Zahradní

Vyčištěná hlava. Nabité tělo. Děkujeme!!

Mám budíka na půl desátou. (Kdo postřehnul hrubku? Proč?) Zaplula jsem v půl čtvrté. Spím šest hodin. Budím se v půl osmé. Mám ještě dvě hodinky. Nedá mi to. Jdu zkontrolovat kočku. Je tu. Ozývá se z páníčkovy pracovny. Půjdu si ještě přečíst pár veršíčků. Si myslím. Vždycky! Vždycky, když si jdu pozdě lehnout, není mi dáno. Pošta, zboží, telefon. Snídaně. Vybírám příchuť. Ještě uvařím konev čaje. Ještě umýt. Ošetřit pleť. Vracím se do kuchyně; míchám SKIN booster na pleť, klouby, nehty, vlasy. Výživa se u nás všech po třech měsících projevila na vzhledu. 😉😊☺ U mě ne. Já měla pleť krásnou i před tím, ale kolegové a kolegyně zkrásněli.:-):-) Na poradě si beru slovo:

- Poslouchejte, s Vám všem někdo vyžehlil tvář! Zkrásněli jste. 

Tuto ódu všichni vyslechnou jako kulturní vložku. Pro velký úspěch se těším zas na pondělní večer. Repríza.  

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-25_Zrzka_dopo%2C_poledni_odpocinecek/

Mám tu objednávku z noci. Paní volá přes messineger. Jdu úřadovat. Modelujeme obsah košíku. Hotovo. Přepočítávám jí slevu. A už jedu na vlně dne. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-25_S_maminkou/<br>

Jedenáct. Maminka. Slyším příjemný hlas paní Hudákové. Mamka ožila, když mě uviděla. To už dlouho ne. Ukazuje mi hezoučkou jarní dekoraci. Snaží se tam. S filtry od kávy na nosech to mají těžké Nebezpečné. Sdílím obrazovku, prohlížíme staré fotky. Ukazuji jí kytky. Pak ještě bosa vybíhám ke krokusům, ale to už se rozpojujeme. Pod stáním je wifi slabá.

Měla bych podnikat i po obědě. Jenže nemusím. Zkrátka se mi NECHCE. Vypravuji z centrály jeden balík. Ve dvě klušu na slunce. Malý zrzatý ňuchlík usnul na růžové dece po dopoledních hrách v zahradě s nápadníkem. Jen odsunu dveře, stojí vedle mě. Vykračujeme. Vítá nás morák. Běží ke mně jako starý známý. Venku po chodníku se prohání na koloběžce kluk z domu, kde naši dva dennodenní návštěvníci bydlí. Nejprve otrhám a vykopu stařinu okolo vrbičky a magnolie. Petrklíče loni vsazené se vyklubaly mimo ohrádku. Kypřím, okopávám, hnojím. Sázím chudobky. Mohly by se zabydlet na příští rok. Do čeho se vrhnu teď? Řečnická otázka. Oživím korýtka, truhlíky. Čtyři z terasy nesu konečně ven. Krášlím parapety. Osazují květináče. Svazuji mrazem rozlomenou prasklou misku zeleným jutovým motouzem. A to se mi povedlo. Květináč ještě poslouží. Pracuji čtyři a půl hodiny. Petroušek mi přivezl koňsky, slepičí, kravský hnůj. Dnes měl volno. Celý den někde poletoval. Má úkol. Zajet do prodejny s jedy pro hnojiva. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-25_V_zahrade/

Zrzka s mourem mě stále následují po zahradě. Jdu ke kompostéru. Oni taky. Jdu dopředu sázet. Oni taky.  Ale oni nesázejí. :-) Jdu pod ořech posbírat zapomenuté ořechy, mour zaútočil. Skočil na Zrzku; povalil ji na záda. Rozháním je. Zrzouš občas z nouze zatáhne za záchrannou brzdu. Vyskočí na strom. Jdu si roztlouct pár lískových oříšků z podzimu. Moráč se jde mrknout, co mi chutná. Lísá se, jako bych byla jeho nastávající tchýně. Utočí čím dál častěji. Zvyšuji pohybovou aktivitu. Rozháním je a rozháním. Petroušek mi chválí dílo. Ječím na dobře stavěného tmavouše. Přitvrdil jak naše vláda. Kolí Zrzku jak městská policie. Zrzka kvíká. Stmívá se. Nechává se pozvat do domu. 

- Jdi už domů!

Ne, vběhl do chodby. Křičím na něj. Pokojně odchází. Jako že co, co, co? Co máš, jsem se podíval, jaké to tam máte. 

Chystám Péťovi večeři. Sobě jahodu. Péťa je tu s mlékem. Ptám se ho na tu přeložku za 350 000. Potřebují si odklonit kravín kousek vedle. Přeložka deseti metrů elektrického kabelu vyčíslena na tuhle nehorázně předraženou cenu! 

Blíží se Péťova hodina. Vrací se zvenku!

- Představ si, ona si sedla na mou židličku. On na ní skočil a hryznul ji do krku!

- To mají sexuální hrátky.

- Ona vyjekla! Počkej, jestli zítra přijdu z práce a bude tady!

- Peťuš, to je příroda. On na ni dnes útočil celé odpoledne.

- Jestli tam zítra bude, dám mu lopatou

- Ne, máš jeho důvěru.

- Právě proto, aspoň se trefím. Naši Zrzku nikdo okusovat nebude.

Řehtám se, až mi tečou slzy z očí.

Péťa jde ven. Hledá znovu kocoura. Vytrvalý. Asi šel spát. Nebo jeho intuice pracovala na plno. Schoval se do tmy. 

- Hajzl tady není.

Řehtám se. Že mu to stálo za to. Jít ven.

- A nech kočičku spinkat. Nikdo ji okusovat nebude.

Slyším, jak si čistí zuby. Procvičila jsem si bránici.

- Tak a bude tady ticho! Nehroť mě!

Miluji jeho řeči. Nevymyslela bych jeho nesmysly. Mohl by Mádlemu pomáhat psát ty jeho přitroublé nic neříkající scénáře Hotelu Kokořín na Seznamu. Ble! 

Oheň hřeje. Okýnko kamen sálá. Na slovenské Dvojce sleduji osudy židů. Ráda poslouchám vyprávění o hrůzách, kterými prošli. V současnosti o něco víc. Cítím nějakou analogii. Něco je ve vzduchu. První Slovenka vzpomíná anglicky. Titulky mě na chvilku ukolébaly. Práce venku mě unavila. Druhá a třetí paní - co všechno vydrží člověk. Nevím, proč mám zálibu ve válečných filmech. Co na nich zkoumám. Bezcitnost germánského národa? Techniku? Vztahy a morálku? Nevím, co mě přitahuje. Co tam hledám. Lidské osudy. Poslední vypráví paní, ročník 1927. Jako moje maminka. Jak v sedmnácti hrála Makropulos. Pochválili ji. Prý po válce bude zářit. Po válce tuto roli dostala profesionálně. Hrála ve Slovenském komorním divadle, taky v Blavě s Milanem Lasicou. To ještě ta jeho vrtule byla normální a oblíbená herečka.

Následuje pořad Noc v archíve. Vzpomněla jsem si na svou zkoušku ze slovenštiny. Řeklo by se... Lehká. To teda nebyla. Měli jsme nesmírně přísného zkoušejícího. Z historické mluvnice a dialektologie jsem u něj dostala jedničku. Nevím, jak se to přihodilo. Při vytažení otázky jsem netušila, co se po mně chce. Ale rozjela jsem se. U toho stejného profesora jsme se učili výslovnost s rázem a bez rázu. Tzv. spodobu. Asimiliaci znělosti zpětnou a následnou. Moravské na shledanou se vysloví se z. Nazhledanou. Znělé h zpětně ovlivňuje neznělé s - vyslovíme zněle. V Čechách funguje asimilace následná. Postupná. Neznělé s ovlivňuje znělé h - vyslovujeme naschledanou. Proč jsem si na tyhle útržky vzpomněla? Noc v archíve se vyslovuje varchíve. Dohromady. Češi vyslovují s rázem - v - archivu. Nebo my: Na okně. Slovenská spisovná výslovnost: Naokně. Dohromady. Mimochodem - skvělý pořad. Cvičení. Zacvičila jsem si. Jak se přivazuje vlečné vozidlo; nejprve žiguli táhne škodovku, pak naopak. Zručnější řidič sedí v taženém vozidle. To musí mít vždy správné brzdy. Dívám se a nepíšu. Český hošík a slovenská holčička děkují maminkám za dobré snídaně, obědy, večeře, za, za, za. Jestlipak dnes děti umějí vzdát hold maminkám. Genderově vyrovnaný by byl vzdán i dík tatínkovi, je-li v rodině. Dívám se na "Lastovičku" z roku 1982. Kamil Peteraj a Marika Gombitová s korálky ve vlasech. Taky jsem je nosila. Než jsem je sehnala, rozstříhala jsem brčko a prstýnky jsem upevnila na pramínky vlasů. Marika sedí na zemi. Už asi po havárii. Ohrozila skupinu Modus ve vystupování.

Malá módní přehlídka. Nádherná móda. Krásné šaty, elegantní kalhoty, bundy. Originální trička. Účesy - slušivé. O co nám šlo? Pálilo nás dobré bydlo. 

Vtipná scénka Soboty a Šimka.

Zlatý slavík Miro Žbiro. Začínal 1981 se skupinou Limit. 1988. Překrásná zpěvačka v originálních šatech nádherně zpívá rajcovní písničku. Hm, jak to, že holku neznám? Všichni štíhlí - hudebníci zpěváci, diskutující, herci... Všichni ŠTÍHLÍ!! Jedli jsme bio a o dvě třetiny méně. Chci tam!

Ó, první počítače! Děti za počítači z celého světa. Program Basic.

Jsem pořady nadšená. Stará doba, z níž jsem utíkala. Nechápu, co mě to posedlo. Vysmívala jsem se... Stačilo dvacet pět let, mám naprosto změněný názor. Dnes už děti nejsou vedeny k úctě k rodičům, ke stáří, k autoritě. Dnes mají všechna práva. Volnou výchovu. Střídavou péči, devastovanou psychiku. Jsou naši malí tyrani. Ale za rok se pokazila jejich psychika. Dnes nás děti opouštějí v sebevraždách. Zemi máme zničenou. Vyžranou jak zub. Rozkradenou. V čele kriminální živly chránění policií. Jsme v ohrožení života. Meinstream zveřejní rozkrádání - a nic. VONO NIC! Lidi se ženou jak bécani na popravu. Akorát je milosrdná. Nevědí, jestli to bude hned po aplikaci nebo v příštím roce, dvou třech. Včera na TV Šalingrad jsem slyšela lékaře - 150 mrtvých po očkování v jednom týdnu. Kolik milionů na Zeměkouli podlehlo asi? Ráno jsem pročítala komenty pod nějakým brífinkem vlády. Prý - už mě nebaví tahat občanku, řidičák. Když budu mít čip, všechno tam nahraju. - Jemu vytekl mozek. Někdo mu píše, jestli mu nevadí, že s sebou tahá mobil...

https://www.youtube.com/watch?v=vzOAeCAQo1c&t=99s

Ó, tohle mi vadilo. Mluví nějaký soudruh v TV debatě - o formování socialistického člověka. Ne - dnes poslouchám o osobnosti člověka. Všestranný rozvoj člověka - jo, budování socialistické společnosti. Máme dnes nějakou? Rozbouchanou. Lidi zavření doma. Nic nám tu nepatří.

Následuje hudební pořad. Starý - zachovalý ing. Pavol Hammeĺ. Kamil Peteraj. Prúdy. Poslouchám je pod psaním. Jsem odvázaná ze seriózního apolitického programu. Skvělé!!! Žádná Matovičova vymývárna. Klid. Pohoda. Mír. Když zapomeneš na svět, je tu fajn.

Slovenská hymna. Tatry, hvězdné nebe. Lesy, louky. Malebné vísky, vodopády, jeskyně, valící se mraky...

Konec. Realita. Zprávy. Nedostatek vakcín. Vyšetrujú korupci. Oslabená vláda o šesť ministrov. Co to slyším? Šest demisí?? Hm, sype se jim to. Mají na rukou rukavice. Hnus. Ukazují bednu vakcíny Sputnik. Stejný sajrajt jako Moderna, Pfiser, Astrazeneca... Všechno jeden chemický ničivý koktejl.

Doporučuji poslechnout! https://www.svobodny-vysilac.cz/2021-03-18-aktualni-komentare-ans/

Já dnes při práci zapomněla na všechna ohrožení našich životů. 

Dobrou noc!

P. S. Z FB dnes od Hely. Jen pro zajímavost:

Helena Heclová

Od Honzy:

Mnoho lidí toto všechno už ví, chodí tak už dávno, není potřeba to všem říkat, ale pro někoho to můžou být inspirativní informace, a Honza to chtěl zveřejnit

"Oblečení a boty, barvy, materiál, provedení a užití

V nových podmínkách, které se nyní vytváří, by se mělo používat i oblečení a boty odpovídající nové vodnářské době a vyšším vibracím budoucích generací.

Barvu by si měl každý vybrat intuitivně podle svého duchovního rozvoje, předpokládám, že budou převládat různé odstíny modré, fialová a některé odstíny zelené. Vhodná bude i bílá barva, která obsahuje celé barevné spektrum. Barvy budou odpovídat odstínům vyšších čaker od čtvrté výše. Důležité bude, aby barvy byly jasné. Méně vhodná je černá, která uzavírá tok energií a komunikaci s okolím. Je dobrá pro lidi, kteří se věnují zvnitřnění a hlubokým meditacím a snaží se omezit vnější vliv na jejich cestu, např. zenový mistři. Nebude vhodné používat více barev, např. skotská kostka, nebo různé nápisy, protože to vytváří chaos v auře. Výjimkou jsou různé mandaly na tričkách a podobné symboly. Zlatá barva dnes symbolizuje bohatství a ego.

Materiály oblečení by měly být rostlinného původu, nejlépe bavlna, len . Zásadně by se měla omezit syntetická vlákna, která blokují tok energií. Omezit by se měla i kůže z etických důvodů.

Boty by se měly používat bez podpatků, velmi vhodné jsou "bosoboty", které zajišťují spojení se zemí. Vysoké podpatky u žen zvyšují ego, každý člověk má svou výšku z určitého důvodu a neměl by se uměle "povyšovat".

Oblečení i boty by měly být co nejkvalitnější, aby dlouho vydržely. Když si člověk na nějaké oblečení, které je pro něj vhodné zvykne, navibruje si ho na své energie a auru, tak se ho nechce zbavit a cítí se v něm příjemně. Je nutné také omezit spotřebu těchto výrobků a tím méně zatěžovat celou planetu.

Přívěsky a šperky: pokud je bude člověk používat, měl by si dobře rozvážit, jestli je skutečně potřebuje, nevhodné budou kovové náhrdelníky, protože kov bude bránit toku energií, v budoucnu budou těla daleko jemnější o vyšších vibracích."

Odepisuji:

Helena Heclová No to je luxusní text, intuitivně to žiju. Asi před deseti lety jsem byla na přednášce pána, který fotil auru a hovořil o ní. Ptala jsem se ho, jestli to není hloupá otázka, ale že jedu od červené barvy na gymplu, pak světle modrá - mládí a teď růžová, růžová, řekl, že to není vůbec hloupá, že ta barva ano - vibruje se mnou. Otevřené srdce. Asi před deset patnácti lety jsem slyšela Karla Lopraise, že nemůže nosit zlato, bolela by ho páteř, Sundala jsem řetízky, prstýnky. Když si to jednou dvakrát na sebe navěším, už je to nepřirozené. Nosím hodně náramky z korálků, kůže apod. Ještě asi před deseti lety na meditačním týdnu vždy ráno Čtyři směry všichni cvičili na nádherné trávě bosi. Jen já obutá. Ne, nesnesla jsem bosou chůzi, Ta, co nás vedla mě naštvala: 　 Irenko, kolik odporu máš k zemi, ke "špíně", tolik ji máš v sobě. Asi se mi to usídlilo v mysli. Manžel si asi před pěti šesti lety všiml, když v TV byla reportáž o rozmáhající se chůzi na boso: Hele, vždyť ty taky chodíš bosa. - Jo, štvu ho, když v zim vyběhnu i do sněhu naplnit krmítka. Chodím bosa a je to pro mě přirozenost. - Helo, vidíš, tak si stále myslím, jak nemám intuici. Ale Vesmír mi vždy pošle ukazatel u cesty, patník a napíše mi: Jsi šikovná. Víc si důvěřuj. - Ten článek je pro mě patníkem.