Vinobraní v Kuksu
Petroušek je dávno ve své oblíbené práci. Jo, on nesmírně, ale vesmírně rád pracuje. Nevydrží ležet. Miluje lidi. Práci. Mě. Děti. Křídla nemá. Anděl není. Láskyplná bytost. V noci přijela Linda. Chystáme se na vinobraní do Kuksu. V jednu tam poteče po schodišti víno. Má to jeden háček. Jedeme dvěma auty. Na hodinku se budu muset vzdálit.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-11_Rano/
Mourek dostává dvojmo jídlo. Musíme se dohodnout. Péťa ráno půl kapsičky, já druhou půlku. To by se za chvíli vykrmil na sádlo.
Dnes slaví svátek moje Deniska. Volám. Gratuluji. Je na výstavě s pejskem. Mám pro ni něco hezkého připraveno. Od pohřbu maminky tu nebyla. Nemá čas. Aha. Tak příští týden ať se staví z práce.
Jedeme. Dlouhá fronta u lístků. Až večer jsem se dozvěděla, že tu chtěli cosi ukazovat. Vesmír řekl:
- Nastup, jeď! Jsi neviditelná.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-11_Jedeme_do_Kuksu%2C_potece_tam_vino_po_schodisti/
Vstupné bez rozdělení velký, malý, starý, mladý. Jéžkovy voči! Mladá, nesmí se říkat tlustá, tak obézní pokladní. Druhá též. Nevhodně oblečená. Šílenost. Malé triko, pneumatiky na břiše. Kraťasy. Hanba mě fackuje za ni! Očekáváme leptané skleničky s nápisem vinobraní v Kuksu. Ne. Došly. Chjo. Vybalují obyčejné. Nepříjemný dojem hned u vstupu. Schodiště. Z jedné i druhé strany Poseidon. Každou minutku se z jeho mušle spustí víno. Nejprve hovoří velmi hezky profesor Bohadlo. Pak starosta. Hejtman. Na dvanáct minut pouštějí po schodišti ryzlink. Jen si ucucnu. Ale jsou tu i petlahve.
Postupujeme přes most. Držím v davu skleničku s vínem. Někdo se na mě tlačí. Nemíním se polít.
- Kam spěcháte!
- Já jsem sekuriťák.
- No a co?
- To je blbá otázka.
- No a co jako? Kvůli tomu tady zboříte lidi? Kam se ženete?
- Já jsem v práááci!!
Na sekurity si stěžují lidé každým rokem. Jsou to asi mimozemšťané. Lidé nízkého IQ, velkého sebevědomí. Dej blbovi vestu, vyroste z duševního trpajzlíka na velkého hajzlíka. Dostal moc! Mohl by dostat ještě mezi oči. Zajímavý postřeh. Uniforma ti dává křííídla!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-11_Klusu_na_SoliDeo%2C_koupim_si_jejich_flesku/
Kde jsou stánky? Je to tu divné. Neseme deku. Jdu do pokladny poprosit, aby mě zavedli do kaple. Ukládám si tam sklenku. Během prohlídky hrají dva učitelé z kapely SoliDeo z Děčína na imitace starých nástrojů. Jejich názvy si nepamatuji. Z kostí, rohů, parohů zvířat. Miluji hedvábné zvuky starých gotických, renesančních, barokních skladeb. Ucho nasává, srdce zpívá. Texty z literárních školních čítanek. Bravo! Bravissimo! Chci si koupit CD. Dvě točím doma v adventu už několik let. Mohu si vybrat CD nebo flešku. Ještě se vrátím. Musím se podívat, co mám doma. Přispívám do pokladničky na hudebníky.
Běžím k autu. Vhazuji i flašinetáři. Neúnavně točí klikou. Děkuje úklonou a úsměvem za dary. Jedu na rozloučení a uložení do hrobu jedné stařičké Aničky. Odešla už to bude skoro rok. Vzpomínám na ni. Anička měla v červenci svátek i narozeniny. Nosily jsme si dárky. Ona úhledným písmem psala krásná přáníčka. Mám je schovaná. Poslední z července 2020 visí ještě na ledničce. Už jí bylo špatně. Přáníčko tam asi bude na památku navždycky. Na Vánoce už jsem za ní nemohla. Odešla.
Dávám si do Waze hřbitov Smiřice. Netušila jsem, kam jedu. Neomylně a přesně jsem přistála u cíle. Sešlo se hodně lidí. Paní ze Sboru, která mi poslala asi před měsícem pozvánku, sezvala lidi. Anička byla sama samotinká. Najednou se sešli bratranci, sestřenice, rodina... Dokonce dnes pochovali s Aničkou bratrance. Odešel o rok dřív. Na náhrobní desce čtu jména jejích rodičů, už i její. Jsem poctěna. Anička jim před skonem dala mé jméno a adresu. Aničko, myslím na Tebe. Měla jsem Tě ráda. Vlastně měly jsme se...
Anička znala mého Petrouška od narození. Pracovala v zahradě u jeho otce. Byla to svatá duše. Věřící. Milá. Rázná. Čestná. Chodila po Jaroměři pěšky i ve svém věku. Už jí bylo přes osmdesát. Zradila ji slinivka. Než usnula na vždycky, prý nevěděla, kam se nechat pochovat. Byla jediná. Její rodiče odpočívají ve Smiřicích. Původně rozhodla někam - zapomněla jsem. Pan farář historii vysvětlil.
Na hřbitově vidím kolegyňku češtinářku. Tu milovala moje Linda. Její sousedku přes dva tři domy. A sousedku s manželem. Koupili její dům. Hledám osobu z obálky. Paní, která sehnala příbuzné, mi napovídá:
- To je ta paní, která hraje na housle.
Jdu za ní. Má dvojčátka. Krásně zpívali a hráli. Paní i manžel nesmírně milí. Představuji se.
- Anička o Vás hezky mluvila. Měla vás ráda. A vašeho manžela taky. My ho známe taky. Dokonce nám něco opravoval a jednou to bylo zadarmo.
Příjemné.
Do jejich sboru nejedu. Vracím se na vinobraní. Petroušek se obětuje. Ne, nemusí!
- Mami, ať tě Péťa doveze k zahradám. Vezmu tě domů.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-11_Vinobranicko%2C_at_zije/
Skvělá zpráva. Vystupuji. Dva důležití mi zas říkají, abych si nasadila pásku... Nosím ji stále v ruce. Na hřbitov bych přijela s páskem. Takový malý skřeček na mě čeká, když už Péťa odjíždí.
- Nasaďte si pásek.
- Mám ji v ruce, kdykoliji ukážu. Zavolejte policii.
Možná by se chtěl přestrkovat, obcházím ho.
Už mě vítá Linda a mraky stánků. A korálky, které já dobře znám. Paní mě poznala. Byla jsem u ní v Mokrém. V jejím ateliéru. Cestou do Bohemilk. Já bych ji nepoznala. Vybírám si jedny barevné. Má tam stále ty krásné vlčí máky. Ale už mám tolik bižu. Vlastně nic jiného nenosím. Jen cetky. Líbí se mi víc než zlato. Jdu do dítěte. Ráda se zdobím ptáčky, mašličkami, korálky...
Ještě mi nabízí několik odstínů náušnic.
- Vy máte ráda tyhle zapínací. A umíte takový ten uzlík na povolování?
- Uvážu vám ho.
- A já jsem si koupila v galerii Veselý výlet srdíčko na kůžičce na povolování. Ale šlo mi to jen asi třikrát.
- Stavte se. Uvážu vám to.
Hurá! Vesmír mi pomáhá. Před čtrnácti dny jsem se ze Sejfů chtěla otočit do galerie Veselý výlet. Jenže tam bylo tolik krásných přednášek, nechtěla jsem o žádnou přijít. Ejhle, pomoc je tu.
Kupujeme konvičky.
- Mami, tahle se mi líbí. Zaslechla jsem, jak paní říká, že je funkční. Z Ikea s ubrouskovou technikou.
- To si taky koupím. Nechceš k Vánocům?
Vybíráme pro ni s Kitty. S její černou kočkou. :-) Kdo zná historii, ví, proč je to Kitty, ale černá.
Mýdla. Mám ráda Mýdlárnu U dvou koček. Nebo mýdlárnu U Dvou koček. Asi druhá verze správně. Tihle jsou od jinud. Povídáme si. Pán má známého hrobníka. Dřív za měsíc pět osm lidí. Teď třicet.
- A to tě to nenapadlo? Jak jsou staří?
Vyprávějí, jak jejich třetí zaočkované hexavakcínou mělo reakci. Podruhé se osypalo. Ale paní doktorka tvrdila, že to není z očkování. Cpala jim mastičku. A dost! :-)
Nemůžeme se od stánku urvat. A už se mi tu líbí. Původně jsem prohlásila, že na vinobraní za rok nejdu. Tak to ještě jednou zkusíme. :-):-)
- Mami, támhle dávají vzorky vína zadarmo. Ale támhle ten pán tam pořád chodil, dostal láhev.
- Pane, vy jste dostal láhev?
- No, počkejte, já vám to ukážu.
- Stojím pár lidí před ním.
A začaly se dít věci. Najednou každý nosil láhev. Bílé. Červené. Známé. Neznámé. Nejprve dostávám červené. Jdeme si rozdělat deku k bezva skupině. Vlastně si tady mohu sednout všude. Lidé se druží, radují, srdečně se baví, užívají svobodu. Na nádvoří hraje hudba. Nějak mi ta kapela je volná. A že tam je národů. A taky na dekách. Jenže tady! Tady fasujete místo půl decky jednu láhev za druhou. Prý vyprodávají sklepy. Hm. Vyprodávají zadarmo. Natáčím deky lidí s hromadami láhví s vínem. Nosím. Linda nese. Nakonec mi dali tři naráz - Tokaj. Znovín. Taky z Peru. Linda odnáší část našich nákupů na protější břeh do auta. Přináší tašku a daruje ji ženám s mraky lahví. Vytahuji svou ošklivici, kterou jsem dostala ušitou. Hodí se jim. Hurá. Zbavila jsem se jí. Senzace. -) Loučíme se. Jdeme se do vinárny navečeřet. Stavím pět lahví na stůl. Jednu s červeným rozdělanou. A skleničku.
- Nevadí to?
- Ne, ne, v klidu.
Ty vorle, já jsem spadla z Měsíce. Kdy se vám stane, že si přinesete do hospody svůj kontraband. Všichni tady mají na stolech láhve s víny. Dnes povoleno. Odpuštěno. :-) To jsme si to užily. Linda jde zas napřed. Do prčic. Mám těžký batoh. A tašku. U zdi sedí v klídku lidé. Nevadí jim, že se už stánkaři balí. Užívají si letního večera.
- Vy jste tak krásní.
Ožili. Zvou mě. Abych přisedla. Bráním se. Spěchám za Lindou. Ale odpočinout bych si mohla. Přiklekám. Povídáme. Zvoním Lindě. Nebere. Nabízejí mi sýry, mandle v těstíčku...
- Už musím.
Loučíme se. Přejeme si.
Scházím schody. Obtěžkaná. Slyším z terasy nad hrobkou:
- Paní asi měla víno, víš?
Otáčím se. Směju se.
- Paní táhne děsně těžkou tašku, kabelku a batůžek.
- Ne, to nebylo na vás.
Smějeme se. Myslím, že asi bylo. Už je tu Linda. Pomáhá mi. Vrátila se od auta. Překlusat údolí. Vyběhnout kopec. Uf!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-11_Domaaa_S_kockami/
Doma. Vítá nás Petroušek, Mourek, Zrzečka. Rozkládám věci. Prohlížím si je. Linda už odjela. Raduji se z těch nicotností. Kávové skořicové mýdlo. Radost až do rána. :-)
To bylo dnes hezké. :-)
Dobrou noc!