Vše, co chci, to jsem měla, prožila, procítila - dnes. Stačí jen zhmotňovat :-)

Jsem trapná. Bez originality. Ale mám za sebou opět krásný den. Mírový. Hojný. Přátelský. Rodinný. :-) Láskyplný. Klidný. Legrační. Taky v přírodě. A s maminkou. Kdo to má?! - by řekl Paroubek.

Pracovala jsem na dálku. Dopoledne jsem si sedla pod třešeň s ntb. Mimo jiné jsem si chtěla zreklamovat spodní prasklou desku ntb. Na třech místech. Bezvadná fa Počítárna -  mi ho prodala. Dva měsíce po záruce se se mnou nepárali. Oprava bude stát mezi dvěma až osmi tisíci. Najednou zvlčili. Poněkud velký rozkmit. Nechalo mě to naprosto klidnou.

- Prosím, vyřiďte výrobci, že umělá hmota jimi použitá je nekvalitní a slouží pouze jeden rok na dobu záruky.

Odpověď mladého na druhém konci nebyla vstřícná.

- OK, tak vám hezky děkuji. Cítím projev korporátního fašismu. Jak vyšitý. Už si, milá Počítárno, od tebe nikdy nic nekoupím. Stačí. Mějte se krásně!

- Já nejsem fašista.

- Vy nejste fašista. Jen sloužíte. A nevkládejte mi do úst něco, co jsem neřekla. Tak se mějte počítačově.

Krásný den. Svobodný. Ve stínku stromu. Práce odsýpá. Další bod. Další... Next. Next. Tak nás to učí ve fě.

Linda se tu dnes staví. Nechápu její zajížďky přes půl republiky. Bydlí daleko. Ale je tu častěji než ta starší. Kontroluje, abychom netrpěli ústrky, radí, i právně, pomáhá, dbá na naši spokojenost. Děkujeme.

Ode dneška dopravní značky ještě včera večer se na mě zubící odvrácenou tváří, začaly hrát hlavní roli. Nestačí, že nám tu chybí asi dva měsíce nádraží; tam, kde ležely koleje, se prohánějí nákladní auta... Tristní pohled. To nestačí. Souměstí Jaroměř - Josefov rozděleno. Vyjíždím na kole za maminkou. Potřebuji se na kole dostat přes nefunkční závory ke klientce... Raději objíždím oklikou město. Stařičká paní Anička. Nesu jí v pytlíku houby a nesmírně uhrančivě skořicí vonící svíci. Zvykla si na účinky zdravého jídla. Volala, abych si přijela pro peníze.

Pokračuji po chodníčku k dalšímu vyškubanému přejezdu. Fotím. Odbočuji na stezku. Už jsem zas ve svém :-)

Maminku vezu z jídelny. Myslím, že vedle ní seděla paní K. Paní inteligentní. Hodila by s k mamince. Njn, ale když to nejde, že?

Jdeme na terasu. Už tu sedí paní s manželem. Obden za ním dojíždí. Myslím, že mi říkala 84 let. Už si netroufá na kolo. Vyhovuje jí náhradní doprava autobusy... Vyklopí ji na křižovatce u DD. Zajímavé! Vodí manžela s chodítkem NA SLUNCE! Proč asi!

Raduji se. Maminka snědla borůvky. Blůmy. Už nemůže. Luštíme. Nařehtala jsem se.

- Vlastní první ženě?

- Evin.

- Týkající se korytnatce?

- Račí.

- Nebo?

- Želví. Úhyn?

- Chcípli.

Směju se, maminka povzbuzena mým smíchem.

- V rybníce se říká, že tam nastal?

- Úhyn.

- Období bez deště?

- Neprší.

- Jinak?

- Jdeš do zahrady a když neprší, jak je tam?

- Sucho.

- Dřevěná tyč na tři? Doma jsme říkali lajska. 

- Lajzna. Laťka. 

- Na tři?

- Lať. Lajzum zajzum piškum pré, polib ty mi..., já tebe ne. 

Neuvědomuji si vzácnost těchhle chvil... Až když člověk ztratí...

- Já jsem tady na kole.

- Ne, mami, já jsem tady na kole. Ty seš tu na vozíku. 

- A kdo mě táhne?

Nelogičnost. Nebo logika? Když je tu na vozíku, někdo ji musí přeci táhnout. Volá Linda. 

- Mami, asi za půl hodinky jsem u vás.

- Pořídilas?

- Jo. 

Vypráví mi příběh. Využívala jsem služby jisté paní. Učila jsem její syny na učilišti. Její manžel popíjel whisky, ona vydělávala svou živností. Oběma dětem našetřila na auta. Nakonec od svého manžela utekla. Nechala mu vše. Nový podnájem. Stále láteřila na osud. Stále jsem ji ubezpečovala, že ten nový už běhá po planetě a hledá ji. Už jsem toho měla dost. Začala jsem chodit jinam. Její syn onemocněl rakovinou. Zvítězil. Asi před třemi měsíci jsem chtěla využít služby její snachy. Slíbila. Nesplnila. Linda si u ní dnes vybírala kvalitu pro sebe. Prý to vypadalo, jak harmonicky žije se svým B. Najednou: 

- On si píchal anabolika, vlastně celou dobu jsme se o to hádali, až si vyvolal rakovinu. Svou provozovnu jsem měla v Jaři, druhou jsem na sebe nemohla napsat. Byla na něj. Přijela jsem, on doma. Jak to, že nejsi v provozovně? Jsem myslel, že ty tam budeš... Nespolehlivý. Snacha si mezitím našla partnera. Vzali se. Přestěhovala se k němu do domu. Dvě vnučky, které zbožňovala, hlídala, u nich osm měsíců nebyly. Nový hodný manžel na ně křičel. Prý o víkendu stále popíjejí. Lednice prázdná, nenakupují... A stále omlouvají B. (syna)

- Ha, tak ona se chová, jak její bývalý. Ona byla tak čistotná, rychlá, pilná, pracovitá, nepila. Nerozumím tomu. Tak jedu. Sejdeme se doma.

Linda opouští první zajížďkové město na cestě. Druhá zajížďka jsme my. Loučím se. Lážově plážově šlapu k domovu. U domu Lindin koráb. Právě doplula. Uklízím kolo.

- Lindi, kdy odjedeš? Budeš tu spát?

- Ne, asi v osmnáct. Jen se osprchuju a umyju vlasy. 

- Tak to si ještě zajedu do předprodeje por abonentku do divadla a na nákup. Tady jsem udělala houbovou zeleninovou směs a špagety z černých fazolí.

- Ráno jsem měla tak krásnou rovnou ofinu.

- V tomhle lepkavém vzduchu jsi jak beráááánek. Bééé.

Jedu. U Lindy mají týden výpadek teplé. Naše koupelna je její.

Předprodej.

- Mohli byste mi ještě jednu sezonu prodat mou druhou abonentku? Nevyužiji ji. Nabízím ji k dispozici na tuto sezónu.

- Už to tak nebudeme dělat. 

- Aha, jenže co když snacha zase začne. Nebo najdu nějakou náhradu... Chci si podržet svůj druhý lístek. Ale 1250 Kč tu nenechám. Výjimečně jsem přišla před termínem. :-) Nemuseli jste mi volat. :-)

Paní majitelka mi vysvětluje, jak mnoho lidí zrušilo jarní abonomá, že zas na podzim začnou. Ani jeden se neomluvil.

- A už nebudeme volat, že jste si nepřišli pro abonentku. dostáváte program, musíte přijít včas.

- Hned bych neprodané abonomá řešila. Já své klienty ctím. Pěkně je chovám, utřu jim nudli, pohoupu je. Sloužím jim. A vy prosím volejte. Neměla jsem zkušenost se stářím. Najednou je člověk zpomalený. Občas na něco zapomene. Něco ho bolí. Zleniví. Prosím vás, volejte nám, když zapomeneme. Já si v divadle připadám jak v klubu důchodců. Mladí skoro vůbec nechodí. Až my staří přestaneme chodit... Skončí divadlo. Platební síla obyvatelstva klesá. Začínali jsme asi na osmi stovkách, jsme na tisíci dvou stech padesáti korunách... Prosím, volejte lidem... A pokud jarní sezónu nenavštěvovali, hned bych volala, abych věděla. Taky bych ihned nabízela, vyvěsila do výlohy, dala do stojanu na chodník!

- Asi máte pravdu. Tak mi kulturní středisko požádáme o dotaci. :-)  Ony ty permanentky totiž ani nezaplatily divadlo. Tak teď je cena nastavena alespoň na to, aby se představení zaplatilo. Budeme lidem volat.

Odcházím spokojena. Domluvily jsme se s dámami. Divadlo vychovává. Lidé se navléknou do nóbl oblečení; zjemní se v chování...

Ještě nákup. Domů v šest.

- Lindi, tobě to sluší...

Pomohla mi upravit něco v comanderu. Mladí naši, ještě že vás máme. :-)  Radím, kudy se od nás vybabrá... Objede město...

Jdu ještě pracovat. Slunce se vytratilo. Bouří. V devatenáct konferenční hovor. Vyřízeno.

Večer mi volá Anička:

- Irenko, ta svíčka tak nádherně voní.

- Adventem, že jo?

- Moc děkuji.

SMS: Dojela jsem dobře.

Nezajímavý, pro mě krásný šťastný pondělek. Vstup do nového týdne se zdařil.

Dobrou noc!