Vodokresová neděle. Mírová

Neděle. Den vodokresu. Sdílím a sdílím články o kouzlené moci vody. O jejím změněném složení. Dnes mám v plánu pracovat, zítra jedu na výlet. Jen kousek. Ale už se moc těším.

Petroušek ve dveřích ložnice s Žofkou v náručí.

- Peťuš, neuč ji sem.

- Mohlas bys mi říct, kdy jsi včera přišla? Žofinko, panička ponocuje.

Vím to moc dobře, kdy jsem potichoučku vklouzla do postele. A vím, že mám v noci spát.

- To bylo aspoň ve čtyři!

Přikyvuji. Jako když jsem z festivalu Jičín – město pohádky přivlekla v náručí naši dřevěnou kozu. Taky jsem mu přikyvovala.

- Co to je?

- To je koza. Bude tady s námi bydlet.

- A kolik, prosím tě, stála?

- No, kolik bys tak řekl?

- No, taková koza, kolik… Tak nejmíň tisíc korun!

- No, máš správný odhad. Přesně! Tisícovku, to jde, ne?

Chytil se za hlavu.

- Tisíc korun!

Jenže ona stále sedm a půl. Usmlouvala jsem slevu. Až asi před pěti lety, když někomu zas vyprávěl, jak ta krásná opěvovaná koza stále tisíc korun, vyvedla jsem ho z omylu. už u nás bydlí dvacet let. 

Včera – já tu usnula… Psala jsem a psala, najednou jsem spala. Operuji operuji, najednou pitvám. Zatím výhoda, že je tma. Horší to bude, až začne svítat. To mě vždycky vystraší. Tohle je má rezerva. Chodit spát včas.

Tak dnes jen malá piruetka. Jen taková kratičká retrospektivka.

Chci si poležet, ale vím, že chci Petrouškovi uvařit nějaký dobrý neobvyklý obídek. U postele se ozývá drzé mňau! Hup, je na okně. Okamžik ji nechávám prohlížet si zahradu. Krmítka. Ptáky. Pak na oko zahartusím: 

- Jedeš odsud!

Obě předstíráme. Já jakože zlobení. Žofie jakože utíká. Jenže ona umí utíkat jako animovaná zvířátka. Točí oběma nožičkama neuvěřitelně rychle. Ne tak teď. Jen poklusává přede mnou. Jako koník. A remcá. Mra. Mra!

- Mazej!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-19-ranko

Petroušek v obýváku zdvihá můj telefon. Chci se vrátit, ne. Nevrátím. Neděle volá.

- Už vám ji předávám.

Šeptá:

- Kdo to je?

- To je Evička. Nájemnice.

- Aha. A proč u ní máš jméno XY. Přece se jmenuje ZŽ.

- Peťuš, ZŽ byla přece Lukášova. Ta, co nám rozbila sklo u dveří, kjava. Původní originální sklo. A před nimi ti indiáni přírodní rozbili zas sklo dole v obýváku. To nepochopím! Sklo ve dveřích od počátku stavby originál.  A pak přijdou dvě kjavy… No, nic. Z cizího krev neteče!

- Já jsem ti včera psala, že přinesu nájem.

Usmívám se. Fakt je mi to k smíchu. Ona to ví: Nečtu. ME WE, Signál, Telegram, Messinger, Whats App, SMS… NE! Nečtu. Ano, odpoledne se staví.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-19-bruno-a-hugo

Po pravdě – dnes jsem si prohlédla na Whats Appu syny naší Zrzečky - Huga a Bruna. Právě tuhle aplikaci vůbec nestuduji. Synchronicita. Zrovna včera jsem psala o koťatech naší milované Zrzečky. Kočenky krásné. Kocourci se mají pohádkově. Jejich panička nám přála krásnou nedělenku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-19-zasypat-krmitka

Krmítka jsem večer ptákům nenaplnila. Jdu bosa po zbytcích zmrzlého sněhu. Ne. To není ono. Miluji zabořit se do ledové sněhové peřiny.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-19-vodokresovy-obed

Naklepávám krůtí prsa. To by se zas LP řehtal. Brka za ušima. Njn. My jíme jinak. Žádné vepřové. Ani kuřecí. Jen krůtí a ryby. Co do rozklepaných plátků zabalím? Anglickou slaninku, hrstečku kysaného zelíčka, sýr. Trošku špenátkku - to by Péťa nepřežil. Spíchnout párátky. V troubě už se peče pár kostiček špeku. Pokládám na ně dva závitky. Zapéct. Mourek se vyhřívá pod mýma nohama. Pohoda. Klid. MÍR. Na páře brambory. Položila jsem na ně nudličky celeru, červené řepy. Mám z Číny krásnou kovovou otočnou metličku. Míchám do brambor páteční čočku s fazolovými lusky. Mezitím se mi uvařilo křídlo v polévce. Kompot. Hotovo.

Servíruji na talíř s hromádkou kysaného zelí a lžící křenu s jablky. Zdobím posledním, opravdu letos posledním letním rajčátkem. Další budou až ta ze skleníku. Kupodivu brambory s čočkou mi prošly. Bylo to totiž moc dobré. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-19-tvarohova-mnamka

Když dopoledne Petroušek někam odletěl, volala jsem, jestli by mi nepřivezl asi dva tři banány. Jeden míchám s vaničkou tvarohu. Navrch mraženou zimní směs. Dvacet minut zapéct na 180°C. Pochoutka vynikající. Možno jíst studené i horké. Jen prý toho bylo málo. :-)  Ke svačině. No jsme dva.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-19-dnes-by-bylo-na-horach-jak-v-raji

Odpoledne trávím v pracovně. Pohoda nedělního vodokresu…

- Tak jsem si chtěl sednout. Pojď se podívat, ona mě vyštípala. Na jednom křesílku Mourek. Z mého mě vyhnala. A teď, no pojď se podívat.

Vstávám od práce. Jasně. Žofinka potlapkává páníčka.

Ještě chvíli dokončuji dílo na zítra.

- Peťůš, jdu zatopit. Pak obnovíme registrace.

Hned je tu. Pomáhám mu. A ráda. Kolikrát on by za mě dýchal. Pro mě maličkost. Pro něj velká pomoc. Registrace obnoveny. Vytisknout.  Hotovo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-19-vecere

A teď kočičí kamarádi sedí u misek. Večeře pro ně. Den se chýlí ke konci. 

Někdo zvoní.

- To bude Evička.

A je to Evička. Teprve o půlnoci si čtu její SMS:

- Vyjíždím.

Njn, zkrátka nečtu. Hovory máš zdarma. Zavolej.

Hezký den.

A hele. Dnes čtyři roky, co nám náš milovaný soused v době zákazu vycházení připravil strašidelný večer. Přinesl si dělbuchy. Byly to strašné rány. Vyhrožoval. Dnes už za plotem stíní obrovská stodola. Jejich čerpadlo nám žene do zahrady ledové mikroklima. A hlučí!!

19.1.2021

Vyřizuji objednávky. Telefony s klienty. Jsem zabraná do práce. Rána. Nadskočila jsem. Co to bylo? Znovu.

Peťuš, co to bylo?

Jde se podívat ven. Budoucí soused neunesl, že si nepřejeme jejich hlučné čerpadlo pod okny naší ložnice. Prosili jsme. Vznesli ústní požadavek v září na stavební schůzce. Pozval si architekta a architektu z ateliéru. Jen mávli rukou. Prý proč by nám vyhovoval. Proč? To se uvidí. Chráníme si zdraví. A najednou až do smrti mít pod polštářem hlučné čerpadlo?? Ne. Tak to nebude. Tak znovu, přešetřit, kdo a za jakých podmínek povoloval. Zastupuje nás význačná právní kancelář. :)

Vycházím ven. Plno dýmu. Střelba. Petardy. Péťa odhrnuje sníh. Mladík si pozval kamaráda. Tykají mému muži. Beru kamerku. Výstup točím.

- Běž rychle zavolat policii.

- Budeme se chodit střílet každý večer. Mám toho čtyři kila.

Tak copak nám ještě prozradíš? Čekáme na policii. Ve vzduchu síra. Dali si načas. Jdou obhlédnout terén. Fotí si ve sněhu vypálené díry. Volám sousedku. Ano, slyšela rány. Policie slyší. Přehrávám video.

Kdyby ke mně chlapec přišel, dovyživím ho. Aby získal kompetenci k řešení výzev. Pokud nemá mozek živiny, lidé neustojí ani jednoduché překážky. V lepším případě se dospělý vysokoškolsky vzdělaný člověk chová jako slaboch. Vždycky, VŽDYCKY si vybavím listopadové období v roce padesát devět. Asi se oficiálně slavil

Jdu dokončit objednávku. Ano. Zvrzla jsem ji. SMS klientovi. Dohodnuto. Vyřízeno. J

Pamatuji si, jak jsem se chvěla. V ústech jsem měla sucho. Byla mi strašná zima. Ale hrozná. Policistka mě poslala ustrojit se. Asi věděla proč. Na videu se ozývaly sprosté urážky. Tykal mému Petroškovi. Magistr. Úcta ke staří... 

Jdu spát. Ráno vstávám. :-) Klidná neděle se přehoupla v inaugurační den opěvovaného Trumpíka. Uvidíme, jak to dopadne.

Dobrou noc!