Začínáme spát po novu :-)

Sváteček. Divný. Zapomenutý. Spát nad ránem. Péťa se zachrul. Vstal. Jedna postel by nám opravdu stačila. Vstala jsem před osmou. Ještě půjdu! Zajímají mě kočky. Klid. Mír. Mourek na terase. Už čeká. Zrzečka doma. Kitty jediná nesvá. V cizím. Ale moc nevrčí. Kupuji si ji dobrůtkami. Ať ví, že jí je v tomhle domě v cizím revíru krásně. Bezpečeno. Láskyplno. Když jsem si šla lehnout, to už byly skoro čtyři, nasypala jsem potichu granulky. Připravila kousíček kapsičky pro nočního strávníka. Zbystřila. Posadila se v koši na novinách u kamen. Dovolila jsem si vsunout misku do koše. Očichala. Možná trošku okusila. Než jsem si v hlavě řekla - jak já tu misku postavím na prostírání bez ztráty prstu - už byla u granulí. Než jsem se osprchovala, rekognoskovala dům. Do tmavé koupelny. Asi se šla mrknout, jestli to tam stále hřeje. Vyběhla. Potkaly jsme se. Zaběhla ke své paničce. Jdu z koupelny. Beru svítilnu. Vyděsila jsem jí Lindu. Šeptám:

- Hledám Kitty.

Není. Vždyť sem zaběhla. Zas se potkáváme na chodbě.

- Zavolej si ji.

Vběhla k Lindě. V klidu usínám. Jak jsem se bála, Zrzečka je přátelská hostitelka. Jo, když měla koťata, bylo to jiné. Ale teď - no, další kočka ve smečce. Tak tedy vstávám brzy. Vedle v zahradě ruší. Zatíím bez strojů, ale slyším. Asi mě neklid vzbudil. Jsem zvyklá na klid. Ticho. Vedle se šudlají se základy. Nevím proč, jestli na just... Ale nejsou cihly, nejsou tašky, tak se aspoň zprasila zeleň. Neva. Není to má starost. Vylézám.

- Kde je Zrzka?

- Na gauči.

- Mourek?

- Na terase.

Už chlamsták čeká. Terasa pod sluncem vyhřátá. Nesu mu teplé mlíčko. Půl kapsičky, tlusťochovi, nesmím to přehnat s granulemi. Dojídá se jimi. Dosýpám z Lidlu. Obojí drahé, obojí nestojí za dýmku tabáku. Jeden pytlík sjetý, ještě druhý. Už nikdy se nesplést. Nekupovat.  A to jsem si přečetla, kolik masa tam je. To určitě. Spíš vonítek. Ne, naše kočičky si zaslouží...

Včera jsem sdílela ze CNN reportáž o zloději, lidském šmejdovi, který si říká dr. Fauci. Prach sprostý podvodník. Jak to, že ho Trump snášel! Tak tenhle dědouš, spoluautor (to se jim teda nepovedlo) pandemie, alias epidemie lhal. (A to si upravili čísla nemocných, než nechali vybuchnout netopýra z Wuhanu!) Senátor ho griloval, usvědčil. Pro mě nejhorší konec zprávy. Mučili pokusy štěňata bíglů - nechali je zaživa sežrat písečnými mouchami. Aby nebylo slyšet jejich sténání, křik, pláč, vyoperovali jim hlasivky. Pokusy na živých tvorech. Mengele to dělal... No a tihle to taky dělají - na lidech. Experimentálně. A mnoho se jich nechalo vyděsit. Ne, mnoho chtělo cestovat. A kam? Krysy jsou v klidu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-28_Kocky/

Kitty byla v noci určitě na záchůdku. Sedí na okně. Děsí ji - i mě - hluk ze staveniště. Stroj pípá, neuvěřitelně protivné, nepříjemné, obtěžující. Teď dusají. Myslela jsem, že tu létá helikoptéra. Ne, látala - stroj dusal - celé dopoledne. Hrůza. Nejhorší je, že se tu pracuje vždy v sobotu, o dnech volna.

Mami, když je Zrzka i Mourek doma, já Kitty pustím ven.

Ujednáno. Měla ji pustit zadem rovnou do zahrady. Takhle šla předním vchodem okolo řvoucích strojů. Zítra to je rok, co jsem bočním oknem vypustila do zahrady naši Micicindu. Skončila jsem tehdy skyp s maminkou. Chtěla jsem ji pochovat. Byla nevrlá. Stařenka desetiletá. Řekla jsem ji:

- Tak si jdi!

Hnusně jsem se s ní rozloučila. Kdybych to věděla, láskyplně bych ji pohladila na cestu. Šla do bezpečí svého revíru. Už se nevrátila. Hledali jsme, jestli ji nezajelo auto. Hledali jsme na šancích, jestli nespadla do díry, do větrací šachty. Ne. Volali jsme. Doufali. Sousedce jsem volala, aby zkontrolovala, jestli u nich někam nespadla. Naše černobílá přenádherná kráska se dematerializovala. Po týdnu mi Péťa povídá:

- Ty seš na fotkách strašně smutná.

Zrovna se tu stavila Iva. Je starší, má větší zkušenost. Přišla mi říci, že si musíme objednat právníka proti doktorce a DD. (Udavači, nemáš šanci!!) Tehdy nám ta Mengelova kámoška odporná chtěla maminku znesvéprávnit. Iva mě přišla pověřit úkolem. Bydlí u hlavního tahu k hranicím. Má velkou spotřebu koček. U ní se kočky stravují venku. Dvakrát denně. Musí se postarat.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-28_Zrzka_loni_4.11.2020/

- Ivo, nemáš tam zas nějakou hezkou chlupatici?

- Teď ne. Je tam jedna rezatá.

V ten večer, čtvrtého listopadu jsme jeli pro mléko do kravína. K Ivě. Zrzka mi z chumlu vběhla pod ruku. Popadla jsem ji. Vnesla do domu. 

- Ivo, to si vezmeme.

- Počkej, je tam jeden ještě s delší srstí, ale nevím, jestli je to kočka. Dám jim do misky, zkusím ho chytit. Dej mi tuhle.

Za chvilku byla zpátky se zkrvaveným prstem. To stvoření se nechtělo nechat chytit.

Vyšla jsem ven. Kolem velké misky sedělo osm ocásků a jeden obíhal, hledal, kudy k misce. To byl ten kousavec. Vystresovaný. Péťa pronesl:

- Vlkodava doma nechci. Vezmem tu rezatou.

Když jsme vyšli z branky, hrozně vykřikla. Na rozloučenou se svými. Ještě dnes její jek slyším. V autě byla klidná. Vůbec se nebála. Usnula. Osvojila si nás. My ji. Možná v tom dvoře putují geny naší ztracené Micicindy. Možná třeba proto Kitty Zrzku nezahlavila. Krev je krev. :-)

Ještě jsem na chvíli zahučela do peří. Péťa volá. Poledne.

- Co děláš?

- Převlékám.

- Péťo, ty jí věříš?

- Tak hlavně aby byl oběd. Ve dvě jsem tam.

Utíkám zapnout předpečená krůtí stehna. Jirka, jeden z mých kuchaříčků, mě naučil nespěchat. A povedlo se. Jen se rozsýpala.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-28_Prosteradla

Dnes premiéra. Budu povlékat prostěradla. Divotvorná. Zázračná. Utkaná z normální látky. Ale jiné. Napojená do zásuvky. Svlékám peřiny. Utírám prach. Natahuji prostěradla. A na ně povlékám vodivá. Hezky jsem to vymyslela. Zapojila. Hromadu povlečení nechávám v ložnici. Rychle kompot. Dozavařit polévku. Ježíši, ještě na páru brambory. Péťa dochvilný. Zvládla, než sníme polévku, pára brambory dovařila. Pošmákli jsme si. I polévku - krůtí vývar s mými špaldovými nudlemi.

- Peťuš, pojď, ukážu ti to.

- Ne. Já nebudu mrznout bez pyžama.

- Asi budeš. Nevyhodila jsem peníze. Tři měsíce si to vyzkoušíš a pak řekneš. Připravíš si župan.

Koupila jsem mu ho před třiceti dvěma lety. Župan i prostěradlo bude mít premiéru.

Předpřípravu jsem trošku odflinkla. To je to nejdůležitější. Víte, co jsem udělala? Po obědě jsem se svlékla a zalezla do postele. Prostěradlo nehřeje. Ale ani nechladí. Jak rozkmitá krvinky, okamžitě je vám teplo. To je fakt ve chvíli. Testovala jsem, jestli mohu vystrčit ruce na peřinu. Mohu. Nebyla mně zima. Jsem zvyklá se zachumlat až po uši. Nepotřebovala jsem. Vzbudil mě telefon. Klientka se hlásila. Lepil se mi jazyk. Náš bylinný koncentrát nejen že rozpouští tuky v cévách, odpaluje podpovrchové i vnitřní tuky, dodává energii, bystří mysl. Oni se indiáni a Číňané v bylinkách vyznali. Tajná receptura funguje. Badyánek, sléz... Celkem šestadvacet čínských bylin a bylin jihoamerických indošů. Taky zelená guarana. A z ní nepražený kofein. Tedy bez akrylamidů. Kdykoli vypečete chleba, rohlík, sníte brambůrky, vypijete praženou kávu, dostanete do sebe dávku akrylamidů. Brambůrky jsou obrovským jedem. Nejen nad noremní tuk, ale i sůl, která si v buňce dělá, co chce. A pražením ty akrylamidy... Super potrava pro děti. Jejich pleť se nevyvíjí k radosti nositele. Jejich játra, slinivka úpí...

- Mami, nemohu nalézt nikde Kitty.

- Počkej, jdu ji zavolat.

Vstávám. Hleďme, hleďme, Péťův župan připraven. Začátek dobrý. Rychle jdu uhasit žízeň. Je to rozkmitáním krvinek nebo thermojeticsem? Vyzkoušíme v noci.

Držíme Zrzku i Mourka doma. Aby nevyplašili pražskou návštěvu. Volám v zahradě. Vycházím na ulici. koukám přes cestu do zahrady. Na stromy. V dálce vidím tmavou siluetu kočky. Volám. Jdu k ní. Mňauká to. Jé, to je morovaté. To není naše. Ale šlo by to se mnou. Utíkám, aby se to na mě nenalepilo. Nejsme chovná stanice.

- Lindo, co když šla stresem umřít?

Zacházíme do domu. Smutné. Péťa je tu z kravína. Dovezl mléko.

- Péťo, Kitty se ztratila.

- Vždyť jsem ji přivedl. Je tady. Čekala u dveří.

- Kde?

- Někde.

Linda ji jde hledat. Nechá se pochovat. Ne Linda. Kitty.

- Že je naše Zrza přátelská?

Nerada přiznává. Ale kočky se opravdu v klidu potkají, Zrzka nic, Kitty spouští hrůzu. Nejlepší obrana je útok. Naprosto přirozené. V cizím prostředí, v cizím revíru - zadupu na ně, aby si nemysleli.

Misku vymydlila. Mourek se nasytil, vyběhl do tmy. O Zrzečku nemám strach.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021.10.28_Venecek/

Uvinula jsem si věneček. Konečně. To mi to dalo. Čtrnáct dnů jsem se chystala.

Tak zas zítra. Pracovní den. Dnes jsem měla sobotu. V sobotu jdu do divadla. Snad nezapomenu. Když už jsem jednu sobotu prožila dnes.

Dobrou noc!