Výletní :-) suprovní

Brr. Bude půlnoc. Zima jak v psírně. Hotelový pokoj bez možnosti přítopu. Vysočina, krásná krajina. Chundelatá lesy. Ale ZIMA.

Jak jsem dnes začala? Před osmou. Neobvyklá hodina pro mě. Umýt vlasy. Chleba. V deset klient. Nádherné, přenádherné výsledky. Sedmdesát let. Zlepšil se v úbytku tuků - dvě a půl procenta. Metabolický věk pětapadesát - správně. Svaly o dvě a půl kila narostly. Spokojenost. Ještě má před sebou cestu...

Před jedenáctou volám do DD. Prosím, jestli by maminku svezli dolů. Za pět minut jsem tam.

- To teda nepůjde. Za pět minut.

- Já to asi stejně nestihnu. Za deset minut.

- To se musí projednat.

Šikana. Ty vorle - na druhém konci ta, co lže a zraňuje.

- Nic projednávat nemusíte. Paní inženýrka mi minulý týden volala, že mohu chodit po domluvě kdy chci, protože nechodím dovnitř. Počkám dole u výtahu. Jedu.

Zaklapla jsem telefon. Pocítila jsem zvůli moci od nikdoše. Chcápek si vyskakuje z kýble pod nohama, akorát nedoskočí do mé výšky.

Parkuji. Beru koš, kabelku, deku... Nečekám dlouho. Paní Iveta vychází z výtahu. Hezky se na mě usmívá.

- Nedala jsem jí čepici, asi ji má v prádelně.

- To neva. Je teplo. Mami, je ti zima?

- Beru maminku do altánku. Stavím ji na slunce. Teploučko. 

Od výtahu ještě volá pečovatelka dobrou zprávu:

- Jo, dnes jsem s maminou chodila.

- Tak to mockrát děkuji. A kolik ušla?

- Celou chodbu, jak tam sedáváte.

Raduji se. Divím se, jak to zvládla. Prý když je unavená, má za sebou vozík. Může si sednout. Jsem vděčná. Děkuji. Snad se vše vrací do normálního chodu. Jsme domluveny, že přijede pro mamku než začnou servírovat, abych nezasahovala do oběda.

Nabízím mamince štrúdl - z rebarbory. Prý kyselé. Kření se. OK. Chápu. Jsme zvyklí skoro bez cukru. Sladím sousto. To už jí chutná lépe. Jahody. Neopovrhuje. Namáčím zlehka do cukru. Natrhala jsem jí černé třešně. Ty nejsladší. Luštíme křížovku z regionálního plátku. Koukám, koukám, jak se studenti zapojili do práce v době krákoránviru. Prý do nemocnic, sociálních zařízení. Jj, slyšela jsem, že kraj nabízel svým zařízením pomoc. Ale náš pan vedoucí umí jen skuhrat, jak neměl lidi, jak byli na OČR. Skuhrat umí každý, ale řídit, ujmout se manažování, to už vyžaduje opravdu čistou duši, která chce všechno nejlepší pro své klienty... Co nadělám.

Už vím, proč nemám ráda ještěry. 

Maminka unavená životem. Už se jí to tu zdá dlouhé. Chtěla by odejít.

- Mamko, máš svobodu. Jen nevím, jestli to zvládnu.

Držím ji za ruku. Opájí se sluníčkem. Chce odejít, přitom se vystavuje životodárné energii... Nechám to na jejím rozhodnutí. (Takhle si to říkám od chvíle, kdy si zlomila nohu. Myslím to vážně?)

Třešně, jahody, meruňky... To bude štítná žláza pracovat. Potřebuje dovitamínovat... Koupila jsem mamince multivitamin pro ženy. Z lékařského školení je mi známo, že štítné žlázy se u nás léčí, umrtvují letroxy, euthyroxy... Vyřazují se... Jak je tělo nedovyživeno, jsou nedovyživeny i jednotlivé orgány...

Už je tu paní Iveta. Pusinkuji.

- Mami, zítra přijede Linda. V sobotu Iva. V neděli Linda. A pak už tu budu zase já.

Maminka moje. Jak ji pusinkuji, shodila jsem jí třešňovou náušnici... Slyším od výtahu:

- Počkejte, já vám ji navléknu na ucho...

Frčím pro homeopatika - na dráhu jater. Už mě nerozhodí ani sebevětší bulík.

Natrhat třešně s sebou. Nové brambory s kuřecími játry a zeleninou na páře. Vybíhám zkontrolovat zahradu. Vyvazuji rajčata. Zalévám. Čtyři zmírající sazenice - kam je píchnout? Dvě a dvě pod strom. Dvě okurky nikdo nesežral. Asi tu byly tři. Zbyl tady ohlodaný pahýl. Hlemýžď se připlazil na raut. Počkej, já tě nasolím, šmejde! Se mnou si není radno zahrávat.

Srazilo se mi kravské mléko. To se mi ještě nestalo. Lívance. Rozpaluji pánvičku s domácím sádlem. Odbíhám natrhat třešně. Mám balit. Jedeme na víkend. Smluvili jsme se s kolegy z Herbalife. Už je tu Petroušek. Servíruji. ¨

- Kde máš ty?

- Vzala jsem si lívanec. 

Na půdu pro nový kufr. Ještě jsem ho neměla. Používám menší, vložený v něm... Plním, snáším, rovnám... Cítím napětí. Včera jsem na otázku, kdy vyjedeme, odpověděla šikovně, že neumím odpovědět. Cítím, že už by jel... 

Péťa postupně odnáší tašky do auta. Už už jedeme.

- Peťuš, já jsem zapomněla zaplatit zdravotní.

- Tak si ho ještě zaplať... Je po termínu. 

Snaží se hrát, že  je klidný. Mám dojem, že si říká: 

- Proč to nezaplatila dřív?'

Běžím k počítači. Odesílám platbu. Můj loďák už je v autě. Ještě jsem si vzpomněla! Štěteček na tváře. Kartáček mezi zuby. Krém na ruce...

Auto už je před domem. Zasouvám proprietky do taštiček v kufru.

Jedeme. Dvě hodinky zpoždění. Co to je proti věčnosti! Navigace hlásí vozidla na okraji cesty, radary, hlídky, havárie... Kde se cesta zužuje, Peťulka se poctivě zařazuje. Okolo nás se hrnou vozidla, aby co nejvíc urvala...

- Podívej se! Co si pomůžou? Teď bych je nepustil.

- Já bych tam taky jela. Byla bych rychlejší.

- Tak bych tě támhle zastavil a dal bych ti facku.

Řehtám se.

- Peťuš, vždyť jsi mě za jednatřicet let neuhodil!

Smějeme se. Té virtuální facce. 

- Ťuti, vybral sis mě právě pro mou extravaganci. Tak se raduj, že bych tě předjela...

Podobná situace. Znovu se mračí. Znovu ho dráždím, že bych taky uháněla, co by to dalo. Pak se zlobil, že v zipu předjížděči zpomalovali provoz...

Vysočina. Nádherná krajina s chundelatými poli, loukami, lesy... Telefonuje klient. Vyřizuji. Telefonujeme Petrouškovu strejčínkovi. Máme se nesmírně moc rádi. Padli jsme si kdysi do oka. Jemu před měsícem vyměnili jedno oko, před týdnem druhé.

- Irenko, teď dobře vidím mladé holky.

- Tak to jsem moc ráda! :-)

Volá Linda.

- Hele, potřebuju vědět, kudy.

Končíme. Blížíme se k cíli. Už sleduji navigaci. Nové Město na Moravě.

- Peťuš, tady jsi měl na té tribuně sedět. Vrátili peníze za vstupenky?

- Ne, prý na to mají rok. Čekají na dotaci.

Jedeme uzoučkou asfaltkou. Hledáme ukazatel. Loni jsme tu bydleli přes rybník. Přijeli jsme právě včas. Beru jen kabelku. Jdu do hotelu. Už nás zblýskli. Jdou nám od večeře naproti. Objímáme se.... Zdravíme. Radujeme se... Vracím se pro Petrouška. Jsme na konci světa. Jdeme večeřet... Ubytujeme se po večeři. Hovězí s nudlemi. Bramborový salát a řízek. Tohle nejím celý rok... Ale dobré. Jím malou porcičku... 

Scházíme se na terase. Přivezla jsem mísu lívanců. Marmeládu za studena. Na sobotu mám bochník chleba, sklenici křenu. Někdo přivezl víno z Moravy. Dětem i dospělým přišly vhod třešně. Moje marmeláda za studena sklidila úspěch.

Bude půlnoc. Jdeme spát.

- Tady je taková zima, že snad ani neusnu. Ráno nevstanu. 

- Peťuš, tak budeš ležet, půjdu na túru sama...

Snad se do rána zahřejeme. Snad se neprobereme jako dva rampouši.

Dobrou noc! :-)

Hlubokou! :-)