Vláčkem tam a zase zpátky

Svět udělal další otočku. Aniž bych sledovala svatou bednu, monitoring za mě provedli lidé v čekárně u zubaře. Všechno se člověk dozví.

Mourik spí tvrdě na křesílku na terase, ačkoli sluníčko ho už určitě dávno dávno pošimralo. Páníček mu ráno kydnul do misky s vodou kapsičku. Jak je Mour vděčný strávník, tak do téhle hnusoty nešel. Ble!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-03_Mouris_si_hovel_celou_noc_v_zimni_zahrade%2C_vecer_zase_-/

- Mouri, dobré ránko! Co to tu máš za šílenost? Páníček si nerozsvítil. A neměl brýlky!

Nakrmit Mourka, ze zahrady už mlsně kouká Zrzka. Obstarat sobě snídaničku. Nestřežený okamžik!

- Moure! A mazej!

Mžik. Zrzčina miska vymytá. Oba dostávají ráno jídlo posypané řasou. Akorát Zrzka nedostane nic, protože si vybíravě přivoní a jde. A Mour dostane řasu dvakrát. Vždycky se nenápadně vloudí k miskám. On je jak režisér Krejčík ve své roli žrouta ve Slavnostech sněženek:

- Já jsem vás varoval, pánové! Já všechno sežeru.

To je náš nenasytný kocour.

Jedu. Za pět minut mi to startuje z nádraží. Místo 32 korun jedu za 8. Jak dlouho ještě? Tak jsem se těšila na pětašedesáté narozeniny. A ric. Nic. Vesmírný pane, ty to vidíš!

Pozoruji průvodčího. Roušku pod nosem. Líbí se.

- Mám astma. Lidi mě udali. Stálo mě to.

Srdce se mi svírá.

- Bral jsem si lék a zapomněl jsem si ji natáhnout.

Češi - smějící se bestie. Nechci generalizovat. Ale na udávání, na to jsou machři. Udají vás na KHS klidně s půlročním zpožděním. Pak se diví zpětné reakci. KHS nerozdává pokuty, pokud si to obhájíš. Kdykoli někdo napsal v souvětí spornou čárku, vždycky jsem hodila rukavici:

- Pokud si to obhájíte, přijmu.

Byl-li student nebo učeň zběhlý v syntaxi, nebyl problém. Takových větiček, které mohou rozpoutat válečný konflikt, je víc než dost.

Válku, ne mír.                                Válku ne, mír!

Propustit, nelze popravit.              Propustit nelze, popravit.

Lež, má krátké nohy. :-)

Tvoje stará pila leží ve sklepě.     Tvoje stará pila, leží ve sklepě.

Pojďme jíst, děti! Poj´dme jíst děti!

Co zas chcete, pane řediteli? Co, zas chcete, pane řediteli?

Zpátky do vlaku. Vždycky jsem měla raději autobus. V posledních pár letech používám vlak do HK jako městskou dopravu. Za deset minut, no, někdy za víc, už vystupuji na peron hradeckého nádraží. Dnes jsem měla společnici. Pečovatelku. Pamatuji na den, kdy mamku přivezli do DD po tříměsíční hrůzné kúře na LDN. Já naivka! Věřila jsem, že ji tam rozchodí. Nakonec s ní víc cvičili v DD. V ten den jsem za maminkou přijela dvakrát. Večer na kole. Tahle pečovatelka stála u postele a krmila.

- Proč ji krmíte?

- Protože jsme zvyklí, když se vrátí z LDN, že už se nenajedí.

Lžíci pryč, mamka má zlomenou nohu, ale ne ruce. Pokud přestane pracovat rukama, je s mozkem amen. 

Tahle patřila ke staré osvědčené gardě. Dnes jsem jí to nepřipomněla. Byla hodná. Odešla o dva roky dřív do důchodu. Roušky by ji zabily. Chápu. Už to bylo neúnosné. Naprosto chápu.

Před zubařem běžím do Yvese R. Au park posypán obrovskými nápisy značek. Knihy na nočním stolečku na nás působí. Nemáme tam mít detektivky. Vhodné pohádky. Dávám si pozor, a že tam mám hromady rozečtených knih. Zrovna tak nápisy v drogeriích. Tlučou do mysli lidí. Ovlivňují. Všechny drogerie podobné regály značek.

Prodavačky mě vítají. Radostně. Milé. Ony mě poznají i do telefonu po hlase. 

- Vy nám sem vždycky donesete takovou energii.

- Minulý týden jsem nakupovala přes internet. Šlo mi o tu taštičku.

- Jezdějte nakupovat k nám.

- Vždyť víte, že si mohu otevřít filiálku nebo frančízu.

Holčičky se mi věnují. Vědí, co chci. Jen radu. Mám svou řadu vůní. Z ostatních řad jen jednotlivé parfémy.

- Ještě máte body!

- Zapomněla jsem.

- Čtyři stovky.

- A mohu je použít i na zelený puntík?

- Může?

Svoleno. Hurá. Beru něco krásného na Vánoce. Ale to mám radost. Nádherný dárek. :-) Ještě aby udělal radost.

Darují mi krásnou papírovou tašku. Mám jejich textilní. Ale tahle je hezoučká. Pevná. Dětinštím. Doufám, že neblbnu.

Pět minut na přesun k zubaři. Ty bláho! Asi deset lidí. Volá Linda.

- Prosím tě, oni nám ty slevy chtějí vzít.

Hned dostávám info, kdo to první vypustil z nevymáchaných úst. Jak je to ve vzduchu, tak to už energie letí. Uvolnila se židlička. Rekognoskuji terén. Sedám si. Stávám se částečkou davu.

- Na kdy vy jste?

- Na půl devátou.

- Moment. Já na tři čtvrti na deset.

Ředím si lidi podle času. Asi pět jich je přede mnou. Sestřička uklidňuje. Jde jim to rychle. Ona i doktorka milé. Hodné. Jsme všichni důchodci. Ano. Byli jsme soběstačný stát. Paní z mého města. Prý okolo nás chodí s pejskem. No jo, jenže já jí vidím jen oči. Nepoznávám. Aha, tak slevy na dopravu i studentům. No jo, tak to se uměle sníží vzdělanost. Ano, to se chce IQ už snížili. Porodnost taky. Zdraví taky. Armádu nemáme. Kasárna zbořili. Zrušili. Klidná příjemná debata. Paní od nás přišla o zubaře, ani nevěděla. Její lékař odešel do důchodu.

- Proč si vás nevzal jeho syn?

- Už by to nezvládl.

- A proč nepronajali ordinaci?

- Asi byli moc drazí. Nebo nikdo nechce jít na malé město.

- Vždyť by se tam uživil!

Řeč o přesunu času. Všichni jsme pro astronomický.

- Manžel všechny hodiny přesunul. Mně řekl, abych si přesunula budíka. Nevím, jak jsem to udělala, ale rozcházela jsem se o dvě hodiny.

Chvíli jde řeč o čase. O posunu pracovní doby. O tom, že se prý nic neušetří. V době práce z domova vůbec. Důchodce, který se přišel jen objednat:

- Já ráno vstávám v šest hodin. V sedm se nasnídám. Ve čtvrt na osm dám psovi a kočce. V osm jdu se psem ven. Ujdeme tak pět kilometrů. Pak jdu vařit.

Prý mu už stačí jen pět šest hodin spánku. Já si hlídám šest. Ale dnes mi to nevyšlo. Chybí mi hodina.

Sestřička bere paní před tím půl devátým. Ten šílí. Má propustku - Hradec celý den. Konečně jde na řadu. Otisk. Přeju mu šťastný den. Já. Opraveno. Objednána. Za tři minutky mi to jede. Metoším.

- Mohu nastoupit i sem? Nenecháte tady ten vagon?

- Můžete.

Spěšný. Než se rozkoukám, jsme doma. Poprvé budu otevírat dveře vlaku. Nejprve si, Ireno, vykoukej, kde bude peron. Nezapomeň, že to nemusí být k nádraží. Hledám tlačítko. Zelené. Funguje. Sebevědomí důchodce stouplo. Vždycky čekám, že to někdo zmáčkne za mě. Průvodčí se usmívá.

- Jsem ráda, že jste nepřišla.

- Já to nemám propojené.

Mává mi, když scházím po schodech.  Petroušek volá.

- Máš zoubek v pořádku?

Nakupuji. Jak jsem neměla ráda pultový prodej! Vyhýbala jsem se mu jak čert kříži. Pavlačové štěkny. Báby staré. Vyměněno. Mladí. Senzační. Milí, kupodivu příjemní, pracovití. To je někdo musel naučit z těch starých. Asi. Chlapec řezník. Prosím šunku nejvyšší kvality.

Tady je vaše Leco.

Pamatuje si to. Mluvila jsem s ním o šunce z prasat živených slunečnicí. Ta šunka přijde do prodeje. Holky po mně vesele pokukují. Asi moc zářím. Usmívají se.

Mourin vyspával na terase na sluníčku. Sklo vyrobilo teplo jako v sauně. Zrzka si žádá pozornost.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-03_Zrzi/

jdeme navézt dřevo do bedny. Kočky přešťastné, že jsme s nimi venku. Předvádějí se. Útočí na sebe. Škoda, mamka Zrzku viděla jen přes skyp. Měla jsem v úmyslu ji vzít k nám. Ukázat jí zahradu. Jak tu žijeme. To se mi už nepodaří. Mami, snad to vedeme dobře. Teď budeme sázet meruňku. Jsme dva trubci. Nevím, jakou vybereme.

Chvíli pracuji. Musím si na minutku usnout. Jen co se Péťa otočí s mlékem z kravína.

Zkoumám FB. Tolik potřebuji naposlouchat.

Mourek oddychuje. Mám otevřené dveře. Pouštím mu tam teplo. Mizera se asi třikrát vydal k miskám. Jak já ho to naučím, že dveře jsou čára. Za ní nesmí. Smí byt jen v kruhu kon. Za kon se nesmí. Inverzní slovo. Zákon - dodržujte zákon. Protimluv. Představte si kružnici. Uvnitř tečku. To jsme my. Tam je svět konů. Za hranici - za kružnici - nám není dovoleno. Tam je zákon.

Odbila jedna. Ještě jednou.

Je čas.

Dobrou noc všem, hodným i bezpáteřným. Taky se musí nabít, aby zas mohli škodit.

Pápá!