Zamítá se :-) :-) :-)

13.05.2020

Mně se dnes chtělo zase vstávat. Neobvyklé! V poslední době. Jsem spáč. Sova. Před spaním počítám, kolik mi zbývá do konce noci.

Sluníčko! Utíkám vysokou trávou vyrýt pampelichu. (Ano, dopoledne kopřivu, pampelišku, žabinec a odpoledne Mucha sekt - demi, kdyby náhodou někdo chtěl poslat prezent.) 

- Mrauk!

Micinka. Pozdravila. Vysoká tráva jí vyhovuje. Schovává se v ní. Chytá ji rapl. Utíká, prudce zalehne. Rozplácne se jak hadr. Hlavu přitiskne k zemi. Travou si čistí imunitu. Běžím do domu. Volám ji. Dělá, jako že čeká na tramvaj.

- Tak dělej! Pojď! Nepustím tě!

Nic.

- Na!

Poklus. Tryskem je u mě. Rychleji než já vbíhá do domu. Čenichá v mističkách. Nakrmit Micicindu. Pak sebe. Snacha mi v noci poslala video s kočičími kousky.  Jedna vyskočila na WC mísu; vykonala potřebu; spláchla; zkontrolovala... Píšu Ditě po pár vteřinách:

- Co to je za hopsala?

- Koukej do konce a inspiruj se. Třeba nauč Micicindu chodit na záchod.

- Naše Micicinda to je taková hraběna, že by mě volala, abych šla spláchnout .-)

- To jo. Splachovat bys musela ty. Aspoň bys zkontrolovala, jak se jí to pěkně povedlo.

Pampeliškové pochutnání příjemně zahájilo den. Mám připravenou úřední obálku ze včera. Úřad se nemá dráždit bosou nohou. Ani když neznáš zákon, máš smolíka. Včera mi Petroušek přinesl dopis. Laskavý úřední dopis; zapomněla jsem prý v lednu 2020... Úřad, úředník, šimlík... Tu práci bych neuměla. Hlavně nechtěla vykonávat. Volám, ptám se, co jsem kde zapomněla. Úřednice, autorka milého textu, je nervní. Vyzvídám, kde jsem udělala chybu. Spěchá. Čekají na ni nějací dva. Bude poledne. Sedám do auta, jedu na náměstí. Za okýnkem v kukani za sklem stará sluníčková paní. Nádherné oči. Naznačím: Spiklenecký úsměv na úvod. Nic víc. Jen spiklenectví. Chytrý domyslí. Ukazuji jí formulář. Ona na oplátku ukazuje mně, kterou kolonku jsem zapomněla. Hotovo.

- To mělo být do ledna 2020. Jak to mohu vědět?

- Protože se skutečnost stala v roce 2019.

- To je pravda. Už rozumím. Příští rok mi pošlete už navýšenou složenku?

- Ano. A do týdne zavolají, kolik budete platit. Za chvíli vám přijde potvrzovací SMS.

- Vy jste tak milá. Velmi děkuji za vaši pomoc a vstřícnost. Když jsem si měnila kód na EET, byla tady mladá obézní a taky velmi milá. Moc mi pomohla. Byla fajn. A ještě se zeptám, kdyby nebyla korona bublina, pokutovali byste mě?

- Ano, asi pět set korun. Ale máte to zadarmo.

SMS zabzukala cestou do banky. Stavuji se v květinářství. Paní má mít pauzu na oběd. Zrovna přichází se zbožím. Prodává mi zahradní keř pro štěstí. Mám ho dost, ale nikdy ho není vrchovatě. A klasickou levanduli. Sjíždím z náměstí. Mohu zamířit domů. Ale chorobná touha nakupovat vede mé ruce na volantě směr Pepco, Kaufland... Zapomněla jsem si hodinky. Telefonní čas je mimo mé rozlišovací schopnosti. (Info pro včerejší úlisnici: Ano, dnes jsem šla od ledna pro peníze z reklamace za nevyhořelou svíci.    Had měl včera do telefonu starost.) Děvčata, vlastně holčičky za pokladnou - milé. Ptám se té jedné:

- Jak jste si užila prázdniny? Vyspala jste se? Odpočala jste si?

- Bylo to báječné. Odpočala jsem si. Užila si slunce.

- No vždyť vás stále lituji - celou směnu tady pod výbojkami. Na nohou. Vyhnuly jste se rouškám.

Slečna se po slovu rouška oklepala.

- Hodně se mi zlepšila pleť. Opravdu rapidně.

- Fakt?

Ejhle jak se slunce obráží ve zdraví lidí! A to ředitel v DD neví. Ten nemá na ředitelském postu co dělat. Slunceéé!

Druhá mladičká prodavačka přikyvuje, jak si užila - nejprve za 60%, pak za 100% pobyt doma. Prodloužila si synchronně rekonvalescenci po operaci. Holčenky využívané k práci bez slunce. Totéž lidé z Kauflandu. Ti ani nevědí, jestli padají kroupy, sněží nebo svítí slunce. Bez oken, oblohy... Likvidace psyché.

Svíčky, tričko - doufám, že ho unosím. Jedno tričko Saint Tropéz jsem nosila třicet let. Kvalitní bavlna. Košilka asi půl roku stará - kolikrát mohla být vyprána - už řídne. Krásné líbivé šunty. Bacha, pozor! Já rozhoduji o svých penězích! Stát umožňuje využívat reklamační řád. Jen kdybych si pamatovala, jak, kdy, co, kde, za kolik... Účtenky z PEPCO jsou do týdne vybledlé. Slečně prodavačce jsem špitla do ouška o syčícím hadu včera do telefonu. O reklamaci svíčky. Jenom se mile usmála, dala mi peníze:

- A teď bude zas podpisový maraton.

Asi sedm autogramů jsem udělila kvůli jedné svíčce. A to nikoho neštve, že?

Volám Petrouškovi.

- Ťuti, kontrola!

Smích. Domlouváme se ohledně odpoledne.

Kaufland. Ovoce; vykupuji květináčky s rajčátky ve vyschlé půdě, jeden meloun a jednu okurku. Na víc si netroufnu. Meloun nasadím na zrekonstruovaný kompost. Mohla bych tam píchnout hokaido. Loni se vysemenila sama. Letos jsem její jadýrka zasunula do půdy. Následně jsme nainstalovali nový kompostér; Petroušek s Honzíkem přeházeli starý kompost, zamíchali do něj koňské koblížky; a jadýrka jsou v tuto chvíli neznámo kde. :-) Murphyho zákon: Má-li se něco pokazit, tak se to pokazí. 

U pokladny vnučka mé ředitelky z mládí. Hlásí se. Hezoučká paní. Babička - paní řídící - by bylo věčné téma. Vyučila jsem se u ní. Čestná, přísná, spravedlivá, odbornice - skvělý pedagog. Odcházím ověšená od pokladny nákupem; kýblík se slepičím hnojem, květináčky. Telefon, skyp zazvoní v tu nejnevhodnější chvíli. Ne, teď ne, až dojdu do auta; polámala bych si křehké rostlinky. Kufr, vyrovnávám nákup. Beru skyp. Myslela jsem, že Linda. Uáá!! To už je DD. Rychle přepojuji data. Už je čas. Jak rychle utekl... 

- Já jsem nehlídala čas. Omlouvám se. Mám telefon na datech. Ale za pět minut budu doma. Mohla byste mi prosím pak zavolat, abych se odpojila z dat?

Paní koordinační je ochotná. Dnes nemá za úkol lítat s ntb po domově. Má nějakou administrativu. Net se zase trhá. Mluvím s maminkou. Zas unavená. Parkuji.

- Mami, podívej, jaké kytky jsem koupila. Vidíš? Tady mám levanduli. A divej, jaké levandulové keře mám. Koordinační na mě nezapomněla. Je tu. Propojujeme se přes ntb a wifi.

- Mamko, ty spíš! Neusínej. Pojď, poznáš tuhle písničku? Sedám ke klavíru. Hraju Jaké je to hezké. Poznala. Zpíváme. Hraju další.

- Mami, ty jsi unavená? Půjdeš si lehnout?

-  Zaprvé jsem unavená, a za druhé mě to nebaví mluvit takhle na dálku.

- Mami, za týden tě stisknu do náruče.

No! Vzhledem k tomu, že na světě vedle hodných empatických milých chytrých kristovských lidí žijí i vzdělaní kreténové ještěřího typu, hned si v duchu říkám:  - Ještě že si to maminka nepamatuje.

- Paní Hrobská, protože je maminka spavá, co kdybychom přesunuly skyp na          dopoledne. Třeba na devátou, desátou?

- To je skvělé. Tak na půl jedenáctou, šlo by to?

Dohodnuto

- Ještě mi řekněte, co s mamkou děláte.

- Tak teď půjde s panem pečovatelem ven. Liduška se na ni chystá, budou cvičit, mají s paní Janou rozluštěnou křížovku.

- A mohli byste jí dát do ruky tužku? Ona už nebude umět vpisovat písmenka do okýnek. Taky špatně vidí. Ale kdybyste jí procvičili jemnou motoriku.

Zas má na sobě ten svobodu omezující pás. Nechápu proč. Raději nepřipomínám jelení lůj a nácvik. Nenavrhuji nalévat z termosky. Na to si musí přijít sami. Jestli přijdou. Dala bych jí rozšroubovat víčko od termosky. Nalít do hrnečku. Cvičila bych ji v základních úkonech.

- Tak zas zítra!

Pusa, pohlazení. Konec. 

Jsme s Petrouškem domluveni na obědě. Ale musím ho mít ve 14.15 hod. Pak jde někomu něco pomoci. :-) :- :-)  Přichází s písničkou na rtech.

- Ťuti, ještě čtrnáct minut.

Vrčí jsem ti říkal...  :-)  Čekají na něj chlapi. Vzali si dovolenou. Já se kvůli tomu na bok nepřevalím. Ještě rychle zelný salát s křenem a jablkem. Ale ten se mi povedl! Vše odpuštěno. Včera jsem se opozdila i dnes. Cvičení - trpělivost. On je přesný. Všude chodí o půl hodiny dřív. Já mám stále dost času. Proto nestíhám. :-) Obědváme. Povídáme, co je nového. Řehtám se jeho řečem. Odjíždí.

Jdu upéct chleba. A pak až do devatenácti pracuji. A daří se. :-)  Ťuťajs přijíždí s písničkou.

- Byl jsem u Ivy. Spravil jsem jí, co bylo potřeba. Byla spokojená.

- Peťuš, jsi hodný. Děkuji ti.

Na stole ho čekají soustečka chlebíka s rybou, okurkou. To on rád.

- Peťuš, dnes zatopím. Ale nemusím, je tu naakumulováno. Ale chci. Ťuťajs leze do vany. Je tu jak v lázni. Ve dvacet školení. Připojuji se ve 20,09. To jsem celá já. :-) Peťulka je u mě. Šeptá:

- Mohu mluvit?

- Jo, mám vypnutý mikrofon.

- Je tu Honzík.

Hledám v poště, něco potřebuje vytisknout. Nese mi půjčené věci z minulého týdne od ohýnku.

- Tady je pléd a šálka. Dita to vyprala.

- To je hodná. Věříš, že ten chomout jsem ještě neprala? Vyřiď, že děkuji.

- Smrdělo to kouřem.

Děkuje. Pozdravuji. Kluci opouštějí pracovnu. Školení unikátní. Jedna báseň. 

Ostatně - celý den byla jedna báseň. Lahodná, krásná, s originálními verši. A za to děkuji Vesmírné inteligenci.

- Vesmírný pane, děkujiíí! A už mohu jít k Petrouškovi. :-)

Dobrou noc!

P. S. 1: Příklad zneužití moci:

Petra Motlová<petra.motlova@doduce.cz>

st 13. 5.

7:42 - mají brzy poradu. Fofrem vyřešeno. Zamítá se. Buch, buch, buch beran. 

Dobrý den paní Hrobská,

na základě Vašeho podnětu o doručování balíčků v sobotu a neděli byl tento projednán vedením domova. I nadále platí stanovená pravidla, která byla zveřejněna na našich webových stránkách a facebookovem profilu dne 4. 5. 2020. Doručování balíčků pro klienty probíhá po předchozí telefonické domluvě se sociální pracovnicí ve všední den v čase od 8 do 16 hodin. K doručení balíčků pro klienty je též možné využít Českou poštu, apod.

K dotazu, který jste vznesla na paní Malíkovou ohledně čísla jednacího k podnětu o omezení svéprávnosti paní Konečné uvádíme, že toto nemáme k dispozici. Obrátit se můžete na Okresní soud v Náchodě.

Ještě se uvidí, povídal slepý a šlápnul do lejna. :-)      

2.)

https://twitter.com/jietienming/status/1260546363831582723?fbclid=IwAR3JKZGUnjUPZ-1IfULwTyqG2isXnIj_s9xfYkcqeiGL60NgddQ9pL3q9wk