Vzpomínkově nostalgicky uklízivý

Měla bych chodit dřív spát. Jsem tak moc ospalá, unavená, hlava mi bimbá, klávesnice píše nekonečné řádky automatického fádního textu...

Podvečer. Petroušek se vzdálil na zápas. Jsem šťastná, že hrají. Ať odehrají co nejvíc. Loni touhle dobou - chandra.

Ráno dospávám. Popadla mě chuť uklízet, omývat, vyhazovat. K čemu to, co mi leží na lince bůhví jak dlouho? Některým věcem je třeba udělat pápá. Koš. Čistím dřez, drtič, myju obklady, otírám muší neviditelné tečky. Nějak u toho na mě padla chandra. Podzimní smutek. Venku zima. Prší. Mourek nesedí na křesílku. Zvonek. Kdo to může být? Dnes obchoduji na dálku. Á, Lukáš. Nájemník nese nájem. Toho kluka miluji. Čistá stará čestná krásná inteligentní duše. Jak to, že dnes nemyje střechy? Ráno mu bylo dobře. Během chvíle už ne. Ptám se ho na volby. Líp bych neodpověděla. Rozumný. PO nastěhování k nám sháněl kolo. Poradili jsme mu tady našeho pana Fryntu. Drandí na něm. Ne na Fryntovi. Na kole přece. Vypráví o své aktivitě na kole o víkendu v Trutnově. Jo, zahlédla jsem u něj kolo na FB v autě.

- A představte si, že tam vybudovali svépomocí trať mezi stromy. Jen s lopatou. Tak, aby ty stromy neponičili. Město nepřispělo.

- Luki, proč by přispívalo na zdraví a sport? To ne. Lepší je získat naše peníze, které jsme narvali do EU,  třeba na ubytovny pro přivandrovalce.

- A dole je soukromý dům a když nemáte kde zaparkovat, tak u nich na jejich pozemku ja asi třicet míst a tam můžete parkovat.

Je to kluk šikovný. Jednak že se ve své komunitě o tomhle sjíždění dozvěděl. Nemám o tom ani páru. A dvojak, že je odvážný a těžkou trať sjede. A je nesmírně činorodý. A taky pracovitý. Dnes zůstal doma. Ráno mu bylo dobře. Po hodině zvracel, špatně, zvracel. Do oběda posiloval organismus spánkem. Teď si obchodí a objede, co nestíhá, když je od nevidím do nevidím v práci. Tam, kde měl pracovat, prší. Synchronicita. Stejně by nemohl na střechu. 

- Lukáši, dám vám na trávení microbiotic MAX.

Sypu pytlíček do krásné dvouplášťové skleničky Herbalife z borosilikátového skla. Teď mě napadá, že jsem mu měla nalít navíc aloe. Kudy teče, tudy hojí. Bože, zapomněla jsem na ten zázrak. Ručně sklizené kousky, čtyři centimetry dlouhé. Lisováno za studena. Beru si ji na cesty do láhve. Lahodná chuť a nutí mě pít. Mírně laxativní účinky. Ale jen mírně. Někdo to ani nepostřehne. S Lukášem plyne řeč s lehkostí motýlího letu za letního dne. Jak voda v horském potoku. Ještě mu ukazuji střechu.

- To je bramac nebo (jmenuje nějaké jiné slovo)?

- To jméno bramac.

- To je kvalita. Po té střeše vám mohou tancovat.

- Ale nějaký pitomec nám rozšlápl hřebenáč.

- No, to je opravdu... On by měl být proškolen, že na hřebenáče se nevstupuje. Ale vy nemusíte mít strach. Máte tam ještě fólii, když špatně foukne vítr vodu pod, ona vyteče támhle těmi štěrbinkami do okapu.

- Ptá se, jestli máme náhradní. Až když přišel Petroušek, jasně - máme. Hřebenáč je jen prasklý. Plní fci. Štve mě poškození. Kolik lidí od internetu se nám tu producírovalo. Z cizího krev neteče. Původně podle projektu jsme měli mít na střeše kanadskou šindel. Jestli si někdo myslí, že to jsou vyskládané kvalitní klasické dřevěné šindele, tak to jsem si mylně myslela taky. Ne, ne. V době náhražek, lží, podvodů znamená kanadská šindel normální dehťák natažený na střechu. To jsme změnili.

S Lukášem naskakují stále nová témata a nikdy nepřijde konce řeči. Už jede. Není mu dobře. Ale vůbec to na něm nepozoruji. Ať je kluk zdravý! Ať jsou lidé zdraví!

FB mi nechává nahlížet do dnešního dne před čtyřmi lety. Ó, jak jsem byla nešťastná. Maminka na LDN v domnění, že nám ji tam rozchodí. Omyl. Velký omyl! Mamka za tři týdny odhubla do pěkného věchýtku. Koukala jsem na fotky od holiče před úrazem a teď. Ono to tělu prospělo. Ale to mučení. Tady v tom zařízení - ó, hrůza. LDN v HK. Doufala jsem, že mamku zrehabilitují. Má klientka tam měla maminku, dali ji po zlomenině do pořádku. No jo, jenže klientka zdravotní sestra den co den z fakultky jela do LDN. Cvičila si s mainkou, chodila s ní. Pak teprve návrat do Opatovic... Mamince vzali zuby, aby se jí neztratily!! Žalovali mi, jak je mamka dává pod peřinu. Že hrozí nebezpečí vyhození. A co já s tím!? To je jako když neumětel učitel napíše rodičům, že jejich syn dnes házel houbou na tabuli. A co s tím doma rodiče? Pozorovala jsem cvrkot na LDN. Donesli jídlo. Odnesli. Zuby v pytlíčku v zásuvce. LIdé ochrnutí nemohli rozdělat sýr, lahvičku, nemohli uchopit lžičku. Žádná péče - dát zubní náhradu večer do kelímku s vodou. Ne. Mamka si je na noc chudák vyndala, aby jí netlačily. Dala si je pod polštář nebo pod peřinu. Ještě že je nějaká fíca nezahodila. Ne, nerozumím. Zlé sestry. Neúčast na lidství. Na stáří. Na utrpení. MOC zlé. Nesoucítění. Jsem ráda, že jsme tuto zkušenost zažily a že se vrátila do DD. Bohužel... Zjišťuji... No nic. Byla jsem šťastná, že je určitě v lepším zařízení. Barevné prostředí. Měla mě každý den u sebe. Cvičila jsem s ní. Sestra taky. Naučila mě cviky. Denně se musela obléci. Chodili s ní. Stolovat s ostatními a se zuby v ústech. O zuby postaráno. Libuška jim čítávala pohádky, přísloví... Pan pečovatel ze třetího - svatý člověk. Irenka, Dana, Květulka, Petronila... To nebyli škodiči, to byli lidé s posláním. Mnoho let na stejném místě. Ti ostatní? Přišli. Za měsíc utekli. Za půl roku se po nich slehla zem. Jo, taky tam byla jedna, která vykřikovala, že je tam jen pro peníze. No jo, tkadlena, prodavačka, která se nevlékla do bílých kalhot a cítila se jak doktorka... Ještě k tomu dostala větší plat než u stroje. Chápu - pro peníze... Nechci si lámat hlavu, kdo byl ten šmejd, který mamku trápil. Mstil se mně nečestně, podle a záškodnicky přes maminku. Je to jako když se Prymula vyjádřil, že musí mučit děti, aby donutili rodiče k očko. Na fotce z dnešního dne to mamce moc sluší. Velmi. Ale ten výraz smutku. Nechtěla ani oči otevřít. Tehdy mi dovolili poprvé od srpna vyvézt ji ven. Na slunce. Nezbyl pro nás vozík se stupátky. Ale zvládla jsem. I mamka. V ten den jsem kulantně maince dala svobodu odchodu. Mezi řečí. Na lavičce jsem jí předkládala dobroty. Hodovala. Vyprávěla jsem jí, jak jí koncem měsíce nechám převézt zpátky do DD. Zrovna se stěhovali z HK zpět do Černožic. Pak už začala zcela jiná éra vedení domova. Nečestné, falešné, despotické jájování. Mamka by řekla: 

- Všechno je pryč. 

Měla by pravdu. Trýznit se. Zbytečné. 

Jak dnes já? Nenamalovala jsem se. Nemám-li na obličeji ksicht, možná obráceně, jsem stařena. Jen se člověk nezušlechtí, neočekává kontakt s lidmi, hned se tu dveře netrhnou. Překvapil mě Lukáš, druhý nájemník Jiřík. A večer na poradě s kamerou - lekla jsem se sama sebe. :-)

Obchodovat na dálku se dá i v pyžamu. Dnes se mi vedlo. :-) Úspěšně. I nenamalované.

Mezitím jsem konečně sklidila povidla, okurky, jahody, meruňky, meruňkový džem... Jedno víčko se u povidel nepromáčklo, budou buchty. :-) Vypíglovala jsem dřez, obklady, baterii... Pokračování zítra. Digestoř, ostrůvek... Omýt mušince z hran nábytku. Už zas mohu mýt okna.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-13_Dalamanky/

Mourek si hověl celé odpoledne na křesílku. Zkusila jsem odsunout dveře do zahrady. Dalo mu to, ale seskočil a vydal se do tmy. Nikdy nevím, jestli je na terase zavřený rád. Sám. Jestli mu není smutno. Jestli v noci přes sklo nevnímá vetřelce. Bude půlnoc. Hoví si na otevřené přední terase. Tam se mu před měsícem vrtla lasička. Žádného vetřelce nestrpí. Ušiska má rozsekaná ze soubojů s konkurenty. Hlídá Zrzečce revír.

Péťa zpět ze zápasu.

- Vyhráls´?

- Napůl. Už to není ono.

Péťa býval šampion určitě okresu, občas kraje. Vyhrával všechno. Taky zestárnul. Nemáme se honit za výkony mladých. Mixuji mu sportovní dovýživu. HL 24 sport a Rebuild strength. Celou tu černou řadu si nechali vyvinout fotbalisté myslím z FC Barcelona, ale později naše tričko navlékl Cristiano Ronaldo z Realu Madrid. Chtěli výživu na 24 hodin. Proto HL 24. Byla jsem na jejím uvedení v Blavě v hotelu Bon bon. Přijel ji na český a slovenský trh uvést její tvůrce mladičky sedmatřicetiletý doktor a vědec John Heis. To je on. 

https://www.youtube.com/watch?v=6dpSfGA6c_M

Vyprávěl o svých studentských pokusech s nápoji různých značek. Nebylo to bezpečné. Nebylo to ono. Mohlo to člověka skolit do křoví. Začal vvíjet něco svého. Herbalife po něm sáhla. V jejích laboratořích dokončil, co začínal jako student. Cristiano mu u toho asistoval. John Heis byl úspěšný cyklista ke své vědecké činnosti. Cristiano měl rodiče nezávislými distributory Herbalife. Kopálista. Nejlepší světa. O zlatý míč se přetahoval s Leem Messim. Produkty se zkoušely na Cristianovi. Hned po výkonu. Do dvaceti minut. Otevřené metabolické okno. Tělo intenzivně přijímá vše - vitamíny, minerály, jedy, kofein... Když se vracím z kola - první si jdu mixnout sportovní výživu do svalů.

Olympionička Smantha Clayton cvičí a užívá naše produkty.

https://www.youtube.com/watch?v=KFRKSwz3Ejg

Za čtrnáct dnů to bude rok, co navždycky vyběhla do zahrady Micicinda. Všechno tu nechala... Tak bych chtěla vědět, jak skončila. V drápech dravce? Spadlá do podzemek? Sežraná za plotem náhodným rafanem? Micicindo, často si prohlížím, jak jsi byla krásná. Vznešená. Ušlechtilá. No - hraběna.

Zrzečka natažená vedle mě teprve teď dorůstá velikosti dospělé kočky. Kotě mělo koťata. Je dovykrmena. Už to není kozí dech. Vyvalená jak napnuté kšandy. Jak se přemísítm do koupelny, přiběhne jak pejsek a začne skučet. 

Tak já jdu. Dobrou noc!

P. S. Všímáte, že nepíšu mějte dobou noc?! Je to anglikasimus. Plevelná fráze! 

Krásné sny! Úspěšný den! Veselé Velikonoce! :-) Bez mějte!