Vzpomínám
Ještě před chvílí jsem seděla venku. Louskala ořechy. Klid před bouří. Hotovo. Domů. Připravila jsem Petrouškovi krabičku se svačinkou na ráno do rachoty. Uvařila čaj do termosky.
Venku se zdvihá vítr. Hřmí. Strašidelné zvuky. Kočky jsou venku. Copak nás ráno čeká na zahradě? Obal na židle se vznesl a frrr! Zmizel ve tmě. Slunečník se rozvírá a sklápí. Rychle ho beru a pokládám do rohu domu. Hřmí. Ubrus z malého stolu uletěl. Vzadu v zahradě něco svítí v místech, kde je temno. Tam nejdu. Zdvihá se tornádo. Ráno jsem měla v úmyslu jet na Nábřeží řemeslníků. Asi budu uklízet škody.
Otevírám dveře do zahrady. Volám Moura a Zrzku. Fukeř.
- Mami, kde mám Kitty?
- Někde se schovala.
Filmová bouře. Na parapet tlučou kroupy. Blýská se. Hrom duní. Necítím se komfortně. Co naše kočinely? Snad našly skrýš.
Dnes jsem vzpomínala.
Ráno jako obvykle do zahrady. Jen o hodinu dřív. Hledám pampelišku k vyrytí. Maminčino konvalinkové políčko omamně voní. Kdypak si ho založila? A kde vzala konvalinky? Opatruji ho, rozšiřuji, vyčistila jsem ho od bršlice. Neúnavná se stejně někde schová. Nabere přesnou zeleň konvalinky, abych si ji nevšimla. Kočky se okolo mě motají. Zrzečka se prodírá mezi konvalinkami. Ještě před měsícem tu byl suchopár, žádný lísteček, jen hlína. Dnes ještě na pár dnů překrása.
Už je tu Linda. Zrovna jsem venku. Čekám, až bouchnou dvířka od auta. Mourek mi sedí u nohou. Otevírám branku. Linda pouští Kitty s přepravní tašky. Skočila rovnou před Moura.
- Mami, to je zákeřné!
- To je náhodou Mourkův šikovný tah.
Dotkli se čumáčky, ale Kitty syčí a spouští hrůzu. Mourek jí odpovídá:
- Prosím tě nedělej Zagorku. My tě přibereme do party.
Kitty obíhá záhonek. Míří do domu. Dům je průchozí. Kitty si našla místečko na židli na terase. Vidí a není viděna. Skrývá ji ubrus.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-20Darky_prisly%2C_Mourek_vita_Kitty/
Linda odjíždí směr Polsko.
- Kdyby vyprodávali okurky nebo rajčata za deset korun, vezmi mi.
Pracuji u počítače. Našla jsem staré potvrzení platby SBD před dvěma lety. To si bere družstvo za povolení přihlášení nájemníků. Pěkná palba. Tisknu si ho do desek. Nevíš, kdy se bude hodit.
Přichází klientka. Ona tak nenápadně, tak pomalu, tak krásně taje, jak sněhulák. Teprve dnes po třech měsících jí ubyla další jednotka viscerálů, odpálila tuky a narostla svalovina. Hezký úspěch. Po obvodech přes osmdesát cm. Krása.
Linda je tu. Teprve obědváme. Nakukuji na FB. Paní z Hruštiček, včera jsem u ní kupovala rajčátka, majoránku, okurky, dala na FB:
Proboha lidi co blbnete - včera večer ve 20 hod jsem dala na bránu truhlíky a dnes 5 minut před 14 hod ženská na kole (soused už zahlid jen jak si pucuje ruce a mizí) ukradla sazenici černé petunky ........ JE TO VENKOVNÍ VYZDOBA ABY BYLA HEZKA I ULICE!!!!!!!!! Kytek máme dost dáváme i se slevou.
Komu stálo za to, aby seskočil, ukradl, uklidil do batůžku a ujel. Co se to děje s lidmi? Lžou, souložej a kradou - povídal Petroušek.
Venku vedro jak u moře. Zalévám. Chvíli sedám do křesla. Na deset minut jsem v něm zvadla. Loni 20. mě vzbudil telefon.
- Přijeďte se rozloučit s maminkou. V noci upadla do kóma. Holky, přijeďte obě společně!
Příjemný hlas lékařky, rozumný člověk. Celá se chvěju. Lítám po domě jak střelená. Vůbec nevím, co mám dělat. Ustrojit. Zavolat Ivě. Dětem.
- Ivo, máme s přijet rozloučit.
- Já jsem dnes první den na brigádě.
- Ivo, umírá nám mamka.
- Počkej, já si to tu přehodím.
Za chvíli stojí u domu. Sedám do jejího auta. Jedeme do FN. Pro mě první zkušenost se smrtí. Iva vypráví, pustili ji. Mě by nepustili.
Já jsem tam včera byla. Mamka měla to druhé oko zalité hnisem. Šla jsem, umyla jsem jí ho. Říkám:
Mami, poznáváš mě?
Sundala jsem si roušku.
Teď už jo. Bylo to krátké. Mamka mi říkala:
Běž už, mně se chce strašně spát.
Poslouchám každé slůvko. Zapisuji si ho do hlavy. To byla poslední slova s Ivou. S mnou - sem mi vlep, ještě jednu.
Parkujeme daleko, u FN všechna místečka okolo celé nemocnice obsazena. Běžím. Letím. Už ať jsem u maminky. U svého bezpečí. Všechno jednou končí.
Zvoníme. Nemusíme mít roušky. Jen chemii na ruce. U postele židle. Chystají druhou. Hrneček s vodou. Otevřené okno. Ptám se, jestli je to pro duši. Sestřička souhlasně kýve. Prý je to už připravené. Tady je to jiné, než v neděli na příjmu.
Je to vaše. Máte času, kolik chcete. Můžete se ptát.
Iva se dotýká maminčiny levé ruky. Já pravé.
Mamka má studenou.
U mě teplou.
Maminka srovnává teplotu. Vypadá, jako když spí. Škoda, škoda, že jsem si ji z etických debilních nesmyslných důvodů nenatočila. Oddychovala. Čisťounká.
- Mamka je na něco napojena?
Jen úplně zlehýnka na kyslík. Ale neuznatelně. Jinak už pracuje sama. Nepodporujeme tělo.
Iva by už ráda jela.
- Ivo, já pojedu domů vlakem.
- Vadilo by vám, kdybyste si nahoře vyzvedly její věci?
- Ivo, běž tam, znáš to tu. Bylas´tu včera.
Užívám si maminku. Mluvím na ni p tichoučku. Neznatelně. Ona mě slyší. Je krásná. Nádherná.
Tak jedeme.
Odpoledne peču chleba. Najednou jankovatím při myšlence, že už ji nikdy neuvidím.
- Péťo, já musím jet za mamkou. Péťo, musím!
- Jeď. Jen mi řekni, jak to dopeču.
Volám do fakultky. Prosím.
- Ale v jste se loučily už ráno.
- Já bych se chtěla rozloučit ještě jednou. Naposledy.
- Musíte to stihnout do pěti hodin.
- To nestihnu.
- Odkud jste? To je kousek.
Skáču do auta. Jedu zadem. Zvoním za pět minut pět.
- Musíte chvilku počkat. Zrovna je u ní sestřička. Myje ji.
Za pět minut mě pouštějí. Letím. Zpívám ji T tom našem venkovském kostelíčku. Prosím za odpouštění. Jako malá jsem kradla lahve. Řekla jsem jí to několikrát. Ona se shovívavě usmála. Jasně, že to věděla, když mi dala deset lahví a já přinesla sedm osm- korun. Mamince znovu odpouštím, když nastoupila na její tělo nemoc, nebyla ideální. Půl osmé-:
- Mami, maminko, já už musím za Péťou.
Jako bych ji slyšela:
- Živí za živými. Běž, čeká tě.
Ještě jsem se znovu vrátila. Naposledy. Vypadala jak nevěsta. Krásná, mladá. Nevím, co jsem měla s očima. Byla jak z fotek, když se vdávala. Maminko, s bohem!
Tohle se mi prohnalo hlavou. Louskám ořechy. Končím za tmy. Bouře se už dávno přehnala. Mourek přišel jako vodník. Zrzečka nepřišla. I Kitty se vyloupla ze své skrýše. Péťův alarmující pracovní telefon už neskučí. Všichni jsme se zklidnili. Dům se ponořil do ticha.
Dobou noc!