Vlakem? Zapomeňte

Vstávat. Jedeš na výlet! Jupí! Vláčkem. Jsem si naivně myslela. Kočky se líně rozvalují. Mourek si dá vždycky říci k snídani. Ale už asi měsíc, dva nechává pár kousků v misce. To mu dotrvalo. Kolik? Čtyři roky? Možná. Byl chudák nedosycený. OK. Zjistil, že u nás je na stravu a nocleh. Žofie dává najevo, že ona se zdrží. Mourkovi dávám pár kousků masíček. Běžím vybrat popel, vyčistit okýnko. Umýt pleť. Napustit ji séry, krémy, ingrediencemi pro ni prospěšnými.

Ješiši, pračka v noci doprala. Vyndat prádlo. Zkusím ho stihnout vymáchat. Ten bílý ocet, to je supr čupr. Nedělá hnědé skvrny na vaně. Péťa už mě neplísní, že kazím povrch. Vyždímat, ale pověsit raději už ne.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-04-rano-dopoledne-aktivni-pohyb

Plavky mám na sobě. Balímsi báglík. Jedu. Joj! Moje místo u kontajnéru není volné. Kam? Jedu k nádraží. Ne. Tady pro jistotu ne. Sice tu parkují před kontejnery, ale netroufám si. Periferním zrakem rentgenuji parkoviště u Terminálu. Ani jedno místečko? Beznadějné. Vracím se zpátky. Stavím koníka před betonová svodidla k cestě. Přede mnou už jeden opovážlivec takhle zaparkoval. Utíkám k nádraží. Od minulého týdne vím, že v buňce jsou dvě okýnka obsluhy. U prvního někdo kupuje. Slečna se ptá, jestli vím, že je výluka. Jaká výluka? A kam mám jít. Prý stanoviště č. sedm. Hledám očima, kde to tak asi může být. Támhle je nějaký autobus a u něj reflexní vesta. Mířím tam. To bude on. 

- Jedete do Hradce přímo?

- Ano. Tady si můžete nastoupit.

Na prvním sedadle sedí žena v modré uniformě. Chce ukázat lístek. Neotravuje s OP.

Očekávám každou minutou odjezd. Ale nic. Tři lidi v autobuse. Klid. Najednou se zpoza nádražní budovy rojí mraky lidí. Asi z nějakého vlaku. Ješiši, než vyjedeme… Než se usadí. Než... Sleduji v telefonu Oktopus. Původně jsem byla rozvalená na dvou sedadlech. Když vidím ty davy, beru si báglík na klín. Průvodčí říká, že už má tři tisíce kroků. Má se nějakým způsobem dostat na nádraží. Jenže to bude opraveno až koncem listopadu. Levou stranou to nejde. Kamery hlídají. Musela by utíkat až támhle k té unimobuňce s pokladnami a klusat dál, dál za nádraží a celé to oběhnout. A hned by měla tisíc kroků navíc.

Konečně se někam vytratila a dav lidí nikdo nezkontroloval. Autobus se dává do pohybu. Perfektní! Chaos. Jízdní řády k ničemu. Okem mrknu na parkoviště. Jo, jedno dvě místečka bych tam byla bývala našla. Nu což! Jedeme. Nejdřív to vypadá, že když náhradní doprava rychlíku, tak fakt nikde nestavíme. No jo! Jenže on sjel z hlavní do vesnic. Projížděl jimi podél hlavní silnice po betonových kvádrech. Výborně. Cukatura. Padesátka. Semafory. Upozorňovadla – zpomal, jedeš o jeden kilometr rychleji. Drkatura. Betonové panely končí v Hradci na semaforech. Ano. Přijíždíme na zelenou. Ale poslední. Hezky si vyčekáme na další. Ty vorle! Co to je za koně? Najíždíme v Hradci na nadjezd. Nemohu se dočkat výstupu. Tak tohle byl pěknej vejtřas.

Klušu podzimem. Sluníčkem. Salonem republiky.  Bože, to je kouzelné! Víc než čarovné. Jsem opojena atmosférou. A volá mi ten, za kterého jsem ráno i večer orodovala. Paní u vstupu se na mě mile usmívá. Sestupuji dolů k bazénu. Na lavičce si zouvám boty. Tři ženy z personálu si povídají. Připadám si jako dřív. Takhle to bylo. Přikládám čip. Skříňka č. 138. Rychle se svlékám. Mám hezkou malou zelenkavou taštičku na telefon, drobnosti, abych nevlekla batoh. Sprchy. Už jsem v bazénu. Boží! Plavu. Nechávám se masírovat tryskami.  Jdu do masážního bazénu do bublinek. 

Vlnobití! Zvukový signál. Vracím se na vlny. Mám tu své nové známé. Smějou se přátelsky. Milé. Tuhle paní neznám.

- Jdu k vám.

Na jednom místě v bazénu jsou asi tři trysky vedle sebe. Lidi se tam masírují. Odplavou. Hned se tam nalepí další. Vedle paní je volno. Nedoslýchá. Bude jí osmdesát. Hm. Tak to vypadá dobře. Říká mi, že má v jednom rameni covid, v druhém chřipku. Vypadly mi oči. Už jsou studie, které dokazují, jak to škodí. V Americe v některých státech zrušeno…

- Co bychom si počali bez očkování!

Opakuji otázku, ale v jiném smyslu:

- Co bych si počali bez očkování.

Vypráví, jak se obrna šíří vodou. Když přišli po prázdninách do školy, támhle v té třídě měl někdo obrnu, támhle a támhle.

- No, já jsem četla, že právě očkování tu obrnu způsobovalo.

- No, jedna moje teta se měla vdávat. Šlápla ve stodole na rezaté vidle, dostala tetanus. A do týdne měla pohřeb.

Odvádím řeč jinam.

- Dívejte se, jak jsou krásné ty stromy!

- No, já mám v bytě velká okna a vidím přes ně na les.

- To máte hezký výhled. A jak krásně je to listí přilepené na skleněném stropě.

Plave paní, s níž se znám.

- Nejsi Jitka?

Holky se poznaly. Seděly spolu asi rok dva někde v kanceláři.

- Jdu do bublinek! Vrátím se.

Plavu pryč. Nechci vést hovory o tragédiích. Nechávám se masírovat. Signál na vlnobití. Vracím se pohoupat se na vlnách. Je tu deset lidí! To je hodně. Jindy bývá bazén prázdný. Někdo si jde zaplavat na padesátku. Někdo jde do vířivky. Do sauny. Ale dnes se všichni nechávají vlnobít.

Poslední houpání. Sprcha. Osušit se. Odevzdávám čip. Asi jsem to časově stihla. Vyfénovat vlasy. Nastupuji k dalšímu letu městem. Jak to miluji!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-04-hradeckem-z-hradecka

Vybrala jsem si rychlík, u něhož není výluka. U pokladny se dozvídám, že mám jít před nádraží. Ješiši! Stojí tam autobus. Ale u R nebyl trojúhelníček!

- Prosím vás, zastavujete na každé mezi?

- Ano. Stavím. Za mnou budete mít přímý.

Jedna paní mi říká, že zrovna ve stejnou dobu jede autobus a vlak. Nevím, proč ten autobus je u nádraží a nestojí na Terminálu. Hoch v reflexní vestě mi říká, že pojedu přímo. Od nás dál do Dvora Králové.

- Bude stát vedle tady toho.

Chci sestoupit z chodníku. Mírně mě směruje do bezpečí, abych musela obejít autobus zepředu. Milé. Kluk je fční. Schvaluji. Obcházím ten, který staví na každé mezi. Tedy sjížděl by z cesty do vesnic. Zdržovačka. Nastupuji do autobusu č. 5. Rychlík. Tenhle řidič je kabrňák. Ani nevím jak, za Hradcem se vyhoupnul na dálnici. Tudy jsem asi ještě nikdy nejela. A to tu v prosinci bude dva nebo tři roky. Dívám se směrem, kde tuším trať. Z vlaku se vždycky dívám na auta na dálnici. Teď mám pohled obrácený. Sklad Penny na úrodné půdě je dostavěn. Mrhání přírodou. V Polabí na poli, kde rostla cibule, květáky, zelí stojí betonové obrovské monstrum.

Co bys řekl švec, sjíždíme z dálnice. Tenhle sjezd jsem si za dobu uzavřeného města několikrát vyzkoušela. Objížděla jsem totiž po dálnici msto bez poplatku. Posledního října poslední příležitost. Teď už jen s dálniční známkou.

Vystupuji. Běžím ke koníkovi. Ten přede mnou už odjel. Otevírám dvířka Kugy. Házím báglík na sedadlo. Jedeme domů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-04-nova/1696076088

Vlastně ještě vyzvednout nákup z Číny. Jé! Kadidlo. A druhé! Zkouším jejich vůni. Překrásná. A bunda. Ale ta je nádherná. Lehoučká. Měkká. Ó! Spokojenost.

K obědu narychlo jen pohanková kaše. Přisýpám trochu ovesných vloček. Domácí máslo. Med. Asi tři jahody. Sypu pravou čokoládu. Bomba. Na patnáctou paní. Minule měla zlepšení. A dnes opět. My zíráme. Vy zíráte. Zíraly jsme. Radostně.

Včera Karol Stonjeková ve vysílání oznámila, že na XTV končí naše produkční Andrea. Volám odcházející  Andree.

- Paní Hrobská, cením si vašeho telefonátu. Byla jste vždycky tak živá, energická. 

Mluvíme asi deset minut. Obdivuje můj elán. Vysvětluji, čím to je. Mám skvělého muže. Nidky jsem netankovala. Upřímně se diví. :-) ů😍🤣😂 Zapisuji si její telefon. Bude na XTV chybět. Měla je tam všechny ráda. Chápu… Potřebuje změnu. Odpočinout si. To je dnes už třetí žena, která mi toto říká. 

- Máte štěstí, že jsem ještě nepředala telefon. Počkejte, nadiktuji vám svůj telefon. Jsem na FB.

Až teprve teď po půlnoci jí posílám žádost o přátelství. Skvělá paní. Ochotná, když jsem něco potřebovala… Loni se mi s ní stala taková příhoda. Volala jsem, něco jsem potřebovala. Ona mi říká v  hovoru:

- Paní Hrobská, nemáte dceru Lindu?

- Jak to víte?

Smích.

- Já tu mám pána, který se s Lindou zná. Jmenuje se… On vás poznal po hlase.

Věděla jsem, o koho jde. Jenže mě mohl slyšet jednou dvakrát v životě. A on mě poznal po hlase.

V šestnáct další. Paní má po roce po obvodech odpáleno 120 cm. Třeba v pase deset cm. Ale není to na ní vidět. Cítí se skvěle. To je důležité.

Volá Iva.

-  Co děláš zítra odpoledne?

- Moment. Jdu se podívat. Co potřebuješ.

- Ale, potřebuji spravit zlatý řetízek. Vypadlé sklíčko u brýlí. Nějakou listinu na úřadě mám. Potřebuji doprovod.

- Ivo, už hledám autobus. Počítej, že ti zavolám. Vyzvednu tě na stanovišti. A obejdeme to spolu. Pohlídám tě.

- To právě potřebuji. Tak zítra.

Vytírám okolo kamen. Chodbu. Prádlo z rána už dávno visí. Dokonce tu byl Honzík, ale měla jsem práci. To neva. Petroušek ho pohostil. Zabouchl si všechno v autě. Jen telefon mu zbyl v ruce. Šikovný. Zavolal si svému bytnému do vily, kde bydlí. Kamarád ho odvezl pro náhraní klíčky. Pán mu odemknul. Kamarád ho vzal zpátky. Mohl jet k nám.

Zatápím. Kočky doma. Na FB je skupinka Slovní hračičkové.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-04-slovni-hracickove

Ten konec jsem si přečetla dvakrát. Třikrát. Aha!

Jak začínají různé proslovy na kanibalských ostrovech?

Vaření hosté, vítejte!

Jak vás vyzve obsluha veřejných toalet, když si myslí, že tam děláte něco nekalého?

Ve jménu záchoda, otevřete.

Co si vezme skinhead, aby mu nebylo špatně v autobuse?

No skinedryl.

Kdy použijeme přípravek na vyvolání zvracení?

Když je to nezblitné.

Jak se dorozumívají hluchoněmá prasata?

Pošunkovou řečí.

Psí nehoda?

Hafárie.

Těhotná žena, se zvýšenou chutí k jídlu?

Maminokyselina.

Co nemají rádi matematici?

Nevypočitatelné ženy.

Dobrý den! Co mi pomůže na úsporné bolesti kolen?

Nechte si pro korunu koleno vrtat.

Teprve dnes poslouchám Karol ze včera.

https://www.youtube.com/watch?v=BqBcSHt4aEU

Bezvadná komentátorka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-04-mica                                                                        

To je míca! Vlastenectví je nacionalismus?! Národní sobectví?? Co si ta míca myslí, kde žije? Nacionalismus není nic špatného . Otcové zakladatelé byli nacionalisté a děkujeme jim. Máme svůj stát! Pro pí Šafaříkovou není špatně propagovat nepřirozený umělý a zvrácený euronacionalismus? Vlastenectví patří k nacionalismu – máme svůj stát, hymnu, jazyk, symboly…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-11-04-zaba-na-prameni

Ráčkující poslední spravedlivý!! Tahle žába na prameni, tenhle skunk by měl znát Ústavu. Prezident jmenuje na základě návrhu předsedy vlády! Nejde žvanit premiérovi do členů!!! Bývalý dlouholetý předseda Ústavního soudu?! Ústava platí podle toho, jak se komu hodí! Takhle pracuje naše justice. Škodí lidem!!

A to je vše. Ohlédla jsem se za dnem. Líbil se mi.

Tak teď jdu zkoumat noc.

Dobrou noc!