Voňavý
Ráno. Slunce. Lusknutí. Večer. Hlava mi padá. Projela jsem metrem den. Probudilo mě šimrání na víčkách. Dvakrát prodlužuji pobyt v posteli. Ještě chvilku. ještě chvilku. Lezu.
Jsem v čase a datech nějak ve starém, ne, spíš pozadu. Mám dost času, nevzrušuji se, hodiny mě nechávají klidnou. Už nikam nemusím. Ani na ten sobotní autobus do Phy, kdy na mě Petroušek přenášel svůj strach, když zbývaly tři minuty do odjezdu, jestli dojedeme na zastávku včas.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-10_Rano_v_zahrade/
Každé ráno zdravím zahradu. Obdivuji její barvy. Proměňuje se od začátku roku. Kolik květů se tu už vystřídalo. Období bílé - sněženky, bledulky, modré ladoňky, modřenec, fialenky, hyacinty, žluté - kamzičník, pampelišky, petrklíče... Kvetou narcisy, tulipány. Nakvétají konvalinky, šeříky, jabloně. Vzduch nikdy tak nádherně nevoní jako na jaře. Letos poprvé nedovezu kytici konvalinek mamince do vázy. Loni bylo jaro přerušeno maminčiným odchodem. Za týden rok od úrazu, za pár dnů rok od odchodu, koncem měsíce rok od pohřbu. Dnes jsem zas přemýšlela nad škůdcem. Kdo vylomí zub z pevného krásného perleťového hřebenu? Kdo si dá tu práci? Kdo rozbije dvakrát za sebou sklenici medu? Kdo nechá vylít čerstvý med ze sklenice do hrnečku na čaj? Kdo si dá práci, aby vynaložil sílu a urval drátek se světýlky na vánočním stromečku? Kdo shodí na zem maminčinu starou lampičku z její ložnice? Kam se ztratily její dva polštářky? Sama je ušila, naplnila peřím... O ztracených šatech, halenkách, oblečení ani nemluvím. Komu stálo za to velkým černým fixovým nápisem načmárat její jméno na nový kožíškový růžový župan? Kdo byla ta bestie zatracená! Komu jsem vadila, že se mstila na mamince?
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-10_Mlska_Zrzka/
Kočky jsou připravené na ranní spartakiádu u misek. Zrzka se se mnou nerada mazlí. Ale za bonbon se může přetrhnout. Micicinda byla mazlivější. Ale hraběna. Dělala si, co chce. Zrzečka aspoň přiběhne. Veverka naše rezatá. Mourek mazel. Ale nechce se chovat na zádech, tlusťoch.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-10_Maraton_stihlosti/
Dnes jsme najeli na hru Maraton výživy. Nafotit snídani. Posbírat váhy - hmotnosti - lidí. Nafotit svačinku, oběd.
No jo, když jsem si dala jen talíř polévky s krůtím masem... To je málo bílkoviny. Připisuji, pokračování odpoledne.
Sedám na kolečko. Jedu na kratičkou vyjížďku. Po městské dlažbě si člověk ukousne jazyk. Kdy ten kopec, ten kousek, dláždili cikáni pana P.? Deset let? Patnáct? Pan P. měl smůlu. Jel na transplantaci orgánu. V ten den- co se stalo? Už nevím. Mrtvice? Orgán zůstal nevyužit. Pana P. jsem měla ráda. Odešel. Ale kopec je zprohýbaný jak valcha.
Na čtrnáctou klient. Ráda ho vidím. Pamětník. Probereme spolu nahoře i dole. Dnes se dozvídám o majetku jedné rodiny. Netušila jsem, že to všechno jim patří. Prý kdysi továrník Polický potřeboval jejich předka dostat pryč z dosahu své továrny. Postavil jim přenádhernou převelikou vilu, v ní potomci bydlí dodnes. Za první republiky se nezabíjelo. Džentlmensky se chlapci továrníci dohodli. Dostali jsme se na to, kolik výroben, továren, závodů, provozů jsme tu měli. Sodomkova továrna kočárů, nebo spíš prvních karoserií. Nebo Hartman byly kočáry? Kožedělné závody. Výroba stuh. Výroba provazů. Výroba lan. Konopa - výroba pytlů. Co zbylo? Nic. Vůbec nic. Hala na přeprodej nábytku. Za třicet tři let se tu nepostavilo pro lidi ani ň. Myslím tím byty. Ani ň. Hodně a všechno se zbouralo. Generace našich rodičů byla generací budovatelů. Generace jejich vnuků je generace bořitelů. Prý mají v plánu postavit dva činžáky na zbořených galejích - proluka po zbořeném provozu na zpracování kůží. Dnes už jen PROLUKA. Budeme se těšit. Zatím posíláme písničku.
- A stejně to udělal ten pan S. dobře. Zbořil kasárna.
- Tak to teda neudělal. To byla součást pevnosti.
- A chce tam postavit byty.
I zde se budeme těšit. Tentokráte zatím bez písničky.
- Ten vedle tam má napsáno červenec 2023 dostavba.
- Hm, to jsem si nepřečetla. Stodola.
Nevím, kde je bioplynka. Dostává se mi vysvětlení. Ale hlavně pro mě strašného zjištění. Něco hrozného. Každý den tam navezou 8 t cibule, 8 t mrkve, 8 t celeru... Neúcta k Přírodě. To ani nechci slyšet. Myslela jsem, že se bioplynka živí třeba trávou nebo něčím. Ale tím, co vypěstoval člověk na poli?!
Jsem mírně dežo. Tohle jsem nevěděla. Jak jsem stará, tak jsem hloupá.
Rovnám si zprávy v hlavě. Tak v proluce po galejích budou stavět dva činžáky. Dobré rozhodnutí. Pro naše mladé lidi. Městské byty. První budovatelský počin. Bytů máme mimochodem mraky v pevnosti. Chátrají. Vadnou. Nikdo tam nebydlí.
Zadělávám na chleba. Povedl se. Jak si tak létám v bezčasí, nějak mi unikl tok času.
- Pojedu na ping pong.
- Já poklušu na přednášku.
- Vezmu tě.
- Půjdu pěšky.
Jen jsem vypustila přání, koukám na hodiny.
- Peťuš? Za minutu půl šesté. Už tam mám být. Ale chlebíček se bude péct ještě sedmnáct minut.
To nebyl můj pán tvorstva. Bere mě na přednášku. Vrací se domů. Dopéká chleba. Pak sám jede na trénink.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-10_O_samanech%2C_Evencich%2C_Nencich/
Přednáší ředitel muzea. Nepoznala bych ho. Nesmírně milý, příjemný, sympatický člověk. Před deseti lety v rámci archeologie se několikrát vypravil na Sibiř. Ukazuje život Evenků, Něnců... Hovoří o jejich božstvech, o šamanech, o zvycích. Jejich území ohrožuje těžba ropy. Sobi se potřebují pást. Živí se lišejníky. V místech, kde byl, obchodničili Ukrajinci. Vedle mě se paní podivuje, proč nebojují. Lezou mi oči z důlků.
- Proč by bojovali? Vždyť spolu obchodují?!
- Za svobodu!
Svatá ty prostoto! Minda nebeská.
- Lidi přece nebojují. Mají rádi mír. Nebuďte trapná.
Stovky kilometrů nových železničních tratí přetínají tradiční migrační trasy sobů, znečišťují se pastviště. Obrázky rovných silnic protínajících území, ničících vodní život rašelinišť, jezírek, vodních ploch. Zrovna tak přímočaře položeny trubky ropovodu. S ekologickými škodami si nedělají starost. Až když to teče málo, jdou zjišťovat praskliny.
Paní zas trapně vypiskuje. Je upozorněna, že takhle je to na celém světě. Těžařské společnosti ohrožují původní obyvatele všude. Takhle zaniká tradiční život indiánů. Šamani nežádoucí. Copak jí není známo, že v kanadských školách dávali indiánským dětem deky s pravými neštovicemi?!! Copak neslyšela, že se církev omluvila za zneužívání dětí!
Belgičtí novináři vystopovali cestu zkapalněného plynu z těchhle oblastí do Ameriky ke společnosti ministra americké vlády. Odsud se vozí k nám. Už to není ruský plyn. Platíme ho několikanásobně dráž. I když je z Ruska. Divadlo světa. Na planetě jde jen a jen o zisky, o peníze, o obrovské peníze. O lidi tu vůbec nejde. Lidí je jak... Ano, právě tolik. Na lidských životech nezáleží. Z bílých plášťů se stali predátoři. Předvedly se v posledních dvou letech.
Přednáška krásná. Je vidět, že autor žil u rodin. Prý mu předvybírali rodiny, aby se nesetkal s alkoholismem. Bydlel u nich. Získal jejich důvěru. Při třetím pobytu už jel na vlastní pěst. Znal je.
Jejich týpí se jmenuje čum. Má svá pravidla obývání. Zóna s otevřeným ohněm dříve, dnes s píckou. Prostor pro muže. Prostor pro ostatní. Dnes mají mobily, rádio, televizi, někde mají i malou elektrocentrálu a z tundry přes satelit připojení na internet.
Ve foyer divadla tři tabla deváťáků. Pozítří sem jdeme na akademii. Těším se.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-10_Cestou_z_prednasky/
Běžím voňavým večerem. Fotím. Opájím se květy. Lidé to mají krásné v zahrádkách. Procházím znovu naši zahradu. Beru konev. Zapomněla jsem na šantu kočičí. Ó, jak se krásně ty dva ohlodané keříčky ujaly. Až ještě trošku povyrostou, přivedu k nim naše kočičí trhače.
V půl osmé krátká porada. Ve dvacet prezidentské školení.
Krásný volný svobodný den. Den jak diamant. S malým kazem. Poznámka o boji za svobodu. Za svobodu se nebojuje!" Ani za mír se nebojuje!!! Lidi spolu nebojují. Bojují mocní. A používají muže jako figurky na šachovnici. Slyšela jsem něco o depopulaci. Neprobíhá právě? Nenastal pro mocné právě ten čas? A hlupáci naskakují a žerou jim to. Blíží se doba bez politiky a bez politiků. Lidi to ještě nevědí. Ale mocní to tuší. Kam si koupí letenky? Nebo je někam odpraví zadarmo? Počkáme si. Lidi jsou od přírody hodní. Mírumilovní. Že se chlapi občas poperou? Jo. To prý ano. Ale lidi nechtějí válčit. Ukažte mi jedno pako, které chce válku! Válka je vůl. Ta písnička zněla, když jsme v šesté třídě jeli s naší třídní Marcelkou Fapšovou, miluji ji dodnes, k Jinolickým rybníkům. Večer jsme ve stanu slyšely s Mílou nekonečně kuňkat žáby a z nedaleké hospůdky se stále ozývala písnička:
Napsal si někdo na starej kůl, prostinkej nápis, válka je VŮL!!!
https://www.youtube.com/watch?v=VJcMXC4m5rM
Dobrou noc!