Větrná neděle

Mno. Tak za hodinu půlnoc. Den vůbec ne podle mých představ.

- Slyšíš venku ten vichr?

- Zkusím to jet na pole.  

Vidím se klusat v bílé krajině.

- Mami, vítr rozbil na tisíc kusů tu porcelánovou konývku na terase.

Mrkám ven. Nevypadá to zle. Ale v digestoří to rachotí. Umyju si na to vlasy. Ať na těch běžkách vypadám. Jdu do sprcháče. Uzemňuji se vodou. Beru tužidlo. Po mamince. S nápisy Konečná. Konečná. Mám svou vnější výživu Herbalife. Ale dnes si na tvář dávám její mandlový. Ó, mami, cítím tě. Takhle jsi voněla od začátku mého života. Mandlový krém. Jediná tvá životní kosmetika. Jinak nic. Jo, mělas´ v knihovně zamčené stíny a rozkošný růžový nepoužívaný perleťový lak na nehty; když jsi zapomněla klíčky u knihovny, zajímal mě právě lak, stíny; v korýtku z červeného skla na zrcadle jsi měla hřebeny a hnědou tužku na obočí. Když mi bylo asi patnáct, tvá kamarádka z vesnice, nebo spolužačka, později spolupracovnice u vojenského útvaru, nám ukázala malou růžovou butylku s nápisem Exotic. Ten nápis byl ohraničen oválkem ze zelených lístečků.  Byl to první intimspray. Dovážený od Maďarů. Nádherně na svou dobu voněl. A z Polska vůni Bič moře. Teď mě napadla. Nikdy jsi nekupovala živé květy. Ale když jsme se spolu vypravily do Rusky, koupily jsme na kšeftování. Věděly jsme, co máme vzít s sebou. Proměnily jsme si ruble. Tajně je provezly. Kurz deset korun za rubl. Nacpala jsem ti asi desetirublovku do kapesníčků. Jenže ty jsi nikdy na papírové nepřivykla. Mělas´ ráda textilní. Po deseti letech jedna z nás našla v kapesníčcích ruble. Jenže kurz byl otočen. Byly bezcenné. Mami, já některé tvé kapesníky mám. V kabelce nosím stále takový malý modrý. Jasně, třicet let jsou mými pomocníky papírové, ale tvé textilní s modrou mřížkou vozím na hory v bundě. To bych byla vycpaná mnoha balíčky papírovými. Vždycky na sněhu smrkám. Dnes mě mimoděk napadlo, kde je broušené sklo z tvé kuchyně. Kam se podělo? A takové to drahé zlacené... Komu se hodilo? Vždycky jsem přišla do baráčku, brutar pryč. Skříňky z chodby zmizely. Peršan z kuchyně nikde. Duškovy dějiny Josefova... Plaším myšlenky... Nic. Jak bys to řekla? Všechno je pryč. Ničeho nelituj. Tak tedy vracím se. Krém mandlový.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-30_Mamincino

- Prosím tě, vař!

- Peťuš, vždyť já teprve snídám. Vezmi si svačinu.

Jdu si vyfénovat vlasy. Stále myslím na to, že bych jela na běžky. Vzpomněla jsem si na prádlo v pračce. Přes noc se určitě hezky odmočilo. Jdu pračku pustit. Vařím jablečný kompot. Přilévám třešňový s jahodami. Velká dobrota - vlažný čerstvý jablíčkový. Červená barva třešní a jahod vábí k ochutnání. Další bedna jablek snědená.

- Stihnu to do dvou, viď? Jdu na stadion počítat.

Aha, proto se staral o včasný oběd. :-) Obědváme. 

- Peťuš, už je vítr menší...

- Menší? Vždyť všechno bere. Teď jsem byl hodit ti kryt na kolo.

- Jé, plachta z pergoly je servaná.

Petroušek jede na stadion. Nechám si poradit. Nikam nepojedu. Dám si víno. A hodím se na gauč. Celé odpoledne pracuji. Poslouchám u toho demonstraci na Václavském Václaváku - jak říkala maminka. Nevěřím organizátorům. Ne. Jsem ve střehu. Jak to, že Chcípl pes má vždycky okolo své akce televize! Mají domluvenu výměnu kádrů? Vláda sice nastoupila, ale až na to koště rakouské je to takové dej pozor na nic. Pod psaním poslouchám záznam CNN. 

https://www.youtube.com/watch?v=RJnh22SOOSo

Uši se mi kroutí, oči lezou z důlků. Hm. Prymula mluví proti sobě. Hostomský hodil zpátečku. Zvláštní. Kočírují to ke konci. Ouha, pozor - Kubek - má oči vystrčené nad rouškou. Ježiš, to je... Ireno, zklidni! Nerozčiluj se. A ten s mrazáky na ulicích - svatá ty prostoto! Pollerte, do toho!  Pollerte, do toho! Hnízdil - jasná jednička. Pollert boduje - viděl umřít lidi po vakcinaci na plicní embolii. 

Kubek: 

- A proč jste to nenahlásil?

- Nahlásil. 

- A vyšetřili to?

- Jak to mám vědět?

- Ale to byste se měl pídit. 

- Oni chtěli číslo šarže. Copak já můžu vědět, když ho přivezli z ulice... A na SÚKLU mi řekli, že když nemají šarži, nedostanou se k rodnému číslu. 

První partička zpátečka. Ovšem Kubek - katastrofa. Arogantní. Napadá celý svět. 

Že by ti z první party měli nahrabáno? To nebude. Možná dorazily ty konspirační obálky na vlády s příkazy: Ukončit akci! :-) Vždyť to měli naplánováno pomalu do roku třicet. No, svět se kulí k přeměně. Ne k výměně lidí. K naprosté změně paradigmatu. Jdeme k nové zemi. Dolores Cannon o tom psala své knihy. Hvězdná semínka třetí vlny stojí před cílem. 

Jdu dožehlit. Pračka už má hotovo. Vymáchat cíchy v octové vodě. Pár kapek Ledového větru. Vyždímat. Naškrobit. Teď už si půjdu lehnout. Ještě ne. Sundám věnec z dveří. Lezu na půdu pro jeho předchůdce. Ten se mi na podzim povedl. A teď už si jdu lehnout. Ještě ne. Pověsit lavor prádla. Zatopit. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-30/

- Někdo ti tady na branku pověsil tyhle dvě lahve. 

Ó, krásné. budou se hodit na vaječný koňak. Kdo to byl? V těchhle láhvích jsem nikdy nikomu nic nedarovala. Moc se mi líbí. Jen nevím, komu poděkovat. DĚKUJIII!!

Kitty se otrkala. Linda ji přináší z chodby, kde má pozorovatelnu v košíku. Košík je její brnění. Už hníká míň. Blízká setkání se Zrzkou i Mourem jsou víc a víc kontaktnější. Když už si myslíme - hurá, Kitty vycení zuby a prskne po Zrzce covidem. Je radost kočičáky pozorovat. Všichni tři si rádi hrají.  

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-30_Kocicaci/

https://www.youtube.com/watch?v=N5UaAoEPimY

https://www.youtube.com/watch?v=heieNkrqaHY

https://www.youtube.com/watch?v=OtnzYGIh3p4

https://www.youtube.com/watch?v=6DwHBpLl_AA

https://www.youtube.com/watch?v=4jOUvtKMnJM

A že bych už vyžehlila proschlé povlečení? Je samý kanýr. Než mám nažehleno, uplynuly dvě hodinky. Poslouchám na Příznacích transformace o knihách a pramenech ze zpráv z Galaxie. Paní starostka Andrea Svobodová Křešová překládá, titulkuje filmy. A teď dělá i osvětu.  Pouštím Srdcem pro vlast Libora Malého. Pouštím si TV Šalingrad. A do postele půjdu zas pozdě. 

Gargamel v besedě na CNN opět straší desetitisíci mrtvých. Co on ví a my ne? :-) Nebo to má v hlavě vymetené. Chtěla jsem napsat pomotané? 

Svět se točil. Kanada si vybojovala svobodu. Ten jejich Trudo někam i s rodinou utekl. Hotovo. Ale to není konec. Ještě nás čeká kus cesty. Dožili jsme se. Došli jsme k cíli. Jenže je kousek za lesem. Tak jděme až úplně tam. 

Pane Bože, stůj při lidech a chraň je před blbci! Děkujeme. 

Dobrou noc!