Výměna názorů - jdeš s jistým zubem, doktor léčí přes dva zuby vedle. Vyměnili jste si názor :-)
Na devátou… Budík v půl osmé. Kam? Kamasi? Kamasi? Od února s pravidelnou jistotou zubař. Po tři čtvrti na devět odjíždím. Kočkám na Petrouškově křesílku nakazuji:
- A buďte tady hodné!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-01-vstavame
Poprvé leží malá vedle velkého. Kopíruje ho ve všem. V mytí,
pohybech, pózách.
Zase mám asi osm minut zpoždění.
- Dobré ráno. Ono mě to přestalo bolet.
- Dnes večer je úplněk. Krásné energie. Bude se nám dobře pracovat.
- Ježiš, já na něj ani nevzdechla.
- Nebojte. Mám na vás dostatek času.
Domlouváme se, jestli mi sundá korunku. Ale ona okem odborníka soudí, že zlobí přesně protější zoubek tomu v minulém měsíci čištěnému. Ten kdysi začínal tak nenápadně. Malý neviditelný kázek zvenku. Asi třicet let plombičky vypadávaly a nová a nová vrtání zoubek poškozovala. Můj starý dobrý zubař mi radil, že teď je nutné ho provrtat ke kořenům. Ne, ne. Tehdy by to bylo zadarmo. I s vyčištěním kořenů. To byly časy. Já měla svého zubaře. Celý život. A vždycky dobrého. Poslední schopný šel do důchodu. Jeho ordinaci koupila nebo pronajala mladá hodná doktorka. Mladá. To jsou ti MLADÍ! Progresivní. Nepodepsala jsem pokutu 1500 za případné zapomenutí na ošetření. V hlavě jsem měla ještě maminčina zapomínání na obočí, RHB… Zrovna v červenci se mi povedlo zapomenout na kadeřnici. A to já nikdy nezapomínám! Odmítnutí upsání se čertu mi přišlo draho. Vyrazila mě s rozvrtanými kanálky… Na ulici. S rozléčeným zubem. Milá, hodná. Bezohledná bestie. Prý musí splácet milion za přístroj. Jakmile jsem odmítla podpis, vystrčila drápy. Který zubař přijímá? Lempl. Asi dva roky mě měl v péči důchodový dědeček. Stará zašlá ordinace. Neuměl přední plomby. Prý nekousejte na ten zub. To je umění, co? Jablko chleba, brambory – nekousejte předním zubem. Dobré. Pak tři roky jiná. Hodná. Seděla vždycky u stolu. Nohu přes nohu. Na začátku mě poslala na rtg. Ani jednou, ani jedinkrát nic, všechno v pořádku. Žádná oprava, nebo kaz. Výměna korunky. Ne. Nic. Žádná proaktivita. Pohoda, klídek a tabáček. Vždycky výlet do HK a domů. Soukromé zubní centrum jsou moje zadní vrátka. A teď už asi i moje záchranná loď. Vlajková loď! Chodím sem už několik let. Jako jsme loni investovali do skleníku, letos to bude do mých zubů.
Tak tedy zoubeček, u něhož se vytvořila malá záchranná píštělka. Jeho protějšek dostal nyní těžkou zkoušku. V říjnu čeká na dokončení. Můj laický názor – ozval se jeho kolega. Zkouška na studeno. Žádná reakce. Vitalita nula.
- Jak to že mám mrtvo v puse?
- Dala jsem jen povrchově lidokain.
Než se naděješ, tlačí ti lehounko, bezbolestně injekci. Prý se nemám bát. Vůbec to nebude bolet.
- A jsme tam.
Paní doktorka vcelku bez problémů zoubek rozkryla. Pochvaluje si, jak jí práce jde.
- Já jsem si minule nemohla vzpomenout na slovo čep u psaní. A našla jsem stránku, kde je přesně dokonale popsán proces čištění kanálků. Děláte to dobře.
Smějeme se.
- Stačí se to jen naučit.
- No, a to je těch šest let.
Jsme na stejné vlně. Paní doktorka éterická víla, hovoří v náznacích. Diplomatická dáma. Precizní odbornice.
- Nyní použiju extirpační jehlu. Zapamatujte si.
Usmívám se. V puse odsavač slin.
- Mám jen dva kanálky? Palatinální a vestibulární?
- Ano, dole tři, čtyři. Ale nahoře jen dva.
Opět vyplachuje do nekonečna prostory s gangrénou. Cítím savo… Dává si velký pozor, aby odtékající chemie vsákla do čtverečku. Používá zase různé barvy. Vidím při jednom výpláchnutí bílý nástroj.
Dnes má sestřička dovolenou. Vládnou tu medici. Slyším ukrajinštinu. Copak na to mají? Uprchlíci? Není mi ta řeč příjemná.
Doktorka si všechno míchá, chystá sama. I ty papírové čepy. :-) Takové bílé válečky. Občas odběhne zkontrolovat práci do vedlejší ordinace. Všechno v klidu. Žádná nervozita. Občas se zjeví mladý budoucí pan doktor. Jde si půjčit nějaký materiál, nástroj. Doktorka se ptá, co už má hotovo. Oslovuje ho křestním. Je milá. Vůbec ne direktivní. Ale jejich práci si hlídá.
Asi dvakrát třikrát doktorka využije sestřičku. Jinak si všechno podává a míchá sama.
- Tady teď budu rozšiřovat kanálek. Nebude to bolet. Raději ručně.
Nakonec trošku použije i tichoučký strojek. A zas ručně.
- Teď to bude jen nepříjemně tlačit.
Pracuje s přesností, s jistotou.
- No, a budeme sušit.
Ale čas odpočítává vteřiny, minuty. Ještě znovu výplach. Jednou mě omylem píchla jemnou jehličkou – asi tou výplachovou. Práce jí jde nesmírně vesmírně dobře od ruky. A ještě vyplachuje. A slyším pípat strojek. Aha, asi měří. U minulého měl palatinální 19 a vestibulární 18.
- Nezapomeňte nevyhodit tuhle misku. Chci si ji vyfotit.
- To je nejhorší odpad.
Tam jsou asi vatičky s za ta léta rozpuštěnými nervy a choroboplodnými potvorami. Nelíbí se mi slovo gangréna. Mám ho spojené někde s válečným filmem. Pilkou…
- A to mi už ta píštělka zmizí?
- Ano. Ale asi tady nebude tahle varianta, protože tam nebylo těsnění.
Nakukuje sestřička.
- Paní měla zalitý kanálek kompozitem. Musela jsem si ho rozkrýt, rozšířit, vyčistit.
Bylo asi čtvrt na deset při jemném útoku na můj zoubek. Je jedenáct; půl dvanácté. Už asi opravdu suší. Tohle mělo být hotové před lety. Jsem trunděra. Sama sobě lékařem. To jsem nezvládla. Měla jsem poslechnout zubaře. Jenže jsem měla o zub obavy. Z boku opravován a rozvrtat do kanálků – další odpad… Zmenšení zubní hmoty.
Během ošetření paní doktorka velmi hezky hodnotí komfortní zónu. Člověk si myslí, že už ji překročil, že víc nevydrží. Ale jo. Pohybuje se stále v ní. Všechna překročení komfortních zón nás posunují v učení duše dál na tomhle světě.
- Ano, máte pravdu. Minulý měsíc jsem poslouchala Silvii Rei. Představte si, že říkala, že náš radar, naše tykadlo, šišinka vnímá, cítí, ale my to nevnímáme. Musí to přejít do srdce. Teprve tam to zavnímáme. Hovořila o bodu, přímce, trojúhelníku, dle toho, jak to kdo vnímá – druhá čakra – solar plexus - srdce.
Během jejího snažení jsem nemohla mluvit. Jen tiše heknout – jako ano. Hovořila tak, až mě dojmula.
- Paní Irenko, děkuji vám za spolupráci.
- Já vám. Mně se ještě nikdy nestalo, abych byla u zubaře dojatá.
- To se vám ještě stane mnohokrát.
- No, bylo to poprvé. Dojemné.
Podivné. Ráda sem jedu. Samozřejmě, že ještě raději klušu odsud. Je to jako když si pozvete zedníka na úpravu interiéru, třeba výměnu oken. Jste šťastni, že přijde. A ještě raději, když balí fidlátka.
- Paní doktorko, poslouchala jsem teď skvělé asi čtyři díly na Poslech budoucnosti na YT. V jednom pořadu ukazovali bytosti, které tu s námi žijí.
- Prý český národ je jeden z mála národů, který rozlišuje čerta a ďábla. Ďábel je pekelník, který provádí něco špatného. Čert je personifikace tvořivých a ničivých sil přírody. Čert črtá v krajině – dobré nebo zlé skutky. Angličtina zná pouze satana, ďábla. A vy, když hovoříme o té korunce, tak se vždycky čertovsky zatváříte.
Směje se. Ví, že z těch možností po RTG ta jedna pro mě není přípustná. :-) I dnes mi ji po RTG nabídla. Ne, ne. Zachovat.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-01/1602090501
Tady odkaz na odysee:
Ještě k té plejádě představovaných mimozemců: Hovořili o rase sikárs. Pravopis je jinak. Asi hodina čtyřicet – precizní operace po nástupu Trumpa do fce - sundání třinácti hlav pokrevních rodů, které ovládaly podzemí. Nejdůležitější postava, holdující adrenochromu. Mocní mu nosili dětské oběti. Nazývali ho Bafomet. Nebo Bal. On jim za to dával moc, peníze… Z hlediska koncepce globální bezpečnosti – termín globální prediktor. On uměl něco předvídat. Tento jediný exemplář zlikvidován. Proto jim ta jejich kouzla a čáry nefungují. Už nemají toho, kdo jim poskytoval moc, sílu, magii, peníze. Souvisí se smrtí tzv. Pindara. Osoba se schopností proměňovat se. Taky byl v čele těch tady na zemi. Pindar je penis draka. V ruštině – Pjakin – jsou služebníci anglosasů označování za podpindostníky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-01-volna-energie-je-tu
Při hledání pořadu jsem si znovu pustila krásné zprávy o volné energii… Renomovaná postava Dr. Greer ve filmu Ztracené století dal šestiměsíční ultimátům vládě ohledně volné energie.
https://www.youtube.com/watch?v=d4qi6CQSiT4&t=6562s
Vycházím do deště. Poledne. Tak už dva zoubky vyčištěné. Jako
by mi vyčistili v hlavě. Stavuji se na nákupu. Třešně za nekřesťanskou
cenu. Beru pár… 40 korun. Pokladní říká, že by si tak drahou položku nekoupila.
Tak co doma? Budou zas na Petrouškově židličce? Ale kdeže. Malá vichřice ho určitě trápila.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-08-01-kocky-laskyplne
Holka mi běží v ústrety. Velký kočičí kamarád se vyhřívá na teplé dlažbě. Muzlikají se. On ji myje. Objímají se. Ti dva se našli. Oběd. Mně taky.
Včera jsem si uvědomila, jak vděčím za probuzení Denisce. Těch jejích pár odkazů ve skypu asi před osmi devíti lety mě provedlo konspirací. Dnes už je dávno skutečností. Dívám se na svět kriticky. Nevěřím. Porovnávám. Poslouchám. Učím se. Když všichni skočili na vak cínu – je tam slyšet ta jedovatost, vak cínu - okamžitě jsem zařadila zpátečku. To je přece nesmysl. Mamka asi před dvaceti lety po píchanci proti chřipce dostala tak obrovsky hnusnou, ležela. To u ní nepřipadalo v úvahu. I to mi uvízlo v mysli. Takže moje děti, my dva a Honzík vděčíme za život díky podaným informacím. Ti ostatní mají smůlu. Upsali se duší. Věřím, že pokud přežijí, vyléčí se v https://medbed.com/
Každý je svého štěstí strůjcem. Je třeba studovat, zajímat se, mít oči dokořán. A NEPOSLOUCHAT ZPRÁVY z meinstremau. Ztráta času. Strašení těla. Buňky se chvějí. Tělo je v křeči. Každý dle své chuti.
Večer. Petroušek přijel ze sportovní schůze. Chodí pravidelně stavět stoly, uklízet po bodovacím turnaji. Píše zápisy… Tisknu je. Tvoříme nové registrace. Tiskneme. Oživujeme nové fotky. Pracovat chodí stará garda… A čtyřicet jich jen hraje. Bez práce! Dnes se nepohodli. Čtyřicátníkům se chce jen hrát. Ale činnost okolo – nee. Staří jim to řekli.
- Přivezl jsem mlíko. Paní byla ještě v kravíně.
- No jo, jenže naše mléko je připravené za vraty. Je potřeba panu L. zavolat. Psala jsem ti to.
- Já jsem si přečetl, že mám jet pro mléko.
- A bez brýlí, viď?
Kočkám je jedno, jestli je mléko z kravína nebo od vrat. Milují vlahé svařené.
Mně maličko hlásí zoubek svou existenci. Míchám si aulin. Vše se ztišilo. A já jdu spokojená spát.
Dobrou noc!