Zase ta Žofie

Pěkně jsem se dospala, vzbudila se hodinu před budíkem. Dnes mě čeká náročný den. Zvládnu to. Všechno, co si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout. Myšlenka Napoleona Hilla a dnes moje. Dost často si ji připomínám.

Zítra prý začíná rok v Číně zasvěcený drakovi. Jeho oficiální začátek připadá na 10.2. 24 a konec na 28.1.25. vrtá mi hlavou, kdo vládne v těch čtrnácti dnech v mezidobí. Počasí u nás ovlivňují mocní, v Číně se vliv na počasí, taky na úrodu a prosperitu připisuje drakům.

https://www.spektrumzdravi.cz/ezoterika/cinsky-horoskop-2024-rok-draka

Předpovědi pro dřevěného draka ideální. Loni vládla voda - vodní králík. Všechno smyla. Letos to bude dřevěný drak. Ten přichází jednou za šedesát let. Každé znamení se vystřídá po dvanácti letech v pěti elementech – to dává právě šedesát let. Dřevo, oheň, kov – zlato, země, voda. Dřevo v čínské filozofii představuje nový začátek, růst a pokrok. Drak má v plánu skoncovat se vším zlem a chaosem. Petroušek by řekl: Budeme se těšit.

Přichází první paní. Krásná, štíhlá.

- Vy se mně nelíbíte. Jste v kondici. Co pro to ve svém věku děláte.

- Cvičím, trénuji děti ve veslování…

- Jo takhle. Ale vy se vymykáte z poučky, že pohybem nikdo dnes už nezhubne. Protože potrava postrádá živiny, převládají v ní jedy.

S paní je bezva hovor. Přiznává, že je starostkou obce, v níž jsem obdarovala ples. Přijela vlastně na služební cestu. Stala se i tak klientkou. Dokonce jsem dostala pochvalu, že u mě pookřála, nabila se. Potěšila mě.

Žofie jí, kaká, čůrá, raduje se, ale občas zabrečí. Na bříšku se jí po úraze, no, po kopanci nějaké bestie, objevil nějaký výron. Doktor nás vezme hned ve třináct. Má toho potom hodně. OK. Petroušek mně v poledne připomíná, abych měla číču připravenou. Mám. Košík jsem vystlala dekou. Ta zas bude plná chlupů. Jak je kočka ve stresu, pouští chlupy. Na to jsem nepřišla já, to mi prozradila Linda. Opravdu, deku jsem nekonečně vyklepávala…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-09-kopanec-byl-asi-hodne-silny

Tři čtvrti na jednu. Jedeme. Petroušek brumlá, že jedeme brzo. Usmívám se, protože jede snad dvacítkou, aby protáhl čas. Já chodím pozdě. On chodí včas. Ospravedlňuje pomalou jízdu tankodromem na městských komunikacích.

- Oni to ti pitomci neumějí vyspravit. Mlátí do toho lopatou, nahází to do kaluže a za chvíli je to zas vytlučeno.

Doktor opatrně kočičce prohmatává bříško. Drží; trpělivá; až když jí útvar zmáčkne, snaží se jehlou vytáhnout vodu, brečí. Šeptám jí do ucha, že to bude všechno dobré. Nechává se ukecat.

- Je to kýla. Má to asi z toho úrazu.

Jasně, nemohla se hýbat, když šla k misce nebo na kočkolit, sotva se držela na nohou. Lidské bestie. Vzbuzuje to ve mně bezpodmínečnou agresi. Kopla bych ho taky. A plnou silou. A taky hezky do páteře. Já zkrátka neumím bezpodmínečně milovat. 

Doporučuje operaci. Nemusí to být hned. Jen prý může hrozit nebezpečí, že při nějakém pohybu si kýlu uskřine, střevo by bylo neprůchodné…

- A co koťata? My vždycky kočičce necháváme jedna nebo dvoje koťata. Pro radost, aby si zažila, že už není kotě, ale máma.

- No, březost může proběhnout normálně, ale taky ta kýla může prasknout, jak bude mít zvětšené břicho a bude tlačit. Protože já ji zasunu dovnitř a zašiju.

Nejprve si říkám, že si to promyslíme. Ale co je k promýšlení? Kočku nám nějaký mrzák zmrzačil. Dáme ji do pořádku. Zároveň při jednom trápení proběhne i sterilizace. Domlouváme termín. Hotovo. Jedeme. Šmudla je zachumlaná v košíku v dece.

Přicházejí dvě důchodkyně. O deset let starší, než já. Domlouváme se, že jsou obě zdravotní sestry. Ta jedna přijela narvaným autobusem. Lidi stáli. Na prvním sedadle holka, vedle sebe batůžek.

- S dovolením?

Nic

- S dovolením?

Nic. Paní vzala batůžek…

- Snad si nejdřív dovolíte. Jste nevychovaná. Byste potřebovali…

- Já jsem si dvakrát dovolila. A co, co bychom potřebovali my staří?! Mlátit? Nebo byste potřebovali napráskat vy?!

- Asi my.

A k tomu se vztahují slova: Dávej pozor na to, co toleruješ, protože tím učíš lidi, jak mohou s tebou zacházet.

Dnes je to právě týden, co jsem přišla jak slepý k houslím, když na mě prodavačka vřeštěla, že jí nejde v systému umožnit platit kombinovaně. Někdo mi psal, jestli jsem něco víc, než prodavačka. Ne. Nejsem. Jsme si na roveň. Ale stále platí náš zákazník, náš pán.

S oběma důchodkyněmi dobrá rozprava. Zdravotní sestry, které jsem musela zažít v naší nemocnici, když ještě fungovala.

- Kde já jsem rodila? No tady, u nás. V roce 1977.

- To už jsem byla pryč.

Druhá – dětská sestra se hlásí:

- Já taky v roce 1977. V březnu.

- Já taky.

- Já 17.3.

- A já 22. 3. No to jsme se musely potkat!

V posledním týdnu mám tolik setkání s lidmi, s nimiž jsem se někdy už setkala, ale nevěděli jsme o sobě. Taky jedna duše, jejíž manžel dávno chodil s Petrouškem na průmyslovku.

Rychle Petrouškovi namixovat sportovní výživu a nápoj. Jede na zápas. Jedna z žen mu říká:

- Vy jste to naklepal naší vnučce. Už vím, kde berete sílu!

Ano, bere sílu z Herbalife. Dovyživuje svou svalovinu po zápase, ale i přes den. Pravidelně.

Osaměla jsem. Sedám si v koupelně na horkou dlažbu. Přichází Žofie. Tlapká po mně. Usínám. Šup, Ireno, vytřít, pouklidit. Jdu na chvilku otevřít okno do ložnice. Mourek chce večeři. Kde je ta malá? Určitě mi utekla. Ano, utekla, pótvora. Jdu zavřít okno Za chvíli tluče na dveře.

- Tak pojď, ty útěkářko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-09-hracka

Je radostná. Hraje si se všemi hračkami. Útočí na myš. Vyloženě dává najevo, že se jen šla proběhnout.

- Á, tady je teploučko. To seš hodná, že jsi zatopila.

- Peťuš, vyhráls´?

- Vyhrál. To víš, že jo.

Vyprávím, jak mi Žofka zdrhla. Jak se vrátila; 

Před půlnocí si ještě mraucla. Je půlnoc. Kočka nikde. A já ji asi nechám venku vytuhnout, mládě drzé neopatrné. Zítra to bude týden, co jí čísi bota zmrzačila.

Tak dobrou...

Buch, buch, buch. Bubenice tluče na tabuli dveří. 

Otevírám levé dveře výklenku. Není tu. 

- Tak pojď!

Ne. Sedí a čučí pravými dveřmi. Otevírám je. Myjeme pacinky. To je breku. 

A teď - Dobrou noc!

P. S. 1

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-09-esperanto

Zuzi Czech

TEN, KDO DOUFÁ (ESPERANTO)Esperanto, jazyk lidí z republiky za antarktickým ledem. Esperanto mělo přinést dorozumění mezi národy, mír, klid, přátelství, sjednocení. Esperanto nebylo vynalezeno, existovalo už dávno než ho v 19. století L.L. Zamenhof "vytvořil". Stejně jako ostatní vynálezy a znalosti. V esperantu slovo "esperanto" znamená "ten, kdo doufá". Někdo může namítnout, že je idealistické věřit, že esperanto by mohlo sjednotit lidstvo, zvláště uprostřed dalších velkých konfliktů.26. července 1887 Zamenhof ("zakladatel" esperanta) vydal to, čemu se nyní říká Unua Libro neboli První kniha, kterou Zamenhof léta navrhoval v naději na podporu míru mezi lidmi na světě. Esperanto je snadné se naučit. Podstatná jména nemají gramatický rod, takže nikdy nemusíte přemýšlet, zda je tabulka mužského nebo ženského rodu. Neexistují žádná nepravidelná slovesa, takže se nemusíte učit nazpaměť složité konjugační tabulky. Také pravopis je zcela fonetický, takže nikdy nebudete zmateni tichými písmeny nebo písmeny, která vydávají různé zvuky v různých kontextech. Po první světové válce byla založena Společnost národů – předchůdce Organizace spojených národů – v naději, že zabrání budoucímu konfliktu. Krátce poté íránský delegát ve Společnosti národů navrhl, aby esperanto bylo přijato jako jazyk mezinárodních vztahů. Tento návrh byl vetován francouzským delegátem, který se obával, že francouzština ztratí svou prestiž v diplomacii. V roce 1922 šla francouzská vláda ještě o krok dále a zakázala výuku esperanta na všech francouzských univerzitách za údajný nástroj šíření komunistické propagandy. Je ironií, že život za železnou oponou nebyl pro mluvčí esperanta o mnoho jednodušší. Za Třetí říše dostalo gestapo konkrétní rozkazy pátrat po potomcích Zamenhofa. Všechny tři jeho děti zemřely při holocaustu, stejně jako mnoho esperantistů. 

P. S. 2

Jen pro zajímavost - já jsem opice, prý se ke mně hodí pejsek. Zkoumám, jestli se charakteristiky shodují. Shodují. Úplně stoprocentně. Jen u mého pejska to mluvení - to je jeho přednost. Nemám na něj... :-) Prý s Koněm. To určitě! Pejsek je skvělým partnerem Opice. 

Opice (2004, 1992 …)

Pokud máte to štěstí, že jste se narodili pod tímto báječným znamením, gratulujte si. Máte šanci zvládnout alespoň jednu vysokou školu. Ovšem nemusíte být vůbec ve školních lavicích. Je to vysoká škola života a jde o bohatství životních zkušeností. Na ty jsou Opice mistři. Jejich spektrum zájmů je jako širá savana čínských horizontů a uspokojit jejich nenasytnou zvídavost je přímo nadlidský úkol. Jsou ovšem taky mistři přetvářky a taky rození baviči. Dokáží z člověka, který právě propadl melancholii a smutku, vyrobit přímo za pár minut zázrakem skotačivého diblíka, kterému nic není svaté. Styl komunikace Opic je duchaplně jiskrný, protkán sarkasmem a zároveň dráždivou dvojsmyslností. Občas proto působí ve vztazích jako zápalná šňůra akčních průšvihů, které visí ve vzduchu, všichni o nich vědí, ale nikdo nemá odvahu je odpálit. Opice ano. Není divu, že když se ve svých vztazích chovají občas coby kamikadze. Jsou právě pro tento rys povahy, nebojácnosti, a ostrého jazyka, rozenými právníky, skvělými komentátory sportovních zápasů a zejména mistři v obchodech kde je nutno prodat staré ležáky na kterých už kvete mech a rostou pampelišky. Pokud tedy pracují v zaměstnání kde mají neustálý kontakt s lidmi, kde se mentálně nenudí - jsou těmi nejskvělejšími kolegy. Jejich rtuťovitá povaha ovšem není stavena na klidné zázemí, statické partnerství a nudnou šeď monogamních svazků. Jsou to občas i pořádně nažhavení záletníci. Ale taky úspěšní žraloci, kteří mají silné ambice a ctižádost něco v životě dokázat. Dlužno říct, že se jim to i vesměs podaří. Jejich nepříjemným rysem povahy ale bývá užvaněnost a taky někteří mají skon k drbům a pomluvám. Pokud hledáte občas hluchou vrbu tak na tyto společenské tvory včas zapomeňte. Jinak máte o skandály vystaráno. Jsou si toho velmi dobře vědomy Tygři a Kohouti. Zato s Dráčky a Krysami a Zajíci vycházejí všechny Opice báječně.

Pes (2006, 1994 …)

Pokud hledáte oddaného přítele, který se vás zbytečně nebude pořád na něco ptát a zatěžovat vás nekonečným mluvením, jste u Psa na správné adrese. Je to člověk do deště i nepohody. Když máte splíny, dokáže vás celé hodiny obětavě bavit historkami až vás nakonec probere k životu. Když máte den zádumčivý a plný vzpomínek, nechá vás v pohodě snít a hlídá pouze práh vašeho bezpečí. Má vlastnosti, které jsou nadpozemské a tvoří základní pilíř odpočinku ducha i mysli. Když postrádáte finance, postará se o ně, když naopak potřebujete setřást z dohledu nepříjemného člověka, odežene ho okamžitě a navždy z vašeho dohledu. Jeho oddanost ovšem může přerůst do fanatického zbožňování a pak máte pocit, že nemáte dostatečný prostor pro seberealizaci, neb všechno jaksi za vás vykonává v předstihu a vy nemusíte na nic sáhnout. Není divu, že se po čase k smrti nudíte. Nesnažte se protestovat, nebo mu to rozumně vysvětlit. Uznává pouze dvoufázové hodnocení a to dobré, nebo špatné pro vás nebo sebe. Pokud chcete od Psa kompromisy pak jste na špatné adrese. Je vysloveně duální hráč. Právě pro tuto vlastnost je velmi úspěšný ve službě vlasti, působí aktivně v armádě, u policie, ve státní správě, kde plní zodpovědně úlohy řadových pracovníků, kteří jsou srdcem každého týmu. Jako podřízený je velmi uznáván, jako šéf je viděn velmi zřídka. Není ambiciózní a má rád svůj klid a pořádek. Riziko a změny z duše nenávidí. V Lásce je více-méně suchar a rozkývat ho k nadstandardním výkonům chce umění vášnivého Tygra nebo horkokrevného Koně. Pokud je potká v soukromí má Pes štěstí a vytvoří s nimi pevné celoživotní pouto. Jeho největším nepřítelem je Drak. Dokáží žít neuvěřitelně skromně a spoustu rozkoší si odříkat, aby svým dětem umožnili vzdělání a vybavili je náležitě do života. V této otázce jsou naprosto nedostižní.