Wilde, ořechy, 80x větší dotační feťák
Jsem ráda na světě. Prve jsem si přečetla na FB vyjádření člověka - kandidáta ve volbách, který pracoval na dokladech, pak jako administrátor MP. Pěstounem. Vypsal nejzávažnější zlé skutky politiků a napsal, s tím souhlasím, že lidé tady dole kandidují, protože chtějí něco dělat pro město. Nenesou zodpovědnost ani za bitcoiny, Kampeličku, Dozimetr ani Čapí hnízdo. To poslední je plivnutí do moře oproti miliardové zlodějně těch druhých. Až sem souhlasím. Lidi reagují slušně. Jeden mu píše, ať si kandidáti nehrají na to, že nemají se stranami, ze které kandidují nic společného. Smutné, když si lidi dole na nejposlednější vsi hrají na koalice. Ať se jdou bodnout. Přece si sednu v kruhu a rozhoduji hlasováním o tom, co je potřeba udělat, kolik na to máme, co se nám kde nabízí a jak dlouho nám to bude trvat.
Kdo má FB:
TV nesleduji. Už hodně let. Dnes jsem si sedla k moderní pohádce Cukrkandl. Líbila se mi. Nebyla to slátanina. Měla dramatickou zápletku. Poslání. Trošičku kouzla. Nebyla přeplácaná triky. Myslím, že se povedla. Nejsem odborník, ale snad i kostýmy, paruky, líčení bylo v souladu s dobou. Vím od pana Trošky, že dodržuje zásadu nemíchat styly. Snad tu bylo vše v pořádku. Trošičku mi to připomínalo něco jak Karlíka a továrnu na čoko nebo něco v západním stylu. Není nad české domácí pohádky s vodníky, čertíky, princeznami. Oni totiž nikde na světě čerta nemají. Čert črtá krajinou skutky. Tahle pohádka ušla.
Ráno jsem si vyběhla pro Zapper a hezky zase zaplula do postele. Bolí mě v krku. Držela jsem elektrody a usnula. V deset zvonek. Chjo. Pán z TSM.
- Vy jste mě vytáhl z postele. Léčím se. vylezu až před polednem. :-)
Omlouvá se. Ne, není třeba. Vylezu. Budeme řezat vršky smrků. Máme jich pět. Maminka je kdysi intuitivně zasadila na okraj pozemku. Jsou velice prospěšné, hlavně na jistých světových stranách. Štěpí jehličkami špínu v ovzduší. Čistí vzduch. Pán chválí jejich vitalitu.
- Jsou nádherné. Krásné. Ani by se nemusely řezat. Samozřejmě je to potřeba u domu.
- Hlavně mi jde o ptáky. Poslouchejte. Slyšíte? Stále tam bydlí a zpívají.
- Už nehnízdí.
- Ale mají tam svá obydlí.
- Nebojte se.
Dojednáno. Odjíždí. Jdu nakrmit kočeny.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-16-nas-ranni-koncert-pokracuje-az-do-obeda
Jsem šťastná. Přešťastná. Kočky mlaskají. Slunce svítí. Zdá se, že obloha je dnes doopravdy azurová. Po obědě se už objevily čáry. Na to nesmíš hledět. Kochala jsem se modrou, dokud byla opravdu modrá. Nebyla přelitá kýblem špíny. Lidi často na FB ukazují modrou oblohu. Ne. Modrou jako dnes už jsem hodně dlouho neviděla.
Mám u sousedky v mrazáku rozporcovaná eko bio kuřata. Volám. Vezmu si na polévku a prsa. Nečekala, až zazvoním; potkaly jsme se na chodníčku uprostřed mezi domy. Nabízím jí třešně, vlašské ořechy, lískové, jablíčka – když máme. Vím, že mi přejme balíček, když nejsme doma. Takhle to bylo se sousedy dřív. Pomáhali si. Ona nenávidí Babiše. Mně je to fuk. Nemám v oblibě žádného politika. Někdo by si mohl myslet, že jen lžou, slibují, kradou, podvádějí. Stály jsme na chodníku a povídaly si a hodnotily. Vcelku souzněly. Nezmínila jsem, že podle Deník P - Paukner Media:
Největší dotační feťák? Sponzor hnutí STAN čerpá 80x více státní podpory než Babiš
Zdeněk Hřib zavedl nádherný pojem - dotační feťák. Ten má označovat takové firmy, které by dostaly "absťák", jakmile by dotační podpora vyschla.
Nedalo mi to a vytvořil jsem přehled největších dotačních feťáků.
Výsledky překvapí. Nejzávislejším dotačním narkomanem totiž není Andrej Babiš, ale největší sponzor hnutí STAN, Jan Dobrovský společně se svými partnery - těm občané platí až 70 % tržeb jejich energetického holdingu REN Power CZ a.s. Z této firmy si pak Dobrovský a jeho společníci vyvedli 3,4 miliardy korun jen za poslední 2 roky. Peníze nezdanili v České republice, ale v Lichtenštejnsku - jak příhodné.
Další zajímavou firmou je Veolia Energie, která za 4 poslední roky získala 5,5x více dotací, než celý holding Agrofert dohromady. Stát firmě přispívá na 20,5 % jejího ročního obratu a znovu, Veolia Energie zaměstnává 2 200 lidí, zatímco firmy v Agrofertu přes 17,7 tisíce.
Kdo je a kdo není dotační feťák? Zatím to nikdo nespočítal a od toho je tu přesně projekt Paukner Media, aby uváděl skutečnosti na pravou míru skrze veřejné zdroje, které si může při troše úsilí ověřit doslova každý.
Nesejde na tom. Kradou, okrádají nás naši, smutné. A pak ještě jestřábi z EU. Jsme podle francouzského ekonoma Thomase Pikettyho "krmelcem Evropy". Není potřeba se hádat, kdo krade nejvíc. Nejdůležitější jsou vztahy v rodině a sousedské.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-16-fales-pokrytectvi-lharstvi-mocnych
- Divej, co teď poslouchám. Rakušan, Fiala… Předstírali nepřátelství k Rusku, ale obchodovali s ním…
https://www.youtube.com/watch?v=ShlIVVZqdhY
Pavel, Rakušan, Fiala, Nerudová, O. Kolář podle Pauknera mají společného sponzora. Jan Dobrovský je v prý v úzkém okruhu spolupracovníků Petra Pavla. Kolínská fa Draslovka dala prohlášení, že ukončila obchod v Rusku. Fa aktivně spolupracuje s Putinem. Společnost nadále v Rusku podniká. Prodlužuje si licence pro prodej svých produktů. Dobrovský tvrdě proti Rusku vystupuje, kdo by s Ruskem podnikal, kritizoval by ho. Něco se jako říká a děje navenek, a něco se dělá tajně. Bleju.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-16-fales-pokrytectvi-lharstvi-mocnych
Loučíme se. Ani jedna se neúčastníme voleb. Už nejsme ovečky. Nehádáme se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-16-vylouskano-upeceno
Jdu si uklohnit oběd. Pod stáním mám špalek. Na tom ráda louskám ořechy kamenem. Dřív jsem tu měla sluníčko. Teď kvůli hnusnému novému sousedově domu je tu stín. Loňské lískáče na lískách mi zplesnivěly. Točím sousedce video, že nic, z velké lísky mi zbyla malá mistička. Chtěla jsem se s ní rozdělit. Letos se neurodily.
Stříhám pivoňky. Petroušek ještě vylepšuje zazimování bazénu. Venku krásný podzimní den. FB mi vyhodil vzpomínku na maminku. Myslím i na Viktora. Loni touhle dobou věděl, že odchází. Dával mi naději, že se vše zlepší. Nezlepšilo. Letos v únoru vydechl naposledy.
- Petroušku, jdu si chvilku odpočinout.
Zdálo se mi, jak se procházím po Novém Světě na Hradčanech. Krk mi léčil pejsek tím, že mi ho olizoval. Probrala jsem se. Tma. Na mě hopsá Žofka.
- Žofie, seš těžká.
Jdu upéct buchtu. Švestky už nemám. Krájím na ni jablíčka. Recept v Thermomixu se jmenuje Jablečná buchta. Pekla jsem ji se švestkami. Včera už byla půl na půl. Kousek jsem dala sousedce. Kousek Petrouškovi do práce. Kousek snědl on. Kousek já. Zbyl poslední kousíček. Buchtička se povedla.
- Petroušku, kdes byl? Tys´ mě tu nechal.
- Vždyť jsem ti říkal, že jedu na kotelnu a pak se pojedu kouknout na chlapy.
V domě je stále teplo. Netopíme.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-16-ktery-je-novy
Od rána mám připravené dva nové filtry do čističek vzduchu. Jdu vyluxovat ten v kuchyni a obývacím pokoji. Na mřížce i vevnitř prachu! Kde se tu vzal? Vždyť jsem ho čistila koncem srpna. To už bylo v domě čisto po stavebních úpravách.
Často používám Wildův citát, že Ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Wilde má dnes výročí.
Někdy do kategorie žen, které nevědí, co chtějí, patřím taky. Třeba když jsem věděla, co chci za auto, ale nevěděla jsem, že se mu říká SUV.
Na FB dnes pan Karel Oktábec sdílel víc mouder tohohle rozporuplného dramatika. Miluji jeho Jak je důležité míti Filipa. Spisovný jazyk, žádné vulgarismy. Wild je mistrem břitkého humoru, ironie, sarkasmu a ironických dialogů.
Dne 16. října 1854, tedy před 172 lety, se narodil irský básník a dramatik Oscar Wilde, celým jménem Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde:
"Život je příliš důležitý, než abychom jej brali vážně."
"Lidstvo bere samo sebe příliš vážně. To je základní hřích světa. Kdyby se byl jeskynní člověk uměl smát, byla by se historie vyvíjela docela jinak."
"Cynismus je umění vidět věci takové, jaké jsou, a ne takové, jaké by být měly."
"Nikdy neodkládám na zítřek, co lze udělat pozítří."
"Volno, ne práce je cílem člověka."
"Myšlení je tou nejnezdravější věcí na světě, a lidé umírají na něho zrovna tak, jako umírají na kteroukoliv jinou chorobu."
"Gentleman je člověk, který nikdy neraní city druhého neúmyslně."
"Každý se dá koupit, Jediný problém je ten, že někteří lidé jsou příšerně drazí!"
"Citát je velmi užitečná náhražka vtipu."
"Vždycky jsem byl toho názoru, že tvrdá práce je prostě útočištěm lidí, kteří nemají co dělat."
"Je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř."
"Doporučovat chudým, aby byli šetrní, je nejen groteskní, ale přímo urážlivé. Je to, jako bychom hladovějícího nabádali, aby méně jedl."
"Slibovali nám, že sny se mohou splnit – ale zapomněli zmínit, že noční můry jsou také sny."
"Jsem tak chytrý, že někdy nerozumím jedinému slovu z toho, co říkám."
"Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším."
"Mohu odolat všemu kromě pokušení."
"Zásadovost je posledním útočištěm lidí bez představivosti."
"Nikdo neumírá pro pravdu. Lidé umírají pro to, co chtějí, aby bylo pravdou, často v panické hrůze, že by to nakonec pravda být nemusela."
"Žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán."
"Zkušenost je název, který dáváme svým chybám a omylům."
"Nesnáším lidi, kteří neberou vážně jídlo. To prozrazuje povrchní povahu."
"Po dobrém obědě lze odpustit každému, i vlastním příbuzným."
"Slyšel jsem o vás tolik pomluv, že nemohu pochybovat o tom, že jste skvělý člověk."
"Zbožňuji prostinké požitky. Jsou posledním útočištěm složitých povah."
"Život se k nikomu nechová spravedlivě. A pro většinu z nás je to tak asi lepší."
"Ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou."
Wildův život se pokazil. Přitom začal tak hezky.
https://rozbor-dila.cz/jak-je-dulezite-miti-filipa-rozbor-dila-k-maturite/
Oscar Wilde spatřil světlo světa v roce 1854 v Dublinu. Sudičky sklánějící se nad jeho kolíbkou nešetřily dary. Oscar se narodil se zlatou lžičkou v puse. Oscarův otec William, lékař královny Viktorie, patřil k nejuznávanějším ušním specialistům v Irsku. Jeho prsa hrdě zdobil rytířský kříž MBE (člen Řádu britského impéria), patřil k velkorysým filantropům a psal knihy o irské archeologii. Chlapcova matka Jane, původem Italka, publikovala básně volající po ozbrojeném povstání proti britské nadvládě.
Mladý dandy se v 17 letech zapsal na dublinskou Trinity College ke studiu filologie, ve škole se však smrtelně nudil. Raději až do poledne vyspával, skládal básně a navrhoval si obleky extravagantních střihů. Svůj byt vyzdobil pavími pery, liliemi a slunečnicemi, sochami i porcelánem. Ve společnosti se Wilde choval přezíravě a jeho blazeované chování mu vyneslo spoustu nepřátel. Kdo mu ale chtěl srazit hřebínek pěstmi, tvrdě narazil – na první pohled zženštilý kumštýř nečekaně dobře boxoval.
Přesto, že studiu věnoval minimum úsilí, Wilde získal nejvyšší ocenění na poli klasických studií, řečtiny a latiny. Tím se mu otevřela cesta do Oxfordu. Později napsal: "V mém životě byly dva význačné body obratu – první, když mě otec poslal do Oxfordu, a druhý, když mě společnost poslala do vězení." V Oxfordu opět exceloval, za báseň Ravenna získal prestižní cenu a studia zakončil ověnčen nejvyššími možnými poctami.
Akademická dráha, která by potěšila zejména sira Williama, mladého rozevlátého bohéma nelákala. Titul z jedné z nejprestižnějších britských univerzit, jejíž jméno studenti vyslovovali téměř nábožně a šeptem? Pouhá hračka. Způsob, jak si potvrdit vědomí vlastní výlučnosti. Oscar se netajil tím, že se nechce stát "sucharským oxfordským učencem", a příteli řekl: "Budu básníkem, spisovatelem, dramatikem. Tak či onak – budu slavný. A pokud nedosáhnu slávy, pak alespoň proslulosti."
Za slávou a bohatstvím se vydal do Londýna. Rozhodl se získat si přízeň "uppercrust", tedy nejvyšších kruhů. Měl jednoduchý plán – později ho vložil do úst jedné z postav ve hře Bezvýznamná žena: "Aby se dnes člověk dostal do lepší společnosti, musí lidi krmit, bavit, nebo šokovat. Muž, který ovládne londýnský jídelní stůl, může ovládnout celý svět." V tom měl nepochybně pravdu – nechybělo mu ani lví sebevědomí, ani potřebné schopnosti. Jen málokterý dandy se mohl měřit s Wildovou dovedností bavit a šokovat.
Wilde byl naprostý solitér. Svůj image založil na extravagantním oblečení, jaké se nikdo neodvážil napodobit. Podkolenky, k nim krátké kalhoty připomínající pumpky, šosaté kabátce, velké poletující límce a volně uvázané šátky, které měl v oblibě, se nosily v londýnských ulicích více než půl století. "Oděv 19. století je vpravdě odporný," napsal. "Je tak pochmurný a depresívní. Jediným zpestřením moderního života je hřích." Karikatury a parodie Wildea v časopisech a novinách na sebe nedaly dlouho čekat.
V roce 1882 byl pozván na přednáškové turné po Spojených státech. Nechal si ušít kolekci výstředního oblečení – mimo jiné i dlouhý zelený plášť lemovaný kožešinou, který mu sahal až ke kotníkům a stal se oblíbenou součástí jeho garderoby. Na otázku celníka v přístavu, zda má něco k proclení, odpověděl: "Nic, nepočítám-li svého génia." Vzhledem k tomu, že měl kufry plné výtisků svých Básní, připravených pro americké celebrity, mluvil vlastně naprostou pravdu.
Americký tisk líčil Wildea jako dekadentního šaška bez talentu. Tím mu udělal nejlepší reklamu. Vystoupení byla vyprodaná a turné se z původních čtyř měsíců protáhlo bezmála na celý rok. V roce 1884 se Wilde oženil s Constance Lloydovou, dcerou zámožného právníka, a narodili se jim dva synové. V následujících letech se věnoval žurnalistice, psal o rodičovství, kultuře, politice, módě i umění. Jak stárnul, jeho extravagance ustupovala do pozadí, ale stále mu naslouchali mladí, pro něž se stal jakýmsi guruem životního stylu.
Největších úpěchů dosáhl Wilde jako dramatik. Společenské konverzační komedie Vějíř lady Windermerové, Bezvýznamná žena, Ideální manžel a Jak je důležité míti Filipa s originálními zápletkami a vtipnými dialogy si získaly celosvětovou popularitu a hrají se dodnes. V soukromí se ale nad Wildem stahovaly mraky. Spisovatel se seznámil sedmnáctiletým mladíkem Robertem Rossem, který se netajil se svou homosexuální orientací. Při četbě Wildeových básní si vzal do hlavy, že barda svede, a také se mu to povedlo.
Ačkoliv si byl Wilde své orientace nepochybně vědom už dlouho, Robbie Ross se stal jeho prvním milencem. Po čase se rozešli, ale skutečné peklo mělo teprve přijít. O pět let později se dramatik seznámil s lordem Alfredem "Bosie" Douglasem – mladým a pohledným aristokratem s básnickými ambicemi. Bylo to osudové setkání, jako vystřižené z Wildeova slavného románu Obraz Doriana Graye, v němž cynický lord Henry Wotton pronáší bonmot, který autor beze zbytku naplnil: "Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu."
Wilde sobeckému, marnivému a rozhazovačnému mladíkovi podlehl zcela a bezvýhradně. Ze svých pohádkových honorářů mu financoval přepychový život, platil hráčské dluhy i prostituty, které si Bosie objednával na hotelový pokoj, kdykoliv se cítil "osamělý". Ještě horší ovšem bylo, že rozmazlený milenec znemožňoval Wildovi pracovat, protože se stále domáhal jeho pozornosti a času, peněz a dárků. Hádky mezi nimi byly na denním pořádku. "Už nemohu dál," řekl svému příteli André Gidovi. "Něco se musí stát."
"Něco" na sebe vzalo podobu markýze Queensberry, otce lorda Alfreda Douglase, který dramatika už delší dobu pronásledoval a na veřejnosti mu způsobil nejeden skandál. Obvinil ho ze sodomie, a Bosie následně přesvědčil Wildea, aby otce pohnal před soud a zažaloval ho pro urážku na cti. Žaloba se obrátila proti Wildovi, který byl v soudním procesu shledán vinným a za "nemravnost" odsouzen ke dvěma letům nucených prací.
Po půl roce vazby nemocný a podvyživený autor zkolaboval ve vězeňské kapli a po nárazu hlavou na zem mu praskl ušní bubínek. Byl propuštěn v květnu 1897 jako vnitřně zlomený člověk. Poslední tři a půl roku života dožíval v chudobě a pod falešným jménem ve francouzském exilu. Bosieho, který se k němu nehlásil a na veřejnosti ho pomlouval, už nikdy neviděl. V jednom z posledních dopisů přátelům napsal: "Nic nemohlo být jinak. Život je naprosto příšerná věc."
Jsem ráda, že si žiju. Jen tak. Relativně svobodně. Už nic nemusím. Věnuji se koncertům, výstavám, vernisážím, divadlu. Užívám si s Petrouškem. Člověk, který se se mnou potkal náhodně 4.7.89. Je celým mým světem. Našla jsem štěstí. Zloději ať mi vlezou na záda. Lháři ať mi jdou z cesty. Tvořím si svůj život.
Dobrou noc!