Vlastně hotovo... Nábytek, dlažba... Pokračování následuje

Večer. Platí tu taková divná vyhláška. Nesmíš na zahradě hlučet. Když jsme ještě sousedili přes velkou zahradu se sousedkou Janou, vždycky jsem slyšela tlumenou hudbu a její smích, když grilovali. Vůbec mi to nevadilo. Vůbec. Byli tiší. Její bývalý manžel si letos pořídil kohouta. Jak já miluji jeho kykyrykání. To je zvuk dětství. Zvuk míru. Radostné volání:

- Jsem tady! Slepice, nastoupit v řad!

Fakt mi jeho zpěv nevadí. Co mi ale vadí, je právě teď sezení sousedů na terase. Mužský hlas tam něco důležitě vypráví do noci. Ty vorle, to mě tak ruší! Strašně!

Ráno beru hrneček ze země na chodbě, kultura stolování nula. Vstupuji na zaschlé lepidlo na dlažbě v kuchyni. To smím. Ze stojanu kořenek, který už mám umístěný ve vysunovacím karuselu, odsypávám do hrnečku hodně kurkumy. Běžím do chaloupky zalít ji vařicí vodou. Vodičku programuji. Vracím se do domu. Využívám posledního vstupu k lince. Po zaschlém lepidle plním láhve filtrovanou vodou. Přenáším Thermomix do chaloupky. Ten se bude ještě hodit na knedlíky.

- Petroušku, jdu si dát frekvence na rýmu.

- Běž, já otevřu. Spi.

Dospala jsem se. Nabrala ohromně sílu. To mi chybí už čtrnáct dnů. Jsem znovu zrozená. Frekvence rýmu zlikvidovaly. 

Říká se, že asi tak týden nebo nějakou dobu do narození zlobíme. Porodem vše končí. Po porodu se věci dostávají zpátky do normálu. Jako bych se už měla narodit. Ale bude to až půl hodiny po půlnoci. Zítra. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-18-ranko

Obdivuji LP. Tolik se nadře. Neunesla bych ani dlaždici. On ji několikrát bere do ruky, vykrajuje vzorek podle potřeby, vyřezává čtverce, které jsem si vymyslela pro hvězdy. I kachle s hvězdami se musí zdvihnout na řezačku, přesně vyměřit. Ach.

- Dobré ráno!

Mezitím on už vyplnil uličku mezi linkou a ostrůvkem. Už směřuje okolo dveří do spíže k chodbě.

- Jdu uvařit ovocné knedlíky.

- Ne. Nechci. Je vedro.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-18-obed-v-polnich-podminkach

Zjišťuji, že nemám válovník. Ráno jsem si v lince vytáhla ze sešitu  tři lístečky z FB – bleskové lívanečky. Mám asi šest našich posledních jablíček. Vhazuji do Thermomixu oloupaná jablka, pár jahod. Vejce, mouku, jogurt. Ješiši. Pr. d. p. A jsem v prdp. Kde ho asi mám? Jdu na terasu. Tam mám složené krabice s potravinami… Přestavuji si původní poličky. Pr. d. p. jsem měla ve výsuvném karuselu. Už vím. Tady je. Běžím do chaloupky – tuhle trasu jsem za čtrnáct dnů běžela stokrát. Těsto hotové. Vytahuji nový vařič. Testuji ho teprve po dvou letech. Je v chodu skoro každý den. Před dvěma lety byla chaloupka otevřená. Odstranili tatínkovy rolety, jeho důmyslné zařízení na řemenech na spouštění rolety. Mělo to zámky. Rekonstrukce chaloupky dokončena toho roku na podzim. Teprve nyní si ji užíváme ne plno. Pánev vymazávám zbytkem sádla. Kladu čtyři malé hromádky těsta. Petroušek přichází uvařit kafe. 

- To to voní! Jé. Ty děláš lívanečky!

- No. Nemám válovník. Byly by jahodové knedlíky.

Kočky se taky nasunuly do blízkosti. Mourek sedí. Pozoruje. Levou rukou šlehám šlehačku. Pravou obracím na pánvi placičky. Odkládám na ubrousek na servírovacím prkénku. Beru na metličku šlehču. Každé kočce dávám na mističku. a z kelímků ždímu pár kapek ze dna. Milují mléko. nyní čtrnáct dnů neměly. Vrhly se na dobrotu. Mističky vybílily. 

Nesu prkénko s lívanečky pod slunečník. Džem jahodový a meruňkový. Navrch kopeček šlehačky a kus jahody... Vzduch se tetelí před bouří. LP radostně nese poslední část dlažby:

- Poslední skládačka!

LP ukazuje fakt úplně poslední malinkatý obdélníček. Jde ho uložit někde k ostrůvku. Hotovo. Obědváme. Jak je utahaný! Nechápu, on to takhle valí čtrnáct dnů v kuse. Je tu vlastně každý den. A mezitím si odběhne točit zmrzlinu, když jeho prodavačka musí se psem. Jeho kolena trpí. A chytají ho křeče. Diví se někdo? Dělám si z něj legraci:

- Jak na takových špejlích uneseš to své tělo?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-17-kocham-se-kocham-hotovo

Ach, to je nádhera! Proč jsme si vybrali před šestnácti lety tu žlutou šeredu. A ještě měkkou. Ale některé dlažby, vlastně všechny dlažby máme krásné. S novou staroitalskou jsem nadmíru spokojená. A děkuji za to, že původní obklady nechal Vesmír žuchnout do propadliště země. Mně by to netrklo. Nové skvěle korespondují s dlažbou. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-18-zalito

Kluci rychle nakládají stroje, materiál., kbelíky... LP už si nedá ani kafe. Hřmí. Sbírá se k dešti. Prší. Nádherně. Jdu do chaloupky umýt nádobí.

- Peťuš, jdu se osprchovat. A jdu si lehnout. Do postele.

- Jj. odpočiň si.

Chvilku si něco poslouchám. Usínám. Vedle u sousedů jsou na terase. Nestoudně nalepená na našem plotě. Tak nepříjemné. Tak vlezlé. Tak nediskrétní. Fuj je to! Slyším všechno. Oni zas mohou poslouchat naše děje v ložnici. Odpoledne, když jsem si prohlížela květy na záhonku, z jejich domu zněla krásná vánoční koleda. O půlnoci… Jo, zpívala jsem si ji v duchu společně. Divné, ne? Když jsem pak spala, slyšela jsem strašný dětský řev. Zvířecí. Zas jsem usnula. Pak už jen hlasitý hovor dospělých.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-18-klekani-kocici-vecere

Na věži zvoní klekání. Kočky se táhnou na večeři. Péťa obstarává jejich misky. Já mixuji pro nás koktejl. Kam teď? V posteli mám ntb. Tablet. Telefon. Jdu se zase povalovat. Ještě mě čeká v pondělí hodně práce.

Pročítám Thomase Pauknera. Valí bomby. Ach. To je hnus. Politika fuj. Kdysi bych nebýt s Péťou určitě do politiky vstoupila. Zaplaťpámbu, že nemá rád extempore. S ohledem na něj jsem se do ničeho nepustila. Soustředila jsem se na práci učitele. Přešla jsem ze zvláštní školy na učiliště. Pak na gymnázium. Později na místo ředitelky. Každý přestup vyžadoval učení se, přizpůsobování se, nasávaní nových informací, hodně četby, mnoho času na opravování slohových prací, diktátů, literárních testů, domácích úkolů… Znalost školského zákona, vyhlášek, vědět, co obsahuje HACAP, hygiena, požární předpisy... Znát školní legislativu - školy, školky, školní kuchyně... Pracovní právo. To se nedá s politikou skloubit. Jsem ráda, že jsem zůstala u své profese. Bůhví, kde, s čím a s kým a v čem bych se vezla. Děkuji, Vesmírná inteligence! Děkuji, Petroušku! Je to s tebou jak v zabalovajdě. Krásné.

Vida. Mamka touhle dobou před sedmdesáti lety měla výrazné porodní bolesti. Polovina týdne se o půlnoci přehoupla do čtvrtka. Jak ona mi to říkala? Šla se nahřát do vany? Mami, už se tě nezeptám. Myslím, že ve fakultní nemocnici ses opravdu nahřála. Hupsla jsem na svět po půl noci. Usuzuji, že proto jsem sova. Miluji noc. To jsem poprvé zahlédla život tady v našem světě. Tak jsem tu!

Dobrou noc!