Zapečené brambory s luštěninou a prosem téma dne

21.03.2021

Nedělenka. Petroušek v práci. Věnuji se Zrzečce. Líbí se mi, jak se dožaduje otevření šuplíku s dobrotami. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-20_Zrzka/

Maminku má v péči dnes malá Irenka. Vykoupala, vyfénovala.

- Mami, jak se máš?

- Chtěla bych být doma.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-21_S_maminkou/

Bodlo mě u srdce. Nedivím se. Lidé chtějí návraty domů... Vylekala jsem se. Nikdy nevím, o čem budeme hovořit. Nic nechystám. Pokud ano, většinou na to nedojde.

Linda přijela. Přivezla bezlepkový dort. Bezlepkový, ale kalorická bomba. Místo mouky oříšky. Výborný.

- Ahoj babi!

Mamka s ní hodně trávila čas v první druhé třídě. Měly se rády. Mají dodnes.

Maminka unavená. Už chce mít klid. Já to neumím pochopit. Nejsem v její kůži, v jejím opotřebovaném těle. Stále ji ruším otázkami. Dnes ne. Ukazuji jí hrnečky. Hledám téma, myšlenku, vzpomínku, kde se pousměje. Je to tehdy, když si vzpomene. Možná se směje z radosti, že se jí vzpomínka v temnotě vyloupla jak plamínek svíčky.

- Mami, napij se.

Mamka popíjí.

- Mami, ty máš hezký hrneček. Víš, kdo ti ho koupil?

- Nevím.

- Já.

Zavtipkovala:

- Tak proto je tak hezký.

Napadlo mě, povídat jí o hrnečcích. Povedlo se. Trošku se probrala z letargie. Začala reagovat. I křížovku jsme kousek odluštily.

Vzpomínám na den před čtyřiceti čtyřmi lety. Počítám dobře? Už jsem tu vzpomínala před týdnem i včera na příchod naší prvorozené Denisky. Drala se na svět o měsíc dřív. Ale stále, i kdyby počkala na vypočítané datum narození 20.4., stále by i přesto měla stejné znamení zvěrokruhu.

- Mami, zítra má narozeniny Deniska.

- Tak že jí přeju hodně štěstí, zdraví a dlouhá léta.

- Vyřídím jí to.

Malá Irenka je tu. Prosím o fotografii mamčina šuplíku. Nezapomněla. Poslala. A nemusela. A ještě poslala fotku z koupelny. Nezapře svou maminku. Pečlivá. Vstřícná. Spolehlivá. Navíc milá. Usměvavá. Maminka od tří dětí. Poklona!! Až k zemi. 

- Mami, Zrzka má rozseknutý čumáček.

Opravdu. Na čumáčku je vidět škrábanec. Že by se porvala? S kterým? Moráček to jistě nebyl.

- Mamko, vy tu kočku vůbec nepozorujete.

Ona loni přišla na zubní kámen. Ona pozná, kdy její Kitty potřebuje odčervit.

Namočila jsem takový ptačí zob, o němž nemám tuchy, co je. Mám ho ve skleničce ke spotřebování. Asi proso. Do další misky s vodou hrstečku čočky. Do další quinou. Nepovařila jsem je nejprve ve vodě. To jsem měla. Brambory ve slupce z páry jsem přesunula na gril. Zalila vaječnou kořeněnou směsí, zakysankou a zrníčky. To nedostanu pochvalu. Zrníčka vyčnívají, nejdou schovat.

- Copak dnes máme k obědu. Máme mašo?

- Budeš mít nudlovou. A mašo taky.

Snažím se být bezelstná. ne, nepovedlo se. Ta semínka budu mít na talíři až do večera.

- Peťuš, my už jsme měly špenátovou.

Ok. Netuší, co zapékám v troubě. Upřímně - ani já jsem netušila. Servíruji druhé. Krůtí prsa na páře a kámen úrazu. Péťa obědvá. Zatím potichu. Až po obědě se dozvídám, že s tím zrním byl pěkný - musím citovat - vejmrd.

Není každý den posvícení. Ale aby si stěžoval i Zrzce, jak s ním panička zdravě vyklusala, no to je vrchol. Řehotám se. :-) 

- Tak jsem teď šel okolo Micčiny boudy. Uhodil jsem do ní. Vyletěl z ní morák. On si tam drzoun šel v chumelenici dáchnout.

Jsem udivena. Že ho napadlo buchnout do boudičky.

- Ten se musel vylekat.

- Vyděsil jsem ho. Vyskočil až skoro k tomu stolu. Ani schůdky nepotřeboval. Vidíš, támhle utíká k sousedom.

U vaření máme být v dobrých energiích. Nebyla jsem. Na lince jsem sledovala z FB tiché poklonění lidí u Ministerstva vraždy. Asi dvacet lidí přišlo podpálit svíčku, vzdát hold ztracenému životu... Policie byla očividně v převaze. Vidno, že v Pze není potřeba. Žádné dopravní nehody, kriminální činnost... Když asi šest aut plus dodávka plus - kolik, třicet? čtyřicet policistů vykonává bezpráví. Jaké? Neuznávají zákon 240/2000 Sb., par. 31, odst. 4. Šikanovali na veřejném prostranství lidi s šátky nebo s odkrytými ústy. Blaťák asi před čtrnácti dny odůvodnil zakryté dýchací cesty na veřejnosti opravdu výmluvně:

- No, když je to nařízení vlády.

Odpověď hodná politika. Místo, abych se soustředila na vaření, píšu do komentů.

- Pozor! Obestupují ho. 

Jak sršni se semkli okolo Jirky Černohorského. Sice mluví při rozohnění jak kanál, ale vlastenec. Bije na poplach už asi pět let. Dnes slušně argumentuje. Nasazuje si šátek. Chce se vyhnout konfrontaci. Policisté jsou v přesile. Obestupují oběť. Nediskutují. Prázdné lebky na FB oslavně tleskají. Prý nedodržení zákona. An o - ze strany policie. 

- Máte potvrzení, že ten šátek je nano?

- To není moje povinnost. A vy máte potvrzení, že Váš respirátor není závadný jako tento z Globusu?

Vytahuje pomůcku nevhodnou k nošení - je to napsáno na obale. Absurdistán. V Globusu prodávají závadné respirátory, které vláda nařídila. Nezákonně. Vládní nařízení není zákon. muži zákona nesmějí použít formuli Jménem zákona! 

- Když si vezmete tady respirátor, necháme vás.

Smlouvají. Fakt - úroveň hokyně. Takhle se smlouvá na trhu. Dobře vědí, že postupují nezákonně. Odvážejí ho. V POUTECH! Fašismus na entou. Žijeme ve svobodné zemi. Ne, už ne!! Likviduje se tu - kolik? sto šedesát tisíc soukromníků? Nebo firem. Na Václaváku bují kriminalita. Ale tam nikoho neodvedou v poutech. Vyskakují si na slušné pokojné občany. Jen se přišli poklonit na veřejné místo památce zesnulého.  

Měla jsem to zrní uvařit. Zapečené to není ono. :-) Co já si s tím prosem počnu, kdžy ho ani ptáci nechtějí zobat. Umelu z něj mouku. 

Odpoledne živý vstup Jirky. Potvrdil nezákonný postup policie. Šup - dala bych stížnost na GIBS. A dá.

Jdu na terasu pro polena. V šeru na schodech za sklem Morovák.

- Kocourku, ty čekáš na Zrzečku? Ona dospává.

- Tak ty mu dáš maso, mně zrní! On se navíc vyvaluje v její boudě. Ať maže!

Řehtám se.

- Peťuš, ale měls´ tam i maso.

- Se zrním! Jestli nepřežiju do rána!

Zveličuje. Směju se. Zrzka si jde hodit šlofíčka k páníčkovi. Slyším, jak si jí stěžuje na oběd.

Jdu hníst těsto na nudle. Dá to práci. A vyválet nudle ze špaldy - taky. A nakrájet na jemno - to je věda. Peču lívancové placky. Nejsou to nadýchané lívance. Místo mouky pohankovou. Míchám tvaroh. To bych se mohla zavděčit. Rozdělávám marmeládu za studena. Vynikající. Šlehám šlehačku. Maličko jsem odčinila ptačí zob v bramborách. Quinoa i hrstečka čočky se ztratila. Jen to ptačí proso na sebe upozorňovalo. Neschovalo se. :-) 

Linda si pošmákla na domácích čerstvých flíčcích s mákem.

A teď si jdu na chvilku lehnout. Poslouchám něco s titulky. Moc dlouho ne. Spím. Probouzím se. Venku tma. Mám ráda Co naše babičky uměly, a my jsme zapomněli. A taky Z metropole. Pouštím si to u vaření z počítače. Co si dnes dovolili v pořadu o tradicích, řemeslech, starých receptech - za propagandu, to je drzost! Vmáčkli tam očkování. Ano. Byli jsme všichni očkováni. Jasně. TBC, obrna, černý kašel...Ale proč tam ládují píchanec chemického koktejlu, po němž není člověk imunní, po němž je velkým přenašečem, po němž mnoho lidí umřelo, ale pozor, smrt po očkování nebyla prokazatelná.

- Peťuš, dáme Zrzce obojek.

Jdeme na to. Smrdí jak ďas. Utahujeme ho na prst. Zrzka zešílela. Začala běhat dokola jak zběsilá. Skočila i do rozevřeného šuplete se svými pamlsky. Zbláznila se. Nedala se chytit. Úplně nešťastná. Vyděšená. Micicinda obojek snášela normálně. Její pražská dcera Kitty taky. Jen tenhle retardovaný janek ne.

- Peťuš, musíme jí ho sundat. Necítí svobodu. Smrdí jí to.

Držím nešťastnici, obojek pro ni nevhodný Petroušek povoluje, odstraňuje. 

- Mami, tak jí kápnete na záda kapičku.

Bude to vhodnější. Micka měla hustou srst, dlouhé chlupy, kapka nedoputovala na kůži.

Zrzoušek je ještě chvíli nejistý, cvaká zuby. Drbe se. Odér obojku vyprchává. Přišla si ke mně bucnout. Hladím ji. Konejším. Uklidňuji.

Vr. Odpuštěno. Vrrr.

Dobrou noc!