Za sluncem, za bílou krásou, ke své staré známé

Pokud sledujete televizi, jsme na začátku 3. světové války.
Jestli nesledujete televizi, je úterý a je nádherný jarní den. - Jsem si přečetla v krásném rámečku na sjezdovce. Já užívala nádherný jarní den. 

Půlnoc. Hlava mi tluče. Jak se to říká? Tluču špačky. Tak jen kratičce.

Jsem šťastná. Mám svůj život, svou bublinu. Raduji se. Už nemusím vycházet do kolektivu s někým, s kým nesouzním. Lidi si vybírám.

Ráno. Jasně - vstávám do očekávaného slunce. Nevím, jestli znáte radostné vstávání. Já dnes vstávala radostně. Jedu se sklouznout do hor. Možná naposledy. 

Kočky. Tik tok. Sbalit. Odnést do auta nápoje, boty, helmu, ochranný pás. Všimli jste si? Něco z mých ranních rituálů vypadlo, něco přibylo. Ano. Okýnko u kamen leštím až k večeru. Zloděj času tik tok.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-23_Priprava_pred_odjezdem/

Nahrávám videa. Pak si z nich něco vytvořím. Než zvolíš hudbu, vybereš dabing, můžeš zvolit variantu nechat původní zvuk. Namixuješ procenta hlasitosti. Učím se za pochodu, tvořím. Zdržuji se. Dnes jsem slyšela, že čas je tak zrychlený, že den už trvá jen šestnáct hodin. A ještě si z toho kratičkého rána ukrajuji natočením snídaně, koček...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-23_Ci_a_ci_a_cicici/

Mourek s plným břichem se vyvalil na dlažbu. Spí nahlas. Jak ho odsud dostanu? Kočičáci obstaráni. Úkol: Vystrnadit je ven. Jdou. Dobrovolně. Hup, hups. Sama doma zůstane pražská Kitty. Bloumá tu jak bludný Holanďan. Tak ráda by vyběhla ven. Jenže chodí jen v noci a to na krátkou chvilinku. Zrzka ji loni prohnala zahradou a Kitty jsme potkali až večer. Sprinterka možná běžela okolo města. Kdykoli ji vnuknu myšlenku, můžeš! - Jde. Ale čeká u otevřených dveří nekonečně dlouho, než se s nadáváním odhodlá vyskočit do tmy.

-Tak já to tedy zkusím.

 Mumlá si:

- Kde tady na mě zas kdo číhá!

Zkusí a za chvíli je zpátky. Přes den nevychází. Bude ona se handrkovat o zahradu? Zas je tu. Ještě kočičí masíčka. Ty bonbony mají rády všechny kočky. Nevím, co chce. To já bych si ji pochovala. Jenže bych přišla o ruku. Syčí. Zlobí se. Odvezli ji z jejího revíru. Netuší, kdy jí pobyt skončí. Už brzy, Kitty! Zaparkuje se u mě. 

Osm! To už bychom odjížděli - jet s Petrouškem - od domu. Při nejmenším by už stál s nastartovaným autem a otázkou - kde seš? Rychle skáču do skafandru. Natahuji lehoučké ponožky. Nabalená jsem jak do mínus dvaceti. Opakuji si, jestli mám všechno. Boty, lyže, hůlky, batůžek, rukavice... Dnes jsem si nakrájela jablíčko. Až přijdu z kopce, přijde mi vhod. Jo, naplnit kapsy - rtěnka pravá kapsička kalhot. Pravá kapsa bundy zvenku kapesník a telefon. Karty a doklady bunda - kapsička vevnitř na zapnutí. Pravá vnitřní kapsa tyčinka, Lift off. Několik tablet. Stejně vycumlám jen jednu. Hlavně pak vyndat. Blíží se praní bundy. Tak aby nepěnila pračka od šumáku. :-) Akorát že tehdy stál dvacetník, dnes jedna tableta vyjde asi na osmdesát, po zdražení i na víc korun.

- Tak Kitty, odpočívej, budeš tu mít klid. Jedu.

Odjíždím zase skoro s dvacetiminutovým zpožděním. Na cestách skoro nikdo. Žádné náklaďáky. Divné.  Nad Trutnovem - rozhled do hor. Už mám před očima panoramata. Dnes nezastavuji. Předjela jsem asi pět aut. První vedlo kolonu padesátkou. Na to nemám nervy. Pasu se očima na Sněžce. Nekonečně bych ji pozorovala. Dnes je stará. Na vrcholku - zdá se - jako by už byla odtátá. Je vážná. Ještě se choulí v bílém hranostaji. Sjíždím pohledem na Černou horu. Sjezdovka mi vždycky připomene Gorbačovovu skvrnu. Takový velký ptačí šprk. Míjím v Trutnově jeden, druhý, třetí... Kolik tu mají kruháčů? Už jedu po rovině ven. Ne. Ještě ten s tím Rýbrcoulem. A teď si se mnou Sněžka zahraje hru. Rozloží se na konci silnice. Tenhle úsek mám nejraději na druhém místě. První je ten nad Trutnovem. Sněžka se vyvaluje na cestě a vůbec se nebojí automobilů. Je jak Zrzka popelící se v hlíně. Tetelím se štěstím. Hora hor na dotek. 

- Sněženko! Ahoj! Jsem zas tady! Budeš mě celé dopoledne okouzlovat.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-23_Mlade_Buky/

Na místě. Asi deset aut. Vždycky plná plničká parkoviště. Sníh už firnovatí. Ale manšestr drží, drží, nemá ho kdo krájet. Celý den si nacházím manšestrová místa. Že bych si koupila nové lyže? Stavit se v Aktiv sportu. Uvidíme. Proháním se po dvou kopcích. Asi po hodince si nahoře pán zdvihá ruce.

- Dobrý nápad. Vedro, že? Jsem jak pumpa. Měla bych si sundat svetr nebo bundu. Jenže jsme staří...

Pán si totiž rozepínal větráky. V takovémhle počasí se jezdí až teď; na jaře. Na lehko. Rozepínám větráky odshora až dolů. I tak jsem zpocená. Jenže - frajeřina na jaře v našem věku... Ne. Vlekaři jsou v tričkách. Prohánějí se na skútru. Jeden pán lyžuje a vykukují mu z pod trika záda. Ne, to bych neriskovala. Ano, mami! Dokud je na horách sníh... Mohla bych si sundat svetr. Ale nechce se mi. Po příjezdu jsem přišla na WC na to, že mám obrácené kalhoty. Následovala převlíkačka. Ne. Nechám to tak. Chvíli s pánem hovoříme na stejné notě. Ukončuji hovor. Chci jet.

- Tak, jdeme na to. Nekažme si modrou oblohu, sníh, slunce.

Jezdíme. Pak už se mi v té hrstce lidí nikde nevyloupl. Užívám si den. Boží! Nekonečný rozlet po kopci. Před sebou vidím na azuru letadlo. Prudce odbočilo zpátky. Zalezlo nad modř. A zas se objevilo v divokých vlnách. Tohle určitě dopravní letadlo nebude. Asi sype. Nad vrstvami. Chystá zas nějakou špínu.

Dvakrát přeletěla obří helikoptéra. Takový helikoptéří autobus.

Jezdím do poslední chvíle. Končíme. Jdu do auta. Piju výživu pro svaly. Našla jsem jablíčka. Všechno přišlo vhod. Hodní lidé. Krásné prostředí korunované starou dámou s hranostajem. :-)

https://www.svobodny-vysilac.cz/2022-03-17-komentare-ans-k-aktualnimu-deni/

Do uší jsem poslouchala dva pořady. Jeden s dr. Vítovou z ANS. Vlastenecký. Chjo!

https://www.svobodny-vysilac.cz/2022-03-20-komentovane-zpravodajstvi-a-program-pro-lidi/

A zprávy z bojiště. Azov - hnusáci SS podporovaní Amerikou. Nasměrovali je 2014 ke konfliktu...Slibovali jim členství v NATO... V Mariopolu v divadle zavřeli 1200 žen a dětí. Na dálku odpálili!!! 

U vzduchové trysky si čistí lyže a boty malý klučík. Už minule jsem je tu viděla. Dědeček s vnoučkem. Žádám hošíka o vyfoukání sněhu z vázání, bot, lyží. Pečlivě ofukuje. Ještě támhle. A ještě tady. A vrať se ke špičkám. Děkuji. :-)  

Doma jsem raz dva tři. Zajedu na nákup. V obchodě souzním s touhle a s támhle tím. Nákupek dva tisíce osm set. Rajčata za padesátku - dnes za sedmdesát. No jo, někdo ty pobyty zaplatit musí.

Půl roku chystáme fotovoltaiku. Už se to blíží. Dnes se přijel podívat technik, kudy svést kabel ze střechy. Horal. Podle jeho rady si zajedu na Rýchory. Malá Úpa. Minout Sněžku vlevo a dát se vpravo. Tak uvidíme. Dávají tam chleba se sádlem za kolik dáš. :-)

Točím, co jím. Najednou mám zájemce o výživu. Koupila jsem si pytlík fazolí. Bezva recept na Vorwerk. Jedna brambůrka a hromada fazolek se smetanou. Víc než dobré. 

Tvořím filmek z Buků. Ale ten se mi povedl. Krásný. Spokojena sama se sebou. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-23_Co_jim/

Chvilenku si odpočinu. Mám nárok. Radka z Holandska poslala dva obrázky Hvězdářky Lucinky. Nejlíp se jí spí v čistém prádle v koši.  :-) https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-23_Lucinka_v_Holandsku_pomaha_zehlit/

Čáruju, čáruju. Hlava mi padá. Je čas.

Den jsem si otiskla do mysli. Vidím ho. Betlém Mladých Buků u nohou. Bílá nádhera. Děti - budoucí Esterky - sjíždějící v hadu kopec. Kolik jim bylo? Pět? Vždycky si vzpomenu na naše vnučky. No nic.

Bylo to tu dnes pohádkové. A bez srážky s blbcem. To je šťastný den!

Dobrou noc!