Výročí
4. listopad. Den D. Sedmnáct let od soboty, kdy proletovaly vločky sněhu. Jeli jsme s Petrouškem a našimi mladšími dětmi do Nového Města nad Metují uzavřít sňatek. Ne na zámek. Petroušek vybral radnici. Už se tam před pár lety ženil. Tajemnice úřadu si ho pamatovala. Netušila jsem, v jak nádherných kulisách radnice s renesančními žebrovými stropy si řekneme své ano. Měla jsem nový kostýmek, k němu nové lodičky. Péťa jak ženich. :-) Byli jsme vyštapicírovaní – jako na svatbu. Péťa s Honzíkem si šli pod podloubí zakouřit. Měla jsem puštěné rádio. Tobogán. To byly ještě normální doby.
Moderátor a zakladatel Toboganu Tomáš Sláma byl už čtyři roky v Pánu. Na něj jsme jeli jednou do Poděbrad. Občas dělal vysílání mimo Phu. A jednou jsem vezla plný autobus lidí do Národního. Výjimečně se Tobogan vysílal odsud. 4.11.2006 v Toboganu zněla nádherná píseň z mého dětství. Vynikající text. Kouzelný. Korespondoval se mnou. Vlastně do dnes koresponduje.
https://www.youtube.com/watch?v=2NdFgdJxBpQ
Skvělý vynikající báječný textař, básník Zdeněk Borovec složil verše pro můj dnešní den.
https://www.youtube.com/watch?v=N8jtX2lhaeU
https://www.midisoubory.cz/index.php?AKCE=DETAIL&ID=33343337b30400
Já sedím jen tak v oblacích
zemi u nohou mám, zemi u nohou mám
Svět vidím a jsem v rozpacích
ó, jak málo ho znám, ó jak málo ho znám
Pár louží k nahlédnutí
a sem tam nějaký břeh
Člověk pořád kutí
místo aby si leh
Já sedím jen tak v oblacích
hej, vy dole, vy tam
hleďte, jak se tu mám
(Tú-du dú-du dú-du dú-du, tú-du, tu, tú-du-tu)
Zemi u nohou mám, hmm, u nohou mám
(Tú-du dú-du dú-du dú-du, tú-du, tu, tú-du-tu)
Věru málo ji znám, moc málo ji znám
Pár louží k nahlédnutí
a sem tam nějaký břeh
Člověk pořád kutí
místo aby si leh
(Tú-du dú-du dú-du dú-du, tú-du, tu, tú-du-tu)
Věru málo ji znám, moc málo ji znám
Andělé jsou od rána v gala
hej, zpívat mi přišli svůj song
Země je tak malá
jako míček na ping pong
Já sedím jen tak v oblacích
hej, vy dole, vy tam
hleďte, jak se tu mám
Já pod hlavou vám
oblaka mám
Kdekdo kouká
jak se tu mám
Andělé v ten den byli opravdu v gala. V textu zmíněn i Petrouškův celoživotní sprotovní obor. Je v něm mistr. Ping pong.
No tohle minulý týden nemohla vydýcht jedna Liduška: hej, vy dole, vy tam, hleďte, jak se tu mám.
Já pod hlavou vám oblaka mám. Kdekdo kouká, jak se tu mám 😍❤️💕😘😘😍👍
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-04-stesti
- Tak už pojď!
- Počkej, ještě chvilku.
- Už je čas!
Prodlužovala jsem okamžik k dohrání tak významné píšně. Z dětství. Z doby pod křídly maminky. Obsah korespondující se současností...
Tak jsme nakráčeli. Říkala jsem si větičku jako maturanti. Formalita. Začal obřad. Linda ustavila kamerku, aby nám vše natočila. Postavila se za mě. Za Petrouškem Honzík. Začaly hrát housle nebo viola. Už nevím. Chtělo se mi spustit. No to né, přece nebudeš brečet. Ješiši, Ireno! Tam, kde mají miminka fontanelu, tam začalo mé svlékání ze jména Pro – ko – po- vá. Už jsem ho nosila dost dlouho. Už ho nechci. Je vyrudlé. Nefční. Jemná blanka sjela k mým nohám. Nenápadně jsem ji zašlapala do země. Aby si toho nikdo nevšiml. Vturánu na mě najela nová kůže. A ta drží dodnes. Pevně.
- Ano.
- Ano.
Polibek. Podpis. Přípitek. Odchod. Nikomu jsme neřekli. Jen starším dětem, mamince – tu bych nemohla opominout a Ivě. Všichni tušili.
- Že vy se budete brát?
Přijeli do naší restaurace. Pohostili jsme, popili. A v devatenáct hodin už jsem klusala foyerem našeho divadla na představení.
Dnes mi padl před oči rozhovor s Yvettou Simonovou.
https://zeny.iprima.cz/yvetta-simonova-se-prestehovala-do-domova-senioru-jsem-v-haji-rika-452389
Yvetta Simonová slaví právě dnes 96. Z bytu se přestěhovala do domova seniorů. Před pár lety o svých plánech hovořila. Když ráno cvičila, měla na zemi telefon. Kdyby se nemohla zdvihnout.
Zpívala už před mým narozením. Zpívá dodnes. Je to něco jako s Karlem Gottem. Nikdy jsem na jejím koncertě nebyla, nemám její desky, přesto mě doprovází od dětství. LVT. Liberecké výstavní trhy. Hvězdy naší pop scény. Byla krásná. Nádherně zpívala. První muž Spurný. Ředitel Lucerny. Kdysi jsem někde četla, jak žárlil. Jak Othello. Pak známý skladatel Jaromír Vomáčka. Písničky, které jsem uměla jako holčička z mateřské školy nazpaměť. Zhasněte lampiony, Lékořice, Veselé Vánoce – tedy Vánoce, Vánoce přicházejí, nebo Dobře míněná rada. Ta poslední je spíš známá jako Běž domů, Ivane.
https://www.youtube.com/watch?v=Cq4gltPR0ho
Loni by Jaromír Vomáčka oslavil sto let.
Yvetta už se nechtěla vázat. Nakonec měla krásný vztah s ušlechtilým dirigentem Karlem Vlachem. Postava ze starých slušných čestnách dob. Kdy muž dával ženě přednost. Odsunul židli u stolu. Líbal ruku. Pomáhal do kabátu. Ještě onikal. Karel Štědrý rád hovořil o jeho onikání.
Yvetta právě dnes slaví požehnaných 96 let. Obě máme výročí. Rozhovor s ní jsem si s chutí přečetla. Zdá se, že o ní vím všechno. Zapomněla jsem, že se Milan Chladil, její pěvecký partner, nastěhoval s manželkou k nim do domu. Její muži na něj žárlili. Milan byl oprsk. V hotelu prý hned do kuchyně. Nakukoval do hrnců. Hned byl s každým za dobře. Vtipný, hlučný. Pak náhlá smrt. Srdce.
Vstávám. Si myslím, že zítra je to výročí. Ireno, popleto.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-04-ranko-se-smetanou-a-mourkem
Žofinka zaťuká až za chvíli. Mourek, věrný strávník čeká na snídani. Sbírám – po kolikáté už z jednoho hrnce a z jednoho mléka? – smetanu na máslo. Vyrábím tuňákovou pomazánku. Ó, ta je!
Jsem na odjezdu. Volá paní G. Jsme stále v kontaktu. Bývalá vedoucí ŠJ. Asi před třemi lety opustili svou vilku tady za rohem. Odstěhovali se za dcerou.
Poctivá šéfka. Když měla zdvihnout cenu oběda o korunu, byla schopná jet bojovat s ekonomickými podklady a propočty až na ministerstvo, že ona má rezervy. A vždy vybojovala. Seriózní žena. Krásná. Příjemná. A to nám na konci měsíce u okýnka nabídli ananasový kompot s jahodami. To byl luxus. Dělali si své nudle. Mleli svou strouhanku. Jasně – podle norem mastili máslem. U jídelny pěstovali petržel a pažitku. Na každém stole byla vázička s květinkou. Pokud možnou živou. Celoročně. I kdyby to byla jen větvička.
Nikdy jsme se nekamarádily. Ale máme se opravdu moc rády. Asi jsme nějak na stejné notě. Smysl pro čest, důraz na plnění pracovních úkolů na nejvyšší možné úrovni. Žádný šlendrián. Nahrála jsem jí zprávu ze Zpravodaje. Skandální. V naší školní jídelně se bude vařit z polotovarů!! Ještě by v rámci šetření mohli začít mastit margarínem. Polotovary! Hanebnost. Výrobky neznámého složení a původu. Můžete se mnou diskutovat. No nejsou to domácí nudle. Ne, ne. A není to obalování ve vajíčku a v domácí strouhance. Ó, nikoli!
Hovoříme.
- Jé, jedu zrovna okolo vašeho domu.
Vždycky se sáhodlouze loučíme. Třeba půl hodiny. Během cesty se stavuji s chlebíkem a pomazánkou na jednom místě. Jen tak. Pro radost. Šupajdím dál. Ještě na poloprázdném parkovišti u Kauflandu se stále loučíme a znovu a znovu navazujeme hovor. Třeba o tom, jak ona odmítla vařit kaši z prášku. To byla novinka. Možná třicet let?
- Jo měli jsme ji v zásobě, kdybychom špatně odhadli počet jídel.
Odjakživa byl v naší jídelně výběr ze dvou. Bez přihlášení předem. To se zavedlo až později. Kuchařky z její jídelny nejezdily s obtěžkanými taškami na kolách domů. Ne. Ne. Vše, co zbylo, se nabídlo dětem. Osmáci, deváťáci dostali přidat i maso. Na nástěnku s naší jídelnou tehdy!!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-04-pribeh
Jdu nakupovat. U vchodu čeká maličkatý pejsínek. Vracím se, že si ho vyfotím. Ale už si ho vede panička. Oslovuji ji, že bych se o něj bála. Prý ne. Pejsek byl týraný. Přivezli ho z pěstírny někde z východního Slovenska. Vezli čtyři. Cestou jeden pejsík uhynul. Ona měla před třemi lety v době kovidu havárii. Na kole do ní najel motocyklista. Zlomená pánev… Po třech měsících říká.
- Přivezte mi ukázat…
Dcera sklopila hlavu. Manžel.
- Je mrtvý?
Přikývli. Havárii nepřežil. Nechtěla už pejska. Ale pořídila si tohohle šmudlu. Prý si na ni hned zvyknul. Ale na cizí je zlý. Bojí se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-04-ceny-mirne-znacky-v-cizich-rukou
Ve dvě přijde paní. Pro jistotu volám, posunuji čas o čtvrt hodiny.
V obchodě zírám na okurky Znojmia. To je naše značka!!! Hledám na etiketě. Země původu: Německo. To je podvod! To není Znojmia!!! Ještěže tam není jako na medu – původ EU. Ach! Kdepak se objeví naše značka OK!! Někdo mi píše – no kde asi? V Americe. Chtěli ji už dávno. Uvidíme.
Velký kalendář LINDT. Kvalita. Hledám složení v Čechách. Aha. Pro nás stačí glukozovo-fruktózová náhražka místo cukru. Velice nebezpečné. Vyrobeno z kukuřice. Přírodně. Ale! Denně ho lidé konzumují ve všem. I v šunce. Tam nepatrně. Za celý den v těle mnoho. Čím škodí? Přeměňuje se na tuk. Jde si sednout do jater. Tvrdne je. Lidé umírají na tvrdnutí jater. Přitom nepijí alkhol. Ve složení plus kombinace rostlinných tuků. Původně určených k mazání strojů, rozpouštění barev a jako mazadlo.
Oči mi lezou z důlků. Kelímek zmrzky opět slazené ne cukrem… 232,90!!! To si dělají z lidí blázny?!
Odjíždím z poloprázdného parkoviště. Kam zmizela auta? Kde jsou zákazníci?
Stojím u závor. Zkouším se vlomit do svého účtu Lidl. Tak tak stíhám paní. Pohoda.
- Jak se ti líbilo včera divadlo? Bylas´ tam?
- Měla jsem nutkání jít se podívat do diářku. Pak jsem nešla. Zapomněla jsem. Ale tušila jsem.
Vypráví o svých trablích.
- To není tvoje. To odhoď. Žiješ ve zdraví, v hojnosti, máš svou postel, svůj byt… Raduj se ze zahrádky a z toho , že můžeš vyfotit pavoučí síť.
Ješiš, Lidl se sloučil s Lidl plus. Nejde a nejde mi dostat se do aplikace. Šílím. Heslo mám správné. Infolinka. Nemají tam můj dotaz. Mají tam pracovní příležitost - zmáčkni jedničku. Reklamace zmáčkni... Spojíme vás... A pořád Lidllidllidllidllidl... Vypnou. Znovu. Nakonec mi pomohla nějaká trpělivá. Odinstalovat Lidl. Nainstalovat. Heslo funguje. Chjo. Tohle dřív nezdržovalo.
Péťa mi nese kytku. Děkuje. I já mu děkuji. Ach! Tolik let spolu – 4.7.1989. Po sedmnácti letech si mě vzal. Gratuluji! Dobrá volba, ne?
Sedím u něj v pracovně.
- Hele, tohohle jsi znala?
- To je syn našeho školníka, ne?
- No, umřel před deseti lety.
- Ješiši, proto oni tak sešli. Paní se zcela změnila.
- Oni mají ještě jednoho.
- Kolik mu bylo?
Teď oba počítáme:
Zemřel před deseti ltey. Ročník 1965. Kolik mu bylo v době úmrtí?
Péťa:
Vzal si ročník 1965 +10 po smrti. Tedy jako by se narodil 1975. Dopočítal 2000-75=25. Je rok 24.
25+24 = 49 let mu bylo.
Irenka:
1965 – dopočítávám do sta = 35. Zemřel (2024-10=2014) 2014.
35+14 = 49 let mu bylo.
Péťa tvrdí, že to mám složitější. Že on neměl tolik úkonů. Důležité je, že jsme se shodli. Ne?
Jasně.
Linda jede z Phy. Na chvilku se staví. Už zas frčí dál. K horám. A ke svému LP.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-04-cistim-dalsi-okynko
Zatápím. Běžím vyčistit okýnko do chaloupky. Nesu tam zas pár umytých hraček. Počítadlo. Malý globus – jé, škrabátko. Krabici oblečků. Hm. Ty už neperu ani nežehlím. A stolní ping pong.
Ješiši. Víte, co vkládají do reklamní pauzy ve sportu. To jsem netušila. To je hrůza. Jacísi orvaní zombie tančí odporný tanec…
Jaké to bylo dnes v hotelu Země? Rychlé. Krátké. Krásné. Den se překulil neuvěřitelně rychle. Čím to? Co se děje s časem? Nebo to mám jen já?
Dobrou noc!