Za dobrodružstvím podruhé

19.11.2021

Páteček. Od rána mám v hlavě cestu na kopečky nad město. Chci vidět tři prachárny. Tři. Všechny tři. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-19/

https://www.youtube.com/watch?v=6LG8uugVouM

Ráno si točím tři příběhy. Maska. Vnější výživa. Dárky pod stromeček pro blízké. Dopoledne chvíli pracuji. Mourek by se na terase vyvaloval do večera. Kitty načuhuje ven. Po včerejším CO cvičení vystrkuje hlavu a pak ji celou i s tělem zasune na Péťovo křesílko. Po obědě už už jedu. Ještě zákaznický servis. Mám novou paní doktorku. Nejí bílé pečivo. Nejí uzeninu. Nepije alkohol. Začala se se mnou stravovat. Spokojenost. Ok.

Vedle rostou zdi domu. Na můj vkus pomalu. Náš dům vyrostl od 16.4. za měsíc. Hrubá stavba. Naše zdi jsou stavěny speciálním systémem. Jsou vylity betonem. V prosinci jsme měli KOLAUDACI. 16.4.-18.12. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-19_Jedu/

Jedu. Vždycky jsem si pro mamku na stromě udržovala co nejdéle švestky. Mám tři. Na kraji stezky koukám, hledím. Majitelé technické stavby, která patřila železnici. Historické čerpadlo posílalo vodu z Labe lokomotivám přes pole na nádraží. Poslouchám, proč okukují strom u mostu. Ty vorle, jasně! ODBORNÍK! Odborník řekne, ano, tento stařešina potřebuje sprovodit ze světa. Drrrrrn. Hotovo. Rozřezat. Prodat, spálit. Zlikvidovat. Tečka.

- Prosím Vás, co je Vám po tom stromu?

- Ohrožuje nás. Tak se radíme, co s ním.

- Něco vám povím. Asi před pěti lety jsem zavolala na TSM, že za naším plotem vstoje uschnul strom. Přijeli. Jenže nasadili z plošiny oprátku i staré osice. Živé. Po níž každé jaro sbírám peříčka, pavučinky semínek. Na podzim po ní hrabeme listí. Zavolala jsem tehdy ředitelku TSM. Vedoucího odboru majetku města. Vedoucího odboru životního prostředí. Městskou policii. A oprátka šla dolů. Asi po roce jsem se ptala, jak to. Prý volali vedoucímu životního prostředí, co se stane, když strom podříznou. Prý nic. Jen zaplatí pokutu. To byl fofr, jak šla oprátka i s plošinou dolů! Proč se nestaráte o průřez támhle těch náletů. 

- Paní, jděte. 

V duchu ho posílám taky - aby šel! Ten mě teda naštval. Dělají ze sebe příjemné. Jak máš svůj názor, jsi nepřítel. (Čmuchale, utíkej bonzovat. Nebo si to zas nafoť a odnes na lampárnu!)
Tihle provozují na přilehlém pozemku zahradní restauraci. Mají tam stromy. Půjčují lodičky. Stromy jim vadí.  Hanebnost. Drzost. Neúcta k přírodě. Prý seschlý. Aha. Možná by rádi podřízli mě. Jsem taky stará, seschlá.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-19_Jedu/

Pokračuji dál. Prohlížím si řeku, pole. Zastavuji se u cedule - že tu po Jezbinami z polního letiště v květnu 45 uletěl generál Schörner. Na druhé odbočce jedu na polní cestu. Kopíruji svou včerejší cestu. Ty schody nikam si musím vyfotit. Dnes zas za doprovodu psího štěkání. Místo čtyř psů rafají jen dva. Ale stačí to; uháním dál na nadjezd nad cestou. Krásný rozhled. Rozhlížím se krajinou maminčina dětství. Chloumek. Prašivka. Mami, vím, tam měli Neznášovští hřbitov. Chodili jste okolo studánky Kalifášky. Vynášeli vodu nahoru na kopec. Habřinští si založili svůj hřbitov vedle renesančního kostelíku, který pomáhá zachránit právník z Phy. Jeho rodiče se tu narodili. Maminka si na jejich jméno vzpomněla. Měli dva kluky... Lidé z Neznášova si nakonec založili hřbitov dole u své vesnice.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-19_Vylet_k_pracharnam_podruhe/

Uhýbám na udusanou cestu od pneumatik nákladních aut. Přijíždím k dálnici. Vystupuji na ni. Dnes mi na Ředitelství dálnic a silnic řekli, že je to staveniště. Že o tom nevědí, že se tam chci mrknout. :-) Tedy vědí. Vystupuji poprvé na povrch dálnice. Žene se ke mně jeden ve vestě s deskami v rukou. Oslovuje mě jménem. :-) Vím, kdo to je.

Ukazuji na kapličku. Není to kulturní památka, ale zachránili ji při stavbě. Přesunuli ji o tři sta metrů jinam.

- Mamka se u ní vždycky zastavila se svou maminkou.

- Nasadíme vám tam tři lípy.

- No to je skvělé. Mám pocit, že tam rostly dvě, z každé strany jedna.

Vysazují tu lesíček. To bude vynikající. Pozoruji břehy. Taky osázené. Na jaře se tu zazelenají keře různých druhů. Asi budou předvádět různé barvy. Všechna čest, to se musí nechat. O zeleň postaráno. Tady se sází. Někde se kácí. Pod dohledem tzv. odborníka.

Je tu provoz. Stavba. 15.12. se bude otevírat. Po kolaudaci ji převezme ji do vlastnictví hradecké Ředitelství silnic a dálnic. Osobní auta jezdí s výstražnými světly. Nákladní převážejí hlínu. Dívám se na dálnici shora. Jedu po písčité cestě. Rozhlížím se. Mimo tří pracháren tu měli vojáci své stavby. Vše opuštěné. Zchátralé. Škoda. Přístupové cesty polní. A tolik se tu mezi poli nastavělo. Asi tady byl čilý provoz. Dnes ticho. Ani živáčka. Fotím krásnou barokní stavbu. Propadlá střecha. Nádherné oranžové tašky. Hlavně že máme na testy, na krávoviny, na vyhazování, na sociální politiku pro některé, na posílání do zahraničí, ale na záchranu naší barokní nádhery není. Je schovaná. Není na očích. Až spadne, nikdo to neuvidí.

V dálce vidím bílého pejska. Má pána? Přijíždím blíž. Zlatý retrívr mě zblýskl. Jeho paní kráčí trávou. Jedu se mrknout na kopeček. Vojenská stavba. Nějaká rozhledna. Nebojím se. Prohlížím si ji. Stromy jak z obrázku. Šlapu dál. Na obzoru osobní auto. Svítí. Stojí. Polní cestou od něj kráčí rychlým zběsilým krokem divný chlap. Stojím v pedálech. Na úrovni volám:

- Kam se dostanu?

Nic. Ani se nepodíval. Robot.

- Kam vede tahle cesta?

Nic. Skoro utíká dál. Brr. Divný. Byl to člověk? Hlava předsunutá před tělem. Byl hluchý? Byl slepý? Divně oblečen. Jak bezďák. Kam tak spěchal? Byl očima zaměřen k vojenské stavbě s rozhlednou. Ještě že už jsem pryč. Jedu směrem k autu. Za volantem nějaký hezoun. Očima hledám, kudy domů. Pod strání další svítící auto. Ty vorle! V lukách. Zleva vybíhá retrívr.

- Dobrý den! To jsem ráda, že jste tu. Kudy se dostanu dolů do města? Ptala jsem se takového divného chlapa. Vůbec nereagoval. Támhle stojí rozsvícené auto. A támhle dole taky.

- Já jsem slyšela, že tu dýlují drogy.

- Brr. Tak kudy? Vrátím se s vámi.

Jedu vedle ní. Vracíme se zpět k rozhledně. Co to tu vojáci měli za stavbu? Proč ta kovová konstrukce? Ze kdy stavba je? Stojí u ní člověk. Ještě že jsme dvě a pes.

Loučím se. Míjím ho. Stojí. Mlčí. Čeká. Na koho? Co tu dělá? Proč nereaguje! Uprostřed kopce zastavuji. Kontroluji holčinu. Jde v pořádku kopcem směrem ke mně. Než úplně dole zahnu, zastavuji. Šeří se. Mávám jí. Opětuje zamávání. Je v pořádku. Už jen kousek k hlavní cestě, kilometr? Hromady bílého popela ze včera. Vyskládány hromady klacků. Někdo tu vyřezává zarostlou stráň. Podjíždím oblouk viaduktu se silnicí a druhý s tratí. Vyjíždím tam, kde včera. Zas nesvítí. Vesnice potmě. Ireno, na stezku zapomeň. Šlapej. Nemám rozsvícenou blikačku. Najíždím na chodník. Šlapu, co se do mě vejde. Doma. Zrzka mě vítá. To byl výlet. Objevný. Splnila jsem, co jsem měla v plánu. Líčím Péťovi.

- Proč jsi tam jezdila?

- A proč ne?

- Bylas´ tam sama.

- Byla jsem tam já a stvořitel. Byla jsem jak mravenec mezi poli. Bylo to krásné. Temná obloha. Hlína dýchala. Obilí čeká na jaro. Tak tam pojedeš se mnou?

Nesetkávám se s nadšením. Přišla mu meruňka, chtěl ji sázet. Tak zítra. A zasadíme i mou novou malinu.

Ani nevím, jestli se mnou pojede nebo ne. Myslím, že u pracháren taky nikdy nebyl. Opuštěná pole. Opuštěná? Na můj vkus docela dost aut. Na lukách. Ještě bych chtěla prozkoumat, kudy se dostat dolů k benzínce. Tam musí vést cesta. Někdy příště.

- Tady jsem ti koupil kytku. Za ten zachráněný zub. Děkuji. 

- Péťo, ještě tě čeká RTG. Abys věděl, že pod ním nic není. 

- Hlavně, že už mě nebolí.

- Objednej se. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-19_Doma_v_bepeci/

Svařit mléko. Prošpikovat kuřecí prsa. Novou škrabkou nadělat zelné a mrkvové hobliny. Zadělat na dalamánky. Založit polévku. Připravit se na zítra. Těším se. Je nutno dojit krávu radosti. Dává výživné mlíčko.

Myslím na krasavce, které jsem dnes potkala.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-19_Stromy/

Dobrou noc!