Cokoliv si lidská mysl dokáže představit...
Neděle. Probrala jsem se. 23.30 hod. Tak, Ireno, to tě asi sejmuly zprávy dne. :-) Nestačí pád Georgijských kamenů, španělského obelisku. Prý hoří Řím. Nebo Vatikán? Šup, šup, shrň si den, a do postele.
Neděle. Probouzím se. Přemýšlím, jestli musím vstávat. Rovnám si mysl. Nezvonil budík, to znamená, že asi nemusím. Co je herdek filek za den? Jo, včera, opravdu včera? - byl Oživlý Josefov. Aha, byly sobota. Jo, už vím, dnes je neděle. Jdu se proběhnout domem. Nikde nikdo. Petroušek už asi pije ranní kávičku u bratra. Vrátili se s vnuky od moře.
Mourek si nahřívá pupík v koupelně na teplé podložce.
- Ty jsi tady?
Kdo ví, jestli snídal nebo ne? Odněkud přispěchala Zrzinka. Asi z Péťovy pracovny. Holky kočičí, scházíte se tu. To asi něco budete chtít. Zrzka je jak z kozy dech. Rána na bůčku už se jí zatahuje. Pořád si ji čistí slinami. Něco málo jim sypu do misky. Na granulích jsem si zas zopákla, kolik smí mít tříkilová čičina a kolik pětikilová... Pár gramů. Naučili jsme kočky být na nás závislými. Krmíme je drahými hnoji. Tváří se to, že to má vliv na imunitu, na redukci vzniku chlupových chomáčů a zároveň usnadnění jejich vylučování, s unikátní kombinací funkčních látek, s psylliem a mikrovlákninou, podporu zdraví močových cest a pak zjistíš, že toho můžeš dávat jak šafránu, abys kočkám neublížil na zdraví. Kapsičky - kočka ti sama řekne, co jí chutná, v čem je trošku větší kvalita. A co stojí za psí štěk. Jak to bylo dřív? Naše mamka dávala naší černé kočičce jen mlíko, kočka asi chytala venku myši, možná jí nalila hovězí vývar... Nevzpomínám si, čím jsme ji krmili. Mou první a jedinou kočinelu v dětství. Pamatuji si, čím maminka krmila svou poslední číču, Žádné kapsičky, kupovala granule a něco u řezníka. Nějakou slezinu či co. Taky míchala maso s rohlíkem - no, to nebylo moc pro kočičí zdraví. Kapsičky ne. A co my? Naše Micicinda začínala na malých kotěcích granulkách a kapsičkách Luisa. Nejlevnější. Vyšplhali jsme k těm nejdražším. A i ty stojí, teda nestojí za nic. Řídím se intuitivně - jako že kočce chutná nejvíc smrduté - tuňák, losos, treska. Jenže někdy kupuješ "výhodně" megabalení. Nasunou ti tam skvělé králičí, kuřecí, hovězí. Zrzka přivoní a bez poděkování odchází od misky. Kůže, škroby a kostní moučka ji nelákají. Její porci vsunu zpátky do pytlíku, pokud to stihnu. Mourek sežere své misky poctivě a s chutí, i když už taky občas, ale jen NĚKDY, nechá pár granulí na misce. A hned se potměšile nenápadně vloudí k miskám Zrzeččiným. Jsem-li rychlejší, včas je zdvihnu na linku. Nejsem-li obezřetná, udělá mlask, mlask, hotovo. Neoblíbené kapsičky sežere Mourek nebo ježeček. Pražská Kitty smlouvá s paničkou. Ta je pak odnese za plot.
- Krmíš krysy!
- Nebo pejsky.
Shrnutí - naučili jsme si je na kvalitní nekvalitu. Občas našim kočkám uvařím krůtí prsíčka. Pro změnu. Ony si dopřejí dietní změnu tím, že najdu pod houpačkou pár ptačích pírek. Neopovrhnou ještěrkou nebo slepýšem. Ani jednu variantu lovu nemám ráda.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-10_Malinova_snidane/
Co si dnes dám k snídani já? Jahoda - malina a dosypu lžíci malin. Protein. Beta heart.
Mám ve zvyku při opuštění ložnice nahlas pozdravit dům. Hned vím, jestli tu jsem sama. Ozve-li se opětované dobré ráno, mám tu svého společníka.
Dnes nikdo neodpověděl, jen se zdvihla kočičí cháska od odpočinku.
No, nezbývá, než šipka do postele. Pročítám FB. Slyším tiché:
- Kočky, musíme být potichoučku, panička ještě spí.
Jsem zticha. Ať si to myslí. To už bych neměla klid.
Petroušek mluví s kočkami. Nedá mi to. Volám jak malé dítě - tady jsem, tady jsem.
- Já už nespím, ale ležím!
Mám radost, že je tu. Že ho mám. Že se máme. Děkuji.
Ještě chvilku usínám u ntb. Mám to celý život. Pamatuji, když jsem studovala, jak mi hlava padala do skript. Nikdy v životě jsem se nedospala. Nikdy. No, pospím si na věčnosti.
Lezu. Polévka ze včera. Já nové brambůrky a dvě soustečka krůtích prs taky ze včera. Petrouškovi meruňkové knedlíčky. Do jednoho patra svoje. Nad to na pečicí papír ovocné knedlíky. Oběd za patnáct minut hotový.
- Je tam zima. Měl jsem očesat ten rybíz. Bude pršet.
- Peťuš, je tam teplo. A pršet nebude. To se jen tak tváří černé sazové chemtrailsové mraky.
- Jdeme na to.
Vytahuji skleněné mísy.
- Já jdu na černý rybíz!
- Tak já jdu proti tobě z druhé strany.
Češeme. Blížíme se k sobě.
- Péťo, můj už padá. Ale sbírám kuličky z trávy. Ne, že to oklepeš a zašlapeš.
- Neboj.
Bez brýlí prd vidí. Nesebere ani jednu kuličku.
- Péťo, každý rok mi řekneš, ať si ten žlutý očešu. A já na něj vždycky zapomenu.
- Tak mi dej misku. Počkej, toho je málo. Do hrnečku.
To miluji, rozdrbat to do padesáti misek, mističek... Kdo to pak má mýt! Hlavně naskládat tak, aby se všechny mističky, misky a mísy vešly na svá místa.
- Ve tři přijde Honzík s V.
- Hele, vysvědčení se nosí 30.6. Upozorňuji tě, že to bylo letos naposledy, kdy jsem posílala koledu na dálku. Seš nemocnej, máš smůlu. Nic. Nejdeš si pro koledu? Nazdar. Nic. Neseš vysvědčení pozdě? Nic. A tohle se tady bude ctít. Jak to říkal tvůj tatínek? Nejdou sem, nepudou vocuď.
Jsou tu. Trošku hartusím. Nakonec - to je jasné - Péťa strká vnučince bankovku se slovy:
- Máš polovinu, kdybys přišla včas, dostala bys dvojnásobek. Nemoc neomlouvá.
Jo, za nás to bylo jinak. Žádné pětistovky a tisícikoruny a kola a dárky. Bralo se to normálně. Samozřejmě. Jediná povinnost - nosit dobré známky. Možná mi babička dala desetikorunu, už nevím. Za nás neměly všechny děti samé jedničky. Já jsem letos neviděla, NEVIDĚLA, jedno jediné vysvědčení, kde by nebyly samé jedničky. Přitom neznají pravopis, počítat neumějí, nemají vědomosti. Ale všichni dostali samé jedničky. To asi aby neutrpěla jejich psyché.
Beru křížovku z Našeho kraje.
- V., naučím tě luštit křížovku.
Vysvětluji systém. Co je tajenka, tady máš nápovědu. Když už z tajenky něco víš, můžeš doplnit a tím si napomůžeš luštění. Babička znala slova - třeba dřevěný strop TLO. Dřevěné stropy TLA. Hasnice KARB. Vždycky mi diktovala to B na konci - karB.
U křížovky nádherně rozvíjíš dítě. Jeho znalosti ze všech oborů. Při nápovědě si cvičíš svůj mozek. Asi dvě hodinky jsme se překrásně bavili - dědeček a tatínek měli zákaz nápovědy. Ale někdy jsme byly rády, že nám pomohli. Někdy tvá mysl směřuje významově úplně jinam. Například srážka - přemýšlíš: střet, Péťa navrhoval smyk, havárie... Nakonec ti tam vyjde SLEVA. Ubezpečuji se, že pochopila.
- V., rozumíš, kam jsme namířily pozornost? A nakonec je srážka jako snížení ceny, jako sleva.
Pozoruji, jak ona píše velká písmena. Vlastně všichni tři pozorujeme. My píšeme A - odshora dolů, znovu odshora dolů a příčnou čárku. Vnučka začíná vlevo dole, jede nahoru, dolů, čárka. U E začíná taky hrabičky úplně jinak, než jsme se učili my. :-) Ale písmenka má hezká. Kdo a proč mění styl psaní... Proč mění tvary písmenek.
Když jsme jí napovídali pruh půdy u řeky, dědeček rozšířil i o rybník, taky u moře je ten pruh půdy. Zeptala jsem se:
- A na čem sedí rybář? Hlavně neříkej, že na stoličce.
Přišla na to - BŘEH.
Nemohly jsme přijít na vojenské velitelství. Aha. Podle písmenek jsme doplnily ŠTÁB. Slova PÓREK, BŘIT, napověděl Honzík. Plošné míry AKRY máme od Petrouška. Vysvětlila jsem jí italský houslařský rod v Cremoně. Co je Kremona, v jaké zemi leží. Vyprávěla jsem, jak jsem měla na besedě na gymnáziu v Hradci v hotelu Alessandria Mistra Svěceného. Ukazoval nám několikero drahých starých houslí. Značky houslařů. Rovnou jsem vysvětlila, že takové drahé půjčené housle musí být pojištěny.
A u slova spisy ( z lat.) si odnesla informaci, jak se odkládá něco ad acta. A jak dřív nosili spisy, akta v kožené tašce, které se dnes říká jak?
- Aktovka.
- Ano, aktovka. A ty už si budeš pamatovat - spisy, latinsky acta, vzpomeneš si na to slovo od slova aktovka, protože ho znáš.
Takových slov jsme si rozebraly! Hotovo. Vyluštěno.
- To byla na ní těžká křížovka.
- Byla, ale měla tu nás. A za naší pomoci zdárně vše zvládla.
Honzík hned:
- Najdeme na tabletu nějakou dětskou.
- Žádný tablet!! Říkám ŽÁDNÝ TABLET!! Proč si myslíš, že jsem připravila noviny a obyčejnou tužku! Aby se chyby mohly vygumovat.
- Ale to babička nepotřebovala, protože je chytrá.
Smějeme se. Jj, žádný tablet, telefon, iPad, počítač, televizi. Ale společnost, vedení, konverzaci, rozvoj slovní zásoby.
Babka se projevila jako učitelka.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-10_S_kockami/
Petroušek rozdělává tyčinku pro Mourka. Vnučka krmí. Honzík vzpomíná, jak prý loni na V. vzadu v zahradě na prknech syčel. To já nevím. Ale vyháněli jsme ho. No, rok s rokem se sešel, Mourek u nás našel domov.
- Loni by tě ještě pošprkal.
Krásná nedělenka. Poměli jsme se. Poradovali. Potěšili. Vychovali. Péťa jede někam na kotelnu na otočku. Bere je s sebou.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-10_Uroda/
Jdu omrknout rajčata, okurky. Zalít. Joj, to je úroda! Ve středu přijedou už na skleník. Jestlipak ho budu umět obsluhovat? Zvládnu to? Proč ne? Napoleon Hill mě inspiruje: Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout."
Ještě poznámka. Dnes jsem si doktorku Carrie Madej pustila asi třikrát. Minulý týden se jí pokusili zabít. Njn, kdo nechce slyšet, ať si zacpe uši. Ale neuteče.
Dobrou noc!
P. S. Po napsání - zpráva z Itálie:
Miroslava Vitovska Irenko,už mnoho dní je v Římě, jeden požár za druhým???To co jsem se dozvěděla je,že hasičů je v Římě málo a požárů už tolik ,že museli požádat o posilu z jiných měst... Nikdy se zatím nic podobného nestalo ... ? Pokud se chceš mrknout na youtube na více těch požárů, stačí napsat " Roma incendi 2022". Jedno video mám i na své stránce.