Jahodový úplněk

Za víkendem zaklapla vrátka. Odjel jak mašinka do daleka. Je za námi. Promítám si pátek, sobotu, neděli. Ač doma, stále na nohou. Asi jsme si naložila zahradou moc. Tolik kytek, zeleniny. Všechno stále kontrolovat, navazovat, přivazovat, ošetřovat, zalévat.

- Peťuš, já jsme dnes nějaká rozlámaná nebo co.

- Už seš stará.

- Petroušku, jsem.

- Máš odpočívat.

- Budu.

Tuhle dohodu chci splnit. Jenže asi nejsem sama rozlámaná. Dnes rybí oko v jahodovém úplňku. 

Včera zima jak v psírně, dnes hezký letní den. Slyším z pracovny:

- Zítra odpoledne bude pršet!

- To je dobře!!

- A má pršet podle radaru celou noc.

- Jak to říkáš? Budeme se těšit. Zahrada by to už potřebovala.

Péťa jde spát.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-04_Dopo/

Ráno. Měla jsem zvláštní budíček. Ťuk, ťuk, ťuk.

Vzbudilo mě kladívko našeho nájemníka. Přijel na devátou doklepat šindele na střechu zahradního domečku. Vylézám. Pomaloučku se rozjíždím. Langsam. Umýt. Namalovat. Koktejl. Nesu svačinku do zahrady.

- Dobré ráno! Já vás slyšela.

- Dobré ráno. Já jsem tady maličko ostříhal větve.

Líska nad střechou by Lukášovi vadila v práci. Všimla jsem si, jak příroda bují. Nepředstavitelně. Odpoledne jsme jeli horami. Šťavnaté louky, huňaté stromy. Nádherný čas pro srnky. Konečně mají mladé. No, pokud to není louka, kde se vyvalí stroje. Ale v lese – tam to žije. Jako u nás v zahradě. To je ptáků a ptáků. Hlasů a hlasů. Zpěv, radost, švitořené, čiřikání. Skořápky z vajíček na zemi. Mladí už poletují po stromech.

Rovnám si v mrazáku šuplata. Začíná nová sklizeň. Nutno dojíst tu minulou. Borůvky mi zbyly. Šetřila jsem si je. Jahůdky ve sklenicích chytly. Máme připraveno na zimu. Nemyslete, právě za půl roku se budeme chystat na Mikuláše. To je jen lusknutí prstu.

- Lukáši, chtěla jsem dát krůtí prsa. Ale nevejde se mi pytel tresky do šuplete.

- Mně to je jedno já jím všechno. ¨

Ten kluk je senzační.

- Jediné, co nejím, je syrové rajče.

- Jak?

- Přitom jich mám nasázeno! Stačí je jen hodit na pánev. Ale to jediné nesním.

- Ono smrdí. Kořeněnou vůní. Miluji rajčata. Všechna možná. Loni jsem měla datlová, scherri, velká, malá černá, žlutí, oranžová, červená, měkká, tuhá. Jedno vedle druhého – vynikající. Miluji jejich vůni tu doopravdickou.

Co k té tresce? Brambory už mám naklíčené. Pojedu koupit americké brambory. Zatím do trouby na pekáč dávám kousek špíčku, zelené fazolky, z loňska papriky rajčata…

Jedu. Stavuji se u mladých. Vezu marmeládky z předminulé sezony. A buchtu. Rychle dál. Dvě věci. Cibule, americké brambory. Kam? Třeba Kaufland. Paní na parkovišti jede s vrchovatým nákupem. Vybírám s ji pro její otylost. Tyhle pikniky jsou většinou ochotní naslouchat. Žádám o podpis na Deklaraci. Ani náhodu. Striktně mě odmítla. OK. Zůstaň otrokem. V obchodě mezi mrazáky oslovuji pána.

- Jo, dám. Já vás znám z Rybalkovy.

Aha! Už si pána nepamatuji. Ale děkuji mu vděčně za snahu přispět k osvobození. Prý se všude v médiích hlásí, jak se ve Spálené lidi "vlámali" do soudní síně. Vylomili dveře… Lež na lež. Tolik videí! Dveře někdo vysadil. Ing. Vávrovi bez upozornění agresivní stráž cákla bez varován z blízkosti do obličeje. Hrůza. Pepřák může i zabít. Pokud je někdo astmatik. Jak se mohou lidé vlámat do soudní síně, když jsou u nás procesy veřejné? Tomu není rozumět. A jak to, že obžalované nedovolili, aby s ní přišel do síně její zástupce…

V obchodě nemají nic, co by mě zaujalo. Nějak mě přechází má oniománie, chorobná touha nakupovat. Stále stejné šunty. Na léto se oprostím. Okurky už máme, rajčata jsou už zelená, zrní si melu…

Zaslechla jsem příběh. Děti psaly sloh. Pracovní postup. Měly napsat osnovu. Stálá pohroma. Většinou si osnovu i u maturitních prací dopisovali dodatečně po napsání. Holčička a kluk si vybrali složitý pracovní postup. Napsali na dvě a půl stránky. Jedna chyba. Dvojka. Za co? Příště piš kratší text, ale hlavně tu osnovu. Víte, jak se tomu říká? To je zadupávání nadaných systémem. Ten, kdo napsal na čtyři řádky přípravu koktejlu, ale měl inkriminovaný postup, ten měl jedničku. Rada učitelky? Příště piš kratší text?? – Neboli: Příště se na to vykašli. A to učitelka dostala i obrázek… Dokonce i výrobek! Kroutím tiše hlavou. No nic.

Vracím se na poslední chvíli. Ohřát polévku. Nasypat na plech americké brambory. O je! V pekáči základ přicmrndnut. Tak znovu. Teď už pod dohledem. Do zeleninového lůžka vkládám nakořeněnou tresku. Ohřívám polévku. Oběd pod slunečníkem. Náš nájemník, dnes náš řemeslník na střeše, má na tváři pořád příjemný úsměv. To je tak milý hoch. Herdek, kdyby neměl zlou zkušenost… Jeho zlomené srdce odmítá nabídky dívek. Nedivím se. Hospodaří si na svém v našem domečku. Udržuje nám tam pořádek…

Pozdní odpoledne. Usnula jsem na židli. Lukáš už jde domů.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-03_Na_vylet_za_kotaty_horskou_loukou/

Pojedeme vyvětrat hlavu. Souhlasím. Jedeme se podívat na naše budoucí kotě. Procházíme horskou krajinou. Prohlížím si nádherná stavení. Lidi u nás jsou stejně šikovní! Máme to tu krásné. A ty horské louky. Co květů. Co hmyzu. Naše koťata jsou v králíkárně. Paní jim na noc kočičku zavře. Má krávu. Pejsek je v kotci. Taky dostává výběh. Oběhne si rajon, vrátí se. Druhá kočička má černou srst, ale do pacek jde to temně rezavé. Beru si mléko.

- Mám už jen litr a půl. Chtěla jsem ho dát teleti.

Bože, to je tak hezké. Jsem v dětství. Musíš dávat pozor, aby sis na ty své nové šlápoty ručně šité nenatáhla slepičák. Dýchá tu normální svět.

Neposlouchám cizí hovory. Ale nachomýtla jsem se.

- Jo, tak myslíš až v půl deváté? Tak jo. Cože? Tak ve tři čtvrti na osm? Dobrá. Tak v osm. Budu tam!

Musím se smát. Totiž nebavila jsem se hovorem sama. Petroušek poznamenal:

- Co to je za trumbelína?

Odpověď nelichotivá. 

- No někdy se musíš bavit i s bambusem.

Péťovi pípal SMS. Líbí se mi, jak to bere vážně. No jo. Bere to vážně, ale nemá brýle.

- Přečti mi to.

- Snížila se teplota TUV. To je teplá, viď?

- A jaké je tam číslo?

Čtu mu číslo.

- Jo ty máš pohotovost, viď?

Jedeme. Cestou si povídáme. Jak se máme rádi. Jak jsme zestárli. Jak mám chodit víc odpočívat do zahrady. Neposlouchat Zítka, protože mám pak zaplavenou hlavu. Pustit si hudbu. Má pravdu. Až na toho Zítka. Ale jinak - má.

- Peťuš, když přišel nový Active MInd komplex, lékař tam říkal, že to, co dnes nachytáme do hlavy za den, tak dřív lidé nabrali za celý život.

Vykládá mě doma. A jede na tu TUV. Jdu zalévat; jeho systém hadic u vodovodu mě děsí. Občas mě obšplouchne. Občas hadice praskne. Vyskočí. Dnes – to byl teda šplouch. Rozhodla jsem se, že ve sklenku zaliju konvemi. Hadici použiju na zalití po zahradě. Takovou maličkatou páčkou otáčím na přívod vody do konve. Na plné pecky. No jo. Jenže ono to nejde vrátit zpátky. Zaseklo se to. Ty bláho. Vodopád nestíhám do konví. Voda zrychlila můj krok, aniž bych se napila šaratice. Nestíhám. Zdržuji se telefonátem.

- Peťuš přijeď! Nejde mi zastavit voda. Teče to šíleně.

V mžiku je u mě. Otáčí červeným kolečkem nad vším tím hadicovým cirkusem. Jsem já to tentokrát bambula já. Copak jsem si nemohla všimnout?

- No jo, ono se to zaseklo. No to ten ventil moc nevydržel.

Běžím zalévat dopředu. Pouští mi vodu hadicí kolem domu. Ne. Cáká mu to z té nezavřitelné.

- Peťuš, já tam mám své láhve od praní s vodou.

- Ne, počkej, já to zaslepím.

Vaří tam jak kouzelník. Přecvakává tohle támhle. Tady dá slepku. Nevím, kde ji vyčaroval tak rychle. No. Hotovo.

- Péťo, věříš, že jsem se hodně vylekala? Už mě ta voda štve.

- Ne, to já zítra dám do pořádku. Neboj. Ventil zreklamuji.

Věříte, že taková maličkost, taková blbost, takový malý kovový křápek donutí člověk k pokoře, k lásce, k úctě, že mám vedle sebe ochránce.

Dobrou noc!

P. S.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-04_Vcely_spi_v_kvetu

Dvě včely odpočívající v květině.

Včely spí 5 až 6 hodin v rámci 24 hodinového cyklu.

Mnoho z nich si během spánku navzájem drží nožičky. Některé původní druhy včel spí v květinách.

Život včely je náročný, hodně náročný.

Jedna včela váží asi 120 mg. Unese až 50 mg nektaru nebo medovice.

Nektar je sladká tekutina obsahující 50% vody, kterou vylučují květy.

Nektar nebo medovice (sekret mšic, mer a červců) slouží jako základ medu, který obsahuje 18% vody. To znamená, že z jednoho výletu včela donese surovinu pro asi 30 mg medu.

Za den včela vyletí 5 krát a takových dní v jejím životě může být 30. To znamená za život udělá 150 výletů za nektarem a medovicí a to je celkem 30 x 150 = 4.5 gramů medu.

Jedna kávová lžička medu váží 5.6 gramů (polévková lžíce medu váží 21 gramů). Jedna včela se tedy za svůj život zaslouží o necelou kávovou lžičku medu.

Včelstvo má asi kolem 50,000 včel. Počet včel se neustále mění, mnoho včel umírá a mnoho včel se každým dnem "rodí".

Mezi včelami je dělba práce a předpokládejme, že 30.000 létavek přinese za život 135 kg medu.

Bez včel nebude nic...

Fotka: Joe Neely