Vzhůru do pracovního procesu - kdo můžeš!

No jo. Je to tady. Pondělí. Vstup do nového týdne.

- Mami!

Ve dveřích stojí Linda v náručí s Kitty.

- Už jedete?

Lezu.

- Mami, mám tě zamknout?

- Určitě. Jdu si lehnout.

- Zrzka je venku.

Ještě si vyblejsknu, jak to vypadá, když někdo vstává. Šedivá tráva. Hup. Spím. Slyším tu rezatou příšeru skočit na parapet. To určitě - držíme lajnu. Okno jako vstup do domu ne. A tlouci na okno - vůbec nevím, že něco takového kočka umí. Zkus! Dostaneš ránu mezi oči. Deset let otročení. Dovnitř, ven. Dovnitř, ven. Několikrát za noc. Nejhorší bylo, že Micka čekala doslova na můj první oddech do sladkééého... Buch, buch, buch! Bylo po spaní. Vylézt, otevřít okno. Za chvíli ven. Tedy - okno tabu!!

Určitě mezi podnikáním zvládnu doumýt okna. Už se chystám od Velikonoc. To byla taky psí zima. Plány se mají plnit. Maminka říkávala: Sliby se slibují, blázni se radují.

Venku v noci šedivák. Ještě že mám všechno schováno na terase. Potřebovala by vymýt. Kytky nadělají nepořádek. Kvítečka třešní jsou ještě schovaná. Snad nevykvetou v téhle Sibiři.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-26_Ve_vlade_perou%2C_ja_taky/

Rychle vymáchat pračku prádla. Octová voda s levandulovým olejem. Pověsit. Naplnit novou pračku. Nezkontrolovala jsem kapsy. Jasně...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-26_Kocky%2C_zahrada/

Kocourek má zas klíště.

- Pojď, Moure, vyoperujeme ho.

Drží. Ajatin. To se mu nelíbí. Klíště pálím u stromu. Bylo nasáté, jen prsklo v závěru hoření.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-26_S_maminkou/

Jedenáctá, co by dup. Čas teče. Maminka. Jsou tu dřív. Vždycky mě zaskočí. Vyprávím mamince - o čem? O kočkách. Mamka poslouchá.

- Mami, jak ti chutnala buchta?

Očekávala jsem, že řekne, že jí ji někdo schlamstnul. Vzpomněla si. Prý dobrá. Má před sebou ještě jeden kousek. Další téma - kytky. Znovu se ptám na její oblíbené. Ano, růže.

- Mami, své kamzičníky, hyacinty, růže, narcisy, malé irisky, kosatce, modřence, floxy netrhám do vázy. Mohla jsem ti včera přivézt kytičku fialek.

Napomínám Zrzku:

- Zas jdeš vizitýrovat?

Maminka konejšivě:

- Tak ji nech.

Mamčina kočka musela poslouchat. Měla drezírung. A mně nabádá, abych ji nechala. :-) Jak to charakterizovat. To není pošetilost stáří, to je skleróza - jak kočka musela poslouchat u mamky. Ale mně - tak ji nech. :-) 

Mamince říkám o zkreslených dějinách. Myslím, že rozumí. Poslední pořad jsem si pustila do sluchátek snad pětkrát. Dokola přehrávám jako smyčku. Poslouchám o krvi modré, červené. Snažím se to vepsat do hlavy. Vesmírní parazité mají modrou. Neumějí tvořit. Umějí jen vládnout, rozhodovat...

Vzpomínám na ženu, která se pokoušela mi loni ublížit. Když volala svým nakřáplým úlisným hlasem, jak se mám, jestli jdu zas něco reklamovat. Jestli se mi zas nelíbí pomeranče.

- Mami, asi jsi taky zažila zlobu. Ale mám dojem, že dřív bylo víc lidí hodných; lidi si tolik neškodili.

- No, to je pravda. To jo.

- Mami, teď je nebezpečí hloupých lidí u moci. Děti nechodí rok a půl do školy. Mají roušky, mozky se jim nevyvíjejí. Mamko, že to všechno dobře skončí?

Mamka mě zklamala.

- Nevím!

- Mami, dobře to skončí! Dáme tě do lůžka med bad, vrátí se ti síla, kosti, zuby, vrátíš se do svého domečku.

- To bude teda paráda!

Maminka dojídá kousek buchty ode mě ze včera. Paní Hudáková jde kontrolovat ledovou čokoládu. Prý je snědená. No, právě, že ji dala před Velikonocemi do obálky s nápisem do lednice. A už to nikdo nekontroluje. Pak lednici vymyjí, zbytky vyhodí. Posílám ji znovu do lednice. Herdek, to si to nemůžou napsat?! Kurník! Šopa!

- Tak ještě dvě kostičky tam jsou.

Chjo. Takové maličkosti, které jsem si kontrolovala. Mamince dovezla termosku se žhavou vodou. To stará střeva, i mladá střeva potřebují. Vypařit. Bude to rok a půl, co nekontroluji mamince stravu. Horké pití. To je důležité pro všechny lidi. Nejvíc miluji, když jí Jana nalije konev horkého čaje do nerezové konvice. Voda v ní chladne rychleji, než si člověk myslí. Fakt. Super konvice. Hodit ji z okna!! Jo Irenka, Simonka, Iveta... Kdo tam ještě je? Myslím, že mamce během dne dopřejí vařicí čaj. Janě nedůvěřuji. Zapomene mamku navléknout do ponožek. V nejkrutějších mrazech jí oblékne kraťasy - látka jak slina a holá lýtka!! Fakt vtipné bylo, jak mi ji svezla v prosinci dolů taky v kraťasech, holé nohy, deka jak pavučinka. Prý. 

- Ale sedí na dece. 

Ty vorle!! Klid!! Klid!! Vzpomeň včera na setkání s těmi lumeny v Kauflandu. Pět jich muselo na tobě dřít. 

Loučíme se. Zas zítra. Zdá se, že je na mém obličeji vidět utrápení tím, co letí za okny. Strach z očkování. Z pirátů. Teď jsem se dozvěděla, že nás okradou - euro. Ty vorle! A ještě aby se člověk styděl jít si říct, že mu prodali šit. Rajčata z minulého týdne - nádherná. Prý z českých skleníků. To by mohlo být. O víkendu jsem si koupila pravou českou mrkev z Mochova. Jsem myslela ze skladů. Přece Polabí, ne? Polabí? Co to je? Tam jsou haly, sklady, dálnice. 

- Mami, ta mrkev je z Holandska. 

Včera jsem se od léta ulakomila na české okurky. Hugo. To jsou ty skleníky s krabičkami - dojedli jste? Už pro vás chystáme nová. Za deset korun jsem ochotná. Za víc ne.

- Peťuš, neříkej, že už je zase poledne.

Smějeme se. S ním se směju pořád. Ty jeho řeči...

- Peťuš, ráno jsem kocourovi vytáhla klíště. Držel. Ale na ajatin se netvářil. Byl pak lekavý. Kup prosím tě, stačí zítra, ajatinové pero. 

Čas trávím prací. Nevnímám neviditelný koncentrák. Tvářím se svobodně. Jo, jsem svobodná. Doma. Zajímavé čtení na FB:

Michaela Takamine

Protiústavní vládní nařízení, kterými se zaklínají všichni, kteří nás chtějí rouškovat, testovat a očkovat, jsou zářným příkladem potměšilosti naší vlády a ministerstev. Mimo nouzový stav nejsou vynucovány státním aparátem, ale v podstatě soukromými osobami, jako jsou zaměstnanci pošty, ochranka či prodavačka, jsou vyžadovány nálepkami na vstupních dveřích do soukromých prostorů či dopravních prostředků. Něco, co již není vyžadováno státem, když nouzový stav pominul, nyní vyžadují soukromé firmy a osoby - jak unikátní a nápaditý způsob nucení lidí do něčeho, co vlastně vůbec nechtějí, aby se z toho stát sám nonšalantně vyvlékl.

Stát je tedy pouze prodlouženou rukou soukromých firem. Čím větší firma je, tím více se podílí na budování státu: vybírá totiž více daní a odvodů pro stát. Lidi si to pořád pletou, když si myslí, že jsou to peníze za jejich práci. NE! Jsou to peníze od bankéřů, které stát dostává ve formě odvodů z mezd a daní za to, že občany přinutil pracovat a tvořit hodnoty soukromých firem.

Dále.

Výplata je hodnota, kterou nám přiznává zaměstnavatel za to, že se před ním klepeme jako ratlíci, jaké zase "vládní opatření" nám bude vnucovat. Tato hodnota někdy stačí i na celý nájem rodinného bydlení. Mnohdy ale nikoli.

Kooperace vlád a soukromých firem je nejvyšší formou spravedlnosti, proti které se jen málokdo odváží účinně zabojovat.

No jo, no, zbavit nás práv, svobod, strašit, slíbit, že můžeme něco, když se necháme vakcinovat a pak prd. Nic. Žádné takové, znovu hrabání v nose, zanášení čehosi... Tfuj. Hnusáci. A ještě se nechat opakovaně zaplavovat jak laboratorní myš SÚKLem neschválenou chemií. 

- Petuš, co tu děláš?

- Jsem tu z rachoty. Tajdle nesu ten ajatin; paní magistra mi dala za nákupku front line. Jsem jí povídal, jak se staráš o cizího kocoura.

- Co ti dala?

Podává mi krabičku s nápisem Fypryst combo.

- Peťuš, představ si, Zrzka se dnes postavila na zadní a zkoumala, co máme támhle na poličce. Hrábla tam packou, shodila na zem svícínek...

- Ona to musí prozkoumat, víš? Ona je zvědavá jako ty.

- No, ale myslím, že ty vítězíš. Představ si, kdyby tam hořela svíčka.

- To by se bála.

- To by neviděla zespod.

- Paní z lékárny mě nepozdravuje?

- Dnes ani ne. Chtěla nějakou stojánkovou baterii. Tak jsem jí povídal, že to dělám z auta. :-) 

Není vtipný?

- Ptala se, jak z auta. No v běhu. :-)

To si může vymyslet jen Petroušek. Na stůl v pracovně jsem mu položila věci z pračky.

- Co to je?

- To jsem vyprala. Kolik to stojí? Aspoň sedmdesát korun, ne?

- Sto pět, teď už sto deset. Tak já to jdu hodit do koše.

Jsem jak on s kozou, když hádal, jakou má cenu. Taky byl z levného kraje.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-04-26_S_kockami_jde_prace_od_ruky

Jdu do zahrady. Sázím pár kyblíků rajčat. Musím na ně vidět. To by mi uvadla. Dva truhlíky begonek. Petrklíče z truhlíků - šup s nimi do trávy. Ještě mám přepravky a přepravky sazenic. Něco už poroste.

Kočky mě následují. Hlídají. Pozorují. Jdu pro něco do domu. Kocour si vykračuje kuchyní.

- Jedeš!

Jel. Věděl hned kudy.

- Jsem se jen chtěl podívat, jaké to tu máte.

Prosím tě, musíš zavírat!!
Aby se nezbláznil. Nešprknul. Jen se mrknul. 

- Moure! Pocem. 

Beru pipetu. Ne. Tenhle věrný, na zavolání jak pes a on utíká. Nenápadně se během práce k němu přišmejknu.

- Vidíš, ani to nebolelo. A budeš mít klid. Vždyť by ses kočkám nelíbil.

Leží, přede. Slastně zavírá oči. Převaluje se z boku na bok. Lehce mi chytí ruku do drápů, kouše, olizuje. 

- Divej, divej!

Zrzečka si hraje s jeho ocasem. Mour drží. Ženská. Dělá si s ním, co chce. Dobře ho opanovala.

Zajímalo by mě, kde bydlí. Kam chodí v noci spát. Kde se tu zas ráno vyskytne. Linda ho ráno viděla prý na konci ulice, ale zahnul vpravo. A my mysleli, že je z domu vlevo. V únoru tam umřela paní. Mour má každopádně páníčky, kteří o něj nedbají. Na stravu je tu. Na noc je u nich. 

Vsadila jsem čtyři půlky brambor. Uvidím. Třeba mi z nich něco vyroste.

- Pojď už domů. Máš to tu hezké. Zahrada ti kvete.

- Peťuš, je tak málo času. Chtěla jsem ještě vyčistit okna v obýváku.

- Zítra. Je zima. Pojď, ať nenastydneš. Máš holé ruce.

Tak jdu. Dnes pro klienty ve dvacet Míša Pávek sportovní výživa; můj oblíbenec; jezdíme spolu s ním a jeho Luckou do Špindlu. Hodně pracují. Chtějí jít do GETu. Pak do Milioner. Lucka si dnes zkoušela auto Tesla. Už nemám ambice. Už pracuji jen pro radost, ne pro peníze. Už nepotřebuji. Jo, až přijdou ty černé ksichty s tou pirátskou vlajkou, až nám seberou ty důchody, opráším své pomáhání lidem. Ale proč svlíkat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Ještě týmová porada. Po deváté volá klientka. Objednáváme. Poprvé má dvacet pět procent. aJeště odepsat další klientce. 

Sedám k psaní. Dvě hodiny. Spát! 

Dobrou noc!