Zas za Vánocemi na Hrádek

Odbila půlnoc. Mám hotovo. Pro dnešek. Žehlení neumím. Nesnáším. Ale vyžehleno. Povláčky na polštářky povlečeny.

Po probuzení pátrám v mysli, co mě dnes čeká. Výlet! Na zámek Hrádek u Nechanic. Pol. 19. století založen Harrachy. Kousek Anglie uprostřed Polabské nížiny.

https://www.zamek-hradekunechanic.cz/cs/o-zamku

Národní kulturní památka v neogotickém stylu. Určitě se tu vyjímá divadlo Strašidlo na zámku.  Tudorovská gotika skvělá kulisa.

V deset jsem vcelku připravena. Kočky nasyceny.

- Jsem tady!

- Tak brzy?

Hrnu se k volantu.

- Raději Petroušku řiď ty. Já tam netrefím polními cestami.

- Já taky ne.

Cesta mezi poli je složitá. Jenže ta nejjednodušší je v Hradci odbočit a za deset patnáct minut jsi tam. Tudy jezdíme vždycky domů. Tam se necháme omámit navigací. I letos to tak bylo. 

Waze nás vede neomylně vesnicemi mezi poli. 

- Pozor, před vámi je mlha.

- Peťuš, jak to ví?

Lámeme si hlavu, jak může Eliška z Waze vědět o mlze. A že je! Hustá. Krajina zasmušilá.

- Peťuš, podívej! Támhle ten stromeček roste sám v poli. Úplně sám. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-12-za-barvami-a-tradici-na-hradek

Na parkovišti asi čtyři autobusy. Bude jedenáct. Prohlídky jdou po patnácti minutách. Přála bych si mít za průvodkyni zase bývalou učitelku z loňska. Jdeme na blind. Paní z boudy na parkovišti nás uklidňuje, že nás určitě někam zařadí. Nebo pro veřejnost od 14:15 hod. To ne. 

Pokladní skvělá důchodkyně. Prý jestli nám nebude vadit, že půjdeme s dětmi. Nebude. Příští prohlídka v jedenáct patnáct. Otevírá maličkaté okýnko. Přejeme si klid a zdraví. Bezva úvod.

Otevírají se vrata. Můj záměr měl sílu. Provádí nás průvodkyně z loňska. Dětičky prvního a druhého ročníku. Jeden hošík vyčnívá intelektem. Krásný černovlásek.

Těším se na zlatý sál. Přivezené tapety z ciziny jsou z telecí kůže. Jeden díl jedno telátko. Odmyslím-li tu hrůzu, sál je nejkrásnější. Průvodkyně to umí s dětmi. Občas nám dospělým řekne něco navíc. Stále udržuje pozornost. Výzdoba sálů a místností bohatá, nádherná, unikátní, překrásná, autentická. Tajné dveře děti ani moc nezaujaly. Mně ano. Romantika.

Loučíme se. Přejeme si.

- Jdete na kávičku?

- Jedeme už na oběd do Beránka.

Kdybychom měli víc času, určitě bych chtěla na nějakou dobrotku. Ale nechci zlobit. Už takhle jsem Péťovi narušila neočekávaným výletem den. Po šestnácté odjíždí na zápas. Někam na hranici. Daleko.

- Mamko, která krabice je pro Zuzku?

- Ta nazdobená. A to pod ní, to jsou ta skla.

Eričce jsem dala, Zuzčin zmizí. Dnes nabalím další.

Pletu si Svinary, Stěžery, Všestary, Smidary, Vinary…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-12-pivovar-beranek

Pivovar Beránek je od Hrádku a od Nechanic asi deset minut cesty ve Stěžerech. Harrachovský špýchar využit komerčně. Vaří vlastní piva. Ležáky Jehně, Ovečka, Beran.

Přistavěli novou terasu. Bezvadné. A narváno. Přitom ceny astronomické. Podle aut je vidět, kdo tu hoduje.

Obsluha rychlá, ochotná.

- Víno bych prosila sladké.

- Ze sladkých jen Pálava.

- A tu si dám. :-)

Po obědě se na parkovišti zastavuji u žlutého Forda Capri. Taky jsme měli kdysi dávno Forda. Ivka, první manžel, si přál Forda. Jenže jeho táta podplukovník mu řekl, že nám koupí fungl novou sto dvacítku. Na Forda jsme neměli. Jak to mužíček vyřešil? To nové auto, NA 12-37, nevím, proč si sto let pamatuji SPZ, mu Ivka prodal. Asi zapracovala Ivulkova maminka. Milovala synka opičí láskou. Koupili jsme Forda Capri od první majitelky. Pracovala tehdy na Brněnském výstavišti. BVV – Brněnské veletrhy a výstavy. Bydlela ve Slavkově. Tchán nás tam odvezl naší novou sto dvacítkou, která už nebyla naše. A ze Slavkova jsme jeli zelenou metalýzou. Topila, měla zapalavač, rádio, přehrávač...

Ford Capri mě vrátil do sedmdesátých let minulého století. A dnes mám koníka Ford Kuga. Když auto startuje, display nejprve zasvítí modrým znakem Ford…

- Peťuš, jsem znavená. Půjdu si lehnout.

- Pojedu ti umýt auto. 

- Pojedu s tebou. Ukážeš mi, kam házím ty mince.

- Ne. Odpočívej.

Vturánu spím. Slyším, jak někdo jí.

- Peťuš?

- Umyl jsem koníkovi kopyta.

- Děkuji za něj. :-)

- Umixuješ mi nápoje?

Vstávám. Chystám nápoje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-12-balila-jsem-prvni

A jdu balit třem holkám dárky. Ta jedna už je velká. Ty dvě už jsou studentky. Dávám si záležet.

Zatápím. Kočky krmím. Mám zabaleno. Ještě žehlit. A je půlnoc. Tak o betlémech zítra.

Dobrou noc!