Zas jeden stejný neobvyklý
Četla jsem citát:
Nyní žijeme v zemi, kde lékaři ničí zdraví,
právníci ničí spravedlnost,
univerzity ničí znalost,
vlády ničí svobodu,
tisk ničí informace,
náboženství ničí morálku
a naše banky ničí ekonomiku.
Ráno. Jdu si udělat koktejl. Nejsem nenápadná. Zrzečka je někde v pdachu - tedy venku. Kitty i Mourek mají taky hlad. Sytím je. Okolo Kitty chodím obloukem. Z mé ruky si vezme jídlo, ale pohladit se nedá. Milé kočky, jdu spát. Probírá mě nějaký telefon. Spím dál. Poledne. Protahuji se. Jé, to je balzám na duši i tělo. Vyvalovat se. Kočky vědí, že už je čas oběda. OK.
Volám zpět zmeškaný hovor. Vyřizuji.
Petroušek volá.
- Vyspala ses?
- Petroušku, právě vstávám. Ráno jsem si dala koktejl a zaplula do postele. Dnes nesloužím. :-) Vyvalovala jsem se.
- A správně děláš. Prosím tě, já přijdu domů, na zápas nepojedu. Volal jsem, že dnes ne. Že bych na ně chrchlal a prskal. Prý to zvládnou. Budu se kurýrovat.
- Tak budeš doma? To je super.
Mám pocit, že jsem nějak polevila ze své úklidové pomalovací mánie. Od doby, co jsem domalovala největší místnost v domě, kuchyň a obývák, pravidelně utírám prach, smýčím, vytírám, hledám pavouky... Včera dvě místnosti. Dnes kuchyň, Petrouškovu pracovnu, chodby. Vybírám pračku. Máchám. Lidi, to jste neviděli, když znovu přemáchnete prádlo v octové vodě, co je tam ještě špíny. Aviváže vůbec nepoužívám. Jsou nesmírně, vesmírně jedovaté. Obzvlášť na prádle - přímo na těle. V rámci depopulace lidstva se stádo vybíjí všemi možnými způsoby.
Naobědvám se, až přijdu ze hřbitova. Jenže čas letí. Naobědvám se, než půjdu na hřbitov. Zatím si dávám zbytek polévky. Intuitivně jednu porci nechávám. Nevím proč. Petroušek je tu.
- Peťuš, já se najím a poběžím na hřbitov.
Radí se se mnou, jestli koupit kominíčka. To my neznáme. Čistí to komín od sazí.
- Peťuš, a peršingy. Jeden vyjde na dvě koruny. Jindy na dvě osmdesát. To se vyplatí. Někdy podpálím jen šiškami, ale včera jsem tam naházela pět a ne a ne mi to chytit.
- Tak já tam jedu hned a pak se najím.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-29_Obidek_se_skvelym_cervenym/
- Tys´ nebyl na obědě?
- Nevaří.
- Jé, ještě že sis´ řekl, to já bych ti nedala. Ale divej, mám tu polévku. A brambor jsem dala dvojnásobek. Intuice.
- To jsem ti měl říct.
- Ale nic se nedějééé! :-) Máme jídlo!
Odjel. Zatím mu spařuji chlapici. Sobě vybírám víno. Mám ráda bílá. Tokaj, muškát. Někdy chardonnay. Vlastně mám ráda většinu vín. Asi rok Irsai. Vybírám si červené. To nepiju. Je jakostní z roku 2006. Mňáám. Nebe v hubě. To je lahoda. Že bych začala pít červené? Ale kde sehnat další flaštičku z roku 2006?
Petrouškovi dávám z litinového kastrůlku polévku. Stolujeme. Mám ráda jíst ze skla. Nandávám na skleněné ryby. UI už mě musí mít naprosto přesně přečtenou. A policie taky. Co mám ráda. Co nemám ráda. Co mě štve. Kdo mě štve. Láska, láska, ale všeho s mírou. Kdo potřebuje, tomu nakopu. S láskou!
K včerejšímu mému sdílenému příspěvku o americké zimě ještě dnes dotazy, a prý obrázek je z roku 2019 - myslela ten z NY, ty ostatní byly čerstvé z listopadu a prosince. A odkud? A nebyla to elektroauta? Ano, nebyla. To jsem si někde přečetla. Ano, nepsali to. Ano, neříkali to ve svaté bedně. Jo, zas jeden chytrý - prý nádrž by v minus čtyřiceti zamrzla, ale elektřina prý běhá i v mrazech. Ano, tady nejde o elektřinu, tady jde o to, že si pustíš klimošku a nikam nedojedeš. Pokud si lidé topili, vymlátili si baterku topením, ne mrazem. A už toho mám dost! Jalové řeči. Ztráta drahocenného času. Tak to teda ne! A prý - Irenko, berte to jen jako diskuzi. Jo, beru to jako cvičení trpělivosti. A mně se zrovna dnes nechce být trpělivá. Celý život trpělivě furt donekonečna někomu něco hezky mile vysvětlovat. Ne. Jednou si dupnu. Hodná a trpělivá budu zas až zítra.
- Peťuš, už bych měla jít. Ono se stmívá.
- No, už bys měla.
Ví, že kdyby řekl - nikam nechoóóď, že by to bylo marné. Půjdu dnes na jezero - nikam dnes nechoď, moje dcero!
Nalévám mu do hrnečku chlapici. Ve spěchu jsem mu zapomněla dát na špičku nože jedlé sody. Až večer druhá dávka byla se sodou.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-29_Beru_boty%2C_jdu%2C_klid/
Obouvám si boty. Dívám se na Škopkův betlém. Na svůj šitý stromeček. Na svou vánoční výzdobu. Bylo to krásné tmavé období se vším, co mám ráda.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-29_Nocni_tura_-/
Smráká se. Jdu po nové stezce pod frekventovanou zkratkou. Tudy jsem čtyři roky chodila den co den na gymnázium. Tma. Dám se parkem? No. Vybíhám schody. Hlavní cesta je osvětlená. Už mnoho let. Za mého dětství tu byla tma jak v ranci. Ok. Jdu hlavním tahem parkem. Scházím okolo busty T. G. M. Znám přesně její historii. Kdo ji rozbil a shodil do Labe. Kdo ji schoval. Jak ji našli. Kdo ji vytesal znovu. Proletěla mně hlavou vzpomínka na pana Pánka. Prováděl podzemkami. Chodil o holi. A pak se oběsil. Tak hodný pán. Myslím, že měl strach z nemoci. Brr. Vybíhám na konci města na cestu a spouštím se intuitivně do tmy na loučku pod cestou. Na jaře jsem tu jezdívala na kole. Rozsvěcím si na telefonu svítilnu. No, hlavně že jsem si koupila bezva svítítko na krk. No jo, když jsem myslela, že jdu do slunce... A ono se mezitím setmělo. Psí hřbitůvek tu má mnoho ozdobených stromečků. Město dole na obzoru svítí. Tam v dáli ve tmě spí Sněženka. A Černá hora. Kdypak já je zas poctím svými kroky. Letos jsme na Černé hoře zůstaly s Lindou hodně dlouho. Měly jsme exkurzi na vysílači. Po kolika? Po třiceti třech nebo kolika letech?
Kráčím temným hřbitovem. Občas hrob svítí. Ale spíš je hřbitov tmavý. Naše hrobka tone ve tmě. Dnes žádné ometání. Sundávám batůžek. Vyndávám asi deset náplní. Rozsvěcím. Ze tmy se ozvalo kratičké:
- Mňau!
Nelekám se. Mňouklo to znovu. Na hrob vyskočila kočička. Jo, to je hřbitovní kocourek. Vozím mu s sebou v autě dobrotky. Je to takový blbec. Musím u něj sedět a čekat, až všechno vyzobe. Dělá mi společnost. Nebojím se tu. Sedá na protější hrob. Zas jde potěšit moje rodiče. A zas jde na ten cizí. Osvětleno. Jdeme spolu k bráně. Kluše před mnou. Zastavuji se, abych si rozsvítila. I on se zastavuje. Před bránou kluše někam do svého pelíška. Sbíhám po poslední cestě mé maminky i tatínka. Dole vede asfaltka. Ještě před ní se vrhám zas do temna louky. Vím, že tudy teče potůček. Už ho slyším. Ireno, bacha, abys do něj nežbluňkla.
Vycházím na cestu. Naše čtvrť. Tady v roce 68 stáli po zuby ozbrojení polští vojáci. V posledním domě na špičce dvou ulic bydleli Lédlovi. Pán byl dentista. Brr. Vrtal ještě takovou tou hlavobrnivou vrtačkou. My jsme někdy v září s dětmi já, Jitka, Pepík a Pavel, dva už dávno odpočívají na věčnosti, šli k těm vojákům a poprosili ji, jestli bychom si mohli za jejich záda jít natrhat kadlátka. Takové spíš červené než modré švestky. Prý je do Čech dovezl Karel. Ale ne Schwanzenberg. Karel Čtvrtý. Paní Lédlová to sledovala. Když jsme kolem ní šli hrdinně domů s bundami vycpanými karlátky, zlobila se. Žalovala to mamince! Ale nic se mi nestalo. Ani nás nezastřelili, ani mě maminka nic neudělala.
Tak kudy se dám? Míjím park. Houpačky. Příkopy, které jsem vymetala, voda mi tekla přes okraj bot, jsou už dlouhá léta zasypány. Dnešní děti jednak nechodí samy. Dvojak neznají tu vášeň zkoušet, kam až ti ta voda dá. A jak ti přeteče do bot. Mamka se vždycky divila, kudy jsem chodila. Jo, to jsem jí v dětství nikdy neprozradila - že příkopy plnými vody. Lidé mají v předzahrádkách ozdobené stromečky. Hezké. Milé. Vánoční. Poetické. U Kulatý báby, to byla hospoda, kam z kasáren přes ostnatý drát utíkali vojáci, uhýbám zas do parku. Sbíhám schody, po nichž jsme se Standou Matějovským sáňkovali. Drncalo to. Chechtali jsme se. Užívali si dětství plnými doušky. Bezstarostné dětství. Ach, to byl nejbezpečnější čas mého života. Přebíhám most na soutoku Labe s Metují. Zas si vybírám cestu po nové stezce. Vycházím u továrny, kde mamka pracovala, než vystudovala SVVŠ. Doba mých píchání oušek. Dnes vím, co jsem nechtěla slyšet. Tatínek odešel na věčnost. Asi jsem to vnímala. Nechtěla slyšet. Taky jsem nechtěla slyšet, že jdu do školky. Já chtěla být stále s maminkou. Ale nešlo to. Musela nás živit. Zrovna včera? Jsem poslouchala náš rozhovor asi dva roky starý, kdy jí líčím, jak si přesně pamatuji - pích... Oj, to byla bolest. Bezstarostný čas měl malý kaz.
Petroušek klimbá. Potichoučku se svlékám. Čtu FB:
Čtu o odchodu textilní výtvarnice Ireny Greifové, manželky Josefa Laufera (3 roky v kóma). Jejich dcera nádherně a přesně vyjádřila to, co jsem zažila i já po odchodu maminky: "Pro mě je nejhorší, že se na mě už nikdo nikdy nepodívá tak nadšeně, jako když mě uviděla moje máma. To je nejsmutnější. Nemůžu říct, že jsem sama, to vůbec ne. Podpora, které se mi za poslední dny dostalo, je neuvěřitelná a jsem za ni moc vděčná. Ale bez mámy se sama prostě cítím. Je, nebo byla, jenom jedna. Pro mámu jste dítě do konce života, a ať uděláte cokoli, vždy se rozzáří. Jakmile odejde, člověk je dospělý a sám."
Zdroj:
Jak ta dcera přesně vyjádřila mé pocity. Samota. Rychlé vplutí do dospělosti v mém starém věku. :-) Asi to stejně někdo z vás nechápe.
Čtu dál na FB:
Karel Děda
To by Komenský zíral...
"Nepotřebujeme znát, kdy byla Zlatá bula sicilská," řekl
ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru pro deník E15,
v němž hovořil o tom, že důchody už nemohou být
solidárnější a že šetřit se bude muset i ve školství. Mohly
by být předměty jako dějepis, zeměpis či přírodopis
obětovány v rámci úspor ve školství, když už loni přišlo
ministerstvo školství pod vedením Petra Gazdíka s redukcí
fyziky a chemie, s odůvodněním, že naprostou většinu z
vyučované látky v dospělém věku nikdy nevyužijeme?
Ing. Markéta Šichtařová, ředitelka analytické a konzultační
společnosti Next Finance
Za mne šetření na špatném místě. Šetřit se dá třeba na
asistentech v základních školách, na různých projektových
dnech, na školách v přírodě - ale ne na schopnosti používat
zejména přírodní vědy. Snad bych se ještě trochu smířila
s redukcí měkkých věd typu literatura a dějepis, ale jakmile
začneme redukovat přírodní vědy, začneme také ztrácet
schopnost samostatného a kritického myšlení.
Mimochodem, věděli jste, že mladá generace
už má nižší IQ než před 50 lety?
A to proto, že nejsme nuceni myšlení používat.
A je nutné si uvědomit, že existuje jasná
souvislost mezi inteligencí a schopností myšlení
na jedné straně - a rizikem příchodu totality na straně druhé.
Jo. Debilizace školství a výuky. Jaký je plán? Slované mají umět počítat jen do sta. No, přátelé. Volte Amerikánce! Zítka nám tam vůbec ani neukázali! A o IQ jsem myslím psala zrovna včera.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-29_Relax_u_kamen/
Je tu teplo. Uhlíky sálají. Lehám si k Mourkovi na koberec. Kolik let už jsme nebyli u mamky na Vánoce. Na obědě. Na návštěvě. Vždycky zapálila voňavou svíčku ve skle s modrým obalem. Mám je doma. Jen tak. Na vzpomínku. Jak to, že nevím, kdy to bylo naposledy? Vesmír je k nám shovívavý. Kdybychom věděli, že je to naše poslední rodinné setkání u maminky, jak by to asi probíhalo? Plakali bychom. A takhle v nevědomosti jsme se určitě radovali. Mami, vzpomínám.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-29_Chemicke_pokusy/
- Hodíme tam pytlík Kominíčka.
- A nic.
- Ne, podívej. Chemie. Modrý plamen.
Kocháme se barvami. Vojáci po výbuchu atomové bomby se taky kochali.
Bylo deset. Večer. Petroušek odchází.
- Dám si tady ještě to kouzelné....
Myslí Niteworks - zázrak, za který dostal Lou Ignarro Nobelovu cenu. Je to proti zánětům, na paměť, na zdravé srdce - je to zázrak. Tvoří to molekulu mládí NO... Ta se od třiceti let už netvoří, pouze pohybem. Nejvíc ji produkuje embryo, pak děti a pak konec.
- Peťuš, dej si ještě King konga.
Něco tam kutí. Sedím na gauči. Nevidím na něj přes křeslo. Kochám se stromečkem... Nedá mi to:
- Peťuš? A zatřepal jsi tím?
- Cože?
- Jestli jsi to zenergizoval.
- Já tě neslyším.
Má zalehlé uši. Frká, smrká, prská.
- Peťuš, ty mě nechceš slyšet!
Natočil se ke mně. Slyší. :-)
- Peťuš, víš, za co zasloužíš pochvalu?
Na to slyší. Čeká.
Asi před třiceti lety jsem koupila takové nějaké destičky, zářiče. Mají se dát pod postel do nohou. Natočit na N - nord - sever. Nikdy je nedal správně. Asi tak půl roku, co si bere brýle, přečte si N a nasměruje na Sněžku, tedy u nás na sever. :-)
- Peťuš, mohu tě pochválit za to, že ses po třiatřiceti letech naučil směrovat ty zářiče pod postelí.
Vybuchuji ve smíchu. Když si ho dobírám, většinou hned v hlavě vymýšlí, čím by mě dostal na oplátku on. Dnes ne. Chrchlá, není ve své formě. Skrývá nevrlost.
- Jo prosím tě, zavři dveře do ložnice. Dnes ráno Zrzka drzá byla v mých nohou. Na posteli! A to už jsem nespal.
- Aha. Tak to asi Kitty byla zalezlá v poličce. Proto si vyskočila, aby byla výš.
- Jestli necháš otevřeno, tak tě ve čtyři vzbudím.
- Možná ještě budu vzhůru, Peťuš.
Jeden den jako druhý. Ale pro mě neobvyklý. Běžela jsem tmou. A na rituální místo. A nebála jsem se. A zvládla jsem to.
Každý den máme něco zvládnout. A do čeho se nám nechce, do toho máme jít jako první. Já už ani nemám - do čeho se mi nechce. A když jo, jdu do toho. To mám odjakživa. Úkoly jsem plnila hned. Na vysoké jste dostali v jednom semestru úkol k odevzdání v druhém semestru. To bych zapomněla, co se po mně chtělo. Že jsme vůbec nějaký úkol dostali. Proto jsem si zadání vypracovávala hned, začerstva, dokud jsem to měla v hlavě. Ale jednou jsem zapomněla na nějaká slovíčka a lingvistický odborný text ke zkoušce z ruštiny. Bylo to na zápočet. Zkoušející se jmenovala Ruferová. Afektovaná nafoukaná hezká dobře udržovaná a oblečená žena. Spolužačky čekaly ve frontě na zkoušení. Od každé jsem si opsala nějaké slovíčko. Učila se ho rychlou pamětí. Text se překládal postupně. Nevěděla jsem, jaký kousek na mě vyjde. Už. Začala jsem číst. Stop. Povel v ruštině - překládejte. Překládala jsem, slovíčka v hlavě. Najednou mi jedno vypadlo. Ticho. V odborném textu si nedoplníte dle souvislostí. Zkoušející potvora stála dramaticky opřená o otevřené okno. Kdyby napověděla... Až po době, nekonečně dlouhé čekání, mi pomohla a já se zas rozjela dál. Zápočet tehdy skoro nikdo nedostal. Nevím proč. A já jsem mohla předložit index. Podpis. Dostala jsem ho. Bez přípravy. No - s přípravou, ale přímo před zkouškou. Výjimečně.
A teď se mi chce napodobit. Mourka. V koši. Chrupčí.
Dobrou noc!
P. S. Kdo miluje aviváž, ať si kupuje tu odporně nejvoňavější!
26. dubna 2018 ·
Už třetí rok neavivážuji. Do vany napustím vodu, prádlo z pračky s max. počtem máchání do ní naházím, chlejstnu ocet, vymáchám. Vlasy - poslední opláchnutí - s octem. Tak to bylo u nás doma. Kupuji ocet po balících. Myju v octové vodě ovoce, zeleninu, pak do misky s šungitovou vodou. To je špíny.
Jiři Keříčková přišlo mejlem...
Jedna z nejjedovatějších věcí doma - AVIVÁŽ
Zdroji znečištění ovzduší si většina z nás představuje vnější faktory, jako
jsou fabriky, automobily či teplárny. A přitom i v našich domovech míváme často
zdroje nebezpečných látek. Na naší stránce jsme již psali například o
osvěžovačích vzduchu či vonných svíčkách. Přestože se jedná o nebezpečné věci,
nejsou hlavním zdrojem toxinů. Tím je něco úplně jiného, o čem zřejmě ani jen
netušíte. Největším znečišťovatelem vzduchu v našich domácnostech jsou totiž
aviváže, respektive změkčovače prádla. V čem tkví problém aviváží na prádlo?
Aviváže jsou často v reklamách zobrazovány, jako něco velmi příjemné. Seznam
známých toxinů, které se do vašeho těla mohou dostat buď přes kůži nošením
"zjemnění" prádla, nebo inhalací během jeho sušení či uskladnění ve
skříni. Následně vám pak začnou způsobovat celou paletu zdravotních problémů a
vy ani jen netušíte, co může být příčinou. Zvláště velkému nebezpečí jsou vystaveny
vaše děti.
Chloroform
Tato látka se používala na anestezii v 19. století až do počátku
20. století, kdy se zjistil její potenciál způsobovat srdeční arytmii. Dokonce,
jako karcinogenní neurotoxin, je uvedena i na seznamu nebezpečných látek
vydaného americkou federální EPA (Agentura pro ochranu životního prostředí).
Vdechování chloroformu může vést ke ztrátě vědomí, nevolnostem, bolestem hlavy,
závratí a ospalosti. Má potenciál také zhoršovat zdravotní potíže se srdcem,
ledvinami či játry. Účinky chloroformu se zesilují při vystavení teplu.
A-Terpineol
Tato substance vyvolává poruchy centrálního nervového systému, což
znamená problémy spojené s mozkem a míchou jako jsou Alzheimerova choroba,
ADHD, demence, roztroušená skleróza, Parkinsonovu nemoc, epileptické záchvaty,
mozková mrtvice a Syndrom náhlého úmrtí kojence. Časné příznaky poruch
centrálního nervového systému zahrnují aspasii (problémy s vyjadřováním),
rozmazané vidění, dezorientaci, závratě, bolesti hlavy, hlad, ztrátu paměti,
ztuhlost tváře a bolesti v krku a zádech. A-Terpineol také dráždí sliznice
nosu, krku a průdušek.
Po vdechování může vyvolat respirační útlum, zápal plic či dokonce smrtelný
edém plic.
Benzyl
alkohol
Jde o známý dráždič horních cest dýchacích. Může také způsobovat
poruchy centrálního nervového systému, jako jsou bolesti hlavy, nevolnosti,
točení hlavy a dramatický pokles krevního tlaku.
Benzyl
acetát
Tato látka je podezřívána z vyvolávání rakoviny slinivky. Její
výpary dráždí oči a dýchací cesty. Do těla se dokáže dostat nejen Inhalací, ale
i absorpcí přes pokožku
Pepan
Je další složkou aviváží na prádlo, která je na seznamu
nebezpečných chemikálií americké Agentury pro ochranu životního prostředí EPA.
Podobně, jako předešlé látky, je pro tělo škodlivá při vdechování.
Etyl
acetát
Jde o substanci, která irituje oči a dýchací cesty. Může také
vyvolat prudké bolesti hlavy a ztrátu vědomí. Dále poškozuje játra a ledviny.
Kafr
Stejně jako u předešlých chemikálií, i kafr je zahrnut do seznamu
nebezpečných látek agentury EPA. Snadno se absorbuje přes pokožku, dráždí oči,
nos a hrdlo. Může také vyvolávat nevolnosti, zmatení, závratě, svalové záškuby
a křeče.
Linalool
Jde sice o přírodně se vyskytující látku, například v květech,
která pěkně voní, avšak ve vyšších koncentracích může způsobovat problémy
centrálního nervového systému.
Při testech na zvířatech, které jí byly vystaveny, vyvolávala u nich smrt.
Ftaláty
Používají se k tomu, aby prodloužili trvání vůní. U lidí však
vyvolávají hormonální poruchy, rakovinu prsu a problémy s reprodukčními orgány.
Limonene,
Jde o chemikálii s vůní pomerančů a citrusových plodů. Je však také
známým karcinogenům a kromě toho způsobuje podráždění očí a kůže.
Co na to výrobci aviváží?
Výrobci těchto produktů jsou si plně vědomi uvedených rizik, proto na obalech
mnoha aviváží najdete varování, že by se neměly používat na oblečení pro spaní
u malých dětí.
Zarážející a ironické na tom je, že mnozí písmenky znázorňují velké obrázky
dětí s hračkami.
Řešením uvedeného problému je buď nepoužívat aviváže vůbec, nebo si vyrobit
aviváž vlastní. Naštěstí je to jednodušší, než si možná myslíte.
Jak si vyrobit radši vlastní aviváže
Základem po domácku vyrobené aviváže je ocet.
Jde o velmi levnou a netoxickou látku.
Přirozeným způsobem odstraňuje mýdlové usazeniny a také pomáhá se snižováním
statické tvorby elektřiny v textíkách.
Ocet obsahuje malé množství sodíku a draslíku, které zjemňují tvrdou vodu.
Ingredience:
Na výrobu domácí aviváže potřebujete:
0,5 dcl octa
1,5 dcl vody
pár kapek esenciálního oleje pro vůni
Výroba:
Smíchejte vodu s octem v uvedeném poměru (1 díl octu na 3 díly vody).
Pak do toho nakapejte pár kapek vašeho oblíbeného esenciálního oleje, znovu
zamíchejte a vaše domácí aviváž je hotová.