Všechno zvládneš, všechno na světě, protože to máš v plánu duše

Středa. Večer bude na XTV p. Holec komentovat dění světa. Jaký bude den? Drchá mě nesmyslnost. Nespravedlnost. Hloupost, omezenost. Vyvyšování. Úředník ve své pravomoci může omezovat lidi a lidská práva. Hlavně že je magistr. Ale v textu si klidně dovolí hrubku z páté třídy. Neschopný lékař může nechat svou neodborností umřít člověka. Totéž učitel – ovládá životy lidí. Pokud třeba kolega poukáže na neurvalost paní učitelky, dostane okamžitě výstrahu:

- Buď se srovnáš, nebo jdeš!

Takový malý neviditelný koncentráček. Ne, aby bábu pozvali na kobereček, na komisi, na vysvětlení, do ředitelny – to je jedno. A ne aby jí vysvětlili, že se k dětem má chovat hezky. Je vzorem. Ne. Po čuni dostane ta druhá, ta, která má děti ráda a vede je logicky, v řádu a s láskou. Chjo. Ode zdi ke zdi. Komenský tvrdil, že škola bez kázně jako mlýn bez vody. To ještě netušil, co vymyslí lidé v 21. století. Cochcárna vystřídána tabulkovým terorem. Chceš pít? Zapomeň. Až před vycházkou. Ano, to se děje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-08-dopoledne

Jedu na masáž. Vždycky se dozvím něco nového o svém těle. O energiích v něm. Loni 8.8. jsem se přebila na Sněžce. Vyjela jsem si na otevřenou vrcholící Lví bránu ke hvězdám v nejmagičtější okamžik roku na vysoký kopec; zbožňuji ho, hledám očima v celém našem kraji. I dnes jsem si ji vyfotila. Nádherná pyramidální tajemná hora. Viditelná i neviditelná. Pozorná i odpočívající na Obřím dolem. Mění podoby, nálady, vzhled, oblečení během roku. Svůj zimní hranostaj odložila. Sluníčko vypaluje sníh. V Lví bráně loňského srpna v otevřeném kosmickém portálu ve znamení lva, kdy se Země zarovnávala se Síriem, kdy došlo k energetickému spojení mezi námi a vyššími dimenzemi vědomí – jsem nahoře meditovala. Hora mě vzala do kamenné náruče. Cítila jsem se v bezpečí. Znala mě. Věděla o mně. Po sestupu jsem cítila únavu z přemíry energie. Nezdravě moc. Snažila jsem se ji pustit do země. Ještě v ten večer jsem zajela na nečekanou masáž. 

- No jo, ono jí nestačí Lví Brána! Ona si vyleze na nejvyšší vrchol v okolí.

Lví brána není jen "ezoterický termín". Je to portál hluboké transformace. Energie tohoto dne zesiluje schopnost manifestace, zvyšuje naši intuici, vědomí, odvahu i tvořivost. Nese v sobě lví sílu – odvahu jít za tím, co nás skutečně volá.

Od toho měsíce vždycky slyším masérku, že se mi v těle změnily energie. Změnila jsem se. Přerod. Pouštění nepotřebných vztahů, obejmutí s lidmi, kteří jsou ve stejné rodině duší. Emocionální uvolnění a léčení starých zranění, hlavně z dětství a minulých vztahů. Až po odchodu některých lidí okolo mě si uvědomuji magnetickou přitažlivost. Ptám se masérky:

- Jak je to možné, že jsem za svou drahou, nejdražší maminkou takhle nefňukala?

- Dali ti příležitost několik let ji vyprovázet.

Ajo, pravda. Před dvaceti lety jsem bavila Boha starostí, co uděláme, pokud maminka v domečku usne navždy. Chceš-li pobavit Pána Boha, svěř se mu se svými plány. Dodávám a myšlenkami, obavami, starostmi. Stejně k tobě přijde jen to, co ti patří. Všechno zvládneš, máš to v plánu. Harmonie ducha, duše, těla. Vždyť já jsem mamince byla poslední dekádu den co den na blízku. Poslouchala jsem její vyprávění. Ukládala ho do mysli. O Mařce Kuřetové a hajným Kuřetovi, Milce Holubové, jak se chová koza na ledě, o babičce Jůlince, jak to bylo s její známostí se strejdou Dvořákem, alias pravým dědou. A co po narození mamky… O škole, o učitelce Nečesané a řídícím Kyzlichovi... Slyšela jsem její košilaté říkanky, které jsem od ní nikdy neslyšela. A Drahuška si je pamatovala... Jak to jen bylo s těmi okurkami? Jirka Pirka šel za dvírka na okurky chc. A dál si to nepamatuji. Drahuška by mi napověděla. Nebo mamka. 

Na zádech baňky. Masíruje mi ručénky. Tělo se otřásá vzlyky… Co se to děje?

- Jen breč, jen to pusť.

Jde mi to samo. A to už jsem myslela, že jsem vybrečená.

- Prosím tě, kapesník. Mám ucpaný nos.

Co se děje s tělem? Stává se mi, že při masáži brečím. Něco se vyplavuje. Ale takhle? Co to bylo?

- Čtrnáct dnů jsem docela intenzivně cítila levou achilovku.

- Máš ji malinko nepatrně oteklou.

- Už jsem si ji včera v bazénu masírovala. Používám Zepter světlo. Zapper frekvence. Pomáhá to. Cítím vzadu na stehně zbytek po křeči.

- Ano. Pouštíš vztahy. Je to stále levá strana. Rovnáš to. Zbavuješ se nepotřebností. Pouštíš lidi...

V hlavě si opakuji o Lví bráně.

- A včera mě začalo bolet levé rameno.

- Levá strana. Vztahy. Měkneš. Na to nejsou u tebe lidi zvyklí. Úplně ses změnila.

To mi říká od srpna. Do kdy se budu měnit? Já ani nechci. Divné. I když jsem přesvědčena, že to je od výstelek "boty Hanák", rovná se držení těla, přesto – jak to, že levá strana…

Před čtrnácti dny mi jedna paní řekla, že jsem se naprosto změnila. Že jsem jiná. A že při obejmutí mám dvě srdce. 

Proč cvičení s odchodem duší, které mě měly v oblibě? To jsou věci. Jedu domů. Nechce se mi mluvit. Stavuji se v Lidlu. Jdu sama obchodem. Zpracovávám informace. Rovnám si je.

Jak to bylo tehdy s těmi obdobími? Pamatuji si, že pro děti v MŠ je nejlepší učitelka v období dřeva…

Hledám. AI něco sesmoilila:

Zde je obecné rozdělení:

1. Období Dřeva (Jaro / Růst): 0–14 let

Toto období je charakterizováno rychlým růstem, učením se a vývojem.

• 0–7 let (Dětství/Voda-Dřevo): Období základů, formování těla, učení se chůzi a řeči. Dítě se učí nápodobou.
• 7–14 let (Období Dřeva/Růst): Rychlý růst, výměna zubů, rozvoj paměti, představivosti a začátek školní docházky. Energie jara a rozpínavosti. [1, 2]

2. Období Ohně (Léto / Vášeň): 14–21 let

• 14–21 let (Puberta/Dospívání): Čas intenzivních změn, rozvoj emocí, sebevědomí a hledání vlastní identity. "Oheň" představuje intenzitu, vášeň a sociální interakce. [1, 2]

3. Období Země (Pozdní léto / Stabilita): 21–35 let

• 21–28 let a 28–35 let (Raná dospělost): Toto období je spjato s budováním stability, kariéry, rodiny. Je to doba "uzemnění", hledání rovnováhy a praktického uplatnění v životě. [1, 2]

4. Období Kovu (Podzim / Sklizeň): 35–49 let

• 35–42 let a 42–49 let (Střední věk): Čas "sklizně" životních zkušeností. Člověk by měl být stabilní, schopný hlubší introspekce a hodnocení hodnot. Důraz na kvalitu, vnitřní sílu a imunitu. [1, 2]

5. Období Vody (Zima / Moudrost): 49+ let

• 49–56 let a dále (Zralost/Moudrost): Čas inspirace, předávání zkušeností, duchovního rozvoje a introspekce. Voda představuje hloubku, intuici a uzavírání životních cyklů. [1]

Hlavní milníky podle Rudolfa Steinera:

• 0–7 let: Rozvoj fyzického těla.
• 7–14 let: Rozvoj citového života a představivosti.
• 14–21 let: Rozvoj intelektu a samostatného úsudku. [1]

Každých sedm let se říká, že člověk projde kompletní obměnou buněk a změní se jeho mentální nastavení.

Není to vončo, ale nějak tak… Ono se to může za život opakovat. Já už jedu desátou sedmiletku. Kov není pro člověka ideál. Nemáme jíst kovovým příborem. Kov jsou zbraně. Ale dřevo! To je nejlepší období pro děti a učitelku…

Dnes jsem vyslechla závažnou informaci. V moderní školce se děti nesmějí napít, když mají žízeň. Je to školka, která má vše tabulkově. Berou děti od dva a půl roku. K napití používají pítka. Dospělý se možná umí pítkem osvěžit. Ale malé dítě si jen smočí jazýček.

- Můžeš pít ve školce, když chceš?

- Ne. Musím si dovolit.

- A pak můžeš?

- Někdy řekne paní učitelka, teď ne, až před vycházkou. Někdy mi dovolí napít se z pítka. A někdy nesmím.

Tak to je bomba. Já před cestou naopak nepiju. Z pochopitelných důvodů.

Četla jsem na FB:

Někde pořádali pro děti a rodiče dětské hry. S pohoštěním. Zdarma. Vstupné dobrovolné. Výborná akce. Rozvíjí smysly, socializaci, seznamuje lidi. Přišla maminka s dvěma dětmi.

- Na, tady máš padesátikorunu. Dej ji na talířek.

Jedno z dětí se otočilo na maminku:

- Já ji nechci dát. Chci si ji nechat.

Předčítám to Petrouškovi.

- A už by dostal na pr.

- Peťuš, to bychom byli označení za tmáře. To bylo v temných dobách. Dnes je vše zalité světlem. Žádné tresty. Žádné povinnosti. Dítě středem všeho. Středobod žití. Tuhle jsem četla článek, že rodiče se svých dětí bojí. Ale to se určitě někdo upsal. Vždyť děti jsou uvědomělé, rozumné a rozkošné.

- A víš, co udělala maminka při odchodu? Potají, aby froc nevěděl, na talířek položila jinou padesátikorunu. To je výchova, viď?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-08-prekrasa

Odpoledne běžím městem. Kochám se. Pociťuji radost. Jj, chodit a vychodit smutky. Fotím si krásku s modrými obroučkami od brýlí. Drahušce se vila taky moc líbila. Je překrásná. Obyčejnou stavbu ozvláštňují okénka. To se architektovi moc povedlo. 

Na počítači mám stále Drahuščino krásné parte. Září. Fotka překrásná. Dívám se na ni. Ale už bez slz. Asi jsem smutek nechala dopoledne na masáži. Motto na parte: Kdo miloval, ten nezapomněl. Kdo miloval, ten v srdci zůstává.

Dodávám: Navždycky. Mám je tam všechny.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-08-do-knihovny-na-titulaturu

Petrouškovi mixuji sportovní výživu, nápoj. Odjíždí na zápas. A já do knihovny. Na dr. Maška o titulaturách ve šlechtických rodech.

Ale to mě tedy hodně zaujalo. Nádherné. Krásné. Zajímavé. Kdy vaše jasnosti, kdy vaše excelence, vaše blahorodí, kdo je víc hrabě, baron, vévoda. Kde je základ – rytíř, zeman, svobodný pán. Raduji se, že jsem se vypravila.

Zajímavost z našich Ratibořic a náchodského zámku:

Princ Vilém ze Schaumburg-Lippe -  knížecí princ. Byl oslovován Jeho jasnosti. 

Manželka princezna Batildis - vévodská princezna. Byla oslovována Její výsosti. 

Ona byla výš v titulatuře. Služebnictvo muselo oslovování ovládat. 

Utíkám od knihovny k parkovišti. U cesty dávám přednost autům. Pán od volantu mi kyne, abych přešla.

Ukláním se hlavou, zběsile utíkám na druhou stranu, abych nezdržovala. Stáhnul na mé úrovni okýnko. Hezká tvář. Slunečná.

- Já bych vás nezajel, nebojte se.

- Jste hodný! Děkuji. Utíkám k autu.

Klakson. Co mi to má ukázat? Nějaký netrpělivý řidič ho popohání ke zrychlení. A pán zastavuje kousek přede mnou. Už jsem u své Kugy. Opatrně vyjíždím. Nízké oslňující sluníčko mě nutí k opatrnosti. Hotovo. Jedu. Na úrovni pána stahuji okénko. Pronáší ke mně vlídná slova. Směje se. Vyměňujeme pár vět. Milé. To jsem nečekala. Děkuji.

Kočky jak tygři čekají. Mourek zvenku. Žofka z křesílka.

- Dělej, máme hlad. Potřebujeme zas běžet.

- Jo, kočky, počkejte, už, už.

Kladu na misky maso. Mourek s chutí povečeřel. Už ho opustilo období nažer se na doby, kdy nebude. Ví, že u nás bude vždycky. Nechal klíďo píďo tři čmírka masa. Usmívám se. Koza Žofka přivoněla, poděkovala, že až později. Pouštím je ven.

Petroušek přijel.

- Vyhráls?

- Vyhrál.

- Peťuš, když jsem dnes běžela z knihovny po cestičce vedle hřiště, napadlo mě:

- Už nikdy mě tu ve tmě neosloví Josífek – Irenko, seš to ty?

Chjo.

On se svět zas vrátí do příjemné podoby. Drahuško, mám tě v srdci u ostatních, kteří jsou už v klidu, splnili, odešli…

Poslouchám Zdeňka Kedroutka na TV Šalingrad. Napojuji se na XTV. P. Holec seká svými trefnými komenty. Karol v pondělí. Holec ve středu.

https://www.youtube.com/watch?v=0pAd4ywZVnU

Z dotazů a poznámek:

- Dobrý večer, "umělci" by se měli podívat na umění do Ostravy do divadla Mír. Tam by zjistili, že když se dělá kultura taková, jakou diváci chtějí, je možné provozovat i soukromé divadlo bez veřejných peněz.

P. Holec děkuje – prý by tam nahnal všechny, ať se tam podívají. Má respekt. Nemá nic proti umění, ale je proti nárokovému a dotačnímu umění. My musíme platit, aby oni si mohli dělat, co oni chtějí.

- Šumavský vlk: Jak konstatoval Ivan Hofman – novináře už nebaví dělat novinařinu, chtějí dělat politiku.

- Jasně, to už dlouho. Je to tak. To je výstižný. Chtějí být součástí politiky. Nechtějí se účastnit voleb. To je náročný. Nechtějí mít politickou zodpovědnost. Ale chtějí být součástí politiky a podílet se na politice jako zaměstnanci médií.

Deep state v podání Hnutí Duha, Dětí Země, Greenpiss a Člověka v Plísni si nezaslouží ani korunu z daní..

Ano. Souhlasím.

Pan Holec se rozjel:

- Ústavní pučista Petr Pavel stíhá denně Andreje Babiše. Je premiérem, má jiné povinnosti. Z Hradu mu dolů do Strakovky napsal dopis, že trvá na účasti… Že má nějaké právo podle Ústavy. To je fantastická ironie hodná Petra Pavla. Snaží se ignorovat Petra Macinku a jde přímo za premiérem. Ví, že kdyby náhodou premiér vyměknul a prohodil ho za ministra zahraničí, tak to bude potupa pro Petra Macinku. Ale Petr Macinka drží. Posílá do NATO jména, kdo tam bude… No, mohl by tam PePa jet jako fotograf a posílat fotky do Deníku N. Andrej Babiš řekl, že už je delegace hotová.

Pepa se nejmenováním Filipa Turka snaží vrážet klín mezi ANO a Motoristy. Podařilo se mu, že dotáhl pošlapání Ústavy. Filip Turek se na MŽp dostal jako zmocněnec… Chci věřit, že AB nepovolí a Petra Pavla nepustí na NATO. Vasil Bilak měl napsáno "nepouštět na saka". PePu nepouštět na NATO. Proč by nemohl jet kupříkladu za Berndtem Posseltem na motorce do Bavorska. Proč ne? Ale na NATO nepouštět. A Petr Macinka má pravdu, že je to ze strany prezidenta nedůstojné. Hrozí kompetenční žalobou. Ústavní soud je jeho. Najmenoval třináct soudců z patnácti včetně předsedy a dvou místopředsedů. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby řekli, že ho vláda má na summit pustit. Víme, že ústavní právníci umějí interpretovat Ústavu zcela opačně podle svých osobních politických preferencí… Jde jen o to, kdo je prezidentem… Díky Petru Pavlovi jsme se dozvěděli, že formulace v Ústavě prezident jmenuje na návrh premiéra ministra znamená i to, že prezident na návrh premiéra takového ministra nejmenuje. Vždycky je něco za něco. Tak nyní Petr Pavel sklízí přesně to, co zasel.

Souhlasím.

Tak jdu spát. Cítím zklidnění.

Dobrou noc!