak do toho žrádla kočičího, dává samý náhražky. Úplně to nejlevnější svinstvo, jedy, který likvidujou ledviny, játra, diabetes u zvířat… A oni maj neustále hlad. Jedí prázdný kalorie, a pořád do mě narážely, furt se něco dožadovaly. Tak jsem si říkal: Pane Bože, já jim všechny ty značky kupuju. A tam říkali maso, prostě nebo ho různě upravit. Prostě musej mít plnohodnotnou stravu, a ne tyhlety chemický přísady. Tak jsem zrovna včera vyrazil za jedním českým výrobcem. Tam mně paní řekla: No jasně, já už to dělám přes třicet let. V tom máte todle, todle, maso. Můžete si je vyzkoušet. Vemte si třeba od každýho jeden. Uvidíte, co jim půjde. A ty kočky, přesně jak to tam bylo, se najedí, na dvě hodinky si schrupnou a jsou spokojeny. Trávěj. Pak si jdou ven. A tohle si myslím, že uplatňují vůči starýmu člověku, dětem, tak, abychom byli závislí na tom systému. Abychom do sebe pořád ládovali nějaký léky, preparáty, a přitom by toho nebylo zapotřebí.

- U zvířatek máš pravdu, u těch je to ještě nesrovnatelně horší. Protože nás i zvířátka práškujou po devadesátým roce. Teď už se standardně do leteckého paliva dává nanohliník. Zatahuje tu oblohu a dělá sucho. Stroncium, bárium, cézium, poškozujou planetu. Pak ve vzorích vody se objevujou prvky, které tam nikdy nebyly. To je jeden zdroj. A léky. Léky potlačujou příznaky, léky neléčej. Protože lidský zdraví je podnikatelskej záměr. A ty farmaceutický firmy, který ovládají zdravotnictví, nebo ten byznys, nemají nejmenší zájem, aby se lidi vyléčili, voni potřebujou prachy. Tady se bavíme o cholesterolu, to je zvěrstvo. Protože když se jeho hladina snižuje na extrémně nesmyslný hodnoty, přitom tělo samo ví, kolik má mít. Cholesterol když je zvýšenej, tak je zvýšenej jenom z toho, že vono je to v podstatě takový biologický lepidlo. Takže ty, když třeba jíš nějakou nekvalitní sůl, některé druhy soli v sobě mají mikroskopické částice skla nebo písku. A ty mikroskopický částice vstřebáš a ono ti to poškozuje cévy. Nebo očkování, když je tam ten nanografen. Takže ty potřebuješ ty cévy zalepit. Nehledě na to, že mozek je postavenej na cholesterolu. Takže my ten cholesterol potřebujeme. Oni nám nesmyslně snižujou hladinu. Cpou do nás nějaký statiny, který těm lidem dělaj blbě, a maj obrovský vedlejší účinky. A zase – daj ti nějakej statin, a ještě, protože ti je blbě, tak ti daj něco, co potlačuje ten statin, aby ti nebylo blbě. A ty lidi jsou pak na tom závislí, poškozuje to jejich zdraví. Když jedeš podle farmaceutický loby, poškozuješ si obrovským způsobem zdraví. Ale je problém sehnat kvalitní jídlo. Ty zbytky, co tady dostáváme v supermarketech, by na západě nikdo nekoupil. V podstatě nám nedávaj kvalitní živiny, minerály, vitamíny…

- Proto má cenu zaměřit se na chovatele, farmáře a brát od nich…

- Smutný je, když se někdo jako zdravě živí, chodí do zdravý výživy, a plno těch produktů, nebo v marketech třeba jako vegetariánský, nebo bio, jsou sajrajty, skutečný sajrajty. A ty lidi si myslej, že si pomáhaj.

- A nebo ty směsi müsli, to je nadupaný vše různýma chemnickejma sladidlama.

- Ideální je jabka škarpový, hrušky škarpový, někde na mezi, kde to není postříkaný…

- Včera říkal profesor Staněk ze Slovenska, že na tom je sedm postřiků.

- Takže když ty si koupíš jablko v supermarketu… Oni na to dávají nablejskanou voskovou slupku. Když to poleješ vařicí vodou, sleze ti z toho ta bílá vosková vrstva.

Už jsem doma. Parkuji. Koktejl. Vyprávím Petrouškovi, co jsem zažila. Žofka odpočívá po dopoledních letech do korun a dolů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-21-vecerni-zofincino-radeni

Jde se mnou do kuchyně. Probírá šuplík s kočičími jedy… Jak to povídal ten pán…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-21-marek-orko-vacha/1706351515

Před oči mi přišel krásný text katolického kněze a molekulárního biologa Marka Orko Váchy: 

FirstClass.cz

Odpuštění není luxus, ale hygiena duše

Marek Orko Vácha v podcastu i ve své eseji pro novou knihu (VY)ZRAJEME připomíná: "Odpustit znamená otočit kohoutkem a nechat tu špínu odtéct. Jinak si v hlavě budujete peklo."

Často si myslíme, že odpuštění je dar pro toho, kdo nám ublížil. Že je to projev slabosti. Ale ve skutečnosti je to služba, kterou dlužíme sami sobě.

Odpuštění neznamená zapomenout. Některé křivdy v nás zůstanou, ale odpuštění zajistí, že nám přestanou "hrkat" v hlavě a brát klid.

Znamená to přestat v sobě ten kámen dál nosit. Pustit ho z ruky je základní podmínka přežití a vnitřní svobody.

Znamená to zastavit budování vnitřního pekla. Pokud budeme neustále oživovat staré křivdy, zůstáváme v izolaci a hořkosti, což je stav, který Vácha technicky definuje jako peklo.

Tato myšlenka je součástí hlubší eseje Marka Váchy v knize (VY)ZRAJEME, kde se spolu s dalšími 24 osobnostmi zamýšlí nad tím, jak stárnutí nebrat jen jako biologický úpadek, ale jako příležitost k duchovnímu a etickému dozrávání. Celá kniha nás učí zásadní věc: nepřítelem není věk, ale náš strach z něj a vztah, který k němu zaujímáme.

Otočit kohoutkem a nechat špínu odtéct vyžaduje rozhodnutí – přestat se vymlouvat na geny či minulost a začít tvořit svůj vlastní příběh.

Zkuste to dnes i vy. Pustit jeden starý kámen z ruky.

Pravda. Pravda. Kdo si chce v sobě nosit těžký kámen, nechť si poslouží! Odpustit je služba sama sobě.

https://www.youtube.com/watch?v=XEFdQvwSzxg

Ješiši! Dnes ČT podporovala Milionové chcánky a Stbáka Svěráka?? Obrácené mozky naruby. Komouš na Hradě a tady se mele pořád o rudoších. To jsou magoři. Zrušit televizi. Vyházet všechny redaktory. Přestat živit divadla. Ať si vydělají! Ať si seženou peníze. Tady se tleská agentům a komoušům!!!

Teď mě asi někdo nemá rád. :-) Tak papapapá!

Jsem unavená.

Dobrou noc!