Zahradní zahradnický

Tento víkend jsem měla trávit na Extravaganze v Kolíně nad Rýnem. Lanxess aréna. Třídenní maraton školení. V hale, s blikajícím reflektory, s plným soustředěním, se strachem, koho potkám na ulici. Děkuji, nechci. Do Kolína letos, do Paříže loni NEe. Tento víkend jsem naplánovala jinak.

Ráno po delší době hodinu protahuji ztuhlé tělo. Jen pár dnů výmluv, že nemám čas, už se neumím hlavou dotknout kolen. Nedávno zemřelý prof. Koutecký se před dvěma lety ve svém dojemném člověčinou vonícím medailonu svěřil, že se též snažil dotknout rukama země vstoje. Ale pak usoudil, že na tom nestojí svět.

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11475463747-jeste-jsem-nedokouril-sve-posledni-virzinko

Linduška volá. Jejím známým vykradli v Počernicích hospodu. Ale jak! V pět ráno. Co nebylo přibité, to neukradli. A co nešlo - to rozbili. První zpráva dne se mnou otřásla. Majitelka několikeré zajištění mřížemi - zapomněla tablet s nahrávkami s babičkou. Přišla o vzpomínku. O památku. O účetnictví. Agrese v lidech stoupá. Chtěli vykrást Vietnamce. Zvonilo. Ujeli. Druhý den přijeli znovu. Přeskřípali dráty. Vykradli. Lidem se ztrácejí značky z aut. Bléééé! Navíc apatie...

Petroušek se vrátil z lesa. Plný košík. (Zapomněla jsem je venku pod slunečníkem. Mají to tam přes noc lepší než v lednici. Nejdu tam.)

Dnes nikam nemusím. .-) "Nikam" myslím do DD. Copak asi dělají staříčci. Zas je dusí v hangáru. Bodejť by ne. Pečovatelů málo. Navíc narvat lehátka nakrmení na terasu... Jedu na nákup. Petroušek už v zahradě prořezává stromy.

- Očešu tu poslední jabloň...

- Ne, Petroušku, chci ji česat s tebou. Chci si užít práci v podzimní zahradě společně. Těším se na to. A dnes si k tomu asi rozdělám láhev vína. Jednou za půl roku...

Rychle prošpikovat křídlo a stehno z bio kuřete.Od klientky. Maso nezapáchá chemií. Kamarád běhal po zahradě, živil se zrním... Jeho droby do polévky... Naprogramovat troubu. Jedu. Petroušek mě nahání z druhé strany domu. Hledá mě.

- Ty by ses ani nerozloučila.

- Jo, volala jsem tě. Peťuš, za hodinku nejdýl jsem tu.

Péťa je nezmar. Já bych měla holoubata přes rukavici z jednoho stromu. Je jiný, než já. Chce mít hotovo. Proto nad ním bdím jako věrný Pátek. Uštval by se.

Švec. Vrátí se až v pondělí. Nechávám mu u dveří maminčinu zničenou botu. Opět zničenou. Po desáté? Po jedenácté? Půjde sponka ještě opravit? Bude ji mít? Pane řediteli, když tak budu chtít nové ortopedické boty proplatit. To je sranda, co? Uvědomuje si někdo, že zdravotní bota stála peníze? Byla speciálně upravená? Je bezpečnostní? Ortopedická? Musí se na nohu NAVLÉCI i s řemínkem!!? NEUVĚDOMUJE. Tyhle mé cesty k ševci stojí benzín, můj čas a naše peníze. POkud to neopraví, dám dodatečně do nákladů. Pane řediteli, to zamítnutí není konečné :-)  Odpověď zase nic neříkající ble, ble, ble.

Nákup hotový. Nakouknu do drogerie. Pletu si dm a Tetu. Jedna z nich v našem městě. Dvě řasenky za cenu jedné. Ty vorle, zase ses nechala nachytat. Stojí nade mnou našeptávač:

- Tuhle si vezměte. Ta je skvělá. Pročeše vám i malé řasy.

- A tahle?

- Ta je klasická. Taky výborná.

(No jistěěě.)

- Tuhle si neberte.

Tak jo, beru si tuhle a tuhle a tamtu si neberu. / Asi dva roky váhám koupit si takové hologramové prosvětlovadlo na tvář. Abych nevypadala jako mimozemská bytost i vzhledově! Stačí, že jsem odjinud duchovně. :-) A oni ho dnes mají v malém; na oči. Beru. Ireno, vypal odsud! NIC NEPOTŘEBUJEŠ! NIC NEBER! Je to chemie!

Dušička má pokoj. Spokojeně domů. Domů dočasnou jednosměrkou městem. Frnk a jsem doma. "Tam" se jede jednosměrkou okolo města mezi lukami, zpátky se jede jednosměrkou městem. :-) Občas si to někdo zkrátí, splete, přehlédne značku...Platí. Diví se. Zrovna dnes v lukách se jeden divil. Jel protisměrem. :-)

Namluvila jsem vzkaz k narozeninám do Soči na WhatsAppu. Namluvila jsem vzkaz pro lidi, kteří ovládají bezmocné na FB. Dejte je na slunce nabít!

Polévka jak malvaz. Nesu na slunce! Druhé - kuřecí, brambor s houbami, rajčaty, cibulí, paprikou. Pokladeno cuketou. Péťa neprotestuje. Našel na talíři mašo. Micka nás hlídá. Co kdyby něco spadlo?

Češu jabloň. Péťa hned za mnou prostřihuje. A teď - třešeň. Radíme se, které větve dolů. Určitě ty nad střechou. Větví hromada, průřez není vidět. Sbírám oříšky. To miluji. Maminka měla dlažební kostku u vchodu do chaty. Vždy přiklopila laťkou práh, aby na něj méně pršelo. Dlažebka jako vzpěra. Používám ji k cvakání oříšků. Moje vášeň. Úhoz musí být přesný. Nerozplácnout, ale rozbít. Kleštěmi doma - hm, to není vončo.

Zvoní WhatsApp. Voloďa! Soči.

- Iročka, sposibo za...

Pištím radostí. Ptám se, jestli mu dorazila z Krasnodaru butylka fernetu. Prý hoch z Krasnodaru přijede a přiveze mu ji. Ty vorle! Měl ji poslat. A on pojede šest hodin tam a šest hodin zpátky. Frajer! No jo, jak jsem psala. Cestou vlakem s maminkou do Moskvy jsem se nějakých lidí ptala, kde bydlí:

- My živjom pod Moskvoj. Brjansk.

- Aha, Brjansk, jo?

- Sjem časov.

Sedm hodin v Rusku je u... Novou předložku jsem slyšela letos při Brutalu - rjadom s Soči - vedle Soči. Šest hodin vedle Soči.:-) Voloďa mě a Lindu srdečně zve. Tedy on zve mě a Péťu. Toho tam nedostanu. Proto mě a Lindu. Budeme bydlet v jejich třípatrovém domě v rezidenční čtvrti. Tři zastávky od moře. Včera měl narozeniny. Dnes jeho rodina slaví. Ukazuje mi dospělého syna, jeho krásnou manželku, taky svou nádhernou ženu; ó, taky sestru Světlanu. Hýkám radostí. Vidím ji po víc jak třiceti letech... Lékařka. Byla u nás se synem asi v 88. roce. Já s maminkou rok před tím u nich v Soči. Světlanin syn studoval medicínu v Moskvě. Zemřel. Nehoda. Světlanina a Voloďova maminka věštila z kávové sedliny. Úspěšně. Srdeční lidé. Srdečný rozhovor! Pozdravljajem! :-)

Třešně nad střechou ořezány.

- Hodně jsme toho udělali.

- Tys toho hodně podělal, teda udělal. :-)

- Jdi se už chystat do divadla. Jedu pro mlíko.

Jj, dnes mě vyzvednou známí z dětství. Jsem si vyjednala. :-) Ještě utíkám roztlouct pár oříšků. A ještě uklidit bedny s jablky. A ještě, ještě, ještě. Péťa je zpátky.

- Běž se strojit. Za chvíli jsou tu!

A byli. A já to stihla. Divadlo - tfůůůůj. Mindgame. Hnus. Fantastický sadistický odporný kus. Zkřížil mi mozek. Divadlo poloprázdné. To neznám. U nás abonamá A, B a obě vyprodaná. Starší generace kulturní. Zvyklá chodit do divadla. Co se děje? Sál jen z půli obsazen. Buď hru znali, nebo odřekli. Nebo umřeli. Až jim vymřeme i my, mohou náš svatostánek kultury s úspěchem pronajmout Vietnamcům.

Dobrou noc!