Voňavá nedělenka
Neděle. Mrzne. Jak bude v době slunovratu? Ó, kéž by bylo jiskřivě bílo. Těším se. Vzdalujeme se od zatmění Měsíce, od úplňku. Metošíme vstříc dalším událostem.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-20_Nikdy_neklesej_na_mysli/
V domě to od letního malování stále voní čistotou. Ale dá to fušku. Beru bílou prachovou rukavici. Přejíždím zárubně, poličky na chodbě, koupelnu. Ložnici zbavuji prachu. Nestačím se divit, kde se bere neviditelná jemná šedivá nečistota. Jdu vytřít okolo kamen. Běžím do zahrady pro třešňová polena do koše. Měla jsem se včera rozhoupat. Na trzích měli velký koš vystlaný plátnem. Ten by se mi hodil. Jenže 1600 Kč. Napadá mě, že si asi nechám svůj obrovský koš plátnem taky pošít. Dobrý nápad.
- Peťuš, co si dáš ke svačince?
Porcička zemlbáby na malém talířku od včera. Jablko. Jede někomu spravit prasklou vodu.
- Až pojedeš zpátky, dej vědět, abych prostírala.
Lezu na půdu sebrat prádlo. Měla bych žehlit. Rozhlížím se prostorem pod střechou. Krabice s osvětlením stromů. Stromečky. Chystali jsme minulý týden přípravu nazdobení zahrady. Co kdyby v adventu pršelo. Jen chystalA! Neprosazovala. Jen slovem. Teď je zamrzlo. Už se to blíží! Tu dobu mám nejraději z celého roku. Ano, miluji vedra. Ještě nedávno jsme se ráchali v bazénu. Vůbec mi horko nevadí. Mám ráda podzim. Vůni listí. Vůni země. Ukládající se zahrady. Miluji sníh. Zimu. Hory. Focení Sněžky ze všech pozic. Při posledních jarních lyžovačkách na firnu vůni probouzející se červenozemě okolo sjezdovky. Jedeš úzkým pruhem na vleku, nasáváš jaro. Protože je vás tak do mariáše, sjíždíš celý den manšestr. Zbyde ho na tebe hodně. Na sjezdovce už jen pár nadšenců. Ostatní lyžaři se už vrtají v půdě na svých zahrádkách. V přicházejícím období temnoty je právě to očekávání návratu sluníčka, života prosvětlené mnoha světýlky. Města září alejemi svítících stromů. Letos je očekávání návratu životodárné hvězdy výjimečně napínavé. Moc! Totiž: Vrátí se? Když jsou ty změny na světě? Mně už nepřekvapí vůbec nic. Kdyby mi Mourek zaklepal na rameno s větičkou: Mám hlad ! Nedivila bych se. Šla bych mu nabídnout do misek. Napínavé očekávání. Taky nervózní. Aby náhodou v rámci změn Slunce nešlo jen tak kolem. Aby nezalomilo paži do potupného gesta s výkřikem:
- Je třeba těm lidským červům udělat pápá! Zblbli.
Tak doufejme. Posvítíme. Třeba přijde.
Vůbec si nepamatuji, jak jsem prošustrovala dopoledne. Určitě kočky. Určitě čištění kamen. Určitě probírka fejsbůkem. No jo, ale tohle lelkování přece nemůže být obsahem půldne. Vlastně dnes změna. Prohrábla jsem popel. Vyčistila okýnko jako vždy. Papíry z utěrky jsem naházela do kamen. Ohýnek vzplál. Přiložila jsem. Žádné zatápění večer v devět. Topíme od devíti od rána. :-)
- Už jedu!
Poplach. Rychle ohřát nudlovou dobrotu ze včera. Brambory na páru mám připravené. Vybírám co k těm bramborám. Kančí guláš. Už je třeba ho vzít z lednice. OK. Nejsem zdatná kuchařka. Kudy na guláš? Hromadu cibule. Už při koupi jsem rozmýšlela, jestli kance koupit nebo ne. Maso. Zastřelili ho. Přes týden se živím bezmasou stravou. Maximálně rybka, sýr, vrchol krůtí prsa.
Včera jsem četla skvělé zhodnocení moderní stravy od Saši Lech. Lidi zobkají zrní, ale žerou ho v takových kvantech, že jim to vycpává pupky. Ne. To není zrním. To jsem se jen upsala. Nekvalita nafukuje lidi.
Od Saša Lech z FB:
Jak je všechno ze socialistických dob jen špatné, díl 4893:
Před několika lety, tak zhruba plus minus před 10 až 12, jsem si schovala přílohu Lidových novin, kde psali toto:
Zmenšuje se nám výška u školních dětí, konkrétně u starších žáků a žákyní. Jako že ty děti, ty nové skvělé děti této úžasné doby, jsou o několik mm až cm nižší než stejně staré děti, ale z dob, kdy se dělal minulý dlouhodobý průzkum a to bylo ještě za socíku.
V článku to přičítali stravě. Totiž ten průzkum byl také o tom, jaký má strava vliv na náš vzrůst.
Tak si představte, co zjistili:
Ta zatracovaná česká tradiční strava, ty rajské s hovězím a vaječnými (!) kolínky, ty segedíny s tlustým vepřovým a s kynutým knedlíkem, ty všelijaké polévky vyvařené z kostí plus zelenina a čerstvá petrželka s chlebem, ty svíčkové a králíci na smetaně, ty sekané s bramborovou kaší, ty švestkové knedlíky s tunou tvarohu, ty škubánky s mákem polité máslem, nakonec i ty UHO omáčky se všelijakými hovězími a vepřovými masy, ty řízky z krkovice .... ty bramboráky se salátem z kyselého zelí, lečo s vajíčky a párkem....no a občas i ta čočka s volským okem a okurkou....ten vysmívaný "vodový" salát z rajských a cibule (Ital či Řek se vám vysměje)....
.....tak všechny tyhle tradiční české stravovací hrůzy mají (vlastně bohužel spíš už jen měly) kladný vliv na tělesný vzrůst našich dětí. A když jsou životní síly věnované na růst, tak jich je asi dost, když zbyly na ten růst, že ano, drahý Watsone.
Dnešní děti už mají mnohem lepší stravu, dle vědeckých výzkumů a rodiče si to tak přejí i ve školních jídelnách. Různé zdravé luštěniny, semínka, pizzy, veganské nesmysly, málo tuku, tahleta strašně zdravá raw strava a strava, co nepřešla přes 40°C a hlavně žádné hnusné sádlo a nedejbože červené maso! Stejně to dětem nechutná a vracejí to!
Dlouhodobý výzkum ale potvrdil přesný opak vlivu "nové stravy" na tělesnou výšku našich dětí, než se předpokládalo. Z dlouhodobého hlediska jsou zdravější a vyšší právě ty děti, které jsou "krmené" tou tradiční "rajskou s hovězím" a pod.
Jako ne, že by semínka nebyla fajn. Ale je to jen zob sem zob tam. Nejsme ptáci. Ne, že by to všechno ostatní bylo špatné. Ale jako základ, jako každodenní základ se nejvíc dlouhodobě osvědčila právě ta tolik vysmívaná česká (a moravská, ta je na tom snad ještě "hůře" ) tradiční strava. Divné, že, zejména pokud uvážíme, že jsme Češi.
Tohle se člověk nikde nedočte a už tehdy jsem na ten článek - byla tomu věnovaná celá příloha - koukala jak blbý dítě z děcáku. Tak jsem si tehdy tu přílohu schovala a od té doby sleduju, kde se na mainstreamu dočtu něco dalšího v tomto stylu. Avšak, zcela nepřekvapivě, ani ťuk.
Nejen, že tradiční česká kuchyně zmizela ze školních jídelen - ku prospěchu našich dětí, jak jinak. (Ono vše je jen k našemu prospěchu, to by se jeden dojetím rozplakal.) Ony už jí doma nevaří ani mámy, které pochopitelně chtějí pro své děti to nejlepší a to rozhodně není česká kuchyně, zlo světa! Pokud se budeme těm segedínům a chlebům se sádlem a cibulí vysmívat, tak je děti jíst prostě nebudou a nebudou je jíst s velkou pravděpodobností už nikdy v životě. Zvyk je zvyk.
Toto jsem napsala v souvislosti s červy, larvami, chrousty a brouky, jejichž proteiny jsou pro nás dle EU naprostý TOP. Předobrazem neboli pomalým zvyšováním teploty pod hrncem s vařenou žábou byla podle mě i tzv. veganská strava a vůbec všechny ty stravovací šílené úlety a že těch různých směrů je. Ono je to fajn, když jste nemocní a máte nějakou spešl dietu.
Avšak ti, kteří nám tu skvělou vědekou moderní vědeckou stravu nutí, ti se jí neživí a nikdy živit nebudou, to my věřte.
Třeba moje švagrová, ona neumí moc vařit a tak to jsou jen samá kuřata a těstoviny na všelijaký způsob, já tomu říkám "šlichta". Jako vrchol kulinářství jsou pak různá drahá masa na grilu, ty steaky z Jižní Ameriky, znáte to.
(Když přivezu na chalupu po rodičích to, co jsem zvyklá vařit já, tu českou kuchyni, tak jejich děti to nejedí a nechutná jim to. Ony už jedí jen ty "šlichty" (některé (šlichty" jsou dobré, já proti nim nic nemám, také je občas vařím, ale ne JENOM), dokonce se jim ta česká jídla už hnusí. Jsou živi jen na kuřecím mase a v létě ty steaky. Jen brácha, který vyrostl na tradiční české kuchyni, se na moje jídla vždycky vrhne jako hladový pes.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-20_Nedelni_papka/
Stolujeme. Doma. Ještě před nedávnem venku. Obkládám talíř bohatou zeleninovou oblohou včetně křenu s červenou řepou. Zatahuje. Petroušek nemá své obvyklé repliky:
- Nejsem králík.
Mám pochvalu. Těší mě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-20_Svacinka/
Chystám návštěvě proteinové pohoštění. Skyr. Vločky. Mandle. Protein drink mix. Na dno pohárů ovoce. Navrch hmotu. Nazdobit jablíčkem.
Celý den se hotovím k žehlení. Za okny tma. Tak tedy žehlit. Vůbec se mi nechce. Sotva rozžhavím žehličku, telefon. Objednávka. Klientka, která není jen klientka. :-) To jen taková poznámka jedné jedovaté slině. Totiž moji přátelé jsou i mými klienty.
- Dej mi tam to nové.
- Myslíš phytocomplete?
Házím do košíku, co potřebuje. Je na vysoké slevě. Hotovo.
- Začínám žehlit, víš právě jsem rozpálila žehličku.
- Já už nežehlím.
- Já jo.
- U nás žehlí Ruda.
- Aha. :-) Tak to se máš. :-) Tak ahoj!
- Ahoj!
U starých telefonů byl konec položením sluchátka do vidlice. Dnes? Nechce se mi típnout červené sluchátko. Stane se, že hovor běží dál i po ukončení. Není to dobré. Můžeš se dozvědět nepříjemné věci. :-)
Máme návštěvičku. :-)
- Peťůůůš?
- No!!!
- Peťuš, prosím tě, R. povídala, že u nich žehlí Ruda. Prý miluje žehlení. On prý nesmírně rád žehlí. Nemáš rád žehlení?
- Aha, tak ať ti ho půjčí.
Z ukončeného hovoru se z telefonu ozývá:
- Já tě ještě slyším.
Řehtám se. Ani já ani ona nepoložila sluchátko. :-) Jako to bylo dřív. Neukončila hovor. No, vlastně ukončila. Pozdravily jsme se. Ale nepřerušily jsme spojení.
Opakuji jí do telefonu Péťovu radu.
- Prý mi máš půjčit Rudu.
Důvod k zasmání. :-) Žehlím a pokračujeme v hovoru.
- Víš, Rudovi zas trvá, než něco opraví.
- To můj Péťa, včera to udělá a teprve dnes ho poprosím.
Přeháním. Nadsázka. Poslouchám, co Ruda:
- Třeba tuhle byl ale rychlý. Opravil záchod.
- No jo, protože do něj chodí. Že jo?
- No jo, to máš pravdu.
- Ale můj Péťa pracuje rychle, kvalitně, ihned. On totiž vůbec není líný. Je nesmírně pracovitý.
Slyším jeho hlas:
- Máš kladné body!!
Takhle se dá hezky zpříjemnit neoblíbená činnost.
- Tak, a mám vyžehleno.
- Jé, ty se máš.
- Nerozumím. Mám se, ale sama jsem si vyžehlila.
I od ní to byla nadsázka. :-) Teď už se loučíme i s přetnutím spojení.
Sedám si k počítači. Hledám českou bruselskou lžiTV.
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Moc hezký díl. Ale překrásný. Takový předvánočně vánoční. Tohle očekávání všeho mám moc ráda. Těšení. Těšení na prázdniny. Těšení, až maminka přijede na oběd. Těšení na hory. Těšení, že to tu dobře už konečně skončí. Těšení na všechno.
Den proklouzl. Naše kočičí černá návštěva se tichoučce přihlásí o oběd, o večeři. U misky u ní klečím, aby se nebála Moura. Ten na ni z vysoka kašle. Ona na něj zhluboka bublá.
- Dej si na mě majzla!
Jo, majzla jsem si měla v 97. roce dát na Cimického v Luhačovicích. Každé léto tam pořádal literární večery s přítelem Žáčkem. Studenti tamní střední školy měli vymýšlet aforismy, básně, limericky... V deset jsem opouštěla krásný večer na terase. Vracela jsem se vždycky s večerkou do svého léčebného domu. Takový bezva společník. Lékař. Spisovatel. Kde by mě napadlo, že je to obyčejný dobytek v bílém plášti. Zneužíval svého postavení. Tajemství jeho a obtěžovaných žen vyplulo díky dceři Nadi Urbánkové. Studovala u nás na Prvním soukromém jazykovém gymnáziu v HK. Ale ještě jsem tam neučila. Bude pan doktor souzen a odsouzen? Bylo by na čase po tolika dekádách.
Půlnoc. Končíme. Nádherný den. Krásný. Voňavý. Mrazivý. Zítra do nového týdne se šťastnou tlapkou!
Dobrou noc!