Vykopali jsme brambory. Petroušek myslel, že půjdeme do trhu :-)

Večer. Dívám se za dnem, který právě skončil. Řehtám se.

Ráno jsem si mohla dospat. Petroušek v práci. Vstupuji do kuchyně. Otevírám dveře do zahrady. Okolo okna žíznivá čára. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-23-snidame

Žofka jde na snídani. Mourek se kodrcá za ní. Ví, že dostane. Petroušek jim nakrájel směsku hovězího a jater. Potajmu jsem včera koupila křídla, když nemají krky a kousililínek mletého hovězího.

- Kočky, to byste měly málo. Tajdle vám trošku přilepším kuřecím. A pocukruju vám to hovězí sekanou.

To byl švuňk. Žádné prošení, jestli si slečna Žofka dá hned, nebo až potom. Obě nechaly na mističce jen velký kloubek z křídla; ten jsem hned přestřihla a dostaly ho v dalším jídle. Dnes žádné miliskování. Žofka si jde obsadit Petrouškovo křesílko a bude zařezávat do odpoledne. Moureček si jde lehnout do koupelny na teplou dlažbu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2008-23-26-dat-ci-nedat

Potřebuji uvolnit prostor u dveří pracovny. Už si chcivyluxovat a položit koberec. Nosím z mého studia poslední várku oblečení do skříně v ložnici. Vyřazuji některé šaty. Přemýšlela jsem o nich už včera. Dlouhý svetr, který jsem dostala od Lindy a od Martina v době mého působení na gymnáziu. Mamčino sako. Krásné. Propracované. Kvalitní látka i ušití. No jo, jenže mamka ho nosila, když jsem chodila do školky. Fotím ho. Přemýšlím. Už bylo v pytli na charitu. Nakonec ne. Na rady - visí ve skříni. Dlouhý svetr jsem šoupla do bedny s podsedáky, s dekami… Bude se hodit.

Na papírku mám plno úkolů. Zkoumám, co nejdřív. Dáme tam hřbitov. Včera jsem dostala kvantum kytek. Odvezu nádherné karafiáty rodičům a Vitouškovi. Ostatní úkoly - maňana.

Poledne. Volá Petroušek.

- Ťuti, jedu na hřbitov.

Jistí si, aby byl oběd včas.

- Budu mít hlad. Ve dvě jsem doma. Cos´ to udělala s tím počasím?

- Něco se děje?

- Je zima.

Beru si vestičku, kterou mi dávno dávno ušila má kamarádka. Je na vyřazení do pytle. Nakonec na radu Petrouška jsem si ji ještě na chvíli nechala. Jako třeba na pár let. :-)  Zrovna dnes mě na hřbitov zahřála.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-23-u-rodicu-u-vitouska-martin-vesely

Jedu akátovou alejí ku hřbitovu. Nějak ty pařezy nevyměnili za nové stromy… Uvidíme. Cestou ku hrobu čtu náhrobek. Přesné označení vojáka v armádě – účetní poddůstojník první třídy c. a k. pěšího pluku zemské obrany v Zádru… Zemřel mlád. Třicet čtyři let.

Ubohé karafiáty z minulého týdne na hrobě přežily. Přesouvám je po zastřihnutí do sklenice s vodou. Do vázy zdobím hrob nádhernými poctivými karafiátovými květy. Vitouškův hrob taky. Kdepak by mě napadlo, když se narodil, že mu budu chodit na hrob svítit. Zastavuji se u desky na hřbitovní zdi. Tady odpočívá hoteliér Martin Veselý. Jeho hotel tvoří část náměstí B. N. Umřel 1820. To přišla zrovna na svět Božena Němcová. O Martinu Veselém píší spisovatelé z našeho kraje. Třeba Jirásek v překrásné kronice U nás. Když si v září 1837 Němcová v Malé Skalici v kostele řekla své ano s o sedmnáct let starším Josefem Němcem, hned v tom roce bydleli v Hotelu Veselý. Ale to už Martin dávno odpočíval tady na hřbitově. Proč o něm psali? Vážil po úmrtí 204 kg. V desce stolu měl vyříznutý půlkruh na objem břicha. Léto trávil v chladu sklepa. Formané se u něj zastavovali cestou z kraje a do kraje ne pro dobré pivo, ale aby viděli tlouštíka. Umřel mladý v 55 letech. Na hřbitov ho vezli na lafetě děla, protože vůz by ho neuvezl.

Obědváme venku. Pochutnáváme si na leču od včera. Pár blům do kompotu. A okurkový salát s rajčaty a cibulkou. Ten si já dojím až zítra.

- Půjdu na fotbal. Ale co kdybychom nejdřív šli vykopat řádek brambor? To bude stačit. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-23-micurinci

Jdeme na to. To byl kabaret! První řádek klasické broky. Jako každý rok. Největší byly staré vykopané brambory.

- Peťuš, tak dáme i ten druhý. To je pomalu jednou do hrnce.

Kope druhý řádek. Máme očekávání. A nic. Pod jednu rostlinou – překvápko.

- Jé, tady je úroda! Peťuš! Největší brambora, kterou jsme kdy vypěstovali. No ta je obrovská. Ale jediná.

Pod další rostlinou zas broky. Řehtám se. Zbývá třetí řádek.

- To už dáme i ten třetí.

- Jak to, že jsme taková kopyta, Peťuš!

Máme ani ne kbelík ze tří řádků. Péťa suše poznamenal:

- Jsem si myslel, že půjdeme do trhu.

- Ale víš co? Říkal Jirka, že má brambory nějak taky pokažené a že je nemůže ani nabídnout.

Odjíždí. Jdu si sednout do křesla. Usínám.

Telefon. Ředitelka Theatrum Kuks. Ješiši, ne, nic nepotřebuji. Aha. Volala jsem? Ne, nevolala. Pak posílám SMS. Ano, omylem jsem zmáčkla asi ve spaní nějak telefon. To bylo rozloučení s letošním Theatrum. Na dnešek jsem v diáři ještě měla několik bodů. Už jsem nikam nejela. Únava materiálu. :-)

Je mi zima. Jdu na novou lavičku od Lindy na sluníčko. Péťa je tu z fotbalu. Minule vyhrál druhou cenu – půllitr. Dnes přinesl krásnou kalkulačku:

- Já jsem zase vyhrál. Podívej se. Mně Podolník říkal:

- Ty jak někde vlezeš, hned vyhraješ. Pamatuješ, jak jsem vyhrál u kaprů basu piv?

- No pamatuju. To je tak tři roky.

Jde kočkám do chaloupky nakrájet maso. Přesunuji se zas pod slunečník. Nabalená vestou, kterou jsem chtěla vyhodit a dlouhým svetrem, který měl taky skončit v pytli na charitu.

- Smím si tu na chvilku sednout a jednu si zapálit? 

- Peťuš, zapal si. Budu ráda.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-23-radost

- Potkal jsem po padesáti letech spolužáka ze základní školy Jirku Šťastného. Hned se ke mně měl. Povídal, že jsme mu s bráchou na Karlově ve třetí třídě zachránili život. On tam omdlel. Tak jsme ho křísili. Jožan dělal tričkem průvan. Pak přijela dr. Jakubcová a poděkovala nám, že jsme mu zachránili život. Říká ti něco jméno Šťastný?

- Jasně. Edáček. Dorostový lékař. Ten mi v prváku napsal potvrzení, že nedoporučuje běhat delší trati. Podezření na stenosu aorty. Prý mi tělo vyrostlo rychleji než aorta. Ale on viděl, že nehcci běhat. Dělalo se mi slabě. To byl skvělý doktor. 

Jdu si přichystat na zítra jablíčka na jablečný ocet. Dnes už se mi nechce. Příprava je nejdůležitější. :-)

No bylo to tu k světu. Mám ještě hodně práce, ale už jen takové lehké… Vyrovnat si své šmuky. Na chodbě pověsit dekorace. A tak. To je už brnkačka. Jsem šťastná. Buďte i vy.

Dobrou noc!