Vzedmi se k poslední řeži

Sobota. Původní plán - vinobraní zámek Smiřice. V tomhle týdnu jsem začala chystat poslední skok. Vymalovat obrovský prostor obýváku a kuchyně. Co je pro mě priorita? Zábava nebo dokončit práci? Jasně, jeden nátěr stačí, místnost svítí. Jenže já maluji dvojím nátěrem. První pro mě dnes: Dokončit vymetení všech brabuků, pavučinek, odstranění neviditelné špíny... Venku prší, podzim přišel. Rozhodnut plán dne.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-17_Posledni_nater,_pozdni_obed,_dum_vymalovan

Osm. Budík. Nejsem na něj zvyklá. V posledním týdnu mě budil často. Tak tedy vzhůru na poslední řež. Ve čtvrt na devět už stojím na štafličkách. Nadšenec. Myslela jsem... Peťulkovo myslet znamená h. vědět se dnes osvědčilo v praxi. Dnes mi to trvalo déle, než včera. Nic mě nežene, nespěchám. Trpělivě a pečlivě obkresluji okna... Petroušek dnes čtyři hodiny v práci. S Lindou brzy ráno pomalu za tmy posbírali jablíčka. Musím se smát. Světlo mého žití je absolutně akurátní člověk. Čísla. Postuláty. Pro něj svaté. Pro mě ne. Všechno se dá předělat, změnit, obejít, očarovat. Hlavně - to jsou ty mé loďáky, když někam jedu na dva dny nebo na týden. Vždycky potřebuji všechno a hodně oblečení. A bot. Ty jeho otázky: Co v tom táhneš? On je schopen jet s taštičkou. 

Prý si myslel, že na něj u maminky čeká bedýnka jablek. Linda posbírala před týdnem. Kdybych jela já, beru pro jistotu dvě tři bedny. Jedna je málo. Dojel ještě pro jednu. Dvě byly málo. Ty vorle, to nevymyslíš... To bude sestsakramentsky drahý mošt. Stávával dvě, sedm, osm korun. Prý - nepojedu kvůli deseti kilům jablek.

Maluji. Oknem vidím Petrouška. Třicet litrů!! Ještě mu půjčili láhve. Hergot my máme tolik kanystrů. On si vezme dva tři... Matematik. Ále darmo mluvit. Nic. Rozfrcáno do lahví. :-)

Sluníčko mého srdce je tu. Hlásí, komu kolik litrů daroval. Varuji před pitím moštu. Ředit. Ale dnes mám filtr na vodu ještě pod igelitem. Zavdávám si z láhve. To nepiješ jedno jablíčko. To piješ cukr z mnoha jablíček. - Jednou není vždycky.

- Petroušku, jak koberec?

- Já se tam stavím. Když budeš mít v půl dvanácté hotovo, sjedeme tam. Přivezeme ho.

Maluji. Maluji. Maluji.

- Mami, už mám jít mýt?

- Ne, až se přehoupnu přes výklenek do obýváku.

Maluji. Maluji. Na stropě dodržuji linii jednoho směru. Zdržuje mě chloupek ze štětky, tam černé něco, tady muší tečka. Nebo pavoučí? Dokonce malí vylíhnutí neviditelní pavoučci. Drzí! Asi tři se vyšplhali na nekonečné hřiště stropu. Bez lítosti poprava! Dávám si záležet, jedu poslední metry domu. Patnáct kilo plus tři navrch nátěrové hmoty za dvě stě korun v Kauflandu někdy v únoru. Kryje, svítí. Když jsem se v létě trápila s meruňkovou u mě v pracovně - už nikdy více, stále fleky, ale jak tu barvu zamalovat na bílo - musela jsem si jít meruňkovou nechat namíchat. Kilovka za dvě stě. Z velkého neunesitelného kbelíku jsem naházela na zdi skoro všechno. Zbylo asi kilo. Dům voní čistotou. Teď už jen pravidelně vymetat, ometat, nahlížet za radiátory a do skrýší, pod nimiž nechávají tečky.

- Kolik je hodin?

- Půl dvanácté.

- Zavolej Péťovi, že sice nemám hotovo, ale pojedu špinavá.

Koberce Brázda. Vítá nás Ruska. Mám ji moc ráda. Tichá, pracovitá, moc nemluví, ale když něco řekne, sedne to jako zadel na nočník. Slovo slovanské ženy. Lidi nechtějí válčit. Má za manžela Ukrajince. Z válečné východní části. Tichý. Milý. 

- Tak ho vyzvedneme v pondělí.

- A mohl bys mi říct, jakou to má logiku? Proč jsem dnes přišla od práce zacachtaná od barvy? 

- A kdo mi to pomůže. V pondělí zavolám Honzíkovi.

- A dnes?

- No, je doma.

- A v pondělí?

- No bude v práci.

- Správně. Tedy kdy koupíme koberec?

- No dnes.

- Výborně.

Volá Honzíkovi. Je tu za tři minutky. Atletická krásná postava. Hezká tvář. Zlobím. Líčím mu náš rozhovor.

- Honzi, a teď si dej pozor na to, co řekneš.

Vybruslil ze situace láskyplně na obě strany, elegantně:

- No víš, on toho má táta hodně.

- Aháá. :-)

Vybíráme. Ten, který mi padl do oka, medový, měkký, chybí mu metry. Zbytek. Bereme světlý. V řeči se zmíním, že jsme spolu 34. rok. Péťa mě někdy svými vtípky irituje. I dnes si neodpustil svou duchaplnou větičku. Rádoby vtipnou. Nikdy ji nepoužiji. On vždycky:

- To vypadám dobře, po tolika letech, viďte, mladá paní!

Mladá paní mu dala slovansky dobře mířenou ránu mezi oči.

- To ale není vaše zásluha. To je zásluha vaší ženy. Dobře o vás pečuje.

Líp bych neodpověděla. Gól! Pozoruji ho, jestli ještě cekne:

- Jak vám to hezky jde. Mohu platit kartou nebo hotově?

A bylo. Naše mladší děti nám stojí za zadky. Jsou připraveny vždy pomoci. A pomáhají. Pečují. Hlídají. 

Tři chlapi naložili koberec raz dva tři. (Tady se nepíše čárka - ustálené spojení.)

Linda myje dlažbu. Jdu se osprchovat. Uzemnit. Zlidštit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-17_Cely_den_na_Herbalife_nemuzes_byt._Beru_krabicku.../

- Mami, nejedu s vámi. Budu mýt. Já jsem si snědla to ze včera z krabičky.

- Tak já si ji vezmu s sebou.

Vymývá mi ji. Jedeme. Na černé obloze se ukázalo modré oko. Jako Boží. Fotím si ho.

- Foť rychle. Podívej, jak ta modrá mizí. Opravdu. Zbyla tam jen bílá.

Předkrm zpříjemňuje čekání na lukulské hody. Chardonnay též. Ano, asi před pěti šesti lety dr. Marion Flechtner Moor nám ukazovala na školení o výživě Herbalife zvětšující se lahvičky Coca coly od dvoudecových k dnešním tankerům, talíře od normální velikosti k obrovským kolům, ledničky od těch prvních malých chladicích skříněk k dnešním dvoumetrovým dvoudvéřákům... Za šedesát let se všechno zvětšilo. I lidské pupky. Břicha - velmi nebezpečný zdroj rakovin, kardiovaskulárních nemocí, cukrovek II. typu. Ano, přede mě přistál obrovský talíř amerických brambor, flák roštěnky, buličí oko, hromady zeleniny... Hned část přerovnávám do krabičky. Jsem schopna se z téhle porce najíst tři dny po sobě.

Jedeme domů. Mám převelice dobrou náladu. Dům vymalován. Najedená. Koberec koupen. Linda se doma činila. Umyla, co se dalo. Zítra budu mýt na čisto. Okna. Digestoř... To už zvládnu.

Potřebuji padnout únavou. Lehám na gauč. Linda s Petrouškem si povídají u něj.

- Nevadí vám, že jste mě vzbudili?

Řehtáme se.

Odlíčit. Zalézt do řídícího centra. Postel.

https://otevrisvoumysl.cz/jak-britska-kralovska-rodina-tajne-vlastni-svet/

Poslouchám své pořady Tv světlo Aliance sedmnáctka. Pavel předčítá z Telegramu z Covid logiky. Libor po něm ve svém vysílání pouští z Otevři svou mysl zajímavé sdělení. Jestli si lidi v bordýlku Jejího ještěrčího veličenstva po celém světě mysleli, že jim patří domy, půda, tak jsou na velikém, převelikém omylu. Dodávám - a jestli si u nás někdo myslí, že splacená hypotéka zajišťuje vlastnictví domu, je taky na omylu.

Spát. Dvacet tři. Teprve? Zkontrolovat. Odnést elektroniku z ložnice. A odpočívat až do rána. Zítra bez budíku. Jupíí!

Dobrou noc!