Vlak života dnes brázdil po cestách, kudy jsem jezdívala k mamince
Micicinda si nás opanovala. Chodila v ložnici oknem ven, oknem dovnitř. Rušila nás několikrát za noc ze spánku. Zrzečka nesměla vědět, že se dá chodit oknem. Tajili jsme jí, že nějaká okna existují. Netloukla na skleněné tabule dveří ani oken. Krasavice milovaná je už přes rok ztracená. Tohle šídlo, co tu máme, to je raketa. Ráda by nás osedlala. Velice rychle by si v ložnici našla poličku. Bydlela by s námi. A otravovala dovnitř ven, dovnitř ven.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-19-zofie-si-pro-me-prisla-do-loznice
Ne. Stačí, když teď píšu, že slyším její bubnování na dveře. Jdu otevřít. Není. Aha. Už je. Vběhla do domu. Šikula. Bubnovala mi za hlavou na okno. Super. To mám radost.
Ráno.
- Mrau. Jdu si pro tebe.
- Žofie, víš, že sem nesmíš.
- Vím, ale já jen tak na krajíček.
- Seš drzá.
Tak tedy vstávám. Žofka už leží na chodbě na lavičce. Rychlá. V kuchyni mě vítá Mourek. A za oknem to vypadá na slunečný den. Přitom povídali, předpovídali, avizovali, lhali, netrefili se…
Sobota – dopolední programy… Koptovy Zlatý časy. Neděle. Taky dopolední programy. Lenoška Iva Šmoldase. Ntb s Lenoškou si nosím po domě. Klid. Pohoda. Dnes Bára Poláková a Josef Maršálek. O Báře jsem slyšela před lety. Psala fejetony Kafe.cz. Dnes víc než herečka je zpěvačka. Jde jí to. Jde jí to vynikajícně. Milá. Jejím středobodem jsou jejich dvě holčičky s prapodivnými jmény. Ronja a Rika.
Nedalo mi to. Šla jsem se přesvědčit, že s Pavlem Liškou opravdu už nežijí. V rozhovoru o něm ani zmínka. A že jsem opravdu slyšela dobře, že Maršálek má přítele. Chjo. Co to je za móda, by řekla má moravská přítelkyně.
Z čtivého rozhovoru s Bárou:
Měla jsem pocit, že tam nepatří, že se emočně nehodí do toho všeho, čím pro mě ta deska je. V písničkách, které tam zůstaly, je pro mě víc radosti než temna.
Moc radostných témat se však za poslední dobu nevyrojilo.
Právě že vůbec. Proto taky některé texty padaly do úzkosti. A pak mi kolem konce minulého roku došlo, že to takhle nechci - plácat se v tom a křičet do světa: pojď, budeme se v tom plácat spolu, jak nám je blbě. Že to nevnímám jako svůj úkol.
To se mi moc líbí. I její písně. Třeba Nech bejt.
https://www.youtube.com/watch?v=yTqmVdkGL-M
V Lenošce vypráví o písni točené pozpátku. Naučila se text pozpátku. Obdivuhodné. Unikátní.
https://www.youtube.com/watch?v=0TxMqmG9ueU
Snídaně.
Dnes jsem měla čistý koktejl. Řepa došla. Pampelišky odkvetly. Kopřiva už není dobrá. Mohla jsem si přisypat špaldové otruby. Ale dnes po dlouhé době čistý koktejlík. Ono zeleného je k dispozici pořád. Najdeš si jakýkoli plevílek. Zelená – včera jsem psala. Co nejvíc využívat probouzející se přírodu. Jíst se dá všechno. Miluji jen tak si uždibnout libeček, petržel, pažitku… Občas sežvýkám žabinec, takové malinkaté lístečky... Jejich zelená energie pomáhá odbourávat stresové hormony. Zeleň je živá, září. Pak září i člověk.
U Blanky Faltýnkové čtu v rámečku něco, o čem jsem právě včera psala! Takovou farmablbost píše:
nemáte jisti toto:
lískový, vlašský, para a kešu ořech,
mandle, jablko, hruška, broskev, nektarinka, třešeň,
švestka, kiwi, meruňka, mrkev, celer, rajče,
sója, anýz, fenykl, kmín, koriandr, petržel, kopr, bazalka, oregano, chilli
Odpovídám:
Irena Hrobská
Špatně!!! Máte si vyčistit tělo. Pyly a srst jsou přirozenosti, s nimiž se imunita vyrovná. Jenže to by lidi museli myslet, co žerou, chemizují tělo. Kdo nyní čistil zelenou kopřivou (do 15.5.), pampeliškou, bršlicí.!?? Proč by se člověk měl vyhýbat oříškům?! Protože je zaprasený...
To jsou samé přírodniny prospěšné člověku. Já jsem se v roce 2011 pročistila s výživou Herbalife, zhubla, tedy odpálila tuky, tělo čistím stále a všechno to z rámečku JÍM, UŽÍVÁM a alergie nemám. Už ne.
- Vidělas´ jak jsem ostříhal ten břečťan? A ty růže.
- Neviděla. Hned se podívám. A ty výhony nahoře zítra spolu přivážeme k besídce.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-19-ten-byl-i-zofka-ho-okukuje
Nabízím Petrouškovi dort. I sobě. Vynikající. Nadýchaný. Voňavý. Dopoledne lépe spalujeme – to je berlička. Ano, lépe spalujeme po noci, ale bacha na kalorie.
- Ten je vynikající!
Ten se ti povedl.
- A hezky se rozležel, viď? Voní to jak u cukráře v dětství.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-19-dopoledne-v-zahrade
Jdeme obhlídnout zahradu. Chválím Petrouška. Ještě vytrhávám kvetoucí bršlici. Petroušek ostřihuje zplanělou růži vzadu u domečku. Kočky okolo nás. Pořád. Celý den. Nejlepší přátelé. Doslova. Nezradí. Neurazí se. Jsou chytří. Snižování IQ na ně neplatí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-19-kockovani
Poledne v tom okamžení. Žehlím. Po dortu si dáme chvíli s jídlem pauzu.
- Peťuš, pojedu pravděpodobně na ten bez.
- Hlásili vichřici, je slunce.
Po obědě opravdu sedám na kolo. Jedu jak za starých časů. Na stezce to voní jarem. Na soutoku, tam, kde bývalo přečerpávací čerpadlo vody z Labe přes pole k nádraží , tam postupně vyrostla hezká zahradní občerstvovací letní stanice. V tom domečku bydlívali staří manželé. Měli předzahrádku. Já klusala na gympl, pán s paní seděli v předzahrádce; vždycky jsem je pozdravila, ač jsme se neznali. V ČT běžel seriál Svědkové minulosti. Dnes už ho ČT v archivu myslím nemá. Byl to díl právě o téhle technické raritě. Pak bim. Jeden bílý člen tmavé rodiny po nocích kradl. Stavba s čerpadlem už byla opuštěná. Obyvatelé vystoupili z vlaku života. Lupič ho ukradl. Za pár stříbrných takovou vzácnost prodal. Ve sběru rozřezali… Před nedávnem, třeba před deseti lety, stavbu koupil mladý pár. Mají půjčovnu loděk. Při Brutalu provozují sprchy. Za domem měli nejprve malé kafové autíčko. Dnes už obývací vůz. Posezení z palet.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-19-na-bez
Šlapu na kole a představuji si, že spěchám za maminkou. Mami! Takhle to bývávávalo. Nevím, proč mi tenhle předminulý tvar podtrhli. U cesty zastavuji. Klaním se bezince. Trhám její květy. Děkuji. Zas jedu kousek dál. Zas trhám. Mám takový placatý košík. Plním ho po okraj. Posekali tady okraje cesty. Bršlici. Trhám si nové mladé výhonky. Mňam! Výborná. Chutná skvěle. Pozor – je to tajné – je na mnoho, mnoho nemocí. Víc, než je přiznáno. Tají to. A taky má mírně laxativní účinky.
Přijíždím domů. Petroušek zas někde někomu pomáhá, zachraňuje. Své asi tři roky nové kolo si umývám, otírám z prachu. Má růžová kráska zestárla. To ne. To ji nesmím udělat. Už je zas krásná. Peťulka taky přijel.
- Ty seš jako vítr. Už jsi tady. To kolo mám uklidit?
- Ano. Umyla jsem si ho a vyblýskala.
- Já jsem si všiml. Prokouklo.
Žehlím. Jdu ještě chvíli sázet. Ač mě Petroušek posílá odpočívat. Ne. Dnes už něco začínám dělat.
Kočky, kočky, kočky. Věrné, vděčné, milující a milované .
- Prosím tě, mně tady už ty korálky překážejí.
Má na stole vyrovnané na tácečku korále po mamince; minulý týden mi upadly na zem. Přetrhly se. Vlasec neprošel nejmenšími korálky.
- A co kdybych ti to navlékl na jemný nerezový drátek. Musí to pružit?
- Nemusí. Má to zapínátko.
Ráno jsem si na FB přečetla text, který už znám. Prožívám ho.
Ano. Život beru jako jízdu vlakem. Někdo už dávno vystoupil. To jsem byla ještě
malá. Větší. Dospělá. Lidi stále přistupují. Jeden člověk vystoupil právě pozítří to budou tři roky. Už tři roky! A dnes slavíval svátek můj Ivulka.
Ivka. Ivik. Ivo. A slavila i moje drahá sestra, jediná, kterou mám, zbyla mi z nejbližší
rodiny; přestala s kontakty; dnes taky slaví. V pátek jsem
jí jela poblahopřát.
A dnes jsem hovořila s tím malým hošíčkem, jak se narodil 15.7.1969 právě naší Ivě. Byl a je to můj Mijanek. Miluji ho. Odmala roztomilé dítě. Milý tvor. Pan učitel. Zestárl. Kolik mu vlastně už je?
- Mijanku, vymyslel jsi skvělý scénář k akademii. Mám výhrady, ale bylo to hezké.
Vysvětluje, že scénky si dělají deváťáci sami. Njn. Chválím.
- Kdy jdeš do důchodu? Je třeba, abys vydržel!
- Nikdy. Oni mi to už čtyřikrát prodloužili, tak to nepočítám.
Pravdu dí, můj milovaný synoveček Mijanek. Kolik už mu herdek je? Když jsme slavívali u Ivy jeho, její a moje narozeniny, 15., 19. a 20. 7., měl tehdy třicetiny. Vyfotila jsem se s jeho dortem, s jeho třicítkou…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-19-neco-jsem-si-zasadila
Večer osazuji jeden truhlík. Nechci nic zdvihat. Oči táhnou.
- Peťuš, pojď mi truhlík zdvihnout. Ještě bych měla vyměnit další. Ale dnes už ne.
- Dnes už ne. Odpočívej.
Žofie má oblíbenou hračku s rolničkami. Dokáže se tak uštvat, že otevírá tlamičku a dýchá jako pejsek. Dnes byl ten večer, kdy jsme si hrály. A ona do uštvání lítala jak šus. A říkala ještě, ještě, uf, mňau.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-19-koralky-po-mamince
Tak tady máš ty korále. Jsem dobrej.
Seš, Petroušku, víc než dobrej. Mijuju tě!
Nádherně se mu to povedlo. Tam ve středu dva korálky popletl. Ale není to vidět. Mám poklad. A to jsme jeden nejmenší koráleček ztratili. Hledali. A on ho nakonec našel u nohy. Poklad po mamince i poklad Petroušek.
Krásná nedělenka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-19-stesti
I štěstíčko jsem měla. Zas jsem rozbila aspoň minitalířeček pod voňavé kužílky.
Dobrou noc!
P. S. 1 Když se narodíme
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-19-kdyz-se-narodime/1635856453
Když se narodíme, nastoupíme do vlaku a potkáme své rodiče.
Na určité stanici však vystoupí a my zůstaneme bez nich...
Jak čas plyne, přistupují další cestující.
Jsou důležití, jsou to přátelé, známí, naše děti, lásky našeho života.
Mnoho z nich tuto cestu vzdá a zanechá větší či menší prázdnotu.
Ostatní budou tak diskrétní, že si nevšimneme, že opustili svá místa.
Tato cesta vlakem je plná radosti, smutku, očekávání, štěstí a loučení.
Úspěchem této cesty je mít dobré vztahy se všemi cestujícími za předpokladu, že dáme to nejlepší...
Nevíme, kde tahle cesta skončí, tak buďte šťastní, milujte a odpouštějte.
Je důležité takto žít, protože až vystoupíme z vlaku, zanecháme vzpomínky těm,
kteří pokračují ve své cestě.
Pojďme si udělat krásné vzpomínky.
Buďme šťastni s tím, co máme a děkujme každý den, že naše cesta stále pokračuje.
P S. 2 Tady je ten text, jak ho prožívám - když zemřeme
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-05-19-vlak-zivota
KDYŽ zemřeme, už se nestaráme o své tělo...příbuzní zařídí vše, co je třeba, podle svých možností.
Mnozí se přijdou na váš pohřeb "rozloučit". Někteří zruší závazky aby mohli přijít .
Vaše věci budou prodány, rozdány nebo vyhozeny. Knihy, boty, oblečení... A buďte si jisti, že svět pro vás nepřestane plakat.
Ve své práci budete nahrazeni.
Váš majetek připadne vašim dědicům... A nepochybujte o tom, že budete i nadále citováni, chvaleni i souzeni za malé a velké věci, které jste v životě udělali.
Lidé, kteří vás znali jen podle vzhledu, řeknou; Chudák ! nebo Měl skvělý život!
Vaši upřímní přátelé budou pár dní plakat, ale pak se vrátí ke smíchu.
"Kamarádi", kteří vás občas vytáhli na párty, na vás rychle zapomenou.
Vaše zvířata si časem zvyknou na nového majitele.
Vaše fotografie budou chvíli na komodě, ale pak možná budou uloženy na dně šuplíku. A budeme žít jen v paměti těch, kteří nás měli rádi.
Hluboká bolest ve vašem domě bude trvat týden, dva, měsíc, dva, rok, dva... Pak se přidáte ke vzpomínkám a příběh je u konce.
Skončilo to mezi lidmi, skončilo to tady, na tomto světě.
Ale začněte svůj příběh ve své nové realitě... ve svém životě po smrti.
Tvůj život, kde jsi nemohl s věcmi odsud pohnout, protože když jsi odešel, ztratily hodnotu, kterou měly...
Rodina
Manžel
Domov
Přátelé
Místa
Krása
Příjmení
Pohodlí
Pozice
Bankovní účet
Auto
Profese
Tituly
Diplomy
Medaile
Trofeje
Ve svém novém životě budete potřebovat pouze svého ducha. A hodnota, kterou jste zde nashromáždili, bude jediným bohatstvím, které tam budete mít.
Toto jmění je jediné, které si vezmete s sebou, a nashromáždilo se během doby, kdy jste zde. KDYŽ ŽIJETE ŽIVOT LÁSKY K DRUHÝM A V MÍRU SE SVÝMI BLIŽNÍMI, HROMADÍTE SVÉ DUCHOVNÍ BOHATSTVÍ. Proto je důležité žít naplno a být šťastný, když jsi tady, protože: "ODTUD SI NEVEZMEŠ, CO MÁŠ. VEZMEŠ SI JEN TO, CO JSI DAL."
Neznámý autor