Větrný. Foukalo v zahradě i do duše

Za oknem plavou stromy. Otevírám okno. Běžím si pro mobil. Micka jde chodbou proti mně. Zdraví:

- Mrau!

- Ahoj, co tu děláš? Kde ses tu vzala?

Skočila otevřeným oknem do ložnice. Žádné zdržování. 

- Dej mi kapsičku. Smetanu. Granule. A čágo bélo! Jdu ven. 

Točím z ložnice. Poryvy. Klid. Znovu. Pod rukama mi proklouzla Micicinda na parapet. Hup, jde tu fukeř sledovat z blízka. Ořechy budou omlácené. Děkujeme! H.A.R.P.e! Teda Mortimere!

V deset má přijít technik z Orla. Zpozdí se. Nevadí. Snacha včera měřila rychlost našeho netu. Z proklamovaných dvaceti jen devět něčeho. Mladý Slováček, Marek se jmenuje. Je tak lehounký, že se bojím, aby se zas vrátil ze střechy na půdu. Hlavně ať ho nevezme vítr. Rychlý, milý. Udělající. Takové malé slovenské nic. Ale šikovné. :-)  Měří rychlost. Z nabízených čtyřiceti máme čtyřicet devět. Před přepojením devět, teď čtyřicet devět něčeho. Nahrávám video - dřív půl hodiny a výpadky... Teď? Šup! Hotovo. Divil se, že nám to vůbec tady šlo. Sousedova střecha - dali jsme povolení, pitomci nevědoucí a strom nám bránil. Někdo mu volá. 

- To bol vietor. Teraz už im to tam funguje. Len konáre stály v ceste. Som mal strach, aby ma to nesfúklo... 

Aj ja som sa bala. Odchází. Žehlím. Poslouchám našeho českého egyptologa. Moudrý pán. Modernímu člověku by se vyplatila taková staroegyptská sebereflexe. Celé společnosti by se to vyplatilo. Egypt relativně chudá země z rozvojového světa. Česká republika jsme z jejich pohledu přebohatá republika. Cizí kultura Evropu zahubí. Kdysi jsem Knihu mrtvých učila. Okrajové učivo v prvním ročníku střední školy. Co to je Kniha mrtvých? Texty vztahující se k odchodu člověka na onen svět. Soudní tribunál s předsedajícím bohem podsvětí Usirem plus desítky bohů. Člověk vypovídal o svém životě - jakých zločinů se nedopustil. Jeho srdce položeno na váhách. Tribunál svolil, že smí odejít do blaženého zásvětního života... Egyptského ráje. Egyptské texty zaslouží pozornost. Neplatí čím starší texty, tím primitivnější.

Nenechej hladového hladovět.

Dej žíznivému vodu.

Poskytni chudému oblečení.

Společnost pustne, hloupne. Za vše může špatná četba v dětství a výchova... Můžeme si za to sami.

Chvíli pracuji. Za maminkou. Do termosky beru smažené houby. Přidala jsem do nich rajčata, česnek. Skvělé s kořením. Jeden rohlíček ze včera. Snad ho ukouše. Nebyl v utěrce. Beru lehký kefírový koláč. Maminka obživla, když mě uviděla. Všichni mlčí okolo stolu. Zírají. Pečovatelka dohlíží, aby správně seděli. :-) Ještě ruce za záda. Jedeme k stolečku u schodů. Kdysi stával vzadu v chodbě. V nejsvětlejší části s mnoha okny. Ze dvou stran. Babky si tam povídaly, na světle!, zpívaly, popíjely šíleně sladké kafe... Odpoledne jim uběhlo. Znělo tu povídání. Zpěvní vibrace. Dnes ticho, klid jako na LDN. Umíráme! Nerušit! Právě dnes jsem četla parte paní Libuše Dostálové? GDPR se na parte nevztahuje. :-) :-)  Nemohu si paní Libušku vybavit...

- Maminko, jak často za tebou jezdím?

Nezklamala:

- Každou neděli.

- Každý den!

- Paní Hrobská, maminka má v jídelničce kávu.

Hm, má kávu v jídelničce, ale seděla v temné jídelně. Nerozumím. Přelévám ledovou kávu do sklenky, která mi tu včera nebo v pátek zůstala po tvarohu. Ukáže se, že nerozumím vícero věcem v tomto domově pro seniory. Jsme asi tupá. Neřku-li blbá. Dutá! Nechápavá.

Rozkládám maliny, švestky, koupila jsem sušené švestky. Buchtu... Zalévám do hrnečku od "kávy z jídelny" caro, smetánku, třtinový cukr. To by tady asi zchudli, nebo by se šíleně prodražil provoz - sem tam poskytnout třtinový cukr na oslazení...

- Mami, ochutnej sušené švestky. Ty máš ráda. Pamatuješ dřív? Uvnitř byla pecka. Byly hodně scvrklé. Ohlodávaly jsme dužinu z té pecky... Dnes? Peřinka.

Maminka chutná. Přitaká. Ona miluje čerstvé. Nejvíc si pochutná na švestkách. To já na meruňkách. Ale ne na italských nedomrlých. Na meruňkách s kořeněným nádechem z naší zahrady.

Jaruška se plíží. Čeká něco na zub. Sociální inteligence pracuje. 

- Jaruško, chutnala vám včera ta buchta? Ano? A chcete ještě? Běžte si pro talířek, dám vám na talířek.

Holka šikovná; ví, co chce. Za chvíli je tu s talířkem. Ptá se, co tu děláme. Jasně, ona se ráda fotí. Mám povolení, šéfe! Písemné! Od její dcery! 

- Jaruško, co jste dělali dopoledne? 

- Dopoledne? Ani nevím. 

- Já jsem byla u příbuzných.

- Kde?

- Příbuzných. 

- Jo? U kterých?

- Byla tam Milada... 

- Ta umřela asi před deseti lety. 

- Jo? Ale byla tam. 

Drahuška se plíží o hůlce okolo. Taky ví...

- Drahuško, jestli chcete koláč, doneste si talířek.

Drahušce to jde na třikrát. Jednou ji vylejou. Podruhé nese kelímek s čajem. Paní Jana se honem chopí Drahušky a tlačí ji jinam.

- Poslala jsem ji pro talířek!!

Chceš nechceš - nese si ho.

- Drahuško, posaďte se a v klidu si to snězte. Dobrou chuť.

Dívá se nesmírně mile. Přenádherně se usmívá! Doby, kdy vrkala, už pominuly. Zapomíná mluvit. Ptám se jí na něco. Jen úsměv.

- Ona ti nerozumí, víš?

- Mamko, ona mi rozumí.

- Rozumím.

Super. Ona by se rozmluvila, kdyby bylo s kým, že jo?!

Jenže před večeří není na nástěnce v rozvrhu činnost. Odpočívají po náročném odpoledni. Jen se dozírá. Ani se nedivím. Po dvanácti hodinách směny bych toho měla plné vinty. To se mi to mluví... Chápu, chápu. Pečovatelky nejsou stroje. Ženy. ŽENY!

Luštíme. Zas mě překvapuje. Jdeme na záchod. Paní Jana mi jde pomoci. Všechna čest. Ale naštvala mě. Normálka! Mně už ta korektnost, ta nesoudnost leze na nervy. 

- Maminko, posedíš si tady u okna? Nebo chceš k lidem?

- Tady se budu dívat z okna.

- Mamko, támhle je Sokolovna.

- A jóóó!

- Tu si pamatuješ, když ji stavěli. Skákalas tam jako holčička po schodech. A naproti je škola. Tam ses moc těšila. Ale děda si vzal babičku a odstěhovali jste se do Neznášova. Tvá škola je na druhé straně na kopci. V Habřině. A přes cestu ses narodila.

Maminka pookřála. Oči se jí rozevřely.

- No, v tom velikém domě. 

- Mamko, teta Jarošová byla sestra babičky?

Přitaká. Rozplétám rodovou linii. Už dlouho jsem si to nezopákla. Teta Jarošová měla dceru tetu Miladu. Její muž Franta dělal ředitele TOSu v Čelákovicích, ano? To byli oba krásní, bezva lidé. Měla jsem vždycky radost, když se u nás zastavili. Asi to vzali přes tetu Jarošovou - vlastně pratetu k nám. Mami, pletu se, že teta Milada měla bratra Karla?

- Karel dělal ve VEDEBCE mistra. 

- Myslím si, že nějakého náměstka. - Jo, takže to byli sourozenci. Teta Milada a strejda Karel Jaroš. Strejda Karel se odstěhoval se ženou Soňou do Olomouce. Jejich syn Petr byl překrásný kluk asi o dva roky na gymplu výš. Pamatuješ, půjčil si ode mě ve čtvrťáku učebnici zeměpisu. K maturitě. Ty ses zlobila; neměla jsem se z čeho učit. Mně to nevadilo. :-) Petra jsem asi v červnu našla na FB. Náhodně. Intuitivně. Studoval FTVS. Už se prý do Olomouce nevrátil. Zůstal v Pze.

Mamince připomínám její rod. Teta Jarošová (prateta) byla sestra mé babičky Jůlie. Holky byly Šormové. Asi osm dětí. Maminka jim umřela na španělskou chřipku. Tatínek byl mistr ve fabrice. Ta textilka tu dodnes stojí. Bože, mohla bych pokračovat dál... Tetka Syrůčková bydlela vedle tety Jarošové. Ta byla hodná. (To si pamatuji i sama, když jsme se u ní v mých patnácti stavily...) Tetka Syrůčková nebyla hodná. Nechci psát, že byla zlá. Dej jí pánbu věčnou slávu!

- Mami, tys mě přivezla sem do Černožic. Na brigádu. Milovala jsem to. Tady jsem si uvědomila, že nechci dřít. Proto jsem studovala. S Erikou jsme se vždy vecpaly ke strojům. Loupat dole jahody nebo půlit meruňky, broskve... To ne. Jednou jsem stála u koryta s jahodami. Vedle mě taková malá žena:

- Jakpak se jmenuješ?

- Irena Konečná.

- A není tvoje maminka Vendulka?

- Je.

- To byla moje nejlepší kamarádka. Bydlely jsme vedle sebe v Neznášově...

- Jela jsem na kole domů. Mami, pamatuješ, jak jsem se bála těch sloupů vysokého napětí?

- Pamatuju.

Stály jak šašci, panáci s rozpřaženýma rukama v lukách. Rychle jsem je podjela a s tlukoucím srdcem ujížděla domů. Tehdy jsem se tě ptala, jestli je ta Milka Holubová fakt tvoje kamarádka z dětství. A byla. Sedřená. Ty jsi byla nádherná ženská. Jak květ. Brigáda mi dala informaci. Takhle nechci vypadat. Učila jsem se a studuji ráda dodnes. Mami, já tak ráda jezdila na brigádu. Ale jsem ráda, že jsem tam nemusela pracovat. Pamatuješ? S Erikou jsme nahoře pod střechou podávaly láhve. Nestíhaly jsme. Rozbily jsme někdy celou paletu. Tolik škody. Nic se nedělo. Jednou nám dole u pásu padaly sklenice. Čas na zametení byl až při poruše stroje. Zametám střepy. Najednou zahoukala siréna na přestávku. Od ruky mi odpadl smetáček i lopatka. Erika mi překvapeně říkala:

- Ireno, snad to dometeš?

- Vždyť houkali na přestávku!

- Jo, my jsme byla generace poslušných... Na písknutí. Mamčo, mám tě moc ráda.

Mamka mě chytila za ruku. Taky mě má ráda. Pusu. Jedu.

V jídelně se loučím s tichými indiány.

- Jé, sestřičko! Vy jste tady? Já jsem vás čekala.

Paní K.! Vytryskly mi slzy. Chytla jsem ji za ruku afrického dítěte. Jen kost obalená kůží.

- Paní K. To jsem moc ráda, že vás vidím. 

Hladím ji po rukách. Ona mě.

- Mám pro vás buchtu, dáte si?

- Ráda, ráda.

Zasáhne pečovatelka Jana.

- Paní Hrobská, nic jí prosím vás nedávejte, ona by nejedla večeři.

Jo. Já bych taky nejedla.

- A co máte?

- Tvarohový nákyp.

- Paní K., budete večeřet, tak já přijdu zítra, ano?

- Holčičko, ono nejde ani tak o tu buchtu, jako abyste tady byla se mnou.

Fakt brečím. Nesmím si rozmazat oči. Jedu ještě po nákupech. Hladím ji. Drží mě za ruce. Je to tak těžké pochopit, že je lepší sníst kefírovou buchtu z ovsa, žita, bez lepku, s domácím ovocem, než odstrčit talíř s večeří? Hnulo mi to žlučí. Ale dráha jater zůstala v klidu. Neodporuji. Chtějí ji úspěšně umrtvit. Systém. Dokonalý systém. Má nedostatky? Trocha lidského prvku? Nasuneme tam korektní péči!!! Žádná buchta snědená s láskou. Mám to dokonce dovolené od její dcery lékařky!! Ne, nebudu se handrkovat. Mám tu svou mamku.

- Už musím jít. Za chvilenku vám přinesou talíř. Dobrou chuť! Dobrou noc! Přijdu. Určitě zítra přijdu!!!

Paní Jana kostku něčeho - asi tvarohového nákypu - přelévá ostře oranžovou barvou. 

- Co to je? To je nějaká jedovatost? Ta oranžová! Tak to bych teda taky nejedla!! Nebezpečně oranžové!!

Sbíhám po schodech. Utírám si oči. Vůbec se nedivím jedné s pečovatelek, jak na ní doléhá odchod svěřenců... Jejich duše opouštějí tady ten zadělaný svět. O kterém stále píšu, jak je nádherný. Jo. Ve svém. Se svými. Se sluncem. Ve svobodě ducha i těla. Se zdravým tělem... 

Obracím auto. Parkuji na ulici. Chobotnice se naučila mít obě ruce plné, klusat po prudkých hnusných nebezpečných schodech, otevírat dveře. Dnes jsem si ještě chtěla vzít do čtvrté ruky deštník. Ale raději na ulici než strpět šikanu na dvoře...

Opouštím Černožice. Přede mnou hlemýžď. Beru ho hákem. Ten pojede na padesátce dvacítkou. Pro jistotu. Nad střechou přede mnou sytá duha. Ale nádherná. Prudce brzdím. Házím blinkr. Stojím na příkopě. Rychle zapínám foťák. Hlemýžď mě míjí. Stihla bych otevřít mu dveře a přisednout na místo spolujezdce. Přeháním. :-) Duha fofrem uniká. Už jen zbytek. Na druhý obrázek - nic.

Nakupuji.

- Peťuš, jsi už doma? Máš hlad? Na devatenáctou mám hovor. A pak ještě další telefony. Chi ještě do TESCa.

- O mně si nedělej starosti. Hlad nemám.

Než to všechno obejdu, rozhoduji se - TESCO až zítra.

- Peťuš, raději jsem přijela.

Za minutu sedm. Volám. Spojuji konferenční hovor. DNES JSEM BYLA PŘESNÁ. Hovor v sedm uskutečněn v sedm. Jedna paní mi řekla, že mám mladý hlas.

- Nejste první, kdo mi to říká. Bylo mi 63, ale jinak se cítím asi tak na třicet. Jsem mladá.

- Cítím to z vás. :-)

Ve dvacet porada. A konec měsíce. Honím body. Moji milovaní klienti mi pomohli. Děkuji.

Vesmírná inteligence. DĚKUJIII!!  Za hojnost, lásku, rod, rodinu, přírodu, za radost, za inteligenci. :-) Dej mi nadhled! Nenechej mě zraňovat. 

Dobrou noc!

P.  S. Dnes mi psal chytrolín K.: Pravopisné chyby neopravuji. Autentické...

30. 9. 2019 14:52 (před 10 hodinami) komu: mně 

Dobrý den,

dnes v 11:15 došlo k odpojení antény. Pokud Vám funguje elektřina, problém je někde u Vás doma. Vysílač funguje.

Jinak ještě k problémům s internetem. Co jste si stěžovala na poruchové lince. Dle grafu jasně i laik pozná kdy byl výpadek - hodnota spadne na nulu - viz. graf v příloze. Toto byly jediné výpadky na anténě, kdy internet na anténě, tedy našem předávacím místě nefungoval. Ten jediný byl způsoben že vypadl kabel z napájecí zdroje, protože kolega nezkontroloval zobáček při výměně antény a ten byl volný. Anténu jsme měnili jen z preventivních důvodů, abychom měli stoprocentní jistotu, že není problém v ní, i když to bylo skoro jasné že v ní problém být nemůže.

Celou dobu krom tohoto výpadku byla anténa funkční a dostupná.

A NEDÁ POKOJ A NEDÁ POKOJ. Nešlo to. Ale vono to pude.