Výletní zimní krajinou

Ránko. Ráda dnes vstávám. Těším se na jízdu svou Kugou. První jízdy v prosinci jsem se moc obávala. Příliš velké auto. Moc. Ale teď se těším. Už ho mám malinko očicháno; i tak mě čeká ještě hodně fcí, ale koník běží pod mýma rukama a nohama. Kluše v souhře se mnou. Mění trysk v cval, občas chůzi, zase dovádivý cval. Neumím to vysvětlit. Rozumíme si. Vlníme stejně. Myslím, že Peugeot se mnou nebyl tak spjat. Přitom mi sloužil tolik let! Vím, že je mu u nového páníčka lépe. O Kugu se starám. Peugeota jsem nečistila. Vždycky se našel nějaký luxující dobrák; jasně – dva – Linda nebo Péťa – vždycky hartusili, že mám v autě binec. Šli, vyluxovali. Zatím luxuji. Pečuji. Hladím. Ladím. Děkuji.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-23-ranko

Kočeny snídají. Pijí. Kočkolitují. Žijí.

Včera mi Péťa - radar večer hlásil, že dnes nás čeká ledovatka. Varoval mě. Dala jsem si do hlavy, že okolo mě je spolehlivá cesta. A tak se stalo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-23-pracujeme

Ráno ještě dokončuji práci. Žofinka mi pomáhá. Skvělá úřednice. Jen trošku bordelaří. Dělá mi na stole ještě větší binec, než tam mám.

Půl jedenácté. Je čas. Jedu. Směr Trutnov. Hned za novým kruhovým objezdem – pořád je pro mě nový a bude navždycky, vždyť je v chodu teprve od září – tak za ním začíná šplhání do kopce. Bože, to je krása. Ojíněné stromy. Tady mrazil Mrazík svou berlou mrazilkou. Zvláštní. Na přední okno padají kapky. Teplota se mění od mínus jeden a půl do plus půl. Zas pod nulu. Na palubní desce se mění červená varovná vločka v oranžovou a zase červena. Tink. Změna. Tink. Zase změna. Neděsím se. Jedu stále po bezpečné silnici. Bílá krása mě provází až do Trutnova. Tam jsem měla najít parkoviště U Studny. Druhý kruháč. Ne. Kufruji, kufruji. Zásilku nechám ležet na druhém konci města, kde už to znám. Jako jsem si tuhle očichala Dobrušku, dnes si víc a zas kousek víc očichávám horské město Trutnov. Je hezké. Myslela jsem, že historický střed je na náměstí s drakem. Jenže podjedeš viadukt a vjedeš do další části se starými domy. Možná – možná – jedna část byla česká a jedna německá. Nevím. Ale mají tu překrásné domy. Parkuji na konci ulice na křižovatce. Musím kousek doběhnout a ihned se vrátit zpět. Mise splněna. Jedu opatrně, prohlížím si, kudy jedu. Ukládám si obrazy do paměti. Waze mi pomáhá, ale já už vím, kudy se dát. Tady nahoru okolo kina Vesmír ven na kruháč a zpátky. Cestou se stavím ve Dvoře. Tam kino s univerzálním názve. Svět. Jako život. Ačkoli život je divadlo. Theatrum mundi. Taky odraz mého nitra jako v zrcadle.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-23-dk

Sjíždím z cesty na Dvůr. Myslím, že ji taky už znám. Aha, tady bych odbočila do Maštale v Huntířově. Tady místečko otočky v mlze v sobotu s Petrouškem. Spouštím se z kopce. Aha, tady hřbitov. Tady zahrádky. Kdybych tu někde odbočila do uzoučké uličky, přijela bych do malého domečku paní, která prodává vložky fy Boty Hanák. Ale já jedu dál, dál. Tady někde bydlela moje milá klientka Irenka. Často jsem ji sem vezla. Tady vystupovala. Před dvěma nebo třemi lety umřela po druhé dávce. Už měla předvolánku na třetí. Ach. Vzpomínám. Proč? – Ireno, tady zajeď k Bille. Místu našich schůzek s Irenkou. Klušu do papírnictví. Veliké. Prodavačky ochotné, milé. Chovají se prozákaznicky. Snaží se. Poznaly mě. Mě pozná každý. Blázna, který se řehtá, mluví, nebojí se. Kupuji lepicí papír. Sháním takový průhledný. Ten už nemají mnoho let. Všech pět se účastní hovoru, hledání. Opravdu milý obchod. 

- Ale jo, máme ho. Myslíte tenhle lepicí ze dvou stran?

- Ne, ne. Na co se používá?

- Když chcete něco někam a na něj nalepit.

Stojí 39 korun. Normální lepicí čtyři koruny. Průhledná lepicí folie stávávala čtyři, sedm, pak už cenový rozdíl nedostatkového zboží vyletěl do závratných výšek. Momentálně se drží na 39 korunách za arch. V papírnictví se mi moc líbí. Srdečno, ochotno, usměvavo. Kdybych koupila celou krabici, nechala bych tam majlant. Důležité je, že mají sortiment. Něco se prý ztrácí, ale zase něco nového se objeví. Ženy v obchodě mají očividně dobrý kolektiv. Necáká z nich neochota. Ráda se tam zase vrátím. 

Mohla bych autem podjet náměstí. Ale jsem zdravá. Mohu klusat. Nic se mi nestane. Pěkně si náměstí proběhnu pěšky. Tady měla na podzim stánek paní z Ateliéru Holubí dům. Tehdy jsem si u ní koupila sklěněný šperk. Holky, až jednou nebudu, ne, abyste ho vyhodily! 

Nádherná budova gymnázia. Bože, ta je krásná zvenku i zevnitř. Hned vedle Hankův dům. Poprvé jsem včera slyšela – hangár. Konají se tam plesy. Nebo v trutnovském UFFU. A hned vedle to kino s kouzelným názvem Svět. U nás ve městě obě kina zlikvidována už dávno, dávínko. V tom jednom nasekány byty. Kolik premiér. Kolik filmů. Kolik příběhů. Te´d se tam žijí příběhy reálné. 

Cestou zpátky vstupuji do květinky. Ne, zahradnické potřeby to jsou.

- Dobrý den! Nic nechci!

Usmívají se na mě dva páry ženských očí za pultem. Pokyvují. Vědí. 

Stejně si beru. Dva věnečky ze slámy. Zvláštní. Jeden vypadá na nazdobení na léto. Druhý je sláma jako levandulka. Už se těším, až je nazdobím. Ty bláho! 99 koun jeden. Ze slámy! Chceš ho? Tak nediskutuj. Někdo ho musel nazdobit, vymyslet.

- Prosím, kolik stojí tady ty svíčky na stromeček?

Ptám se na červené a bílé. Obyčejné.

- Čtyřicet dva.

- Cože?

- Máme ještě…

- Já je vidím. Zlaté a zlaté červené. Ty budou nejmíň za padesát.

- Počkejte, budete blízko! Ano, čtyřicet devět.

Ó, myslím na paní, která je vyrábí. A tam si udělám výlet. Tečka. Dřív jsme za Vánoce vypálili několik krabiček. Teď aby se člověk bál zapálit si andělské zvonění.

Kuga čeká. Věrný kůň. Velký. Krásný. Vedle mě se vyselilo auto. Kuga křičí, píská, pípá. Cvičím se. V pohodě. Řadím čtyřku. Hlavně až pojedu někdy peugeotkem, abych si to nepopletla. Ten má řazení jinak.

Stavím se ještě v dm. Taky milá pokladní. Příjemná. Krásný je svět. 

Klušu domů. Ne. Ještě zkusím třebááá, třeba Lidl. Samoobslužné pokladny prázdné. jeden člověk u nich. Obslužná pokladna jen jedna. 

- Prosím, tvoří se tu fronta. 

Za chvíli hlášení, že se otevírá pokladna č. tři. 

Aktivuji kupon na bílá vína. Max počet dvanáct ks. Paní pokladní miloučká, vstřícná. 

- Prosím, poznáte, co jsem si aktivovala?

- Ukažte? Bílá vína ano, ale dvě stovky z nákupu nad tisíc - to je na e-shop. 

Směju se. 

- A mohla byste mi říct, proč jsem si koupila za 1034?

I ona se řehtá. Krásný den. Lidi boží! 

Oběd. Kočky. Ješiši. FB na mě vystrčil přednášku v muzeu. A dnes? No jo. Dnes. Už se stmívá. Půl šesté. Volám Petrouškovi.

- Už jedu! Muzliku!  Za pět minut.

Ještě rychle okýnko u kamen. Připravit na podpal.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20-01-23-baroko-ve-vachodnich-cechach

Je tu. Odveze mě do muzea. Přednáška o baroku. Nejen Brandl, nejen Braun. Barokní umění ve východních Čechách. Usedám. Začíná se. První hodinu jsem nadšená. Hovoří se o Braunovi, Brandlovi. Jj, slyšela jsem, že to byl bouřlivák. Neplatil na děti v Pze. Bral peníze od zadavatelů, dílo nedodal. Tady u nás se poněkud uklidil z Phy. Myslel, že by zdejšími zakázkami zaplatil dluhy v Pze. Přednášející používá slovo modelletto. To jsem nikdy neslyšela.

Modelletto (italsky modellino) je pojem ve výtvarném umění. Jedná se o model sochařského i malířského díla, provedený v drobném měřítku. Většinou bývá zhotovený ze studijního materiálu, vyčleněného pro takové účely z praktických či úsporných důvodů. Součástí tvůrčího postupu se modelletto stalo zejména v období baroka. Vycházelo z autorského či dílenského modelu (bozzetto), návrhu, vytvořeného umělcem pro potřeby jeho práce na vzniku díla. Modelletto označuje konečný návrh díla, který v propracované zmenšené formě sloužil k jeho názorné prezentaci objednavateli, popř. jako podklad k sepsání smlouvy na definitivní dílo.

Ptám se na to slovo. Jj, jak říká wikipedie. Někdy to byla podmínka, aby se viděl ráz díla. Někdy to byla součást platby s dílem. Někdy si modelů autor vyrobil víc, aby jeho dílna věděla, podle čeho tvořit nebo na prezentaci pro dalšího zákazníka.

Druhou hodinu už nemám pozornost. Už je to moc dlouhé. Jména řezbářů v kostelích v broumovském výběžku neznám. Přednášející porovnává sochy a obrazy na úrovni a ty s úrovní nižší. Konec.

Domů!

Vyprávím Péťovi, co jsem zažila. Taky že už mě to ke konci zmohlo. 

- Ty jsi totiž unavená. Jsi nezmar. Na lyže, do Dobrušky, na běžky, do Trutnova. Pozdě jdeš spát..

- To jsem ti chtěla říct. Dnes jsem si vyhlédla louku jinde, než kam jezdím. Asi se tam zítra vypravím na běžky.

Poslouchám Wilsonku s panem Holcem a Xaverem.  Jé, mají tam nástěnku. A dávná písmenka na špendlíky. A tabuli cti s poradcem agenta Kolářem. Vtipní. Připomínají mi dva klučíčky na písku. Řehtají se jak děti svým vtípkům. Rozkošní. 

- Teď tady byl ve streamu pan Kovanda. Prestižní ekonom. No, dobrej.

Pan Holec obdivně přikyvuje.

- A on se tady pozastavoval nad tím, jak některé věci samozřejmě nechce říct… Tak říkal:

- Někteří politici třeba říkají, že 92 nebo 93% našich slibů je splněno. A za čtrnáct dní jde do těch samejch médií a řekne, my jsme nemohli splnit sliby kvůli válce na Ukrajině. Všichni vědí, že jde o Petra Fialu. A když jde o pana Kovandu, vezme ho hezky za ouška, ponoří ho do horké vody. Decentně ho tam třikrát vymáchá. A kde je chyba?

- Čeho? Že se Fiala stal premiérem?

- Ne, že jde, a řekne takovouhle věc. Voběhne to média. 93% jsme splnili. Za dva týdny řekne, nemohli jsme to splnit, protože…

- Já vím, Xavere.

Pan Holec si ťuká na hlavu.

- Střídaly se nějak směny?

- Ne, on se, Xavere, propadá níž a níž. My jsme to řešili s Honzou Kubáčkem. To je destrukce osobnosti.

- Já to vidím jinak. On má tři čtyři party poradců. Jedna mu řekne:

- Peťko, teď jdeš do Primy, řekni, že jsme splnili sliby na 93%. To zazvoní. 

A vono to zazvonilo. A pak jde jinam, má jinýho poradce. A naběhne si.

- Ne, Xavere, on má tak tři, a tam je temno. Tam je zavřeno.

- Ale jak se mohlo stát, že sám sebe takhle nachytal sám sebe na lži?

- Tam už je to rozložený. Žádná argumentace. Tam není cesta k nápravě.

- No tak von si taky telefonuje pořád s Trumpem.

Vtipné. Světového leadra nikdo nebere. 

- No, a s rakouským kancléřem furt…

Řehtám se. Xaver naznačuje foťák u ucha.

- No tak je to světový leader, jak by řekl Vítek Rakušan, tak musí leadrovat svět; nemůže leadrovat jen Česko…

Ach, ti dva mě baví.

- A někdy je ta ironie, že to zahraje proti nim, někdy je fakt krutá.

- Oni na to maj, Xavere, patent. No, všiměte si, že Fiala rád ohýbá čísla. On ráno vyhlásí - kdybyste dal na nástěnku, splnili jsme v měsíci březnu výrobu betonu na 98%. On ráno vyhlásí, splnili jsme tisíce tun a odpoledne vyhlásí čísla Český statistický úřad a vydá opačnou hodnotu. A Petr Fiala musí pak říct, že viníci těchto čísel budou odhaleni.

Řehtám se. Tuto větu použil premiér loni, když ho nachytal statistický úřad na švestkách. Zaplaťbůh, Petroušek ještě nespí. Zlobil by se, že ho budím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-23-pozdrav-od-maminky

Dnes jsem vytáhla malou plátěnou tašku. Dalo mi ji nějaké dítě. Vnímám pozdrav od maminky. Z taštičky jsem vytáhla noviny z roku 2018. Luštily jsme spolu. Ach, já to tak milovala. Ona byla chytřejší, zběhlejší… Mami, každý den tě potkávám.

https://www.youtube.com/watch?v=R7X7DpNvMtU

Dnes jsem poslouchala – ale to mi lezly oči z důlků. Já si to vracela, vracela, vracela. Salvator dali s obrázkem vrila. Marie Orsič… Pamatuji na přednášky Jardy Chvátala. O německé okultní společnosti Vril...

Slovo vril se později stalo jménem německé okultní tajné společnosti (Společnost Vril, německy Vril-Gesellschaft), která podle některých badatelů hrála zásadní roli ve vzestupu nacismu a nadpřirozenými prostředky se v nacistické éře podílela na vývoji inovativních leteckých technologií.

V sedmnácté minutě – parazit v koleni… Lidi si nemoci pletou. Stačí jen odčervit.

No. Vše. Ještě textík z FB:

"Sebeúcta je nejvyšší frekvence, která přitahuje vše, co chcete. Milovat sám sebe a respektovat svůj čas a energii mění způsob, jakým na vás vesmír reaguje. Posíláte znamení, že si od života zasloužíte víc. Všechno to začíná u vás. Lidé se k vám budou chovat tak, jak jim to dovolíte. Lidé také cítí energii, kterou uvolňujete a jak se nabíjíte uvnitř. Zážitky, které si přitahujete, mají mnoho společného s tím, jak se cítíte sami.

Vaše standardy určují tón tomu, jak se k vám ostatní chovají. Neponižujte se tím, že přijímáte chování, které neodpovídá vašemu životnímu stylu. Víte, co chcete. Věřte a dostanete. Většina lidí se bojí, že jim do života nepřijde něco velkého, proto přijímají průměrnost. Jen proto, že 'ztráceli čas' nebo strávili roky v nefunkčních vztazích, si myslí, že není naděje na veliké věci. Vězte, že změna začíná u vás. Vysílejte energetické signály, že si zasloužíte to nejlepší ve svém životě, když přijmete správné postoje a odpoutáte se od negativity nebo kohokoliv, kdo si neváží vašeho slova. Činnost je nejvyšší respekt. Nechte lidi, aby vám ukázali, kdo jsou, namísto poslouchání jejich sladkých slov.

Někteří lidé nejsou připraveni dospět nebo objevit sami sebe na hlubší úrovni. A tak neztrácejte čas a energii povrchními známostmi, které vás nepodněcují k lepšímu porozumění sobě a životu. Ponořte se do sebe a uvidíte, jaké lidi přitahujete. Každý ve vašem životě je odrazem toho, kdo jste vy a kde se nacházíte. Jsou tu, aby vám ukázali váš aktuální stav. Nestresujte se, opravte věci a začněte se pozvedat. Poděkujte lidem, že vám ukázali, že si zasloužíte něco lepšího. Poděkujte jim, že vám pomohl pochopit vaši vlastní pravdu. Nejsou žádné ztráty, jen poučení, které vám pomohou uvědomit si svou cenu. Vždy se snažte změnit a rozvíjet."... Idil Ahmed & Basia Slavianka

ZÁZRAČNÉ SOLFEGGIO FREKVENCE PRO UZDRAVENÍ DUŠE, TĚLA I ČAKER K POSLECHU NA ODKAZE: https://www.rolandsante.cz/?what=edice&lang=cz&pg_id=27

Jdu spát. Sladce a tvrdě. Těším se na ráno. Život je krásný. Funguje to, čemu věříš!

Dobrou noc!