Vistárie, růže, angrešt, zahrada - není třeba korporace

Polovina týdne – teď! Jedeme z kopečka k víkendu. Venku stále chladno. Už mě studený máj – v stodole ráj neba. Chci teploučko. https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-14-pankrac-servac-bonifac/1675237016

Vzhůru do dne!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-14-do-dne

Do zahrady. Všechny vršky kopřiv po zahradě mám snědené. Ještě zítra kopřivová síla. Pak už kopřivová moc končí. Nekončí striktně, ale…

Dnes jsem zahlédla kvést černý bez. Proběhlo mi hlavou, jak od jara sbírám, sbírám, sbírám. A taky že se podívám k zelené bosorce, jak bych mohla využít černý bez letos nějak nově.

Vršky kopřiv máme sbírat až okolo poledne, kdy slezou dusičnany do kořene. Kopřiva má mocné léčivé a očistné účinky. Hlavně čistí krev. Má se sbírat při ubývajícím měsíci právě kvůli těm dusičnanům. Na kopřivu ještě zajedu. Zapomněla jsem si letos vyrobit jíchu. Přírodní hnojivo. Smrdí jak slepičák. Zítra poslední den…

Nesu si pampelišku. Pár smrkových výhonků. Mixuji si do koktejlu. To musí tělo zírat, jak mu každý den podstrojuji zelenou. Musí. Nemusí! Ale cítím zlepšení pokožky, vitality…

Volá klientka. Včera jsme něco nedokončily. Volám na linku konferenčním hovorem.

- Prosím, potřebujeme zrušit objednávku ze včera.

- Identifikujte sa.

- Ne. Nejedná se o mě. Šárko, řekni své ID.

- Ne, voláte vy, tak sa identifikujte.

Míca. Nepomohla. Zkoušíme do košíku mimo promotion vhodit i poukaz na roční poplatek. Nejde to. Visí stále ve včerejší objednávce. Včera nám Slovák tvrdil, jak to néééjde. Ale jde. Volaly jsme znovu. Prý – za deset minut. Dnes zrušená objednávka stále maří náš záměr. No, výborné. Pracují z domu, nemohou se domluvit přes stůl. Všechno trvá – počkejte vznesl jsem dotaz. Vrcholem je, když volám sklad Herbalife a po patnácti minutách čekání se mi pokouší dovolat identické číslo, které mám uloženo v telefonu jako sklad Herbalife. Levá neví, co dělá pravá. Totéž mají u Zepteru. Nadnárodní zotročující agresivní korporace.

Volá Šárka. Obyčejná žena. Dojička od krav. Už asi pět let směnuje v továrně. Ráno přijela ve čtyři z práce. Potřebuje si vyřídit objednávku. Ne a nejde to. A před polednem zas už odjíždí do směny.

Nakuovat dva dny po víc jak hodině snažení?

Šárka:

- Tak jsem se dovolala té Sloveny. Povídala – že jsem před chvílí volala. Jo, a proč jste nám nepomohla? Prý proč jsem volala prostřednictvím tebe. No – protože je to můj kouč a já ji využívám. Co je na tom? Řekla jsem jí, že vůbec není pro lidi. A ať si uvědomí, že je placena z mého nákupu a tvé práce.

- Šári, to jsi jí řekla správně.

Ješiš, ta neochota, to rabijáctví, povýšeneckost, ta blbost, ta mi hnula žlučí, ale tak! Včera mi Slovák už poněkolikáté špatně poradil. Nepomohl. Jsou tam spíš na odrazování klientů. A dnes – opět Slovenka – jak vojanda. Sice mě zdržuje natočit asi tři krátká vysvětlující videa. Ale to udělám. Posílám je přes tg polské ředitelce. Je vstřícná. Zareagovala ihned na první. Pak celý den nic. Doufejme, že pečlivě s tlumočnicí poslouchá všechny naše hovory s centrálou. Uvidíme. Korporace a blbí služebníci v ní. Před nedávnem jsem psala o Čechových Písních otroka..

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-14-letos-poprve-venku

Nashromáždilo se mi několik praček prádla. Stěhuji se ven. Žehlím, až se ze mě kouří. A ráda. Na třešni ječí špačci. A to jsou třešně zatím zelené. Odněkud zní kuku. Žehlím přes oběd. Vyrovnávám hromady ručníků, utěrek, prádla. Taky jeden hadr. Kus obroubeného rukávu z dědovy košile. Děda odešel tak před čtyřiceti lety. Jeho košile se ne a ne rozsypat. Používám ten heboučký rukáv do postele jako kapesník. Dnes koupím triko, po dvou třech vypráních se sype. Namlouváme si, v jak vyspělé a kvalitní době žijeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-14-stare-jako-nove

- Natřu židle.

Každý rok je natírám já. Petrouška jsem asi před měsícem vyslala do Lidlu pro plechovku barvy.

- Podívej, co to je za odstín.

- Peťuš, to je divná barva.

- Ale je to určeno k nátěru nábytku. V sobotu mi povídal LP ať si koupíme nové židle.

- Prosím?

- No, prý tyhle ať vyvezeme. Nebo dáme na oheň.

- Cože?

- Jak dlouho je máme? Sedm? Osm let?

- To víc. Aspoň deset.

- A sedíme na nich dva měsíce v roce.

- Peťuš, jedu na nákup!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-14-v-cechach

Kupuji kočkám maso, krky. A hele, u pultu mají krůtí prsa za výhodnou cenu. Proč asi? Beru dvoje. Co potřebuji? Kvasnice. To zelí bez konzervantů. Mají? Mají. To je moc dobré. Ještě se stavím v Lidlu. Ty bláho! Štípni se. Jsem pořád ještě v Čechách? Hrůza! Exotická tvář blond černošky. 

Doma.

- Petroušku, krásně jsi to natřel. Bože, ty židle chytly moc příjemný odstín.

Chystám svačinku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-14-vecer

Ještě jdu na chvíli do zahrady za pergolu. Pleju okolo růže a červeného angreštu od Lindy. Právě volá. Mám telefon v trávě. I ona. Seká poslední větve. Já stříhám vistárii. Obrývám a hnojím ji. Přivazuji růži. Obrývám a taky dostává hnojivo. I červený angrešt dostává ke kořenům do půdy koňský hnůj. Odbíhám s vegetací do bioodpadu.Vracím se. 

- Jé, mami, ty jsi ještě tady?

Zas Linda odbíhá někam po pozemku. Tak se přes telefon potkáváme a zas odcházíme…

Ještě jdu z druhé strany bergénií vykopat dva javory. Vystříhat suché větve z ostružiníku. Taky hnojím. Setmělo se.

- Kdepak já tu paničku, Žofinko, mám?

Milé. Petroušek mě jde hledat. Ano, v našem věku pro jistotu stále o sobě vědět. 

- Petroušku, pojď se podívat, jak jsem tady tu divočinu zkrotila. Vidíš?

- Hezky jsi to udělala. Prokouklo to.

- Zalila jsem, pohnojila. Hodně jsem tu liánu ostříhala.

Jdeme zahradou. Uklízím černozem, nůžky, provázky. Nesu zeleň do biopopelnice. 

- Peťuš, cítíš, jak vistárie nádherně voní? Nechce se mi ji zahodt. Dám ji tady na to kolečko jak dekoraci, než uschne. 

Po zmrzlících nás čeká ještě jejich kuchařka Žofie. Jenže hlásí mrazy na víkend. Chjo! No! Čeho je moc, toho je příliš.

Mixuji koktejl s výhonky smrků. Pročítám FB. A tohle mě zaujalo! Moc:

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-14-rod

Ivanka Marešová

"Všechna vajíčka, která má žena ve svých vaječnících, se vytvořila, když byla tato žena sotva čtyřměsíčním plodem v lůně své matky. To znamená, že život vajíčka, ze kterého jsme potom narodili, začal v děloze naší babičky. Každý z nás spočíval pět měsíců v babiččině lůně, a ona sama se kdysi utvářela v lůně své babičky.

Vibrujeme v rytmu matčiny krve, a to ještě předtím, než se ona sama narodí, a tento tep je červenou nití, která se vine od babičky k babičce, zpět k naší Pramatce.

~ Layne Redmond, 'Když bubeníci byly ženy'

Přeložila Ivanka Marešová

www.layneredmond.com

Obrázek od Tarn Ellis

https://www.linktr.ee/Tarnellisart

Dobrou noc!