Výletní

Bylo to tu dnes krásné, ale krátké. Čas se cedí skrz prsty; je ráno, najednou noc.

Dnes jedu ke své kadeřnici. Máme se rády. Račice. Příští měsíc se máme na co těšit - raci slaví své narozeniny. Slyšela jsem, že k narozeninám zlobíme. Od narozenin jsme už zas hodní. Kdykoli někomu přeju k narozkám, závidím mu, že už přestává zlobit. :-) Už naskakuje na vlnu nezlobení...

Mám dost času. Jako vždycky. Na desátou. To zvládnu. Na zahradě jsem zapomněla mp3, hromadu propisek, sklenku od vína, posltr na křeslo, bundičku. Sbírám věci. Ještě že nepršelo. Polstr nechám. Svítí slunce.

Volá paní z Innogy. Poslala mi kalkulaci cen. Vysoký i nízký tarif E-on zdvojnásobil. Od června už jedeme na draho. Překvapení. Domlouváme se na odpoledne. To je šmejdství. Zdražili o 60% elektřinu. Konkurence cítí příležitost. Volám do E-on. Dávají mi nějakou výhodnou sazbu. Níž už nemohou. Šmejdi, šmejdi, šmejdi. Ireno, nenadávej. Dnes je den daňové svobody. Do teď jsi dělala na daně, od teď budeš dělat na elektřinu. Systém. Už ať nastane zlatý věk. Dožiju se?!

Strojím se na lehko. Je přece léto! Ještě sbalit tašku s nabídkou. Ještě tohle, ještě tamto. Deset. Tak to už asi v deset v křesle sedět nebudu. Má zlatá,trpělivá, nemusím ani volat, že už jedu. Vím, že počítá s mou nedochvilností. Na půli cesty obrovská kapka na sklo. Jsem na lehko. Bude pršet? Jedna kapka déšť nedělá. Jenže kapek přibývá. Nepouštím stěrače. Mám puntíkaté sklo. Snažím se nestírat co nejdýl. Jak spustím stěrače, rozmatlám po skle pyl. Na obchvatu zas cedule: Musíme to opravit. Vybavuje se mi obrázek. A kdy začnete?

Nemám ráda jízdu v úzkém ohraničeném chlívku jednoho pruhu. Užila jsem si to. A v dešti. Jsem u cíle. Ve dvoře čeká hafan.

- Haf!

- Ahoj, ty mě nekousneš, viď?

- Nekousne. Jsem tady. Čekám na tebe.

Ve chvilce jsem hotová.

- Jo, prosím tě, příště kdyby ses opravdu opozdila.

Slyším dobře?

- Ani si to nemusím zapisovat. Spolehni se!

Řehtáme se. Loučíme se. Frčím k Vysokovu. Přehoupnu se přes kopec a spouštím se k Náchodu. Vyhýbám se zácpě. Mám dvě varianty. Vydávám se vlevo. Proklouznu Náchodem. Jsem na hranici. Napadá mě Prymulova nehorázná věta: 

- Hranice nejsou uzavřené. Jsou jen neprostupné.  

Buňky natřené načerveno - němí strážci minulých neprostupných týdnů. Míjím stánek ovoce zeleniny vpravo. Velký poutač s obrázkem jahody. Vlevo zastavuji u stánku z loňska.

- Máte jahody?

- Ne.

Pokračuji do Kudowy. Vím kam. Ani tady paní nemá jahody.

- Stavovala jsem se u vašeho stánku.

- Tam je šéfka.

- Vaše šéfka? Neměla jahody. Máte borůvky?

- Ještě ne.

Nakupuji pár nakládaček na chleba, rajčata, třešně, cibuli... Není to ono. Oproti minulým letům chuďoučké.

- Příští týden jedu na urlaub.

- Aha, přijedu až po příštím týdnu.

Nedá mi to. Zastavuji u cesty. Přecházím k stánku, kterému jsem se vyhýbala. Mají borůvky. Vybírám okurky. Padesát korun za kilo. Konce jsou nakřáplé.

- To je dopravou.

Vracím poškozené kusy. Chci celou okurku. (Baba Jaga sípavka anonymní by si určitě koupila za své peníze - svou energii - i poškozenou. Strašně hrozitánsky jí vadila reklamace nekvality.)

Usměvavé oči nespokojeně blýsknou. Jo, jsou to kšeftaři. Beru dvě vaničky borůvek. Začíná zas lít. Jedu domů. Volám z auta.

- Peťuš, prosím tě, jeď domů uklidit polstr. Zapomněla jsem ho tam přes noc. Tady lije jak z konve.

Blížím se rychle k domovu. Už se nikde nezastavuji. Pršíčkuje. Utíkám sebrat polstr. Pokládám ho na žhavou dlažbu. Jen navlhlý.

Péťa je tu.

- Tady už je někdo doma. Jsem přijel uklidit ten polstr.

- Volala jsem ti z hranic. Lilo tam jak z konve. Jsem tu dřív než ty z Jaře.

Dávám mu ochutnat třešně.

- Výborné. Kdes je natrhala?

- V Polsku.

- Tys je koupila? Vždyť máš plný strom.

- Shnilých.

- Višně.

- Z višně budou tak dvě kila a uvařím višňovou marmeládu. Tohle jsou křupky.

Cítím takové jemné nepochopení. Musím se smát. Uvažujeme v tomto každý jinak.

Volá paní z Innogy. Porovnáváme ceny. Posílá mi kalkulace. Ne. Mají to příliš okatě levnější.

A to vám posílám prvních deset měsíců. Pak dostanete k faktuře pětistovku, snížení, po dalších deseti měsících zas pětistovku a snížení a po dalších deseti znovu.

- Zní to příliš lákavě. Domluvila jsem si nějaký výhodnější tarif. Ještě to s manželem prohovoříme, propočítáme.

Paní je milá. Jenže jeden moloch za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Klientka.

- Dostala jste SMS?

- Nee. Zapomněla jsem na vás. Ale čekám vás.

Za chvíli se ozývá zvonek. Tereza Kostková si přijela pro jídlo. Krásná, štíhlá.

- Stavím se, až jeden odjede na tábor.

- Kdy končí?

- Jeden v pátek a jeden v úterý.

- To je chaos, co?

- No a na tábor má mít pět vyžehlených roušek.

Kulím oči. Na tábor?

- Každý to má jinak. Někde nenosí, někde nosí... Je to... 

- Je to bordel.

Raptor vysílal přehlídku z Moskvy. Unikátní. Víc než unikátní. Překrásné. Pochodují hledači min, letci, námořníci, Bělorusové, Ukrajinci, taky indický útvar... Nekonečné. Dělám fotečky. Ještě hodinu bych měla zkouknout. Ale musím taky podnikat. Zákaznický servis. A ve dvacet Den otevřených dveří pro klienty: Jak se dostat k velkoobchodním cenám. Lidi nechtějí velkoobchodní ceny. Lidem vyhovuje dělat jak morovatý a kupovat je s mírnou slevou. Chjo. Dávat a ještě prosit, to je moc. Každému to jeho. Přemlouvat nebudu.

Ještě do úterka se vyhnu obchodům. A pak už svoboda. BEZ ROUŠEK.

Trapné. Prolhané. Vymyšlené. Uměle zkonstruované.

A já jdu žuchnout do své doopravdické nevymyšlené postele.

Dobrou noc!