Pátek třináctého. Všechno lítá, co peří má! Hory lítají! Lidé lítají! Mysl lítá! Hloupost lítá! - Ne, ta jen nadnáší své nositele. - Uspáno. My to zvládneme :-) Šikovný národ Čechů a Slováků.

Ráno. Půl sedmé. Jedu? Nejedu. Ale dnes - to bude! Modré nebe, slunce přes celou oblohu. No jo, ale co by tomu řekli lidi... Sarkofág. Druhý pokus - devět hodin. Slunce do toho pere. Měla jsem jet. Právě bych měla první jízdu za sebou. Jé - pozor na nemoc ABYCH KDYBYCH! Zahrada? Kolo? Práce? Všechno dohromady. Vyřizuji telefony. Objednávky na dálku. - Strašné dunění na obloze. Zítra bude zataženo? Do večera slunce vydrželo. Vítr sílil. 

Volá nájemnice. Mladá maminka. Trošku mě vyděsila. Co provedla? Prý, abych se to nedozvěděla nějak jinak. Leze to z ní jak z chlupaté deky. Něco zničila. Věnceslávek se postavil na gauči. Připálila jídlo. Vařicí hrnec hodila na podlahu. Propálila linoleum. A to je všechno? Jé, tak to nic. Přemýšlíme, jestli záplatu. Ne, rozhoduji se.

- Položíme nové lino se vzorem parket. Budete to mít pěkné. Řeknu Petrouškovi.

Hotovo. To je náš Věnceslávek z 22.8.19, jestli si dobře pamatuji datum...

Kolo. Hned mi vítr vytáhl slzy z očí. Ke klientce. S jídlem.

- Haló, haló, kde bydlíš? Nakonec se u tebe stavím. Až pojedu ze Dvora, budu spěchat.

Potkávám cestou baču s ovcemi. Seskakuji. Beran mě vyděsil svým bééé. 

- Jsem ještě v práci. Skáču do auta. Sejdeme se v naší ulici.

Jsem ve správné ulici. Aha, vidím její auto. Stříbrné.

- Už tě vidíííím!!

Vypínám telefon. Projelo stříbrné auto. Řídí ho chlap. Volám znovu. Řehtá se. Kde prý jsem ji viděla. Ze své uličky také toho chlapa ve stříbrném autě zahlédla. - Je krásná. Elegantní. Štíhlounká kdysi přišla a jde se mnou už v září - kolik? Pět let? Vyloženě si naši výživu užívá. Pochvaluje. Svědčí jí. Konec konců - komu ne?

Vracím se zpátky. Vytlápnu prudký kopec. Bez zadýchání. Jedu okolo krásky z první republiky. Nemám čas si ji vyfotit z ulice. Vila s modrými obroučkami od brýlí. Bože, jak je nádherná. Letos jsem si ji ani jednou nevyfotila ze zdola z luk. Sedám do auta. Tašku zboží. Mám sraz s klientkou. Ve Dvoře. 75 let. Vypadá bezvadně. Už mi ani nevolá, kde jsem. Mám deset minut zpoždění. Ještě že na hodinách v autě mohu odečítat od reálného času šest minut. Ty tam mám nastavené k dobru. Už čeká na smluveném místě. Nakupuje za necelých osm tisíc. Vitamíny příchuti zdravého jídla, multivlákninový nápoj, protein - nejkvalitnější na světě, bylinný koncentrát, guaranu... Nakupuje na dva tři měsíce.... Kousek ji přibližuji Dvorem k domovu. Někdy mi vyzvedá u Rymera vykuřovadla. Mám ji ráda. Na kruháči vyskakuje. No, leze z auta. :-) Už, už jede autobus. Rychle, rychle!

Že bych se stavila ve vánočních ozdobách? Nic nechci. Ve čtrnáct mám skyp s mamkou. Domů tak patnáct minut. Nedalo mi to. Přistávám u družstva. Zamčeno. Zvoním na prodejnu. Když už jsem zazvonila, musím nakoupit; beru zajíčky, vajíčka. Bude koleda, třeba se budou hodit dětem. Už mi volají z DD. Ještě prosím deset minut.

- Paní Hrobská, o skyp projevili zájem i ostatní rodinní příslušníci.

- A tak ho doufám nainstalujete do telefonů, do dalších ntb. Přece na sto lidí nebudete mít jeden ntb.

Prý to nejde z bezpečnostních důvodů... Bóže, bóže. Mám skyp v ntb, v tabletech novém i starém, v PC, v ntb. Všude ho mám po ruce. Všechna zařízení vyzvánějí naráz. Na jednom přijmu hovor, ostatní utichnou.

Uháním zadem. Zapínám data v telefonu. Mluvím s maminkou. Ukazuji ji stavbu dálnice. Semafory v poli před Jaří. Maminka se dobře orientuje. Jsem šťastná. Doma. Parkuji.

- Jdeme luštit?

Doděláváme křížovku ze včera. Víc jich nemám. Všechny křížovkové knihy jsou u mamky.

- Mami, dnes je pátek třináctého. Jaké datum bude za dva dny.

- No když je dnes - kolikátého jsi říkala?

- Třináctého.

- Tak to bude patnáctého března.

- A co je to za datum?

- To sem vtrhla německá vojska.

- Co vám říkal pan učitel?

- Děti, nezapomeňte na tenhle den!

V řeči maličko zadrhává, ale mluví. Přerušujeme se. Paní koordinátorka ochotně přibíhá na zavolání. Spojuje nás. Je maminkovatá.

Jedeme druhý týden bez dotyků. Týden bez komunikace. Teď dva dny víkendu bez kontaktu. Pane řediteli, jste tak chudý DD, že nemáte jeden ntb nebo počítač k dispozici právě pro tyto případy? A konec konců pro lidi, kteří jezdí z daleka, aby si mohli, pokud jejich blízcí mluví, popovídat se svými? Poněkud trapné, že? To vám stát dodává tak málo? Je to nadlidský výkon mít k dispozici ntb na víkend a na popracovní dobu úředníka? Zájemců bude naskakovat, protože chodí číst moje počtení; budou se inspirovat, takže nic? Jako s jedním ntb moc muziky neuděláte. Mám pravdu? Mýlím se? Zas otravuji, že?

Koukám do diáře. Hledám místo v pondělí. Musím se směstnat do pracovní doby a do svého rozvrhu.

- No, ale poradu budeme mít až v pondělí.

- Ano, předběžně si píšu na pondělí na půl jednou?

- To nestihnou, budou ještě krmit.

- Ok, tak třináctá?

Já se hlásím, já si to vymyslím, já budu stát opodál? To ne.

Loučíme se. Přeju pečovatelkám i všem!! hodně zdraví, zdar a sílu!! Dík za obětavost!! Jedna síla by se tu uživila na obsluhu počítače, že?

S Lindou hovoříme o krákoraviru a vtipu o něm na vývěsní tabuli u hospody. Otevřeno do dvaceti. Vir chodí v noci. Prymula snad prý má pravdu - lidé se pod vlivem alkoholu nekontrolují.

Poslouchám dva podobné vzkazy neteří - mladých žen z Itálie. Abychom byli opatrní. Njn. Tam nemají ventilační jednotky. Mají to jak na válečném poli. Dají ho mladému. Starý se udusí. Západní dravci náš vzor! Pche! My jsme na tom pořád ještě lépe!!!

Zajímavé, že neukázněný poradce prezidenta roznášel nemoc po hospodách po Pze. Už leží na JIPu. Dopustil se trestného činu. Kde má vláda brát u nás peníze? Z pokut. Z drakonických pokut pro ovčany. Z drakonických pokut! A Nejedlý si chodil beztrestně po Pze, už je na JIPu!! Jemu tu drakonickou pokutu nedají? Njn, Farma zvířat. Jsme si rovni. ale někteří z nás jsou si rovnější. 

Usínám na deset minut únavou.

- Jo, já ji tam pošlu.

Petroušek mluví o mně?

- Běž do zahrady, chce tě pan V. Asi bude sázet stromy nebo kytky.

Oblékám se. Za plotem pan nájemce areálu. A náš soused. Zvětšuje se a zvětšuje. Nafukuje se. Mají tři holčičky. Dům jsme situovali na jejich stranu. Mezitím túje vyrostly. Dokonale nás izolují. V létě pokřikuji přes plot, slyším-li je u bazénu. Jen se zdravíme. Za menších tújí jsme se víc bavili. Sejde z očí... Na druhou stranu máme skvělé sousedy. Jenže se nám tam vtlačí dům. Sebere nám slunce... Chjo. Nemyslet. Mám možnost nesouhlasit. Dělat ofuky. Je mi to hloupé. Druhým sousedům jsme povolili přístavbu. A přestal fungovat internet. Za dobrotu na žebrotu... Jak jsem se natrápila! Pořád jsme něco platili. Když už vyměnili zcela všechno, kabely, skříňky, bezohledně nám pomotali kabely v centrále na půdě, tak by možná vyměnili celý dům. V signálu stál dům našich sousedů... Povolili jsme jim to. Uškodilo nám to. Vyměnili jsme dodavatele.

- Paní Hrobská, vadilo by vám kdyby soused navezl tady hlínu ze skleníku?

- Nevadilo. Ale vadí mi, že jste sem nechal navézt náklaďáky odpadu. Na dně hradebního příkopu leží pneumatiky a binec. Nevyčistili jste to. Tady byla krásná jáma. Nádherná.  Rostla v ní přepychová jabloň, černé bezy. Byli jsme odkloněni od vašeho areálu. Tedy souhlasím, ale sousede, vyberete tady ty kameny.

Nebudu dělat na cizím. Doma dělám za večeři.

To je drzoun. Kdyby řekl:

Jo, zavolám holky, aby zhubly a pomohly mi s kameny. Práce přece šlechtí! 

- Paní Hrobská, víte co je na dně za binec?

- Vím. Víte co? Já vám to tu vyčistím. Dělám objednávku, za deset minut jsem tu.

- No, já začnu zítra brzy ráno.

- Zítra brzy ráno se napojuji na školení.

Než bych s hloupým nabyla, raději s chytrým tratím. Jdu dokončit objednávku, než zavřou hranice. Oblékám se. Utíkám ven.

- Peťuš, jdu do zahrady. Prosím tě, pojď mi otevřít branku ze zahrady.

Okopávám rašící pažitku. Hledám v ní zamaskovanou travičku. Vytahuji kořeny pýru. Vsazuji květináč ořezané pažitky. Libeček ještě nevystrkuje výhonky. Snad vyleze. Sibiřská cibule obrazila. Petrželka se snaží. Medvědí česnek se dere na slunce. Beru kolečko, krumpáč. Sbírám cihly, kameny, porobetonové hnusy - jak se sem dostaly!? Hezké kameny si házím do zahrady. Jeden z nich jakoby bručel, ať ho nezvedám. Nono, kamaráde, stěhuješ se! Ostatní se radují. Budou v společenství. Bude to radostnější. :-) 

Dřu se - jedno kolečko, druhé, třetí, čtvrté. Svážím na jednu hromadu. Mladí nemohou, staří musí. Zajímavé je, že začne zítra, ale už tu je složených asi deset, dvacet koleček drnů. Žádná černozem. No, nic. Nedivím se. Nepřemýšlím. Jen se raduji. Jsem zdravá. Mám sílu. Světe, vlez mi na hrb!

- Pojď už domů. Vykašli se na to.

- Peťuš, tady je potřeba vykopat šípek. Podívej, jak vrostl do plotu. Chytá mě za bundu.

Doma. V teploučku. 

- A je to tady! Zakázali lyžařské areály!

- Óóó, tak to jsem dnes prošustrovala poslední příležitost. Mohla jsem se vozit sama po stráni na sluníčku.

- Tak to jdeme uklidit prkna.

Zdvihám se. Sezona právě skončila. Přilbu ukládám do krabice. Chránič páteře do obalu. Vynášíme boty, hůlky, lyže.

- Peťuš, a vypni lyže.

- Jako vždycky.

- No, právě že ne. Letos jsem se nazouvala poprvé do lyží a už byly zapnuté. Jak rychle to uklízíš! Jak radostně!

- Jak radostně?

- Vždyť jsi byl jen jednou.

- Nebude nám to hyzdit zahradu. Makat budeme! Je jaro. Nabijeme se na slunci.

- No, já na rozdíl od tebe jsem se už na zahradě nabíjela a lyžovala jsem taky. :-) 

- Ty seš placený provokatér. Péťo, makej!

Řehtám se. Řehtám se s ním jednatřicátý rok. Je rozkošný, když o sobě hovoří v er formě. Ale je legrační, když hovoří přímo k sobě. Třeba:

- Péťo, zachovej klid. To je řízená provokace. Nenechej se vyprovokovat. Je jich na tebe hodně. Mlč!

To když na něj jsme dvě nebo tři. :-) 

Hotovo. Plánovali krizi. Lámala jsem si hlavu, jak to udělají. Ani ve snu mě nenapadlo, že vypustí chřipku. Ano, i se ztrátami na životech. To jsem někde asi před šesti lety četla. NWO uvedou v život. Ale padne s pádem eura. Bude to stá lidské životy. Přemýšlela jsem - jako jak!? - Co na nás chystají dál? Co běží na pozadí? Proč nám cpou před oči statistiky nemocných a mrtvých?! Zastavil se svět. Náš. Uspali pozvolna v etapách naši zem. Líbí se mi, že nečekali, co řekne Huston. Ale nějak okatě to tu směřuje k pádu EU. Příliš okatě. Divné. Dnes jsem četla zamyšlení. Jak obnovit R-U. Jsme krmelcem EU. A byli jsme krmelcem R-U.  Nejprůmyslovější země celé monarchie. Používali nás jako futr kanon a krmelec... Naši hoši - nejlepší námořníci na válečných křižnících v Jugo. Nechtěli, báli se moře, neuměli plavat. Ale jejich znalosti, dovednosti - šikovné české ruce a hlavy se na lodích císařpánovi setsakramentsky hodily...

Necháme se překvapit. Tenhle klídek mi vyhovuje. Zavřené hranice. Lidi - doma. Žádná fitka, bazény, lyžovačky... Klid. 

My to zvládneme. Myslím na lásku, na zdraví lidí i své, na štěstí, na prvňáčky, aby zvládli své první tahy nových písmenek bez paní učitelky pod vedením maminky. Myslím na naše lidi, aby se stihli vrátit domů z ciziny. Myslím na nemocné - aby to udýchali. Na soudržnost národa. Na brzký MÍR! Doufám!

Ještě se přihlásit na ranní školení v Blavě. Ty vorle - nejde a nejde. Zvládnuto. Ještě objednávka pro mladičkou farma studentku. Než ke mně přišla - od prosince až koncem ledna. Stále byla nemocná. Vycpaná léky na psyché, na dýchání... Nyní si fouká polovičně. Cítí se skvěle. Na masáži jí hnuli páteří. Objednává z katalogu. No, a mám asi hotovo. :-) 

Cítila jsem se jak v povětří. Pěkně na nás foukají. Co chystají! Oni nevědí: Češi? Češi si poradí v každé situaci, v každé době, v každém režimu. Náš národ je národ šikovných lidí! Jen mnoho z nich se stalo vychytralými, vyčůranými. Taky jich hodně zhlouplo. To se napraví!

Dobrou noc.!