Výroční. Od zítřka žijeme třicátý druhý spolu

Před jednatřiceti lety jsem poprvé pozorovala za plotem Petrouška. Kde by mě napadlo...

Sedm a kus. Linda potichu buchla dveřmi. Vydala se na kole na borůvky. Začíná pravděpodobně horký den. Horký, divný. Cítím chlad.

Já a ntb lezeme zpátky do postele. Hromadí se mi otevřené karty. Přečtu si o třezalce. Spím. Zas buchly dveře.

- Ty si pozveš opraváře a spíš. Za tři minuty je tu.

Vystřeluji se z postele jak raketa.

- Peťuš umyju si hlavu.

- Pojď ho aspoň pozdravit.

Vybíhám na dvůr. Diagnostikuje mi chybu v autě.

- Ahoj! Já si ještě umyju hlavu a hned jsem tady.

- Umyj si, co potřebuješ.

Házím na hlavu turban. Vařím kafe, čaj. Nesu jahodovou bublaninu. Sedíme v zahradě. Povídáme si. Tohohle člověka mám moc a moc ráda. Hodný, čestný, vtipný, kamarádský.

- Jsi už dědečkem?

- Už měsíc.

- Co máte?

- Adámka.

- Nádherné jméno. To gratuluji.

Hledá v telefonu obrázky dítěte, rodičů. Krásné pokračování pokolení... Radost.

- Tys mě naučil rybí polévku. Podle tebe dělám v létě z českých paprik a rajčat směs pod masa. Koukej, pěstuju rajčata. Jenže mě některá takhle vyrostla.

- Ukazuje postranní výhony. Nemají tu co dělat.

- No jo, jenže už na nich jsou květy.

- Ty seš jako já. Taky mi to je líto. Ale musí se vyštipovat, hlídat, krátit listy a přihnojovat.

Přihnojovat? Jsem ráda, že jsem se naučila zalévat je. To mě zas naučila Linda. Kytky potřebují zalévat. Základní poučka. Přihnojovat? Novinka. :-)  Petroušek mě upozorňuje na kýblík s rajčetem z druhé strany domu. Rajče křičí: - Chci pít!

- Tak ho běž zalít. 

Další mičurinská lekce. Zas jsem se něco přiučila. Těší mě, že mu melouny taky nejdou. Chyba není na mém přijímači. :-)  Nejsem tak ÚB. Ledové léto.

- V pondělí nebo v úterý se ti ozvu a dáme to do pořádku.

- To ti to bude trvat tak dlouho? Jsem nerada na někom závislá.

Hlavně jsem drzá. Smějeme se mému vtípku. Jasně, že jsem šťastná, že se mi postará o Šemíka. Jen odjel, jdu přihnojovat. 

Linda zvoní.

- Uf, to jsem si dala. Nahoru na Proruby je to samý kopec.

- Zas dolů se ti jede dobře.

- Však jsem teď potkala nějaké šlapaly. Šlapali do kopce. Byla jsem ráda, že už to mám za sebou.

Přivezla asi litr nádherných suchých borůvek. Velkých. Sladkých. Nedá se srovnat s těmi rozpatlanými z Polska. 

- Mamko, vezmi babičce. 

Dnes nevařím. Jedeme se najíst.

- Já se ale ještě osprchuji, namaluji.

Sedáme si proti ní u kuchyňského stolu. Líčí se.

- My čekáme!

- Výjimečně. Vždycky se čeká na mamku.

- Jé, zapomněla jsem lavor s prádlem.

Běžím ho pověsit. Nakonec se čeká opravdu na mě. Po obědě máme v plánu vytloukat obchody.

- Co kdybychom se stavily v Penny.

Jeden zdoláme před obědem.

- Proč bereš starou cibuli?

- Tahle je, mami, nová. Řetězce starou berou jen asi do března. 

Netušila jsem.

- Ty bereš polský tvaroh?

- To není polský. To je náš.

Beru taky tři tvarohy, když jsou tak opěvované.

Hospoda obrovnaná motorkami. Zahrádka plná. Usazujeme se. Objednáváme u majitele pití. Jídlo. Speciální přání - něco ostrého pro Lindu.

- Pamatujete loni? Číšník nesl jídlo s pálivým. Tekly mu slzy jen když jídlo nesl. 

Linda má hubu z ocele a snědla by i žiletky. Relax u oběda. Výborné žampiony. Domácí tatarka. Linda dostává to své pálivé - nepálivé. Víc neumějí. :-) Platíme. Rádi sem chodíme. Rychle, kvalitně, s perfektní obsluhou.

Na zdraví a na třicátý druhý rok!!

- Holky, vysaďte mě u závor. Doběhnu. 

Pokračujeme na Kaufland, Lidl, Pepco, Rossmann... Do Kauflandu jdeme společně. Pak se jedna druhé ztrácíme. Snažím se kupovat rychle. Volám Lindu od auta:

- Kde seš?

- U pokladny.

- Jdu do Rossmanna. Nechám ti tašku s nákupem u předního kola.

Nikde nikdo. Běžím koupit kočičí kapsičky. Linda mi jde naproti. Vracíme se k autu. Sedí tu muž, hoduje z papíru. Ještě že tu prve neseděl...

- Musíš do Lidlu?

Vlastně nemusím. Chtěli po mně otročenky, nic. Jedeme domů. Zadělávám na chlebík. Chystám pohoštění. Přijdou mladí. Hotovo. Buch na houpačku. Poslouchám Jana Stránského. Dávám na FB rámeček:

FB stupidifikuje naše děti. Blbnou.Nedospějí. 200 000 let jsme stoupali, vyvíjeli. Za 19 let ručičky, zkratky, mazání... IQ jde dolů.

https://www.youtube.com/watch?v=aoSsbWtDVgg

50% veškerého volného času světa je stráveno na videohrách. Část mozku blbne, struktury v něm se zmenšují, mizí. Ve frontálním laloku (za čelem) - přemýšlíme o tom, o čem jsme přemýšleli. Vypíná se na noc. 

Jsou tu. Honzík s vnučinkou. Dita přikluše za nimi.

- Můžete pět minut pečlivě poslouchat?

Pouštím kousíček o stupidizaci mozku... Nevím, zda školení bylo úspěšné. Pro mě - výživné:

Už je tu Dita. Linda se vyloupla z domu. Odpočívala po výletě na borůvky. Užíváme obyčejný krásný rodinný den. Řehtáme se, hodujeme, vyprávíme. Myslí mi v půl šesté mihlo:

- Lukáš se neozývá. 

Za půlhodinky telefon. 

- Tady je Lukáš. Stojím před domem. Jsem tu. Zvoním, ale marně. 

Nový nájemník přišel sepsat nájemní smlouvu. To je bytost! Sluníčková, veselá.

Pánové se přesouvají k fotbalu. My tři holky, žvandáme, žvandáme...

No nebyl to skvělý supra extra unikátní den?

Jaký si to uděláš, takový to máš.  Přeju všem - štěstí, lásku, hojnost, radost, sociální inteligenci a MÍR!

Dobrou noc!