Výroční. Od zítřka žijeme třicátý druhý spolu
Před jednatřiceti lety jsem poprvé pozorovala za plotem Petrouška. Kde by mě napadlo...
Sedm a kus. Linda potichu buchla dveřmi. Vydala se na kole na borůvky. Začíná pravděpodobně horký den. Horký, divný. Cítím chlad.
Já a ntb lezeme zpátky do postele. Hromadí se mi otevřené karty. Přečtu si o třezalce. Spím. Zas buchly dveře.
- Ty si pozveš opraváře a spíš. Za tři minuty je tu.
Vystřeluji se z postele jak raketa.
- Peťuš umyju si hlavu.
- Pojď ho aspoň pozdravit.
Vybíhám na dvůr. Diagnostikuje mi chybu v autě.
- Ahoj! Já si ještě umyju hlavu a hned jsem tady.
- Umyj si, co potřebuješ.
Házím na hlavu turban. Vařím kafe, čaj. Nesu jahodovou bublaninu. Sedíme v zahradě. Povídáme si. Tohohle člověka mám moc a moc ráda. Hodný, čestný, vtipný, kamarádský.
- Jsi už dědečkem?
- Už měsíc.
- Co máte?
- Adámka.
- Nádherné jméno. To gratuluji.
Hledá v telefonu obrázky dítěte, rodičů. Krásné pokračování pokolení... Radost.
- Tys mě naučil rybí polévku. Podle tebe dělám v létě z českých paprik a rajčat směs pod masa. Koukej, pěstuju rajčata. Jenže mě některá takhle vyrostla.
- Ukazuje postranní výhony. Nemají tu co dělat.
- No jo, jenže už na nich jsou květy.
- Ty seš jako já. Taky mi to je líto. Ale musí se vyštipovat, hlídat, krátit listy a přihnojovat.
Přihnojovat? Jsem ráda, že jsem se naučila zalévat je. To mě zas naučila Linda. Kytky potřebují zalévat. Základní poučka. Přihnojovat? Novinka. :-) Petroušek mě upozorňuje na kýblík s rajčetem z druhé strany domu. Rajče křičí: - Chci pít!
- Tak ho běž zalít.
Další mičurinská lekce. Zas jsem se něco přiučila. Těší mě, že mu melouny taky nejdou. Chyba není na mém přijímači. :-) Nejsem tak ÚB. Ledové léto.
- V pondělí nebo v úterý se ti ozvu a dáme to do pořádku.
- To ti to bude trvat tak dlouho? Jsem nerada na někom závislá.
Hlavně jsem drzá. Smějeme se mému vtípku. Jasně, že jsem šťastná, že se mi postará o Šemíka. Jen odjel, jdu přihnojovat.
Linda zvoní.
- Uf, to jsem si dala. Nahoru na Proruby je to samý kopec.
- Zas dolů se ti jede dobře.
- Však jsem teď potkala nějaké šlapaly. Šlapali do kopce. Byla jsem ráda, že už to mám za sebou.
Přivezla asi litr nádherných suchých borůvek. Velkých. Sladkých. Nedá se srovnat s těmi rozpatlanými z Polska.
- Mamko, vezmi babičce.
Dnes nevařím. Jedeme se najíst.
- Já se ale ještě osprchuji, namaluji.
Sedáme si proti ní u kuchyňského stolu. Líčí se.
- My čekáme!
- Výjimečně. Vždycky se čeká na mamku.
- Jé, zapomněla jsem lavor s prádlem.
Běžím ho pověsit. Nakonec se čeká opravdu na mě. Po obědě máme v plánu vytloukat obchody.
- Co kdybychom se stavily v Penny.
Jeden zdoláme před obědem.
- Proč bereš starou cibuli?
- Tahle je, mami, nová. Řetězce starou berou jen asi do března.
Netušila jsem.
- Ty bereš polský tvaroh?
- To není polský. To je náš.
Beru taky tři tvarohy, když jsou tak opěvované.
Hospoda obrovnaná motorkami. Zahrádka plná. Usazujeme se. Objednáváme u majitele pití. Jídlo. Speciální přání - něco ostrého pro Lindu.
- Pamatujete loni? Číšník nesl jídlo s pálivým. Tekly mu slzy jen když jídlo nesl.
Linda má hubu z ocele a snědla by i žiletky. Relax u oběda. Výborné žampiony. Domácí tatarka. Linda dostává to své pálivé - nepálivé. Víc neumějí. :-) Platíme. Rádi sem chodíme. Rychle, kvalitně, s perfektní obsluhou.
Na zdraví a na třicátý druhý rok!!
- Holky, vysaďte mě u závor. Doběhnu.
Pokračujeme na Kaufland, Lidl, Pepco, Rossmann... Do Kauflandu jdeme společně. Pak se jedna druhé ztrácíme. Snažím se kupovat rychle. Volám Lindu od auta:
- Kde seš?
- U pokladny.
- Jdu do Rossmanna. Nechám ti tašku s nákupem u předního kola.
Nikde nikdo. Běžím koupit kočičí kapsičky. Linda mi jde naproti. Vracíme se k autu. Sedí tu muž, hoduje z papíru. Ještě že tu prve neseděl...
- Musíš do Lidlu?
Vlastně nemusím. Chtěli po mně otročenky, nic. Jedeme domů. Zadělávám na chlebík. Chystám pohoštění. Přijdou mladí. Hotovo. Buch na houpačku. Poslouchám Jana Stránského. Dávám na FB rámeček:
FB stupidifikuje naše děti. Blbnou.Nedospějí. 200 000 let jsme stoupali, vyvíjeli. Za 19 let ručičky, zkratky, mazání... IQ jde dolů.
https://www.youtube.com/watch?v=aoSsbWtDVgg
50% veškerého volného času světa je stráveno na videohrách. Část mozku blbne, struktury v něm se zmenšují, mizí. Ve frontálním laloku (za čelem) - přemýšlíme o tom, o čem jsme přemýšleli. Vypíná se na noc.
Jsou tu. Honzík s vnučinkou. Dita přikluše za nimi.
- Můžete pět minut pečlivě poslouchat?
Pouštím kousíček o stupidizaci mozku... Nevím, zda školení bylo úspěšné. Pro mě - výživné:
Už je tu
Dita. Linda se vyloupla z domu. Odpočívala po výletě na borůvky. Užíváme obyčejný krásný rodinný den. Řehtáme
se, hodujeme, vyprávíme. Myslí mi v půl šesté mihlo:
- Lukáš se neozývá.
Za půlhodinky telefon.
- Tady je Lukáš. Stojím před domem. Jsem tu. Zvoním, ale marně.
Nový nájemník přišel sepsat nájemní smlouvu. To je bytost! Sluníčková, veselá.
Pánové se přesouvají k fotbalu. My tři holky, žvandáme, žvandáme...
No nebyl to
skvělý supra extra unikátní den?
Jaký si to uděláš, takový to máš. Přeju všem - štěstí, lásku, hojnost, radost, sociální inteligenci a MÍR!
Dobrou noc!